Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
13 C 408/2021-98
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Mackovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 22 365,17 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 22 365,17 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 300,53 Kč vzniklým zákonnou sazbou ročně z částky 22 365,17 Kč od 12. 6. 2020 do 28. 1. 2021, s úrokem ve výši 21,99 % ročně z částky 22 365,17 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 22 365,17 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 347 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 22 365,17 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 300,53 Kč vzniklým zákonnou sazbou ročně z částky 22 365,17 Kč od 12. 6. 2020 do 28. 1. 2021, s úrokem ve výši 21,99 % ročně z částky 22 365,17 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 22 365,17 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 347 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 1. 9. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 365,17 Kč s odůvodněním, že aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, která byla uzavřena mezi žalobkyní a společností právnická osoba příjmení uzavřela se žalovaným dne 31. 5. 2018 Smlouvu o Bankovních produktech a službách, na základě níž se příjmení zavázala poskytnout žalovanému bankovní produkty a služby. Nedílnou součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky příjmení, Produktové podmínky kontokorentního úvěru,
a produktové podmínky běžného účtu a platebního styku, s jejichž obsahem se žalovaný seznámil a souhlasil, stejně tak jako s obsahem Úrokového lístku a Sazebníku poplatků a což stvrdil svým podpisem Smlouvy a Dispozic. V uvedené smlouvě se příjmení zavázala zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet č. bankovní účet. příjmení se zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr Flexikredit, kterým umožnil žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše Povoleného úvěrového limitu ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal dodržet ulice kreditní příjem a Kreditní období na běžném účtu a nepřekročit Povolený limit. Žalovaný svou povinnost nesplnil, zejména tím, že překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu příjmení využila svého práva a v souladu se Smlouvy a Podmínkami KKÚ převedla dne 2. 12. 2019 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 20 565,17 Kč na nově zřízený úvěrový účet
č. bankovní účet, a to za účelem jeho uhrazení žalovaným v pravidelných splátkách,
což příjmení písemně oznámila žalovanému, včetně výše a počtu pravidelných splátek. Žalovaný však ani přesto svoji povinnost nesplnil a dlužnou částku nesplatil. Z tohoto důvodu využila příjmení svého práva a prohlásila v souladu s Produktovými podmínkami úvěr za ihned splatný v celé výši, a to ke dni 7. 4. 2020, neboť žalovaný porušil svoji stanovenou splátkovou povinnost. Žalovaný tak nadále dluží žalobkyni na jistině částku 20 565,17 Kč, smluvní poplatky ve výši 1 800 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 28. 1. 2021 ve výši 1 300,53 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 565,17 Kč od 29. 1. 2021
do zaplacení, smluvní úrok ve výši 21,99 % ročně z částky 20 565,17 Kč od 29. 1. 2021
do zaplacení. Žalovaný svoji povinnost nesplnil a svůj dluh nezaplatil. Neučinil tak ani poté, co jej žalobkyně vyzvala k zaplacení.
2. Žalovaný se k nařízenému jednání bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila prostřednictvím svého zástupce.
3. Soud provedl jednotlivé listinné důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění
a následující závěr o skutkovém stavu: aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 a její přílohy číslo – Seznamu pohledávek, která byla uzavřena mezi žalobkyní a společností právnická osoba (Smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy). příjmení uzavřela se žalovaným dne
31. 5. 2018 Smlouvu o Bankovních produktech a službách, na základě níž se příjmení zavázala poskytnout žalovanému bankovní produkty a služby. Nedílnou součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky příjmení, Produktové podmínky kontokorentního úvěru
a produktové podmínky běžného účtu a platebního styku, s jejichž obsahem se žalovaný seznámil a souhlasil, stejně tak jako s obsahem Úrokového lístku a sazebníku poplatků
a což stvrdil svým podpisem Smlouvy a Dispozic. V uvedené smlouvě se příjmení zavázala zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet č. bankovní účet. Dále se příjmení zavázala provádět na tomto účtu vklady a výplaty dle pokynů žalovaného a úročit aktuální zůstatek na účtu v souladu proměnlivou úrokovou sazbou uveřejněnou v aktuálním sazebníku. Žalovaný se zavázal svěřit Bance peněžní prostředky, dodržovat podmínky sjednané v Dispozicích smlouvy, udržovat na běžném účtu dostatek peněžních prostředků, nejméně ve výši minimálního zůstatku, a platit za vedení běžného účtu a platební styk poplatky dle platného Sazebníku. příjmení se zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr Flexikredit, kterým umožnil žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše Povoleného úvěrového limitu ve výši 20 000 Kč sjednaného v aktuálních Dispozicích ke smlouvě. Žalovaný se zavázal dodržet ulice kreditní příjem a Kreditní období na běžném účtu
a nepřekročit Povolený limit (Smlouva o bankovních produktech a službách, Dispozice
ke Smlouvě, Podmínky KKÚ). Žalovaný svou povinnost nesplnil, zejména tím, že překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu příjmení využila svého práva a v souladu se Smlouvy a Podmínkami KKÚ převedla dne 2. 12. 2019 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 20 565,17 Kč na nově zřízený úvěrový účet
č. bankovní účet, a to za účelem jeho uhrazení žalovaným v pravidelných splátkách,
což příjmení písemně oznámila žalovanému, včetně výše a počtu pravidelných splátek. Žalovaný však ani přesto svoji povinnost nesplnil a dlužnou částku nesplatil. Z tohoto důvodu využila příjmení svého práva a prohlásila v souladu s Produktovými podmínkami úvěr za ihned splatný v celé výši, a to ke dni 7. 4. 2020, neboť žalovaný porušil svoji stanovenou splátkovou povinnost. Žalovaný tak nadále dluží žalobkyni na jistině částku 20 565,17 Kč, smluvní poplatky ve výši 1 800 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 28. 1. 2021 ve výši 1 300,53 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 20 565,17 Kč od 29. 1. 2021
do zaplacení, smluvní úrok ve výši 21,99 % p.a. z částky 20 565,17 Kč od 29. 1. 2021
do zaplacení, poplatky ve výši 1 800 Kč představují následující položky dle výpisu z účtu:
17. 3. 2020 Poplatek za upomínku 600 Kč, 17. 2. 2020 Poplatek za upomínku 600 Kč,
20. 1. 2020 Poplatek za upomínku 600 Kč (Oznámení o otevření úvěrového účtu ke splacení kontokorentního úvěru, Podmínky KKÚ, Oznámení banky o prohlášení úvěru za splatný, Výpis z běžného účtu žalovaného, Výpis z úvěrového účtu, Sazebník). Žalovaný svoji povinnost nesplnil a svůj dluh nezaplatil. Neučinil tak ani poté, co jej žalobkyně vyzvala
k zaplacení a nabídla mu smírné – mimosoudní řešení, spočívající v možnosti dluh splácet v pravidelných měsíčních splátkách (Předžalobní výzva a poštovní arch).
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky..
5. Podle § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které jí byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.
6. Podle § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz
ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek
ze smlouvy trvá.
7. Podle § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
12. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními
a dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná.
13. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným platnou smlouvu o úvěru. Jelikož žalovaný při uzavírání smluv o úvěru vystupoval jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb.,
o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smlouvy o úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, tj. jeho schopnost úvěr splácet. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést
k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy podle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne
26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Po posouzení skutkových zjištění v souladu
s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a výše uvedenou judikaturou dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného, a to ověřením jeho příjmů a výdajů, a současně lustrací ve veřejných
i neveřejných databázích.
14. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) ze smlouvy
o úvěru, měla žalobkyně jako věřitel podle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neplnil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 4. 6. 2010, č. j. 75 Co 75/2010-83, a dále komentář Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 569). Žalobkyně svou povinnost v řízení splnila, neboť tvrdila a prokázala, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru a že žalovanému poskytl částku 20 000 Kč. V řízení bylo dále na žalovaném, aby soudu tvrdil a prokázal,
že žalobkyni na dluh uhradil více, než tvrdila žalobkyně, případně že dluh vůči žalobkyni zanikl jinak než splněním, nebo že dluh žalované nevznikl vůbec. Žalovaný však tuto svou povinnost v řízení nesplnil, neboť byl po celou dobu řízení zcela pasivní. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 20 565,17 Kč představující dlužnou jistinu úvěru spolu s příslušenstvím, které zahrnuje smluvní úrok ve výši 21,99 % ročně z dlužné jistiny úvěru,
a zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení
s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné jistiny úvěru, vše ode dne 29. 1. 2021,
od nějž žalobkyně úhradu příslušenství požadovala a soud tento nárok shledal oprávněným, do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obecná třídenní.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 347 Kč Tyto náklady sestávají
ze zaplaceného soudního poplatku v částce 895 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 565,17 Kč sestávající
z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu
ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň
z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Předpoklady pro uplatnění § 14b a. t. byly splněny, neboť se jedná o řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech
(srov. například spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka,
spisová značka) a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč Lhůta
k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obecná třídenní, místo plnění pak v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může
se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.