Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
21 C 339/2021-40
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Břízovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 141 580,88 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 51 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 51 800 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 89 780,88 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 294,08 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 140,31 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 17 325,85 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 17 325,85 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 12 199,66 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 16 747,47 Kč, s úrokem ve výši 9,75 % ročně z částky 64 166,54 Kč od 19. 12. 2020 do 8. 2. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 12 366,54 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 64 166,54 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 51 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 51 800 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 89 780,88 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 294,08 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 140,31 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 17 325,85 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 17 325,85 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 12 199,66 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 16 747,47 Kč, s úrokem ve výši 9,75 % ročně z částky 64 166,54 Kč od 19. 12. 2020 do 8. 2. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 12 366,54 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 64 166,54 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 141 580,88 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba (dále též jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o zápůjčce číslo na částku 22 000 Kč (dále též„ zápůjčka číslo“) a smlouvu o zápůjčce ze dne datum číslo na částku 80 000 Kč (dále též„ zápůjčky 2“). Obě částky byly žalovanému vyplaceny v hotovosti při podpisu smlouvy. Zápůjčkuč. 1 spolu s úrokem 29 % ročně ve výši 7 251 Kč za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a poplatky ve výši 8 339 Kč a 5 806 Kč (celkem 21 396 Kč) se žalovaný ve smlouvě zavázala splatit v 24 měsíčních splátkách po 1 809 Kč. Žalovaný svou povinnost splnil pouze zčásti, zaplatila celkem částku 10 100 Kč, neuhrazena tak zůstala jistina zápůjčky ve výši 17 325,85 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 14 568,95 Kč. Zápůjčku číslo se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem 29 % ročně ve výši 26 367 Kč za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a poplatky ve výši 19 860 Kč a 29 736 Kč (celkem 75 963 Kč) 24 měsíčními splátkami po 6 499 Kč. Žalovaný i tuto svou povinnost splnil pouze zčásti, uhradil celkem částku 40 100 Kč, neuhrazena zůstala jistina zápůjčky ve výši 64 166,54 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 45 519,54 Kč. Dne datum postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Žalovaný byl na možnost podání žaloby upozorněn ve výzvě k zaplacení učiněné zástupcem žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet půjčku vyhodnocením údajů sdělených žalovaným v zákaznické kartě a jejich ověřením předloženými doklady.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , v účinném znění (dále též jen„ o. s. ř. “) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, aniž by se omluvil. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
3. Ze smlouvy o zápůjčce číslo bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne datum mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Dle této smlouvy měla být žalovanému poskytnuta částka ve výši 22 000 Kč, kterou měla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému vyplatit v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Součástí byly smluvní podmínky. Předmětnou smlouvou se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně na poplatcích a úroku částku ve výši 21 396 Kč, skládající se z částky 7 251 Kč představující kapitalizovaný úrok za poskytnutou půjčku, dále z částky 8 339 Kč za administrativní činnost a částky 5 806 Kč představující náklady za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení. Celková finanční částka ve výši 43 396 Kč měla být žalovaným uhrazena v hotovosti v 24 měsíčních splátkách po 1 809 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 29 % ročně z dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě jím poskytnutých údajů, tj. z žalovaným tvrzených příjmů 31 675 Kč, sestávajících ze mzdy ve výši 15 175 Kč, dalšího příjmu domácnosti 16 500 Kč. Výdaje uvedl ve výši 5 000 Kč s tím, že nemá závazky u jiné společnosti ani interní splátky u právní předchůdkyně žalobkyně. V zákaznické kartě je dále zatrženo, že byly ověřeny 3 výplatní pásky a pracovní smlouva, dále že má žalovaný 2 vyživovací povinnosti, je ženatý a je vlastníkem bydlení.
4. Ze smlouvy o půjčce ze dne datum bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Dle této smlouvy měla být žalovanému poskytnuta částka ve výši 80 000 Kč, kterou měla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému vyplatit v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Součástí byly smluvní podmínky. Předmětnou smlouvou se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně na poplatcích částku ve výši 75 963 Kč, skládající se z částky 26 367 Kč představující kapitalizovaný úrok za poskytnutou půjčku, dále z částky 19 860 Kč za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částky 29 736 Kč za administrativní činnost a komfortní splácení. Celková finanční částka ve výši 155 963 Kč měla být žalovaným uhrazena v hotovosti v 24 měsíčních splátkách po 6 499 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě jím poskytnutých údajů, tj. z žalovaným tvrzených příjmů domácnosti 26 120 Kč, představovaných čistým příjmem žalovaného 14 120 Kč a dalšími příjmy domácnosti 12 000 Kč. Výdaje žadatele jsou uvedeny ve výši 4 000 Kč. Zatrhnuto je ověření pracovní smlouvy a výplatní pásky s tím, že žalovaný nemá zápůjčku u jiné společnosti ani interní splátky u právní předchůdkyně žalobkyně.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně příloh soud zjistil, že na žalobkyni byly z její právní předchůdkyně postoupeny pohledávky z titulu výše uvedených smluv o zápůjčce. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum, odeslaným dne datum.
6. Předžalobní výzvou ze dne 28. 6. 2021 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 13. 7. 2021; z podacího lístku vyplývá, že tato byla odeslána 28. 6. 2021.
7. Průběh splácení je zřejmý z tabulky umoření. Žalovaný zaplatil celkem částku 10 100 Kč a částku 40 100 Kč.
8. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu ze dne datum, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 22 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit 24 měsíčními splátkami ve výši 1 809 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu dále uzavřeli smlouvu ze dne datum, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 80 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit 24 měsíčními splátkami ve výši 6 499 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně. Bonita žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána toliko na základě tvrzení žalovaného. Žalovaný závazky splnil pouze částečně. Pohledávky z obou smluv byly na žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, oznámením ze dne datum odeslaným dne 25. 1. 2021 byl žalovaný vyzván k vydání dlužných finančních prostředků ve lhůtě 10 dnů od doručení. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný netvrdil a ani neprokázal, že by uhradil více, než tvrdila žalobkyně v žalobě, učinil soud závěr, že žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku 50 200 Kč (10 100 Kč a 40 100 Kč). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné pohledávky předžalobní výzvou ze dne 28. 6. 2021 odeslanou téhož dne.
9. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále též jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
11. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
12. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla zápůjčky v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičkách smluv), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by zápůjčky měly souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru rozumí i zápůjčka, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se v obou případech uzavírání smluv spokojila s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jejího příjmu i výdajů. Žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovaným byly její právní předchůdkyní využity i další zdroje, a to pracovní smlouva a výplatní pásky, soudu nijak neprokázala, neboť tato skutečnost bez dalšího nevyplývá z pouhého zaškrtnutí příslušných kolonek v kartě zákazníka. Ostatně ohledně ověření dalších příjmů domácnosti nejsou v zákaznické kartě zatrženy žádné ověřené doklady. I ze samotných údajů uvedených v zákaznické kartě je pak zřejmé, že nebylo postupováno právní předchůdkyní žalobkyně s řádnou péčí, neboť v zákaznické kartě ze dne datum není údaj o interních splátkách úvěru zápůjčky č. 2 ve výši 6 499 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného ve výši 4 000 Kč či 5 000 Kč měsíčně jsou při dvou vyživovacích povinnostech zcela nereálné, v této výši lze očekávat minimálně náklady spojené s bydlením v podobě odebraných energií. Současně soud konstatuje, že ve stejný den jako byla projednána věc 21 C 339/2021 , byla projednána rovněž věc 21 C 333/2021 , kdy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla ve stejném období půjčku manželce žalovaného, s jehož příjmy při ověření úvěruschopnosti počítá. Je tak zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s řádnou péčí při ověření úvěryschnopnosti žalovaného, jeho příjmy a výdaje řádně neověřovala a údaje v zákaznické kartě vyplňovala zjevně ve snaze formálně splnit povinnost ověřit úvěruschopnost žalovaného tak, aby mu mohla úvěry poskytnout.
13. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet zápůjčky, a proto soud posoudil smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako neplatné dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora
ve věci sp. zn. C číslo. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.
14. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí její právní předchůdkyně platně postoupila své pohledávky včetně pohledávky za žalovaným a že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 102 000 Kč. Žalovaný uhradil na dlužnou částku celkem 50 200 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným či mezi žalobkyní a žalovaným není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu a žalobkyně má právo na vrácení toho, co žalovanému plnila její právní předchůdkyně. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil, tj. rozdíl mezi poskytnutou a vrácenou částkou. Žalovaný je tak povinen vrátit žalobkyni částku ve výši 51 800 Kč. Podle výzvy, která byla součástí dopisu o oznámení postoupení pohledávky, měl žalovaný plnit do deseti dnů od doručení výzvy. Jelikož výzva byla předána k poštovní přepravě dne 25. 1. 2021 a není zřejmé, kdy byla doručena, soud aplikoval domněnku doby dojití dle § 573 o. z., dle níž došlo k doručení výzvy dne 28. 1. 2021. Desátý den od doručení potom připadá na 7. 2. 2021, což je neděle, posledním dnem lhůty je tak následující pracovní den pondělí 8. 2. 2021. Ode dne následujícího byl žalovaný v prodlení a žalobkyni byl přiznán úrok z prodlení od 9. 2. 2021 v požadované výši z dosud nevrácené části bezdůvodného obohacení (nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ). Ohledně všech zbývajících žalobou uplatněných částek, včetně zbytku požadovaného příslušenství, musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
15. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalovaný byl v řízení úspěšnější, měla by tak vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Protože však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.