Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
42 C 77/2021-63
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
zastoupený advokátem: údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 6 144,08 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky ve výši 6.144,08 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 570,36 Kč, úrokem ve výši 12,17 % ročně z částky 3.120 Kč za dobu od 21.5.2020 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3.120 Kč za dobu od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky ve výši 6.144,08 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 570,36 Kč, úrokem ve výši 12,17 % ročně z částky 3.120 Kč za dobu od 21.5.2020 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3.120 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum, ve znění podání ze dne datum, kterým vzal žalobu ohledně části nároku na zaplacení smluvní pokuty a části kapitalizovaného úroku z prodlení (řízení bylo v této části zastaveno usnesením ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací), se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 6 144,08 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z úvěru ve výši 12,17 % ročně z jistiny od 21.5.2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 570,36 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 120 Kč od 21.5.2020 do zaplacení. Žalobce uvedl, že mezi žalovanou a společností právnická osoba, kdy z účinností ke dni datum byla část závodu společnosti právnická osoba včetně dané pohledávky převedena na společnost právnická osoba, byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru anonymizováno rok, kdy její nedílnou součástí byl i předpis splátek. Na základě této smlouvy poskytla uvedená společnost žalované úvěr v částce 12 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s náklady spotřebitelského úvěru v celkové výši 8 760 Kč, které byly tvořeny úrokem ve výši 28 % z jistiny úvěru za období, na které byl poskytnut, tj. ve výši 3 360 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru v částce 480 Kč splatným ihned po uzavření smlouvy, poplatkem za administrativní činnost, správu úvěru, v částce 2 640 Kč a úhradou za umožnění splácení v hotovosti v místě bydliště v částce 2 280 Kč, tedy celkem částku 20 760 Kč, ve 13 měsíčních splátkách po 1 560 Kč, kdy poslední splátka měla být uhrazena dne datum. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, kdy celkem v nepravidelných platbách zaplatila 17 640 Kč. Žalobce v doplnění žaloby zcela konkrétně uvedl, částku v jaké výši a kdy žalovaná uhradila, kdy k poslední úhradě došlo dne datum. Z přehledu plateb je přitom zřejmé, že splátku ve sjednané výši uhradila pouze jedenkrát. Ode dne následujícího po sjednané splatnosti celého úvěru, tj. dne datum již byla žalovaná v prodlení se všemi sjednanými splátkami. Žalobce v doplnění žaloby zcela konkrétně uvedl, jak jednotlivé splátky započetl na pohledávky ze smlouvy o úvěru. Po těchto zápočtech tak měla žalovaná dlužit na jistině úvěru částku 3 120 Kč, kdy náklady úvěru jdoucí nad rámec jistiny byly jednotlivými učiněnými platbami zcela uhrazeny. Žalobce dále odkázal na ujednání o smluvní pokutě, kdy žalovaná se měla zavázat hradit v případě prodlení s jakoukoliv splátkou smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Celkem tak na smluvní pokutě vyčíslené ke dni datum požadoval zaplacení částky 3 024,08 Kč, když v doplnění žaloby učinil výpočet této částky. Žalobce tvrdil, že s ohledem na to, že smluvní strany si sjednaly výši úroku pouze pro období 13 měsíců, dále byla nevrácená jistina úročena úrokem ve výši 12,17 % ročně odpovídajícím úrokové sazbě úvěrů na spotřebu domácnostem dle statistiky ČNB. K prověření úvěruschopnosti žalované žalobce uvedl, že původní věřitel tuto posoudil především z informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy a jejich ověřením z vyžádaných dokladů, které zaznamenal v žádosti o úvěr a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná měla uvést, že pobírá vdovský a sirotčí důchod ve výši 11 875 Kč měsíčně, výše jejích výdajů činí 6 545 Kč, použitelný příjem je tak ve výši 5 330 Kč. Měla uvést, že bydlí ve vlastním bydlení. Žalovaná měla svým podpisem stvrdit pravdivost poskytnutých údajů. Z ověřených informací o poměrech žalované původní věřitel učinil s ohledem na výši poskytnutého úvěru závěr, že žalovaná je schopna jej splácet. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena na žalobce, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. Následně již žalobci ničeho neuhradila. Žalobce se tak po ní domáhá zaplacení celkové dlužné částky 6 144,08 Kč tvořené nevrácenou jistinou úvěru v částce 3 120 Kč a smluvní pokutou v částce 3 024,08 Kč. Dále se po žalované domáhá zaplacení úroku ve výši 12,17 % z jistiny od 21.5.2020 do zaplacení. S ohledem na prodlení s úhradou peněžité částky se pak žalobce domáhá i zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, který jednak za období od datum do datum kapitalizoval na částku 570,36 Kč a jednak se jej domáhá z částky 3 120 Kč od 21.5.2020 do zaplacení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnila. Následně účastníci navrhli soudu ke schválení smír, kdy soud tento smír účastníků pro rozpor s hmotným právem usnesením ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací neschválil. Toto usnesení nabylo dne datum právní moci. Následně soud ve věci na den datum nařídil jednání. K jednání se žalovaná, ač řádně předvolána, nedostavila, žalobce a jeho právní zástupce se z účasti u jednání omluvili, souhlasili s jednáním v jejich nepřítomnosti. Soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti účastníků.
3. Soud při jednání provedl dokazování žalobcem předloženými listinami, kdy zjistil následující skutkový stav. Smlouvou o úvěru číslo rok bylo prokázáno, že dne datum společnost právnická osoba a žalovaná podepsali listinu označenou jako smlouva o úvěru, která měla být sjednána jako smlouva o spotřebitelském úvěru. Touto smlouvou se uvedená společnost zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 12 000 Kč s pevně stanovenou výpůjční úrokovou sazbou sjednaný na dobu určitou a žalovaná se zavázala úvěr spolu s úrokem 25,85 % ročně za období 13 měsíců, poplatkem za poskytnutí úvěru v částce 480 Kč, poplatkem za správu úvěru ve výši 2 640 Kč a poplatkem za inkaso plateb v hotovosti ve výši 2 280 Kč, tedy celkem částku 21 760 Kč, splatit ve 13 měsíčních splátkách po 1 560 Kč. Žalovaná potvrdila převzetí částky 12 000 Kč v hotovosti. V čl. V. bodě 4 smlouvy bylo obsaženo ujednání o smluvní pokutě v případě prodlení dlužníka ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, kdy souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. Žalovaná měla prohlásit, že před uzavřením smlouvy poskytla věřiteli k jeho žádosti přesné a pravdivé údaje o své finanční situaci, o svých příjmech, o pravidelných měsíčních nákladech a výdajích a dalších půjčkách. Ke smlouvě je připojen přehled splátek. Z přehledu plateb má soud za prokázané, že žalovaná uhradila celkem 17 640 Kč, kdy hradila částky, jak je žalobce uvedl v žalobě. Pouze první splátka pak byla ve sjednané výši.
4. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru podepsaného žalovanou dne datum má soud za prokázané, že žalovaná v ní uvedla, že je na rodičovské dovolené, pobírá pouze vdovský a sirotčí důchod, v domácnosti pečuje o 2 děti do šesti let a 2 děti do 15 let. Má vlastnit nemovitost, tato skutečnost, však není nikterak blíže specifikována. Ke svým průměrným měsíčním příjmům uvedla, že ze sirotčího a vdovského důchodu má příjem 11 875 Kč, jiné příjmy nemá. Příjmy doložila rozhodnutím o důchodu. Ke svým výdajům pak uvedla, že žije v nájmu, na bydlení včetně energií a vody vynakládá 4 140 Kč, na stravování a výživné částku 6 000 Kč, ostatní výdaje jsou v částce 1 000 Kč. Průměrné měsíční výdaje žalované jsou uvedeny v částce 6 545 Kč a celé domácnosti pak v částce 13 090 Kč. U výdajů je pak dopsána částka 1 950 Kč, kdy není zcela zřejmé, o jakou částku jde, zda by snad měla být splátkou jiného úvěru, případně jakého, když žalovaná uvedla, že má zkušenost a znalost týkající se spotřebitelských úvěrů. Z oznámení ČSSZ ze dne datum soud zjistil, že žalované na vdovském důchodu náležela částka 6 313 Kč, na sirotčím důchodu pak částka 5 562 Kč. Z výpisu z účtu žalované za anonymizováno rok je pak zřejmé, že žalovaná hradí bytovému družstvu anonymizováno částku 4 140 Kč (což odpovídá tvrzenému nájemnému). Z výpisu je však rovněž patrno, že tohoto měsíce hradila právnická osoba 5 250 Kč, kdy již z názvu příjemce lze nabýt dojmu, že jde zřejmě o splátku nějakého dříve poskytnutého úvěru. Je rovněž patrno, že na účet žalované byla poukázána částka 5 000 Kč z protiúčtu označeného právnická osoba, kdy soudu je z úřední činnosti známo, že z takto označeného účtu jsou poukazovány částky ze spotřebitelských úvěrů. Dále pak byla na účet poukázána částka 5 000 Kč z účtu právnická osoba, kdy i tento subjekt je poskytovatelem spotřebitelských úvěrů. Žalobce v návrhu tvrdil, že došlo k řádnému posouzení poměrů žalované, když jeho právní předchůdce nahlédl i do jiných registrů. Nespecifikoval však, do jakých registrů bylo nahlédnuto, ani s jakým konkrétním výsledkem.
5. Z notářského zápisu ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací, spisová značka ve spojení s výňatkem z přílohy obsahujícím seznam úvěrových smluv převáděných smlouvou o prodeji části závodu má soud za prokázané, že společnost právnická osoba a společnost právnická osoba uzavřeli dne datum smlouvu o prodeji části závodu, který je tvořen divizí spotřebitelských úvěrů, kdy na uvedenou společnost byla převedena i pohledávka za žalovanou z předmětné úvěrové smlouvy. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum spolu s přílohou, ve znění dodatku číslo ze dne datum, oznámení o provedení příkazu k úhradě ze dne datum a potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne datum má soud za prokázané, že společnost právnická osoba postoupila předmětnou pohledávku za žalovanou z tvrzené smlouvy o úvěru na žalobce. Tato skutečnost měla být žalované písemně oznámena oznámením ze dne datum, kdy odeslání tohoto oznámení není doloženo. Z předžalobní výzvy ze dne datum spolu s podacím lístkem z téhož dne je prokázáno, že právní zástupce žalobce před podáním žaloby písemně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky, když jí opětovně seznámil se skutečnostmi ohledně postoupení pohledávky.
6. Po právní stránce soud hodnotil předmětný spor následovně. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Dle ustanovení § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Dokazováním v tomto řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce měl vůli se žalovanou uzavřít smlouvu o úvěru, který byl ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citovaná ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 tohoto zákona nejprve zabýval tím, zda smlouva o úvěru byla platně uzavřena, tedy zda právní předchůdce žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Soud přitom vycházel i z konstantní judikatury v obdobných věcech (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, č.j. 33 Cdo 2178/2018), z níž jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění citovaného rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Soud přitom dále odkazuje i na nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018, ve kterém se podává, že spotřebiteli může být úvěr poskytnut jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytovatel úvěru posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. S ohledem na pochybnosti o tom, zda je soud povinen splnění dané povinnosti úvěrujícím posuzovat z úřední povinnosti či pouze k námitce spotřebitele, soud odkazuje na nález Ústavního soudu PL. ÚS 3/20, ve kterém byla taková povinnost soudu shledána s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18, kterým bylo rozhodnuto, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanované v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23. Právo Evropské unie má přitom aplikační přednost před právem jejích členů, tedy i České republiky (k tomu srovnej rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 1/10). Z uvedeného je tak zřejmé, že ustanovení § 87/1 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že při nesplnění povinnosti úvěrujícího posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, je uzavřená smlouva absolutně neplatná, kdy k této neplatnosti přihlíží soud z úřední povinnosti.
13. Soud při znalosti citovaných postulátů hodnotil žalobcem tvrzený a prokázaný postup při ověřování úvěruschopnosti žalované, přičemž dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nedostál, když na ni v podstatě rezignoval. Žalobce v tomto směru neunesl břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní. Z předložených důkazů je přitom zřejmé, že právní předchůdce žalobce v rozporu s citovanými závěry judikatury při ověření schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr vycházel pouze z údajů, které mu o svých poměrech poskytla sama žalovaná, když navíc tyto údaje byly nedostatečné. Již z údajů poskytnutých právnímu předchůdci žalobce samotnou žalovanou vyplynuly totiž důvodné pochybnosti o tom, že by žalovaná byla schopna hradit splátky úvěru ve výši 1 560 Kč. Výdaje tvrzené a uvedené v žádosti samotnou žalovanou totiž samy o sobě překračují deklarované příjmy žalované. Je tedy otázkou, z čeho by žalovaná mohla hradit sjednanou splátku úvěru. Skutečnost, že se hodnocením poměrů žalované právní předchůdce v podstatě vůbec nezabýval, je tak zřejmá již pouze z této skutečnosti. Pokud žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce ohledně možných dalších dluhů žalované prověřoval blíže nespecifikované databáze, a to s negativním výsledkem, pak k tomu jednak nepředložil žádné důkazy, jednak toto tvrzení blíže nespecifikoval. Není tak zřejmé, do jakých databází případně nahlížel, ani co konkrétního ohledně závazků žalované z nich zjistil. Navíc tvrzení žalobce o nahlížení do veřejných registrů se soudu nejeví jako příliš hodnověrné, když při poskytnutí úvěru neměl jeho právní předchůdce jakoukoliv bližší možnost toto učinit, což vyplývá z časové souslednosti zjišťování poměrů žalované, podpisu smlouvy o úvěru a vyplacení peněžité částky v hotovosti. Všechny tyto události se totiž odehrály v jeden den, kdy lze s vysokou mírou jistoty předpokládat, že k nim dokonce došlo prakticky v jeden okamžik. Soud jen na okraj poukazuje na to, že z výpisu z účtu žalované muselo být právnímu předchůdci žalobce jako odborníku v oboru poskytování nebankovních úvěrů zcela jednoznačně zřejmé, že žalovaná si bere i další spotřebitelské úvěry, které zřejmě slouží i ke splácení jiných půjček či úvěrů. Ze zjištěných skutečností tak soud učinil závěr, že právní předchůdce žalobce nedostál své povinnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru, před uzavřením smlouvy o úvěru nezkoumal s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet a i přes zjištěné pochybnosti o této její schopnosti k poskytnutí úvěru, podepsání smlouvy, přistoupil. Žalobce se přitom k jednání nedostavil, z účasti u jednání se omluvil, nemohl tak být případně postupem dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. vyzván k doplnění tvrzení a označení důkazů, když takového poučení se účastníku dostává pouze při jednání. Soud navíc žalobce již dříve k doplnění tvrzení a označení důkazů v tomto směru vyzýval.
14. Soud tedy uzavírá, že právní předchůdce žalobce nesplnil svou povinnost danou mu v ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí neposoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr ve sjednaných splátkách a přes důvodné pochybnosti ohledně této její schopnosti jí spotřebitelský úvěr poskytl, kdy za této situace jde o neplatnou smlouvu a žalovaná je tak povinna v přiměřené lhůtě odpovídající jejím poměrům vrátit úvěrujícímu poskytnutou jistinu úvěru (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Tvrzená spotřebitelská smlouva, k jejímuž uzavření došlo bez předchozího dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované je jednáním jak v rozporu se zákonem, tak v rozporu s dobrými mravy, když negativní dopady takového jednání poskytovatelů úvěrů jsou celospolečenské. Dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku je proto tato smlouva od počátku neplatná, když soud k této neplatnosti přihlédl dle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. V tomto směru se opakovaně vyjádřil i Ústavní soud, např. v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/2018, kdy s odkazem na předchozí nález (sp. zn. 4084/12) uvedl, že je neakceptovatelné, aby byla poskytována soudní ochrana subjektům, které poškozují zájmy svých klientů.
15. Pokud právní předchůdce žalobce na základě neplatné smlouvy poskytl žalované částku 12 000 Kč, což bylo v řízení prokázáno, jde o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku) a žalovaná by byla povinna takto získaný majetkový prospěch žalobci jako právnímu nástupci (právní nástupnictví bylo prokázáno předloženou smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku) ochuzeného vydat (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku). Žalobce však sám v řízení tvrdil a prokazoval, že žalovaná již jeho právnímu předchůdci na vyplacenou částku 12 000 Kč uhradila celkem 17 640 Kč, a to ještě před prokazovanými výzvami k úhradě. Žalobce tak již nemá nárok na zaplacení žádné částky, když žalovaná bezdůvodné obohacení dříve uhradila. S ohledem, že povinnost vydat bezdůvodné obohacení je spojeno s výzvou, nemohl vzniknout ani nárok na zaplacení úroku z prodlení, když jeho vydání výzvě předcházelo.
16. Soud s ohledem na uvedené právní závěry žalobu ve výroku I. v celém rozsahu zamítnul. Ve výroku II. pak o náhradě nákladů řízení rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když ve věci zcela úspěšné žalované žádné náklady v řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). V souladu s § 157 odst. 4 o.s.ř. proto obsahuje zkrácené odůvodnění.