Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 C 205/2021-40

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Marcelem Klimšou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 8 013,62 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 6 868,69 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 6 436,64 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části týkající se zaplacení 7 452,41 Kč se žaloba zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 6 868,69 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 6 436,64 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. V části týkající se zaplacení 7 452,41 Kč se žaloba zamítá. III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 26. 4. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 8 013,62 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh, který vznikl žalované v důsledku porušování povinností vyplývajících jí ze Smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 29. 1. 2019 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba), když žalovaná řádně nesplácela vyčerpaný úvěr.

2. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se řádně předvolané účastnice řízení nedostavily. Soud proto v souladu s ustanovením věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Po provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. právnická osoba a žalovanou byla dne 29. 1. 2019 uzavřena Smlouva o úvěru číslo v níž se právnická osoba zavázala poskytnout žalované v hotovosti 10 000 Kč a žalovaná se zavázala právnická osoba vrátit poskytnutý úvěr a zaplatit sjednané navýšení ve výši 8 592 Kč ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 328 Kč s tím, že první splátka je splatná do jednoho měsíce od uzavření smlouvy. Byla sjednána smluvní pokuta pro případ porušení povinnosti žalované zaplatit jakoukoli splátku dle smlouvy řádně a včas ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná potvrdila, že při podpisu smlouvy převzala celý úvěr v hotovosti. Žalovaná splatila právnická osoba pouze část jistiny úvěru a část navýšení, a měla tak dlužit právnická osoba na jistině úvěru 6 436,64 Kč a na navýšení 5 155,36 Kč. Na smluvní pokutě požadovala právnická osoba po žalované 3 500 Kč. Uvedené pohledávky právnická osoba za žalovanou byly i s příslušenstvím postoupeny žalobkyni.

4. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně usilovaly o sjednání závazků ze smlouvy o úvěru ve smyslu a násl. , (dále jen ), s charakterem spotřebitelského závazku. Dle , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 1. 12. 2016, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Z úpravy tak vyplývá, že případné nesplnění takové povinnosti věřitele má za následek neplatnost absolutní, tedy soudem zohledňovanou z úřední povinnosti. Soud dovozuje (a to i ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C -679/18), že splnění této povinnosti je třeba zkoumat z úřední povinnosti, neboť jde o důvod absolutní neplatnosti (a to i po zrušení s účinností ke dni 1. 12. 2016 a nahrazení ).

5. Soud pouze pro úplnost dodává, že při hodnocení aktivity právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované, je třeba respektovat závěr Nejvyššího soudu učiněný v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, č. j.  - 77, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. A proto věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje o příjmech, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně např. potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně existuje i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , i Nejvyšší správní soud.

6. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitelem, je třeba - i s ohledem na shora uvedené -dovodit, že k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédne i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v zákoně o spotřebitelském úvěru by věřitel nezasáhl pouze do zájmů spotřebitele, nýbrž by zjevně narušil veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz výše).

7. V průběhu jednání se ukázalo, že žalobkyně neoznačila důkazy potřebné k prokázání tvrzení o řádném posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně, která se k jednání nedostavila, znemožnila soudu, aby jí při jednání poskytl poučení podle k označení důkazů potřebných k prokázání uvedeného tvrzení.

8. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno v části týkající se řádného posouzení úvěruschopnosti žalované, proto je třeba posoudit předmětnou smlouvu o úvěru jako neplatnou, a na jejím základě tedy nemohly vzniknout nároky uplatněné žalobkyní v tomto řízení.

9. Shora uvedený závěr o skutkovém stavu však podle názoru soudu umožňuje právní posouzení podle a násl. (Bezdůvodné obohacení), po němž soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná ohledně 6 436,64 Kč a požadovaného úroku z prodlení z této částky ve výši odpovídající úroku z prodlení stanovenému nařízením vlády ( ). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované bez právního důvodu 10 000 Kč a žalovaná jí z uvedené částky vrátila pouze 3 563,36 Kč.

10. Proto soud výrokem I. rozsudku uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 6 868,69 Kč (součet dlužné částky ve výši 6 436,64 Kč a požadovaného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z ní od 30. 3. 2020 do 30. 11. 2020 ve výši 432,05 Kč) s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 6 436,64 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení.

11. Lhůtu k plnění uložené povinnosti soud stanovil podle věta před středníkem

12. Další uplatněné nároky a příslušenství však (s ohledem na výše uvedený závěr) nejsou důvodné, a proto byla žaloba ve zbývající části (7 452,41 Kč) výrokem II. rozsudku zamítnuta.

13. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem III. rozsudku dle , neboť obě účastnice měly ve věci částečný (přibližně stejný) úspěch. Proto soud rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti rozsudku není přípustné odvolání ( ).

Nesplní - li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí řádně a včas, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí či nařízení exekuce.