Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
7 C 165/2021-41
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Šmicovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně, příjmení příjmení
zastoupena advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizována dvě slova.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 15 730 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 040 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 8 040 Kč od 11. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 7 690 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 560,35 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 590,4 Kč, úrok 23,72% ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do 10. 1. 2020 a z částky 1 960 Kč od 11. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 50,22 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, anonymizováno, advokáta se sídlem adresa.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 040 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 8 040 Kč od 11. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 7 690 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 560,35 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 590,4 Kč, úrok 23,72% ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do 10. 1. 2020 a z částky 1 960 Kč od 11. 1. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 50,22 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta se sídlem [adresa].
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 15 730 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba anonymizována dvě slova IČO smlouvu o půjčce číslo dne 31. 8. 2015, na základě které žalovanému poskytla finanční prostředky v hotovosti ve výši 10 000 Kč při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Dále poplatek ve výši 290 Kč za životní pojištění. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 58 týdenních (sedmidenních) splátkách po 305 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 10. 10. 2016. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil celkem 1 960 Kč. Žalobkyně požaduje dlužnou částku ve výši 15 730 Kč (sestávající z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, dlužných úhrad za služby 5 730 Kč), kapitalizovaný úrok 7 590,40 Kč (úrok ve výši 23,72 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 11. 10. 2016 do data postoupení 6. 12. 2019, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 560,35 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně počítaný z dlužné jistiny od 18. 10. 2016 do data postoupení 6. 12. 2019), zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení, úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení. Na základě posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v zákaznické kartě, a byly ověřeny oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Pohledávka včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany právnická osoba anonymizována dvě slova postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Žalobkyně žalovanému zaslala výzvu k plnění dle ustanovení § 142a o. s. ř. na poslední známou adresu žalovaného.
2. Ve věci byl vydán zdejším soudem elektronický platební rozkaz, který byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému.
3. Soud věc projednal dne 15. 11.2021, žalobkyně se omluvila z jednání, souhlasila s rozhodnutím v její nepřítomnosti, žalovaný se k jednání nedostavil, svou neúčast u jednání neomluvil.
4. Ze smlouvy o půjčce z 31. 8. 2015, zákaznické karty z 31. 8. 2015 soud zjistil, že právnická osoba anonymizována dvě slova a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku včetně úroku 1 400 Kč, poplatku za administrativní činností 2 000 Kč, za hotovostní inkaso splácení 4 000 Kč, poplatek za pojištění 290 Kč. Celkovou částku ve výši 17 690 Kč se zavázal hradit v 58 týdenních splátkách po 305 Kč v hotovosti, výše výpůjční úrokové sazby činila 23,72% p. a., podpisem smlouvy potvrdil převzetí částky 10 000 Kč v hotovosti. V zákaznické kartě k osobě žalovaného bylo zaškrtnuto nájemní bydlení, aktivní půjčka u příjmení jméno, nezaměstnaný. Na straně příjmu byla zapsaná podpora ve výši 9 700 Kč, dohoda o provedení práce ve výši 5 000 Kč, invalidní důchod manželky 5 540 Kč, přídavky 1 100 Kč, výdaj za nájem za nájem/inkaso 4 750 Kč, výdaje domácnosti 12 000 Kč, telefon 200 Kč. Použitelný příjem (rozdíl příjmů a výdajů) 4 390 Kč. V části označené jako ověřené dokumenty byl zaškrtnut údaj nájemní smlouva, výměr státní podpory. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 bylo zjištěno, že příjmení příjmení jméno příjmení uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, žalovanému postoupení pohledávky bylo oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván zástupcem žalobkyně k zaplacení žalované částky výzvou ze dne 22. 2. 2021 a dle podacího lístku byla zásilka předána k poštovní přepravě dne 23. 2. 2021.
5. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla v souladu s ustanovením § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) uzavřena smlouvy o zápůjčce, jejíž náležitosti jsou upraveny též v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění zákona č. 43/2013 Sb. (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Z provedeného dokazování vyplynulo, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného předložením dokladů o výši státní podpory, nájemní smlouvou. Žalobkyní tyto doklady nebyly soudu předloženy a nemohly být soudem ověřeny, rovněž nebyly předloženy doklady o výdajích žalovaného zaevidované v kartě zákazníka. K příjmu žalovaného ve výši 5 000 Kč a o dohodě o provedení práce nebyly věřiteli dokumenty k ověření těchto tvrzení předloženy. Dohoda o provedení práce není v kartě zákazníka mezi dokumenty k ověření uvedena, rovněž není uveden údaj o počtu nezaopatřených dětí, přestože mezi příjmy je zapsaná částka 1 100Kč představující přídavky, mezi výdaji není obsažen údaj o výši splátky za úvěr, přestože je zapsáno sdělení o aktivní půjčce ani informace o předložení dokumentu dokládající toto tvrzení.
6. Dle ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud původní věřitel nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet, je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku). Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný ve smlouvě uvedenou finanční hotovost čerpal. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalobkyně se k jednání nedostavila, soud jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř. o nutnosti prokázat prověřování úvěruschopnosti žalovaného předloženými doklady, o jiném právním posouzení žalovaného nároku. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta částka 10 000 Kč, zaplatil celkem částku 1 960 Kč, soud určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 8 040 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007, které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku, který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr a Nejvyšší soud. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2020 podané k přepravě dne 7. 1. 2020. Dle ustanovení § 573 občanského zákoníku se má za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, do prodlení se žalovaný dostal dne 11. 1. 2020. Nárok na zákonný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.
7. Podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Ve věci měla žalobkyně částečný úspěch v rozsahu 2,23% Náklady v celkové výši 2 252Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. odměny za zastupování advokátem za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva k plnění), tři režijní paušály po 100 Kč (§14b) a 21 % DPH. Žalobkyni byla přiznaná náhrada nákladů řízení v poměrné výši 50,22 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit náklady řízení v zákonné lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku, když v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění, k rukám právního zástupce žalobkyně dle ustanovení (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na výkon rozhodnutí, exekuci.