Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (10)No categories available
7 C 250/2021-45
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní senátu JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem trvale anonymizována dvě slova číslo, PSČ obec
o zaplacení částky 26.899,34 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení 10% ročně z částky 13.000 Kč od datum do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 13.899,34 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 190,06 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 14.868,63 Kč od datum do datum, zákonný úrok z prodlení z částky 1.868,63 Kč od datum do zaplacení a úrok 15 % ročně z částky 14.008,91 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení 10% ročně z částky 13.000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.</b> <b>II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 13.899,34 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 190,06 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 14.868,63 Kč od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení z částky 1.868,63 Kč od [datum] do zaplacení a úrok 15 % ročně z částky 14.008,91 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se návrhem ze dne datum domáhá, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 26.899,34 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že dne datum uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, IČO se žalovanou smlouvu o úvěru číslo na základě které byla žalované poskytnuta finanční hotovost ve výši 15.000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit ve 14 měsíčních splátkách po 1.992 Kč Celkem se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni 27.888 Kč Poslední splátka a zároveň splatnost celého závazku připadla na
datum. Žalovaná zaplatila toliko 2.000 Kč Smlouvou ze dne datum došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Postoupení bylo žalované oznámeno přípisem. Žalované byla zaslána předžalobní výzva k plnění, na kterou však nijak nereagovala.
2. K výzvě soudu doplnila žalobkyně skutková tvrzení týkající se splnění povinnosti prověřit před poskytnutím spotřebitelského úvěru úvěruschopnost žalované, a to podáním ze dne datum. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované byla posouzena na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy, které byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne datum a ověřeny pracovní smlouvou a výplatními páskami.
3. Žalovaná se na výzvu soudu, uloženou usnesením zdejšího soudu ze dne 3. 11. 2021, číslo jednací 7 C 250/2021 -39 ve věci nevyjádřila.
4. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
5. Soud ve věci provedl dokazování listinami – žádostí o úvěr ze dne datum, smlouvou o úvěru číslo ze dne datum, platební bilancí smlouvy číslo smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum včetně přílohy ke smlouvě (číslo řádku anonymizováno), oznámením o postoupení pohledávek ze dne datum, výzvou k plnění ze dne datum včetně dokladu o odeslání - podacího lístku ze dne datum.
6. Soud důkazy hodnotil podle § 132 občanského soudního řádu , tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.
7. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním (a učinil tentýž závěr o skutkovém stavu):
Dne datum uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, smlouvu o úvěru číslo ve výši 15.000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala vrátit částku 15.000 Kč s navýšením v celkové výši 12.888 Kč, které dle smlouvy sestávalo z úroku ve výši 1.444 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru 7.350 Kč, nákladů za vyhodnocení úvěru 1.394 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek 2.700 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni poskytnutou částku, i s navýšením, ve 14 měsíčních splátkách po 1.992 Kč Smlouvou byl dále sjednán úrok 15% ročně při variantě splatnosti úvěru 14 měsíců. Žalovaná na svůj dluh uhradila toliko 2.000 Kč, a to dne datum. Právní předchůdce žalobkyně jako postupitel na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupil pohledávku za žalovanou vyplývající ze smlouvy o úvěru na žalobkyni jako postupníka, což dokladuje Smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy, kde v příloze smlouvy na čísle řádku 340 je tato pohledávka za žalovanou uvedena. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem. Žalované byla zaslána výzva k plnění.
Dle údajů v žádosti o úvěr byla žalovaná v době žádosti zaměstnána na dobu určitou do
datum, její příjem činil 11.000 Kč, k ověření příjmů byla doložena pracovní smlouva a výplatní pásky. Žalovaná dále uvedla, že je svobodná bezdětná a bydlí s rodiči. Výdaje žalované jsou uvedeny částkou 2.000 Kč na bydlení a energie a dále částkou 2.000 Kč na dopravu, jídlo, osobní náklady. Další výdaje - srážky ze mzdy, výživné, splátky stávajících půjček, spoření, pojištění - nejsou vyplněny. Dále je v žádosti uvedeno, že souhrnná výše exekučně vymáhaných nebo žalovaných dluhů žadatelky činí 32.000 Kč a je vymáhána prostřednictvím srážek ze mzdy. Poskytovatelem úvěru nebylo požadováno a žadatelkou doloženo ničeho k prověření údaje o nulovém dluhovém zatížení žadatelky s ohledem na následné tvrzení o vymáhání dluhů srážkami ze mzdy a dále nákladů na bydlení resp. nákladů na osobní výdaje.
8. Z evidence soudních řízení Okresního soudu ve Vyškově soud zjistil, že v období let 2011 – 2018 byla proti žalované zahájena 4 exekučních řízení, z nichž jedno se vztahovala k vymožení dluhu ze spotřebitelského úvěru poskytnutého žalované nebankovním subjektem v roce 2014, úvěr byl pro nesplácení v ještě v témže roce zesplatněn a následně vymáhán žalobou podanou v roce 2018.
9. Na základě výslovného ujednání stran obsaženého ve smlouvě se předmětný smluvní vztah řídí zákonem číslo 89/2012 Sb. , občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů.
10. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.
15. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C -679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
16. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn.
III. ÚS 4129/18 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021 ) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v Nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 : Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.
17. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne
datum smlouvu o úvěru jako o spotřebitelskou smlouvu. Jednalo se o komerčně nazývaný„ rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr/zápůjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Věřitel mohl dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalované sdělení o jejích veškerých příjmech, které měla prokázat a dále si vyžádat přehled jejích výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaná fakticky schopna dlužnou částku uhradit.
18. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v uvedených ustanoveních zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.
19. Soud posoudil úvěruschopnost žalované ke dni datum dle zjištěných informací, v souvislostech poskytnutého úvěru a dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně (její právní předchůdce) nedostála své povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně (resp. vůbec) prověřeny výdaje žalované. Jak vyplývá z provedeného dokazování, žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované z informací uvedených samotným žadatelem v žádosti o úvěr. Dle těchto údajů byla žalovaná svobodná, bezdětná, bydlela s rodiči a byla zaměstnaná v pracovním poměru na dobu určitou s příjmem 11.000 Kč. Dále bylo poskytovateli známo, že proti žadatelce je vedena/jsou vedeny exekuce srážkami ze mzdy.
20. Soud zcela postrádá doložení výdajů žalované na bydlení (nájemní smlouvou, doklad SIPO), stejně tak postrádá bližší zkoumání údaje o exekučním vymáhání předchozích dluhů žalované a zohlednění údaje o srážkách ze mzdy ve výdajové části žádosti. Z žádosti není zřejmé, zda měla žadatelka bankovní účet (údaj není vyplněn), je tedy možné že bankovní účet měla a nejdostupnější možností poskytovatele úvěru, jak ověřit výdaje žalované je právě z výpisů z bankovního účtu za posledních 3 až 6 měsíců. Poskytovatel úvěru se v daném případě spokojil pouze s ověřením příjmů žadatelky ze mzdy a zcela rezignoval na ověření jejích výdajů, zejména předchozího dluhového zatížení, což soud hodnotí jako ryze účelové jednání, které má vyvolat dojem aktivního zkoumání poměrů žadatele, fakticky však dochází pouze k formálnímu shromažďování takových údajů, které svědčí pro dobrou majetkovou situaci žadatele. Stav, kdy pracovní poměr žalované končil ještě před předpokládaným splacením úvěru, měl vést poskytovatele k dalšímu prověřování, z čeho (z jakých prostředků) hodlá žalovaná své závazky hradit po datum. Samotná skutečnost, že má žalovaná stabilní příjem v době sjednávání úvěru, není postačující pro prokázání jeho úvěruschopnosti, pokud tento příjem není zajištěn i pro období trvání úvěru a dále není dostatečně zkoumána výdajová stránka, případně je-li žadatel výrazně nad výši tohoto příjmu zadlužen (a toto riziko v případě osob, které vyhledávají nebankovní poskytovatele úvěru, zásadně existuje). Za této situace by obezřetný a rozumný úvěrující vyžadoval po osobě žadatele bližší informace k jeho majetkové situaci. Soud v daném případě také postrádá ověření výdajů žadatelky výstupy registrů SOLUS, NRKI a zejména evidence exekučních řízení.
21. Soud v tomto případě dospěl k závěru, že na základě informací, které žalobkyně měla (s ohledem na nejisté trvání pracovního poměru žalované po skočení doby určité a absentující ověření informací o výdajích), si nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalované lze úvěr poskytnout. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovaným skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků.
22. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené dne datum číslo. Důsledkem toho jsou nároky žalobkyně vůči žalované omezeny na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, neboť v případě absolutní neplatnosti hlavního nároku na plnění pak i příslušenství v podobě úroku sdílí jeho osud.
23. Na základě neplatné smlouvy bylo žalované poskytnuto plnění 15.000 Kč. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně zaplatila celkem 2.000 Kč. Uvedené tvrzení žalovaná nezpochybnila. Žalovaná je tak povinna s ohledem na již uvedené zaplatit žalobkyni 13.000 Kč. Soud proto žalovanou k zaplacení této částky žalobkyni zavázal. Ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky 13.000 Kč, přiznal soud žalobkyni tento úrok od datum tj. ode dne následujícího po dni, který žalobkyně stanovila jako poslední den lhůty k zaplacení dluhu v předžalobní výzvě ze dne datum, do zaplacení. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl.
24. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalované v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč do zaplacení. Při takto stanovené měsíční splátce dojde k celkové úhradě přiznaného dluhu včetně zákonného úroku z prodlení v přiměřené době, žalované bude poskytnuta možnost dobrovolně uhradit dluh, aniž by byla nepřiměřeně zvýhodněna na úkor žalobkyně. Výhoda splátek je však podmíněna tím, že žalovaná bude svůj dluh stanoveným způsobem plnit. Pokud žalovaná nezaplatí byť jen jedinou splátku řádně a včas, ztratí výhodu splátek a celý dluh se stane splatným najednou. Žalobkyně by se pak mohla domáhat výkonu tohoto rozsudku pro celou zbylou nezaplacenou částku.
25. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 26.899,34 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 13.000 Kč. V dané věci tedy byla úspěšná žalovaná v rozsahu 3,34% (čistý úspěch). Vzhledem tomu, že žalovaná měla úspěch pouze v nepatrné části, soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.