Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
14 C 332/2021-24
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Szkanderovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 36 138 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 970 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 1 970 Kč od 2. 7. 2021 do zaplacení ve výši 10 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 15 315 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 878,78 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 651,88 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 9 824,90 Kč od 19. 12. 2020 do 1. 7. 2021 ve výši 10 % ročně, zákonného úroku z prodlení z částky 7 854,90 Kč od 2. 7. 2021 do zaplacení ve výši 10 % ročně, úroku 29 % ročně z částky 9 824,90 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, částky 18 853 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 228,75 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 850,41 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 12 287,46 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně a úroku 29 % ročně z částky 12 287,46 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 970 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 1 970 Kč od 2. 7. 2021 do zaplacení ve výši 10 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do částky 15 315 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 878,78 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 651,88 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 9 824,90 Kč od 19. 12. 2020 do 1. 7. 2021 ve výši 10 % ročně, zákonného úroku z prodlení z částky 7 854,90 Kč od 2. 7. 2021 do zaplacení ve výši 10 % ročně, úroku 29 % ročně z částky 9 824,90 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, částky 18 853 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 228,75 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 850,41 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 12 287,46 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně a úroku 29 % ročně z částky 12 287,46 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 30. 7. 2021 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky celkem ve výši 36 138 Kč s příslušenstvím, a to na základě smluv o zápůjčce.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žalobkyně, právní zástupce žalobkyně ani žalovaný nedostavili, žalobkyně a její právní zástupce se z jednání omluvili.
4. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to smluv o zápůjčce vč. smluvních podmínek, zákaznických karet, přehledů plateb, smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postupovaných pohledávek (příslušné strany), oznámení o postoupení pohledávky vč. dokladu o odeslání a předžalobní výzvy vč. dokladu o odeslání.
5. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu věci. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovaným byla dne 24. 11. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce číslo jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky obsažené na zadní straně smlouvy. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit úrok za zapůjčené finanční prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 683 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnu za zpracování, doručení, a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 6 020 Kč, a poplatek za vedení zákaznického úču a komfortní splácení ve výši 4 422 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 28 125 Kč měl žalovaný uhradit v 60 týdenních splátkách, od první do předposlední po 469 Kč s tím, že poslední splátka ve výši 454 Kč byla splatná 18. 1. 2020. Žalovaný však zápůjčku nesplácel řádně a včas, když uhradil pouze částku 13 030 Kč. Žalovaná částka ve výši 17 285 Kč (bez příslušenství) se pak sestává z dlužné jistiny ve výši 9 824,90 Kč a dlužné částky za poplatky ve výši 7 460,10 Kč.
6. Předtím právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 25. 5. 2018 smlouvu o zápůjčce číslo jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky obsažené na zadní straně smlouvy. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit úrok za zapůjčené finanční prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7 352 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnu za zpracování, doručení, a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 10 178 Kč, a poplatek za vedení zákaznického úču a komfortní splácení ve výši 6 609 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 54 139 Kč měl žalovaný uhradit v 18 měsíčních splátkách, od první do předposlední po 3 008 Kč s tím, že poslední splátka ve výši 3 003 Kč byla splatná 25. 11. 2019. Žalovaný však zápůjčku nesplácel řádně a včas, když uhradil pouze částku 35 286 Kč. Žalovaná částka ve výši 18 853 Kč (bez příslušenství) se pak sestává z dlužné jistiny ve výši 12 287,46 Kč a dlužné částky za poplatky ve výši 6 565,54 Kč.
7. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila před uzavřením obou smluv o zápůjčce schopnost žalovaného tyto zápůjčky splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného, který byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, kdy tyto informace měly být ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznických karet a měly být ověřeny doklady uvedenými tamtéž; tyto doklady však žalobkyně nepředložila.
8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byly mj. předmětné pohledávky za žalovaným ze smluv o zápůjčce postoupeny právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, o čemž byl žalovaný uvědomen oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021, odeslaným 25. 1. 2021. Předžalobní výzva ze dne 28. 6. 2021 je výzvou se základním skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy, která byla odeslána 28. 6. 2021 a doručena 1. 7. 2021, žalovaný žalovanou částku nezaplatil.
9. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Soud v prvé řadě vycházel ze smluv o zápůjčce. Aktivní legitimace žalobkyně je dovozována ze smlouvy o postoupení pohledávek, její přílohy (str. 25 a 38 seznamu postupovaných pohledávek) a z oznámení o postoupení pohledávky. Soud dále připomíná, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se nedostavil, v průběhu řízení nezpochybňoval věrohodnost ani pravdivost předložených listinných důkazů ani vyčíslenou pohledávku.
10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí; dle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pak poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
14. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
15. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
16. Podle § 588 věty první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
17. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
18. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
20. V projednávaném případě posoudil soud žalobu po právní stránce ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla ke zdejšímu soudu podána důvodně, nikoliv však v celém rozsahu. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 25. 5. 2018 a dne 24. 11. 2018 smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. občanského zákoníku , na základě kterých byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky nejprve ve výši 30 000 Kč a následně ve výši 15 000 Kč, vždy v hotovosti při podpisu příslušné smlouvy. Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně byla a je podnikatelem, jehož předmětem činnosti je poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru, a jelikož tak finanční prostředky poskytla žalovanému jako spotřebiteli v rámci své podnikatelské činnosti, jsou poskytnuté zápůjčky spotřebitelským úvěrem (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Je-li poskytován spotřebitelský úvěr, pak platí, že jeho poskytovatel má povinnost před uzavřením příslušné smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a případně i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, přičemž spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
21. Právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru dle svých tvrzení posoudila v obou případech úvěruschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného, který byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace byly zaznamenány do zákaznických karet, přičemž měly být ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného a uvedeným v zákaznických kartách. Z obou zákaznických karet plyne, že žalovaný byl svobodný, s učňovským vzděláním, bydlel v nájemním bytě, byl zaměstnán na„ plný pracovní úvazek“ ve právnická osoba, s.r.o. na pozici slévárenský dělník. Dle zákaznické karty z 25. 5. 2018 měl žalovaný jednu vyživovanou osobu; jeho pravidelný měsíční příjem činil celkem 17 142 Kč, kdy tento se sestával z čistého příjmu ve výši 12 142 Kč a ostatních příjmů ve výši 5 000 Kč; běžné měsíční výdaje pak žalovaný odhadl na 11 976 Kč (odhadované měsíční výdaje 10 000 Kč a interní splátky PF 1 976 Kč); k ověření takto uvedených údajů pak měla být právní předchůdkyni žalobkyně předložena pracovní smlouva za období 6. 11. 2017 – 30. 6. 2018 a dvě výplatní pásky za období číslo a číslo. Dle karty zákazníka z 24. 11. 2018 pravidelný měsíční příjem žalovaného činil celkem 14 211 Kč, kdy tento se sestával pouze z čistého příjmu; jako běžné měsíční výdaje pak žalovaný uvedl odhadované měsíční výdaje ve výši 6 000 Kč a interní splátky PF v nečitelné výši (3 008 Kč nebo 5 008 Kč); k ověření takto uvedených údajů měla být právní předchůdkyni žalobkyně předložena pracovní smlouva za období 1. 1. 2018 – 31. 1. 2018 a dvě výplatní pásky za období číslo a číslo. Co se týče příjmů žalovaného, tyto měly být ověřeny v obou případech z pracovní smlouvy a výplatních pásek, právní předchůdkyně žalobkyně však žádným způsobem neověřila v kartě zákazníka z 25. 5. 2018 tvrzení„ ostatní výdaje“, u kterých tak nebylo zjištěno, z čeho žalované plynuly, a zda tyto byly poskytovány pravidelně a ve stejné výši anebo byly nepravidelné a nejisté. V případě obou zápůjček pak právní předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala na ověření výdajů žalovaného, když pro tyto účely si žádné dokumenty od žalovaného nevyžádala. S ohledem na to, že při posuzování úvěruschopnosti se zejména porovnávají příjmy a výdaje spotřebitele (srov. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru), soud dospěl k závěru, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně bylo zcela nedostatečné, když se nelze ztotožnit ani s tvrzením, že došlo k řádnému ověření příjmu žalovaného z jeho pracovního poměru pro účely obou zápůjček, když v případě zápůjčky z 25. 5. 2018 měla být poslední splátka uhrazena 25. 11. 2019, ale příjem z pracovního poměru byl jistý dle předložené pracovní smlouvy pouze do 30. 6. 2018, a v případě zápůjčky z 24. 11. 2018 měl být příjem žalovaného ověřen dle předložené pracovní smlouvy vztahující se však ke zcela nerelevantnímu období číslo, tedy když zde byly pochybnosti o příjmech žalovaného; a dále když ze zákaznických karet plyne, že výdaje žalovaného nebyly ověřeny vůbec, pročež tak lze jen stěží uvažovat, že by porovnání příjmů a výdajů zjištěných výše popsaným způsobem mohlo mít objektivní relevanci. Ve vztahu k zápůjčce z 25. 5. 2018 pak soud navíc poukazuje, že úvěruschopnost žalovaného měla být posuzována ve vztahu k částce 20 000 Kč jako potenciální zápůjčce, tedy částce o 10 000 Kč nižší, než jaká byla žalovanému poskytnuta, přičemž navýšení poskytovaných finančních prostředků má na posouzení úvěruschopnosti bezpochyby rovněž vliv. Soud proto učinil závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla spotřebitelský úvěr přesto, že z posouzení úvěruschopnosti žalovaného nemohlo vyplývat, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, pročež jsou obě smlouvy o zápůjčkách neplatné, a to absolutně (srov. § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, § 588 věta první občanského zákoníku ), kdy tento závěr koresponduje i s aktuální judikaturou Ústavního soudu (srov. např. nález Ústavního soudu III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).
22. Zdejší soud tak posoudil nárok žalobkyně, na kterou byly pohledávky za žalovaným právní předchůdkyní žalobkyně postoupeny, nikoliv z titulu smluv o zápůjčce, ale z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku ). Vzhledem k tomu, že žalovaný z jemu poskytnutých částek 30 000 Kč a 15 000 Kč doposud zaplatil částky 35 286 Kč a 13 030 Kč, žalovaný ve vztahu k poskytnuté částce 30 000 Kč již ničeho nedluží, naopak je to právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně, která se na jeho úkor bezdůvodně obohatila, nicméně tento nárok žalovaného není předmětem tohoto řízení; a ve vztahu k poskytnuté částce 15 000 Kč zbývá dle závěru soudu k úhradě pouze část jistiny ve výši 1 970 Kč s příslušenstvím, jenž představují zákonné úroky z prodlení ode dne následujícího po dni doručení předžalobní výzvy, tedy od 2. 7. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu z důvodů shora uvedených soud žalobě nevyhověl a výrokem II. žalobu zamítl.
23. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci soud nepřistoupil ke kapitalizaci veškerého příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, jelikož z výroku rozhodnutí, zejména zamítnuté části jistiny a kapitalizovaného příslušenství, vyplývá, že úspěšnější byl v tomto případě žalovaný, který by tak měl právo na úhradu části nákladů řízení; dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li žalovaný povinnosti mu uložené tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.