Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
12 C 252/2021-24
Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Štumpovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím. Uvedla, že účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o půjčce ve výši částka (skládající se z jistiny částka a souhrnného poplatku částka), podle které měl žalovaný splácet týdně částka, takže první splátka měla být uhrazena datum a další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o půjčce (konkrétně čl. 10) stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Podle platební historie ovšem žalovaný splácel nepravidelně, takže žalobkyně dosud uhrazenou částku žalovaným ve výši částka, vydělila týdenní splátkou částka a vypočetla tak, kdy se žalovaný skutečně dostal do prodlení, pokud by splácel tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobce tak nastala ke dni datum a datum prodlení ke dni datum. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění předžalobní výzvou ze dne datum odeslanou doporučeně, žalovaný však dosud dluh neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Z účasti u jednání konaného dne datum se oba účastníci omluvili, soud proto za použití ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (o. s. ř.) o. s. ř. ), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Z písemné smlouvy o peněžité zápůjčce číslo ze dne datum vyplývá, že žalovaný převzal dne datum od žalobkyně v hotovosti částku částka a zavázal se ji spolu se souhrnným poplatkem ve výši částka splácet, a to formou 60 týdenních splátek á částka, přičemž první splátka byla splatná dne datum a poslední splátka dne datum. Dle listin y označené jako„ Informace o smlouvě číslo“ bylo na zápůjčku žalovaným uhrazeno celkem částka, naposledy částka částka v 16. kalendářním týdnu r. 2019. Předžalobní upomínkou ze dne datum bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě nedoplatku z půjčky číslo ve výši částka splatného dne datum. Dle podacího archu byla výzva žalovanému odeslána doporučeně dne datum.
5. Dle rozhodnutí Soudního dvora EU, C -679/18, (OR 2/2020 s. 149) SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.
6. Podle ust. § 101 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle ust. § 120 odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.
7. V daném případě žalobkyně v řízení netvrdila a ani nenavrhla důkazy k prokázání zda/že při poskytnutí úvěru posoudila schopnost žalovaného (jakožto spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr, na výzvu soudu ze dne datum rozhodnutí čj. číslo jednací k doplnění skutkových tvrzení ohledně informací žalobkyně o úvěruschopnosti žalovaného ve stanovené 10denní lhůtě ani později nereagovala. O této povinnosti tvrdit a prokázat však soud žalobkyni nemohl poučit ani podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. s ohledem na její omluvenou absenci u jednání. Soud má za to, že není možné rozhodnout o odročení jednání pouze za určitých podmínek (pokud soud shledá, že žalobkyně dosud tvrzené, resp. dokládané skutečnosti„ nejsou dostatečné pro to, aby bylo žalobnímu návrhu zcela vyhověno“), neboť takový postup soudu by představoval porušení zásady rovnosti účastníků.
8. Proto soudu nezbylo než konstatovat, že v tomto ohledu žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu ust. § 120 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že byla ověřena úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ust. § 9 zák. č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy mezi účastníky (tj. že by věřitelka splnila zákonem jí uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a tedy poskytl spotřebitelský úvěr, aniž by bylo zřejmé, zda bude žalovaný schopen úvěr splatit).
9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2390 zák. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (o. z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle ust. § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy.
10. Podle ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy mezi účastníky (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
11. Věřiteli je zde uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Věřitel je při tom povinen vynaložit odbornou péči. Zákon o spotřebitelském úvěru pojem odborné péče nedefinuje. Určité jeho vymezení však lze nalézt v jiných právních předpisech, zejména v zákoně o ochraně spotřebitele nebo v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. V § 2 odst. 1 zák. o ochraně spotřebitele je odborná péče definována jako„ úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti“. Odborná péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyžaduje speciální znalosti v příslušné oblasti a jejich aplikaci v konkrétním případě. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. Zákon nestaví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).
12. Ust. § 9 odst. 1 výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Zde je však nutné zdůraznit, že jakkoliv ustanovení § 9 odst. 3 ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli„ na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“, tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. K obdobnému závěru ostatně došel i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006 . Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.
13. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele - žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).
14. Podle výše uvedených skutkových závěrů žalobkyně v řízení neprokázala, že by jako věřitelka při uzavření smlouvy o zápůjčce řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného (tj. že by splnila zákonem jí uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí), a tedy poskytla zápůjčku, aniž by bylo zřejmé, zda bude žalovaný schopen ji splatit.
15. Na základě shora uvedeného skutkového stavu s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že žaloba není důvodná. Smlouva o zápůjčce (spotřebitelském úvěru) podepsaná mezi účastníky dne datum je podle ust. § 9 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§§ 580 a 588 občanského zákoníku ). Jedná se přitom o absolutní neplatnost právního úkonu, tedy o neplatnost, která nastává přímo ze zákona a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti, je-li z neplatného právního úkonu patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku, na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013 ).
16. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ust. § 2991 a násl. občanského zákoníku , které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Pokud tedy žalobkyně žalovanému na základě neplatné smlouvy o zápůjčce poskytla částku částka a žalovaný jí celkem uhradil částku částka, je nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení bezezbytku uhrazen, a to včetně případného zákonného úroku z prodlení od výzvy žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení (předžalobní výzva odeslaná žalovanému dne datum, tj. prodlení nastalo nejdříve od datum). Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl, jak je uvedeno v I. výroku rozsudku, odůvodněném dle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř.
17. II. výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když žalovaný byl ve sporu plně úspěšný, žádné náklady řízení mu však nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).