Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 316/2021-27

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudkyní Mgr. Janou Smýkalovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 25 750 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 300 Kč od 29. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 20 450 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 25 750 Kč od 30. 1. 2021 do 28. 8. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 450 Kč od 29. 8. 2021 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 260 Kč Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet číslo, variabilní symbol, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 300 Kč od 29. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 20 450 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 25 750 Kč od 30. 1. 2021 do 28. 8. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 450 Kč od 29. 8. 2021 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 260 Kč Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet [číslo], [variabilní symbol], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 21. 10. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 25 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 750 Kč od 30. 1. 2021 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela se žalovaným dne 6. 12. 2019 smlouvu o úvěru, na jejím základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal uhradit celkovou částku 45 450 Kč v týdenních splátkách po 758 Kč. Žalovaný uhradil celkem 19 700 Kč. Následně žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalobkyně tvrdila, že posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet, když provedla kontrolu v databázi neplatných dokladů ministerstva vnitra, kontrolu rodného čísla, kontrolu insolvenčního rejstříku, kontrolu zaměstnavatele telefonicky, kontrolou platební historie žalovaného u žalobkyně, vyhodnocení aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů klienta a dle lokality klienta.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný se k jednání nařízenému na den 3. 1. 2022 bez omluvy nedostavil, žalobkyně se z jednání omluvila, a proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle , (dále jen ).

3. Žalobkyně neprokázala, že by důsledně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně doložila pouze evidenční kartu klienta vyplněnou žalovaným, ze které vyplývá, že žalovaný je rozvedený, nebyl trestně stíhán, měl úvěr u společnosti, je zaměstnán u právnická osoba s.r.o., přičemž jeho mzda činí 32 306 Kč, životní výdaje na bydlení 4 670 Kč a životní minimum 3 910 Kč. Z evidenční karty nevyplývá, zda žalobkyně ověřila výši příjmů žalovaného, zda zjišťovala, jaké jsou skutečné výdaje žalovaného, zda má žalovaný závazky u třetích osob, zda tyto řádné splácí, jaká je majetková situace žalovaného apod. Žalobkyně nedoložila, že by provedla lustraci žalovaného v dostupných registrech dlužníků. Ze soupisu věcí pro osobu přitom vyplývá, že žalovaný měl v minulosti celou řadu exekucí, a to mimo jiné v letech 2016 a 2017. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být tudíž poučena dle o své povinnosti důkazní.

4. Žalobkyně prokázala, že poskytla žalovanému při podpisu smlouvy o spotřebitelském úvěru dne 6. 12. 2019 částku 25 000 Kč (viz smlouva o spotřebitelském úvěru na č.l. 7 až 8 spisu).

5. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně (a z přehledu splácení na č.l. 10 spisu), z něhož vyplývá, že žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 19 700 Kč. Žalovaný, který má v tomto směru břemeno tvrzení a břemeno důkazní, netvrdil ani neprokázal, že by snad uhradil částku vyšší.

6. Soud má za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 25 750 Kč do 28. 8. 2021 (viz předžalobní výzva č.l. 11 spisu a doklad o odeslání č.l. 12 spisu).

7. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.

8. Ze shora provedených listinných důkazů následující skutkový stav.

9. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 25 000 Kč na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, aniž předtím důsledně zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný doposud uhradil pouze částku 19 700 Kč.

10. Podle , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:

18. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení , o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v  , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). ulice úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz doslovné znění citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. ,„ Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci“. Přijetím sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C číslo tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 číslo.

19. Jak bylo uvedeno shora, žalobkyně neprokázala, že by důsledně zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že„ nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). Soud má tedy za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná.

20. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě absolutně neplatné smlouvy plnění ve výši 25 000 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nebyly platně sjednány ani další poplatky. Žalovaný tak byl povinen uhradit žalobkyni částku 25 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. Doposud žalovaný uhradil částku 19 700 Kč, a proto soud uložil žalovanému, aby uhradil žalobkyni zbývající částku 5 300 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

21. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru nemohl soud vycházet ze splatnosti úvěru sjednané ve smlouvě. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu věřitele. Žalobkyně doložila, že vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem, který byl doporučeně odeslán žalovanému dne 18. 8. 2021. Třetím dnem se dopis dostal do dispozice žalovaného. Žalovaný byl povinen plnit ve lhůtě sedmi dnů, tj. do 28. 8. 2021. Pokud tak neučinil, ocitl se dnem 29. 8. 2021 v prodlení s úhradou dluhu, a od tohoto data má tedy žalobkyně dle o. z. nárok na zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny ve výši stanovené , tedy ve výši 8,5 % ročně. Ve zbývajícím rozsahu musela být žaloba zamítnuta.

22. V tomto sporu byl převážně úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

23. Soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz, a proto soud doměřil žalobkyni soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků, která je přílohou , o soudních poplatcích. Soudní poplatek činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků 1 290 Kč, žalobkyně dosud uhradila na soudním poplatku částku 1 030 Kč, tudíž zbývá doplatit 260 Kč.

24. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení věta první po středník

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v obec, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinní povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, mohou se oprávnění domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.