Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
107 C 17/2021-49
Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Vítězslavem Špalkem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
; zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: ; celé jméno žalované, datum narození
bytem adresa žalované
; zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa
o zaplacení 79 115 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, podle které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 68 236 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 68 236 Kč ve výši 8,25 % ročně od 31. 12. 2020 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 10 879,64 Kč a úrok ve výši 100,45 % ročně z částky 56 214,14 Kč od 31. 12. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 237 340 Kč, se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku 22 264 Kč k rukám právní zástupkyně žalované do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba, podle které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 68 236 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 68 236 Kč ve výši 8,25 % ročně od 31. 12. 2020 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 10 879,64 Kč a úrok ve výši 100,45 % ročně z částky 56 214,14 Kč od 31. 12. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 237 340 Kč, se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku 22 264 Kč k rukám právní zástupkyně žalované do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobou podanou soudu dne datum domáhala se žalobkyně proti žalované zaplacení částky 79 115 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo když žalovaná tuto smlouvu podepsala datum a na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované dne datum na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 62 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši„ efektivní úrokové sazby“ 162,39 % ročně splácet ve 36 měsíčních splátkách po 5 494 Kč splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem anonymizováno rok dle splátkového kalendáře, který je přílohou oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů
o příjmech, prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech vyplynulo, že žalovaná měla příjem ze zaměstnání částka ze zaměstnání u právnická osoba Její náklady na živobytí činily částka. Žalobkyně dovodila, že z výše uvedeného byly zjištěny u žadatele o úvěr jeho volné zdroje ke splácení ve výši částka, že úvěrovou historii žadatele ověřila v databázích příjmení a NRKI, že žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, měla u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu splácení, nebyla u něj v době žádosti prováděna exekuční srážka ze mzdy. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru zaplatila žalobkyni celkem 65 814 Kč. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut u splátky 2, 12 a 13, a to 3 x 499 Kč, u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů a na zaplacení nákladů v souvislosti s prodlením. V důsledku prodlení žalované následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se dostala do prodlení u splátky číslo splatné dne 25. 10. 2020. K datu 29. 12. 2020 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru v nové jistině dluhu 65 539,36 Kč. Ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaná v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platila úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Také bylo sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě ode dne 31. 12. 2020 až do jejího úplného zaplacení. Žalobkyně požadovala smluvní pokutu pouze v sazbě 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží v případě prodlení s hrazením jistiny poskytnutého úvěru až do data skutečného vrácení této jistiny žalobkyni. Žalobkyně požadovala i sjednané úroky za poskytnutí úvěru za dobu po zesplatnění úvěru, když tyto úroky i nadále přirůstají pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru. Od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020 nevznikalo právo žalobkyně na platby pro případ prodlení dlužníka s ohledem na souvislosti s pandemií Covid-19. Žalobkyně uvedla, že na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný ke dni podání žaloby dluží následující: a) částka odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 65 539,36 Kč (k datu zesplatnění úvěru přitom činila nová jistina úvěru 56 214,14 Kč a odpovídala zbývající dlužné původní jistině úvěru a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 9 325,22 Kč) s příslušenstvím, b) smluvní pokuty dle bodu číslo, tak jak jsou specifikovány shora, v celkové výši 1 497,00 Kč s příslušenstvím, c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy, tak jak je specifikována shora, v celkové výši 1 200 Kč s příslušenstvím, d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 31. 12. 2020 do zaplacení, tj. smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 65 539,36 Kč od 31. 12. 2020 zaplacení, a to ve výši 10 879,64 Kč a e) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 100,45 % ročně z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 31. 12. 2020 do zaplacení, tj. úrok za poskytnutí úvěru ve výši 100,45 % ročně z částky 56 214,14 Kč od 31. 12. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 31. 12. 2020 dosáhne částky 237 340 Kč. Žalovaná nereagovala na zaslání předžalobní výzvy dne datum.
2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, kdy smlouvu o úvěru uzavřela jako spotřebitel, ale žalobkyně dostatečně nezkoumala její bonitu, navíc na poskytnutou částku 62 000 Kč již žalobkyni zaplatila 65 814 Kč, pročež smlouva o úvěru je neplatná a navíc přeplacená, když druhým důvodem neplatnosti smlouvy je lichevní úrok požadovaný ve výši 100,45 % ročně, jehož výše odporuje dobrým mravům.
3. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní (smlouva o úvěru číslo oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru ze dne datum, dodejka k oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru, doklad o vyplacení úvěru, formulář hodnocení klienta, ověření v registru příjmení, ověření v registru NRKI, doklady vztahující se k posouzení úvěruschopnosti žalované, karta klienta, pracovní smlouva, anonymizováno rok, anonymizováno rok, výzev k zaplacení, oznámení o zesplatnění, předžalobní výzva ze dne datum včetně podacího archu, vyjádření znalce), ze kterých vzal soud za prokázány skutečnosti podrobně tvrzené žalobkyní v žalobě, viz první odstavec odůvodnění rozsudku shora, na která soud pro stručnost odkazuje.
4. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: Žalovaná podepsala dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (o. z.), žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalované jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Ve veřejném zájmu bylo určeno poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Žalobkyně byla jako věřitel dle § 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, povinna ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného byla žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalovaného, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (§ 9 odst. 1 , poslední věta, zákona o spotřebitelském úvěru). Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovaným, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39).
5. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti jméno příjmení a další, C číslo).
6. Provedeným dokazováním bylo zjištěno a prokázáno, že ačkoli žalovaná ve smlouvě souhlasila s ověřením sdělených údajů, žalobkyně tyto údaje relevantně nevyhodnotila. Z tvrzení žalobkyně a z listinných důkazů, které soudu předložila, sice vyplývá, že se před podpisem smlouvy o spotřebitelském úvěru zabývala prověřením údajů uváděných žalovanou. Provedené důkazy spolu s tvrzeními žalobkyně pak prokazují, že žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru nedostála své povinnosti odborné péče dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházela z tvrzení žalovaného, svého zjištěného tzv. scoringu klienta, ale úvěruschopnost žalované nevyhodnotila přiléhavě za situace, kdy v kartě klienta je u žalované uvedeno, že bydlí ve vlastním, ovšem pominula skutečnost zanesenou v KN, že žalovaná splácí hypotéční úvěr, což svědčí o tom, že žalobkyně nepostupovala pečlivě. Z hodnocení klienta informace o dluhu žadatele o spotřebitelský úvěr jsou neúplně uvedeny. Soud vyhodnotil smlouvu o spotřebitelském úvěru, že je od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o. z.). Soud uzavřel, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná i pro rozpor s dobrými mravy, je-li požadován po žalované úrok v efektivní úrokové sazbě 162,39 % ročně přepočtený do nominální sazby 100,45 % ročně. Výše požadovaného úroku je nevyvážená v neprospěch žalované jako spotřebitele a je nerozhodné, že takovouto smlouvu o úvěru podepsala. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR mají obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy, srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 . Lze uzavřít, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ust. § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ust. § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Rozporné s dobrými mravy je i samotné ujednání o výši úroků, které způsobuje jeho absolutní neplatnost dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 o. z., neboť ujednaná výše efektivního úroku 162,39 % ročně přepočtená na nominální výši 100,45 % ročně se zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod k absolutní neplatnosti tohoto ujednání požadovaného úroku. Dle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle o. z., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 , nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015 . Z rozhodovací činnosti soudu je zřejmá výše úroků bankovních ústavů ohledně výše úroků, které požadovaly u úvěru s obdobnými parametry v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru, že hranice úrokových sazeb osciluje mezi 13 % až 18 % ročně, u konsolidačních úvěrů až 30% ročně. Ačkoliv je zřejmé, že žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, a proto je nutné v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy sazby poměřit, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě však sjednaná sazba úroků převyšuje výrazně nejvyšší sazby úroků u bankovních úvěrů a za situace, kdy dle smlouvy o úvěru měla žalovaná při řádném splácení úvěru díky sjednané sazbě úroků vrátit násobek poskytnuté částky, je třeba sjednanou výši úroků považovat za rozpornou s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní.
7. Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 o. z., jelikož žalovaná získala od žalobkyně finanční prostředky ve výši 62 000 Kč bez právního důvodu a žalovaná finanční prostředky, celou jistinu uvedeného spotřebitelského úvěru žalobkyni již zaplatila, když ze samotných tvrzení žalobkyně vyplývá, že jí již zaplatila k datu datum částku 65 814 Kč, soud proto již dalším požadavkům žalobkyně v žalobě uplatněných částek ohledně nové jistiny úvěru, smluvních pokut ani úroku za poskytnutí úvěru nevyhověl, neboť de facto žalovaná smlouvu o úvěru přeplatila. Jakékoliv nároky žalobkyně na další plnění by již měly povahu lichvy. Soud proto žalobu zamítnul jako nedůvodnou, totiž nárok žalobkyně na zaplacení dalších finančních prostředků nad rámec již žalovanou zaplacené částky z titulu bezdůvodného obohacení neuznal.
8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , podle kterého by povinnost k náhradě nákladů řízení stíhala neúspěšnou žalobkyni, žalovaná v průběhu řízení uplatnila náklady řízení spočívající v jejím právním zastoupení advokátkou. Tyto byly vyčísleny na částku 22 264 Kč a zahrnují odměnu advokáta za 4 úkony právní služby, a to převzetí věci, sepis vyjádření k žalobě dne datum a dne datum a účast u jednání soudu dne datum po 4 300 Kč dle § 7 bodu 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále AT), čtyři režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT, celkem 18 400 Kč zvýšených dle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. o 21 % DPH o 3 864 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně, ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).