Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18 C 60/2020-81

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Šenkovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

IČO

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 60 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Konstatuje se, že v řízení vedeném původně u Městského soudu v Praze pod sp. zn. a následně před Obvodním soudem pro Prahu 6 pod sp. zn. došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení.

II. Žaloba o zaplacení částky 60 000 Kč s příslušenstvím se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 28 922,50 Kč, k rukám právního zástupce žalobce příjmení jméno příjmení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Konstatuje se, že v řízení vedeném původně u Městského soudu v Praze pod sp. zn. a následně před Obvodním soudem pro Prahu 6 pod sp. zn. došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení. II. Žaloba o zaplacení částky 60 000 Kč s příslušenstvím se zamítá. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 28 922,50 Kč, k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhá na žalované zaplacení částky 60 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy, která mu vznikla v důsledku nepřiměřené délky řízení vedené nejprve před Městským soudem v Praze pod sp. zn. , následně před Obvodním soudem pro Prahu 6 pod sp. zn. . Předmětné řízení bylo pravomocně skončeno 6. 6. 2019 a bylo vedeno po dobu více než 5 let. Žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalované dne 16. 7. 2019. Při stanovení výše zadostiučinění vychází ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení. Pro žalobce měl spor zásadní význam, neboť se jednalo o spor o povinné platby právnická osoba, anonymizováno jako vlastníka jednotek v domě s byty, kdy byl žalobce osobou odpovědnou za správu domu. Uvedená společnost dlužila žalobci značné částky v řádek stovek tisíc korun, z nich část byla vymáhána právě i v předmětném řízení. Žalobce měl problém s peněžním tokem zajištěním prostředků na úhradu dodavatelům služeb, zejména teplé vody a dalších.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce uplatnil svůj nárok předběžně dne 16. 7. 2019. Žalovaná nárok žalobce projednala dne 27. 3. 2020 a dospěla k závěru, že v daném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Žádosti žalobce tak nevyhověla.Namítané řízení trvalo 5 let a 1 měsíc, meritorně probíhalo pouze před soudem prvního stupně, a to nejprve před Městským soudem v Praze a následně u Obvodního soudu pro Prahu 6. Procesně lze řízení hodnotit jako složitější, když bylo rozhodováno o věcné příslušnosti a několikrát o změně žaloby a o přistoupení dalšího účastníka do řízení, o návrhu na vydání předběžného opatření. V řízení byl vypracován znalecký posudek. V procesních otázkách bylo rozhodováno i odvolacím soudem. V postupu soudu nedošlo k žádným průtahům, veškeré úkony byly prováděny v pravidelných lhůtách. Význam předmětu řízení pro žalobce byl hodnocen jako standartní. Jednalo se o spor o peněžité plnění běžné výše.

3. Mezi účastníky bylo v řízení nesporné, že žalobce uplatnil svůj nárok předběžně u žalované podáním doručeným žalované dne 16. 7. 2019. Žalovaná nároku žalobce nevyhověla, což žalobci sdělila svým stanoviskem ze dne 27. 3. 2020.

4. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. vzal soud za prokázané, že dne 14. 5. 2014 byla podána žaloba u Městského soudu v Praze, a to žalobcem proti právnická osoba, anonymizováno o zaplacení částky 153 403 Kč s příslušenstvím. Usnesením soudu ze dne 29. 5. 2014 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku, což žalobce učinil dne 4. 6. 2014. Dne 5. 6. 2014 byl ve věci vydán platební rozkaz. Dne 19. 6. 2014 byl podán návrh na vydání předběžného opatření, kterým by soud uložil nenakládat s nemovitostmi vymezenými v návrhu. Dne 18. 6. 2014 podal proti platebnímu rozkazu žalovaný odpor. Usnesením soudu ze dne 23. 6. 2014 bylo rozhodnuto o návrhu na vydání předběžného opatření tak, že tento se zamítá. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 9. 7. 2014. Usnesením soudu ze dne 22. 7. 2014 byl zrušen platební rozkaz. Usnesením ze dne 22. 7. 2014 městský soud uložil žalovanému, aby se ve věci vyjádřil, přičemž šlo o tzv. kvalifikovanou výzvu. Platebním poukazem soudu ze dne 23. 7. 2014 byla vrácena složená jistota v souvislosti s návrhem na vydání předběžného opatření. Dne 21. 8. 2014 se ve věci vyjádřila žalovaná společnost. Dne 8. 10. 2014 se ve věci vyjádřil žalobce. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 13. 1. 2015. Právní zástupce žalovaného požádal o odročení tohoto jednání. Jednání bylo přeodročeno na den 29. 1. 2015. Dne 29. 1. 2015 se ve věci ještě vyjádřil žalovaný. Následně ve věci proběhlo jednání, přičemž strany požádaly o poskytnutí lhůty k smírnému vyřešení věci, a to v trvání 30 dnů. Jednání bylo odročeno na den 17. 3. 2015. Dne 17. 3. 2015 ve věci proběhlo další jednání. Na tomto jednání bylo čteno množství listinných důkazů. Účastníci opět požádali o poskytnutí lhůty k mimosoudnímu řešení, a to do konce dubna 2015. Následně oba účastníci požádali o prodloužení lhůty k jednání, a to do konce května 2015. Následně zástupce žalované strany znovu požádal o prodloužení lhůty k jednání, a to žádostí z 29. 5. 2015, a to alespoň o 2 týdny. Dne 6. 5. 2015 podal žalobce návrh na změnu žaloby a dále zároveň sdělil výsledky mimosoudního jednání. Následně byli účastníci vyzváni, a to přípisem soudu ze dne 29. 6. 2015, aby soudu sdělili otázky na znalce, který ve věci bude ustanoven. Toto žalobce učinil podáním ze dne 2. 7. 2015. Usnesením soudu ze dne 24. 7. 2015 byl ve věci ustanoven znalec příjmení jméno příjmení jako znalec z oboru ekonomika, odvětví ceny, aby posoudil, zda vyúčtování roku 2013 splňuje veškeré náležitosti a zda bylo provedeno věcně správně. Vyhotovený znalecký posudek byl soudu zaslán dne 7. 10. 2015. Usnesením soudu ze dne 8. 10. 2015 soud rozhodl o přiznání znalečného ustanovenému znalci. Přípisem soudu ze dne 8. 10. 2015 byli účastníci vyzváni, aby se vyjádřili k podanému znaleckému posudku. Přípisem ze dne 7. 10. 2015 se zástupkyně žalobce dotázala na stav řízení. Následně přípisem ze dne 20. 10. 2015 žalobkyně podala odvolání proti usnesení o přiznání znalečného. Žalovaný přípisem ze dne 20. 10. 2015 sdělil, že nemá námitek vůči vyhotovenému znaleckému posudku. Následně na základě podaného znaleckého posudku Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 11. 2015 změnil své původní usnesení z 8. 10. 2015 a snížil ustanovenému znalci přiznané znalečné, a to na základě podaného odvolání žalobcem. Přípisem ze dne 11. 11. 2015 se ve věci vyjádřil žalobce k vyhotovenému znaleckému posudku a uvedl, že netrvá na výslechu znalce. Dne 16. 12. 2015 se ve věci znovu vyjádřil žalobce, přičemž navrhl změnu žaloby. Přípisem soudu ze dne 4. 3. 2016 se soud dotázal žalobce, zdali provedl opravu vyúčtování. Následně bylo znalci poukázáno přiznané znalečné. Dne 5. 4. 2016 vzal žalobce žalobu částečně zpět. Předmětem řízení tak zůstala pouze částka 88 593 Kč. Následně přípisem soudu ze dne 26. 4. 2016 byli účastníci vyzváni, zda souhlasí s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání. Na to zástupce žalobce sdělil, že s tímto postupem souhlasí. Zástupce žalovaného uvedl, že s tímto nesouhlasí (přípisem ze dne 12. 5. 2016). Usnesením ze dne 26. 5. 2016 bylo řízení v rozsahu zpětvzetí zastaveno a zároveň byla připuštěna změna žaloby. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 16. 6. 2016. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 26. 9. 2016. Na tomto jednání soud sdělil účastníkům, že má za to, že jeho věcná příslušnost v prvním stupni není dána. Informoval účastníky o tom, že věc bude předložena Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o věcné příslušnosti. Přípisem ze dne 3. 10. 2016 soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili k otázce věcné příslušnosti. Dne 8. 11. 2016 byl spis postoupen Vrchnímu soudu v Praze, který ve věci rozhodl dne 19. 1. 2017 tak, že k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni jsou příslušné okresní soudy. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 14. 2. 2017. Spis byl Městskému soudu v Praze vrácen dne 2. 2. 2017. Dne 16. 3. 2017 byl spis postoupen Obvodnímu soudu pro Prahu 6, který ve věci referátem ze dne 29. 3. 2017 nařídil jednání, a to na den 17. 5. 2017. Přípisem ze dne 7. 4. 2017 žalobce navrhl přistoupení dalšího účastníka do řízení a navrhl změnu žaloby. Zástupce žalované strany přípisem ze dne 11. 4. 2017 požádal o odročení nařízeného jednání z důvodu kolize s jiným jednáním. Přípisem ze dne 5. 5. 2017 se žalovaný vyjádřil k návrhu na vstup dalšího účastníka na straně žalované. Jednání původně nařízené na den 7. 6. 2017 bylo zrušeno. Usnesením ze dne 4. 9. 2017 bylo rozhodnuto o tom, že připuštění právnická osoba anonymizována čtyři slova jako druhého žalovaného se nepřipouští. Rovněž nebyla připuštěna změna žaloby ze dne 7. 4. 2017. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 25. 9. 2017 odvolání. Věc byla dne 31. 10. 2017 předložena odvolacímu soudu. Ten ve věci rozhodl usnesením ze dne 4. 1. 2018, kterým změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že připustil vstup společnosti právnická osoba jako dalšího účastníka na straně žalované. Dne 20. 2. 2018 byl podán návrh na změnu žaloby. Usnesením soudu ze dne 27. 3. 2018 byla tato změna žaloby připuštěna. Usnesením ze dne 28. 3. 2018 byl žalovaný vyzván, aby se vyjádřil k žalobě, na což žalovaný reagoval přípisem ze dne 14. 5. 2018. Následně usnesením ze dne 22. 5. 2018 byl druhý žalovaný vyzván k vyjádření se k žalobě a zároveň bylo ve věci nařízeno jednání na den 25. 7. 2018. Na tomto jednání účastníci uvedli, že nevylučují možnost smírného vyřešení věci, že se opětovně pokusí o možné mimosoudní řešení věci, přičemž pokud tedy nedojde k mimosoudnímu vyřešení věci, budou navrhovat vypracování dalšího znaleckého posudku. Řízení bylo za účelem prostoru pro účastníky pro mimosoudní vyřešení věci odročeno na 8. 10. 2018. Přípisem soudu ze dne 21. 8. 2018 se ve věci vyjádřila žalovaná strana. Dne 24. 8. 2018 se ve věci vyjádřil žalobce. Dne 21. 9. 2018 se ve věci vyjádřil žalobce. Jednání nařízené na den 8. 10. 2018 bylo zrušeno s ohledem na nedoručení předvolání žalovanému č. 2. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 12. 11. 2018. Dne 8. 10. 2018 se ve věci vyjadřuje druhý žalovaný. Na jednání dne 12. 11. 2018, které proběhlo za účasti žalobce a obou žalovaných je provedeno množství listinných důkazů. Jednání je odročeno za účelem doplnění dokazování na den 16. 1. 2019. Dne 9. 1. 2019 je žalobcem podána žádost o odročení jednání nařízeného na den 16. 1. 2019 z důvodu probíhající dohody a narovnání. K tomuto návrhu na odročení se připojil rovněž druhý žalovaný, a rovněž i první žalovaný. Následně bylo jednání nařízené na den 16. 1. 2019 zrušeno. Následně dne 14. 2. 2019 žalobci uvádějí, že došlo k dohodě, přičemž finální dohoda bude uzavřena nejpozději do 1 měsíce. Dne 29. 3. 2019 zástupce žalobce sděluje, že k dohodě dojde nejpozději dne 25. 4. 2019. Rovněž zástupce žalované strany sděluje přípisem ze dne 1. 4. 2019, že mezi účastníky probíhají mimosoudní jednání a žádá posečkat s dalšími úkony do 30. 4. 2019. Následně dne 1. 4. 2019 rovněž zástupce druhého žalovaného sděluje, že probíhají jednání o smírném vyřešení věci. Dne 30. 4. 2019 je soud znovu informován o tom, že žádá o posečkání úkonu soudu do 31. 5. 2019. Dne 29. 5. 2019 žalobce zasílá soudu návrh soudního smíru. K návrhu na schválení smíru se dne 30. 5. 2019 vyjadřuje prvý žalovaný. Usnesením soudu ze dne 5. 6. 2019 byl schválen soudní smír mezi účastníky a zároveň bylo rozhodnuto o vrácení části soudního poplatku žalobci. Usnesení o schválení smíru nabylo právní moci dne 6. 6. 2019. Následně se vyjadřuje právní zástupce žalobce k provedenému důkazu. Uvádí, že je sice pravdou, že v daném případě věc byla složitější, nicméně nebyla složitá natolik, aby to odůvodnilo její nepřiměřenou délku a aby zde nevznikl nárok na náhradu nemajetkové újmy. Co se týká procesních návrhů podávaných žalobcem v průběhu řízení, tyto vždy reagovali na objektivní okolnosti, ke kterým došlo v průběhu trvání řízení a tedy je nelze přičítat k tíži žalobce. Šlo v podstatě o to, že původně byly částky žalovány na základě záloh za služby, následně vždy po uplynutí roku bylo vyhotoveno vyúčtování a z tohoto důvodu byla žaloba změněna. Stejně tak v mezidobí došlo k převodu vlastnictví k jedné z bytových jednotek, které se týkaly finanční nároky, které byly předmětem žaloby, a proto byl dán návrh na přistoupení dalšího účastníka na straně žalované. Právní zástupce žalobce rovněž poukazuje na úspěšnost podávaných odvolání ze strany žalobkyně do procesních rozhodnutí soudu. Dále uvádí, že okolností, která zapříčinila délku řízení, bylo i nesprávné posouzení věcné příslušnosti, resp. k datu k podání žaloby byla žaloba podána k věcně příslušnému soudu a následně v mezidobí došlo ke změně judikatury Nejvyššího soudu a v souladu s tímto následně poté soudkyně Městského soudu v Praze předložila věc Vrchnímu soudu k posouzení věcné příslušnosti, kdy následně věc přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 6.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu. Předmětné řízení bylo zahájeno dne 14. 5. 2014. Předmětem řízení bylo nejprve zaplacení částky 153 403 Kč s příslušenstvím, po částečném zpětvzetí žaloby a navazujícím usnesení o částečném zastavení řízení ze dne 26. 5. 2016 již bylo předmětem řízení pouze zaplacení částky 88 593 Kč. Řízení bylo pravomocně skončeno dne 6. 6. 2019, kdy nabylo právní moci usnesení o schválení smíru mezi účastníky. Délka řízení byla tedy 5 let a 1 měsíc. Meritorně ve věci rozhodoval pouze soud prvního stupně, a to nejprve Městský soud v Praze a následně Obvodní soud pro Prahu 6 po změně judikatury Nejvyššího soudu ve věci věcné příslušnosti ohledně sporů mezi SVJ a členy SVJ. V řízení nebylo shledáno žádné období průtahů.

6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

7. Podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“).

8. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 cit. ust. právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

9. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

10. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 1 a 2 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

11. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na zadostiučinění újmy a náhradu škody předvídanou § 14 OdpŠk, neboť nárok u žalované předběžně uplatnila. Žalovaná odpovídá za škodu podle OdpŠk za současného splnění tří předpokladů: 1) existence odpovědnostního titulu, tedy nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vzniklou škodou, přičemž z existence jednoho předpokladu (např. vznik škody) nelze automaticky dovozovat existenci dalšího (např. odpovědnostního titulu).

12. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21.6.2005).

13. Kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk se použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená.

14. Celková délka řízení činila 5 let a 1 měsíc.

15. Řízení probíhalo meritorně pouze na prvním stupni. Ve věci bylo rozhodováno Vrchním soudem o věcné příslušnosti. Řízení bylo do určité míry skutkově složité, ve věci byl vyhotoven znalecký posudek znalce z oboru ekonomika. Po procesní stránce bylo rovněž řízení do určité míry složité, bylo opakovaně rozhodováno o změnách žaloby, ve věci bylo rozhodováno o návrhu na vydání předběžného opatření. Rovněž byla věc komplikována změnou judikatury Nejvyššího soudu v otázce věcné příslušnosti obdobných sporů. Žalobce se na délce řízení výrazněji nepodílel, pouze v závěru řízení bylo odročeno jednání za účelem jednání o mimosoudním vyřešení sporu. To bylo odročeno jednání ze dne 16. 1. 2019 a k uzavření smíru mezi účastníky došlo dne 5. 6. 2019.

16. Pokud se jedná o postup soudu, soud neshledal, že by v daném případě došlo k průtahům v řízení, soudy činily úkony v přiměřených lhůtách, nedošlo k žádnému období nečinnosti. Délka řízení byla zásadně ovlivněna tím, že došlo ke změně v posuzování věcné příslušnosti v tomto typu sporů. Řízení znovu probíhalo před Obvodním soudem pro Prahu 6.

17. Co se týká významu předmětu řízení pro žalobce, vyšší význam předmětu řízení je presumován u řízení, která mají pro jejich účastníky zvýšený význam jako např. věci trestní, věci péče o nezletilé, pracovněprávní spory, věci osobního stavu, aj. Nejde-li o vyjmenované případy, domněnky vyššího významu předmětu pro poškozeného, je pro něj význam předmětu řízení standartní (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. a ze dne 4. 12. 2014 sp. zn. ). V daném případě šlo o zaplacení peněžité částky původně ve výši 153 403 Kč, následně po částečném zpětvzetí žaloby dne 5. 4. 2016 zůstala předmětem řízení částka 88 593 Kč. Soud proto zhodnotil význam předmětu řízení pro žalobce jako nižší.

18. Soud vzal v úvahu všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu a dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, neboť celková délka řízení nebyla s ohledem na shora uvedené závěry přiměřená. Řízení sice vykazovalo do určité míry vyšší složitost skutkovou či procesní, nicméně je třeba poukázat na to, že řízení probíhalo po celou dobu pouze před soudem prvního stupně. Zásadně délku řízení zkomplikovala skutečnost, že až dne 19. 1. 2017 bylo Vrchním soudem v Praze rozhodnuto o věcné příslušnosti soudu, tedy až po bezmála třech letech po podání žaloby. Následně probíhalo řízení znovu v podstatě od počátku před Obvodním soudem pro Prahu 6. A tak i přesto, že soudy prvého stupně se nedopustily žádných průtahů v řízení, řízení jako celek přesto dobou svého trvání neodpovídá času, v němž by bylo možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat za situace, kdy tato věc byla skončena před soudem prvním stupně. Odpovědnostní titul v podobě nesprávného úředního postupu je proto dán.

19. V případě § 31a odst. 2 OdpŠk jde o normu s relativně neurčitou hypotézou, vyžadující, aby soud s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti každého individuálního případu sám vymezil okolnosti významné pro určení výše náhrady. Základním vodítkem pro určení vhodné formy satisfakce je podmínka, že se musí jednat o zadostiučinění přiměřené, tedy takové, které poskytne poškozené osobě vhodnou a zároveň účinnou nápravu. Na prvním místě přichází v úvahu poskytnutí zadostiučinění formou konstatování porušení práva jako jedné z forem morální satisfakce. Pokud konstatování porušení práva nepředstavuje samo o sobě postačující a zároveň účinnou náhradu za vzniklou nemajetkovou újmu, je na zvážení soudu, zda nemajetkovou újmu není možné nahradit jinak, či zda je na místě poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích. Soud je při úvaze o přiměřenosti formy či výše finančního odškodnění povinen vycházet z úplně zjištěného skutkového stavu a opírat se o zcela konkrétní a přezkoumatelná hlediska, kterými jsou především závažnost nemajetkové újmy a ověřené okolnosti, za kterých k neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2013 sp.zn. ). Konstatování porušení práva je plnohodnotnou formou zadostiučinění, kterou není na místě žádným způsobem bagatelizovat. Právní úprava stanoví určitá pravidla, podle kterých musí soud (případně již příslušný orgán v rámci předběžného projednání nároku) při stanovení formy zadostiučinění postupovat, a to s ohledem na přiměřenost zadostiučinění vzniklé nemajetkové újmě. Forma peněžité satisfakce přichází do úvahy jako prostředek odškodnění závažné nemajetkové újmy za současného splnění dvou podmínek, a sice že nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jiným způsobem a konstatování porušení práva se samo o sobě nejevilo jako dostatečné. Soud tedy rozhodne o konkrétní formě zadostiučinění podle pořadí určeného v ustanovení § 31a odst. 2 OdpŠk za současného posouzení přiměřenosti zvolené formy zadostiučinění utrpěné nemajetkové újmě (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 12. 2012, sp.zn. ).

20. V daném případě soud dospěl k závěru, že konstatování porušení práva je pro žalobce dostatečným zadostiučiněním právě s ohledem na shora uvedené okolnosti, tedy značnou skutkovou a procesní složitost věci, absenci průtahů na straně soudů a nižší význam předmětu řízení pro žalobce. Proto ve výroku I. konstatoval porušení práva žalobce na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě, ve výroku II. však zamítl žalobu na poskytnutí peněžitého zadostiučinění.

21. Ve výroku o nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. , když v daném případě je třeba konstatovat, že žaloba byla co do základu podána po právu. Náklady řízení se sestávají z odměny advokáta ve výši 15 500 Kč (5 x 3 100) za 5 úkony právní služby dle , d/ a g/advokátního tarifu (převzetí zastoupení, podání žaloby, 2x účast na jednání soudu písemné podání ze dne 2. 11. 2021), dále ze 5 režijních paušálů služby dle a 3 advokátního tarifu ve výši 5 x 300 Kč, tedy 1 500 Kč, náhradu na 21 % DPH ve výši 3 570 Kč, a zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč Celkem činí náklady řízení částku 22 570 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.