Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
7 C 217/2021-32
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení 14.280 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 5.500 Kč od datum do zaplacení, to vše do pěti měsíců od právní moci rozsudku.
II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 8.780 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 339,17 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 779,06 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 10.000 Kč od datum do datum, zákonný úrok z prodlení z částky 4.500 Kč od datum do zaplacení a úrok 18,95 % ročně z částky 10.000 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Soud ukládá žalobkyni, aby zaplatila České republice - Okresnímu soudu ve obec do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč na účet vedený u České národní banky a.s., číslo účtu číslo, variabilní symbol.
IV. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 5.500 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do pěti měsíců od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 8.780 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 339,17 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 779,06 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 10.000 Kč od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení z částky 4.500 Kč od [datum] do zaplacení a úrok 18,95 % ročně z částky 10.000 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Soud ukládá žalobkyni, aby zaplatila České republice - Okresnímu soudu ve [obec] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč na účet vedený u České národní banky a.s., číslo účtu [číslo], [variabilní symbol].</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se návrhem ze dne datum domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 14.280 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení, a to z titulu smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně společnost právnická osoba, IČO a žalovanou. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné částky 14.280 Kč, smluvního úroku 18,95 % ročně a zákonných úroků z prodlení z dlužné jistiny. Splnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele o úvěr splnila žalobkyně posouzením informací poskytnutých žadatelem a uvedených v kartě zákazníka a dále na základě dokumentů doložených žadatelem. Aktivní legitimaci dovozuje žalobkyně ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum. Žalované byla zaslána předžalobní výzva, na kterou nereagovala.
2. Elektronický platební rozkaz nebyl k návrhu žalobkyně vydán.
3. Žalovaná se na výzvu soudu uloženou usnesením zdejšího soudu ze dne 27. 7. 2021, číslo jednací 7 C 217/2021-29 ve věci nevyjádřila.
4. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
5. Soud ve věci provedl dokazování listinami – kartou zákazníka ze dne datum, smlouvou o půjčce číslo ze dne datum, oznámením o postoupení pohledávky ze dne
datum včetně dokladu o odeslání žalované dne datum, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu postoupených pohledávek, výzvou k plnění ze dne datum včetně dokladu odeslání žalované dne datum. Z informačního systému soud zjistil, že v letech 2006 číslo bylo proti žalované zahájeno 15 exekuční řízení, mimo jiné i pro vymožení dluhů ze spotřebitelských úvěrů u nebankovních poskytovatelů. Z registru CEO soud zjistil, že žalovaná má celkem osm dětí (roč. rok, rok, rok, rok, rok, rok, rok anonymizováno rok).
6. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu:
Dne datum uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba smlouvu o spotřebitelském úvěru poskytnutého formou zápůjčky číslo na základě které byla žalované poskytnuta v hotovosti finanční částka 10.000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně ověřoval úvěruschopnost žalované z informací žalované uvedených samotnou žadatelkou v kartě zákazníka, k jejich doložení byly předloženy bankovní výpisy. Žalovaná se smlouvou zavázala vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem 32,15 % p. a., úrokem ve výši
2.000 Kč, poplatkem za administrativní činnosti 2.000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 4.000 Kč. Dále s poplatkem za pojištění 240 Kč a poplatkem za asistenční služby 540 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit celkovou dlužnou částku ve výši 18.780 Kč v 60 hotovostních týdenních splátkách do rukou oprávněného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně. Výše každé splátky byla sjednána ve výši 313 Kč. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 4.500 Kč. Pohledávka ze smlouvy číslo byla platně postoupena na žalobkyni. Žalované byla zaslána předžalobní výzva.
7. Na základě výslovného ujednání stran obsaženého v každé smlouvě o zápůjčce jednotlivě se předmětné smluvní vztahy řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 29. 12. 2016) a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (ve znění platném v době poskytnutí zápůjčky).
8. V souladu s ustanovením § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastoupenou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
9. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.
13. Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020. Uvedené závěry byly potvrzeny usnesením Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/20 ze dne 6. října 2001.
14. Soud je povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne
26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“
15. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne
datum smlouvu o zápůjčce, jako spotřebitelskou smlouvu. V daném případě se jednalo o komerčně nazývaný„ rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by zápůjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Soudu je známo, že v případě tohoto poskytování peněžních prostředků, je vyžadováno minimální zajištění (pokud vůbec) ve srovnání s bankami a požadavky klientů jsou vyřizovány mnohem pružněji, než tomu bývá u tradičně konzervativnějších bank, což je ale vzhledem k jejich zaměření pochopitelné. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.
16. právnická osoba jako podnikatel (věřitel) a žalovaná v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli smlouvu o zápůjčce číslo jako spotřebitelskou smlouvu. Na základě uvedené smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 10.000 Kč. Jelikož se jednalo o tzv. spotřebitelský úvěr, byl právní předchůdce žalobkyně dle ustanovení §86 zákona o spotřebitelském úvěru povinen, před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Věřitel měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalované sdělení o jejích veškerých příjmech, které měla prokázat (např. výpisem z účtu, výměrem sociální dávky) a dále si vyžádat přehled jejích výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaná fakticky schopna dlužnou částku uhradit.
17. Jak vyplývá z provedeného dokazování, právní předchůdce žalobkyně ověřoval úvěruschopnost žalované z informací uvedených samotnou žadatelkou v kartě zákazníka. Dle této karty byla žalovaná svobodná a bezdětná, vedla domácnost s partnerem, v nájemním bytě, nebyla zaměstnaná. Příjmy žalované tvořily státní sociální dávky 7.600 Kč a 20.005 Kč. Měsíční výdaje žalované jsou vyčísleny částkou 4.491 Kč na nájem a inkaso a dále částkou 9.500 Kč jako výdaje domácnosti (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení). Z karty vyplývá, že žadatelka měla další půjčku/úvěr vůči právnická osoba, není však vyplněn údaj o výši měsíční splátky tohoto závazku a splátka není následně zohledněna v měsíčních výdajích. Dále je zde uvedeno (není vyplněn údaj ANO/NE), že žalovaná nemá žádné půjčky nebo úvěru mimo anonymizováno jméno. Žalovaná uvedla, že proti ní není vedena exekuce. K ověření finanční situace doložila žalovaná bankovní výpisy a doklad o nájemném.
18. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že finanční situace žalované v době sjednávání spotřebitelského úvěru nebyla právním předchůdcem žalobkyně zjišťována dostatečně, zejména pak žalobkyně rezignovala na ověření informací poskytnutých žalovanou, tedy řádně si neověřila povinným subjektem tvrzené skutečnosti zejména ohledně jejích výdajů. Skutečnost, že jediným příjmem žalované byly dávky státní sociální podpory, měla být pro věřitele signálem k dalšímu prověřování, o jaké dávky se jedná. Skutečnost, že v době žádosti o úvěr měla žalovaná nejméně sedm nezaopatřených dětí, mohla být žalobkyní zjištěna například právě prověřením jednotlivých dávek vyplácené podpory. Dluhové zatížení žalované z další půjčky u änonymizováno jméno nebylo nijak zohledněno v měsíčních výdajích žalované a další dluhové zatížení žalované nebylo nijak ověřováno. Právní předchůdce žalobkyně nevyžadoval k ověření dluhového zatížení výpisy z registru dlužníků NRKI/BRKI ani rejstříku zahájených exekucí.
19. Samotná skutečnost, že má žalovaná stabilní příjem, není postačující pro prokázání její úvěruschopnosti, pokud je výrazně nad výši tohoto příjmu zadlužena (a toto riziko v případě osob, které vyhledávají nebankovní poskytovatele úvěru, zásadně existuje). Za této situace by obezřetný a rozumný úvěrující vyžadoval po osobě žalované informace k její majetkové situaci. Z údajů zjištěných žalobkyní k posouzení úvěruschopnosti nelze v žádném případě vyhodnotit, zda se u žadatele jedná o osobu solventní či nikoli. Na základě informací, které žalobkyně měla (resp. s ohledem na zcela absentující informace o výdajích), si nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalované lze úvěr poskytnout. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovanou skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků.
20. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne datum.
21. Na základě neplatné smlouvy bylo žalované poskytnuto plnění 10.000 Kč. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně zaplatila celkem 4.500 Kč. Uvedené tvrzení žalovaná nezpochybnila. Žalovaná je tak povinna s ohledem na již uvedené zaplatit žalobkyni 5.500 Kč. Soud proto žalovanou k zaplacení této částky žalobkyni zavázal. Ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky 5.500 Kč, přiznal soud žalobkyni tento úrok od datum tj. ode dne následujícího po dni, který žalobkyně stanovila jako poslední den lhůty k zaplacení dluhu v předžalobní výzvě ze dne
datum, do zaplacení. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl.
22. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalované. Vzhledem k nečinnosti žalované v řízení, soud neshledal možnost splácení dlužné částky jako účelnou a stanovil proto splatnost přiznaného dluhu včetně zákonného úroku z prodlení v přiměřené době pěti měsíců od právní moci rozsudku, tak aby žalované poskytl možnost dobrovolného uhrazení a zároveň ji nepřiměřeně nezvýhodnil na úkor žalobkyně.
23. Výrok III. rozsudku je odůvodněn ustanovením položky 2, bodu 2 Sazebníku poplatků, přílohy zákona číslo 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, dle kterého pokud soud nevydá platební rozkaz a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Podle položky bod 1 písmeno b) soudní poplatek za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění v částce do 20.000 Kč činí 1.000 Kč. Žalobkyně zaplatila na soudním poplatku 800 Kč. Platební rozkaz ve věci nebyl vydán. Doplatek soudního poplatku tak činí 200 Kč, proto soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku.
24. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i požadované (kapitalizované) příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 14.280 Kč s příslušenstvím kapitalizovaným ve výši 1.118,23 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 5.500 Kč s příslušenstvím. V dané věci tedy byla úspěšná žalovaná v rozsahu 28,56% (čistý úspěch). Žalované v řízení žádné náklady nevznikly, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.