Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 331/2021-27
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 7 104 Kč
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobkyni náklady spojené
s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč, částku ve výši 900 Kč a částku ve výši 3 204 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč, částku ve výši 900 Kč a částku ve výši 3 204 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví rozsudku s tím, že dne 21. 5. 2021 poskytla žalované na základě její žádosti ze dne 30. 4. 2021 spotřebitelský úvěr ve výši 3 000 Kč splatný dne 23. 6. 2021. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit společně s poplatkem ve výši 3 204 Kč. Před poskytnutím úvěru posoudila žalobkyně schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet a ověřila její totožnost z kopie jejího občanského průkazu a dále pomocí ověřovací platby, kterou žalovaná zaslala žalobkyni ze svého bankovního účtu. Žalovaná žalobkyni do dnešního dne ničeho neuhradila, přestože jí byly zaslány dvě upomínky. Náhradu nákladů vynaložených na upomínání stanovila žalobkyně paušálními částkami 450 Kč a 650 Kč. Žalobkyně následně předala pohledávku žalované k inkasnímu řízení inkasní agentuře,
za což si účtuje náhradu nákladů ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně v důsledku nesplnění povinnosti žalované žádá rovněž přiznat smluvní pokutu ve výši dvakrát 450 Kč, tj. celkem 900 Kč, v souladu s čl. 7 a 7.3 smlouvy. Naposledy žalobkyně žalovanou marně upomínala o zaplacení výzvou odeslanou dne 1. 7. 2021.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím,
aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
3. Provedeným dokazováním dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:
4. Žalovaná uzavřela dne 21. 5. 2021 s žalobkyní za použití prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované na její požádání peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni kromě úroku ve výši 39 % ročně (čl. 4 smlouvy) jednorázový poplatek
za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč, který byl splatný spolu s jistinou úvěru a úrokem.
Pro případ, že žalovaná vrátí úvěr řádně a včas, zavázala se žalobkyně poskytnout žalované slevu z poplatku za poskytnutí úvěru, a to tak, že poplatek po slevě bude ve výši 744 Kč
(čl. 4 smlouvy). Žalovaná se zavázala čerpané peněžní prostředky vrátit žalobkyni do 30 dnů (čl. 5 smlouvy). Pro případ prodlení žalované si strany sjednaly její povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž bude v prodlení (čl. 7 písm. c/ smlouvy). Za porušení povinnosti nepeněžní povahy si strany sjednaly smluvní pokutu
ve výši 15 % jistiny úvěru, konkrétně se jednalo o porušení povinnosti předložit žalobkyni písemně potvrzení o trvání zaměstnání či pracovního poměru a dále povinnosti předložit potvrzení příslušného soudu, že vůči žalované nejsou vedena soudní řízení (čl. 7 smlouvy). Účastníci si dále sjednali poplatek ve výši 450 Kč za první upomínku k úhradě dlužné částky a ve výši 650 Kč za druhou upomínku k úhradě dlužné částky a dále poplatek ve výši 1 500 Kč za náklady spojené s předáním a úhradou ceny za vymáhání pohledávky cestou inkasní agentury právnická osoba (čl. 7 smlouvy). Žalovaná byla ve smlouvě označena jménem a příjmením, rodným číslem, adresou, číslem občanského průkazu, telefonním číslem, e-mailem a číslem bankovního účtu, smlouvu podepsala digitálně,
ve smlouvě je uvedena IP adresa, z níž k potvrzení smlouvy došlo. Součástí smlouvy byly předsmluvní informace. Žalovaná zaslala žalobkyni kopii svého občanského průkazu a dne 3. 5. 2021 z bankovního účtu uvedeného ve smlouvě ověřovací poplatek ve výši 1 Kč. Žalobkyně zaslala na tento bankovní účet dne 21. 5. 2021 částku ve výši 3 000 Kč a k platbě připojila zprávu o splatnosti dne 23. 6. 2021. Žalobkyně zaslala žalované prostřednictvím České pošty s. p. upomínku ze dne 1. 7. 2021 a ze dne 14. 7. 2021. Dne 28. 7. 2021 žalobkyně žalované zaslala předžalobní upomínku s tím, že musí žalovaná uhradit nejpozději do 4. 8. 2021 částku ve výši 9 800 Kč.
5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 419 o.z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
10. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.
11. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
12. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku
z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
13. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr
v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti
v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat,
oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
16. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením těchto smluv dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalované jakožto spotřebitele sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že předmětná smlouva je smlouvou
o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdce žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. Soud dospěl
k závěru, že tuto otázku je nutno posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to,
zda žalovaná uplatnila námitku neplatnosti smlouvy.
17. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci (anonymizováno) (právnická osoba) proti (anonymizováno), C - číslo, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení
s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
18. Ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie – tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy,
k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).
19. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout
do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované byla posuzována podle informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy a získané informace
byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a následně zaneseny
do zákaznické karty. Výše shrnutý způsob, jakým žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované, však soud nepovažuje za dostatečný. S žalobkyní lze souhlasit pouze v tom,
že posoudila příjmové poměry žalované, žalobkyně ale neposoudila řádně její výdajové poměry. Žalobkyně se tak spokojila pouze s jednostranným a ničím nedoloženým prohlášením žalované. Žalobkyně měla postupovat podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, který ukládá povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě mimo jiné nezbytných a hlavně spolehlivých informací získaných od spotřebitele, a pakliže by to nestačilo, pak i z jiných zdrojů, přičemž tento postup je nutné následně doložit. Žalobkyně měla postupovat
podle § 84 odst. 1 ZoSÚ a vyžádat si od žalované příslušné doklady, na základě kterých by si výdaje žalované verifikovala a tyto doklady následně soudu doložit. K tomu je nutné dodat, že již v poměrech zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb. platilo, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tudíž nepostupuje
s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li
z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových
a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Soud je přesvědčen, že řečené se plně uplatní i v poměrech ZoSÚ,
který je s odkazem na § 78 ZoSÚ v tomto i přísnější.
20. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované zcela nedostatečně. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako neplatnou
podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Žalovaná je tak povinna uhradit žalobkyni toliko částku,
která jí byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o.z. ), a kterou dosud nesplatila. Z dokazování vyplynulo, že byla žalované takto poskytnuta částka ve výši 3 000 Kč,
kdy dosud žalovaná žalobkyni ničeho nezaplatila a bezdůvodně se tak obohatila. Vzhledem
k výše uvedenému soud žalobě žalobkyně vyhověl výrokem I. toliko co do částky 3 000 Kč.
21. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobě výrokem II. nevyhověl, a to s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy. Lhůta pro splnění povinnosti uložená tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř.
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. Náhrada nákladů řízení
by v poměrné výši příslušela žalované, nicméně té v řízení žádné náklady nevznikly,
a proto nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.