Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
4 C 211/2021-57
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Doleželem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul jméno příjmení titul.
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení částky 12 761,50 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Návrh žalobkyně, aby jí byl žalovaný povinen zaplatit na nároku č. 1 částku 9 777 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 148,91 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 1 116,14 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 7 420,99 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 7 420,99 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a na nároku č. 2 částku 2 991,50 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 977,40 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 331,71 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 2 991,50 Kč od 17. 3. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 991,50 Kč od 17. 3. 2021 do zaplacení se zamítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Návrh žalobkyně, aby jí byl žalovaný povinen zaplatit na nároku č. 1 částku 9 777 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 148,91 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 1 116,14 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 7 420,99 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 7 420,99 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a na nároku č. 2 částku 2 991,50 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 977,40 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 331,71 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 2 991,50 Kč od 17. 3. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 991,50 Kč od 17. 3. 2021 do zaplacení se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 761,50 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu žalované ze dvou smluv o zápůjčce. Žalobkyně svůj nárok č. 1 odůvodnila tím, že společnost právnická osoba (dále jen„ právnická osoba“) údajně posoudila úvěruschopnost žalované a následně s ní uzavřela dne 13. 1. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Na základě této smlouvy poskytl právnická osoba žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč v hotovosti. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala poskytnout právnická osoba zpět kromě jistiny i úrok ve výši 1 680 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Dále bylo mezi smluvními stranami sjednáno životní pojištění, na které se žalovaná zavázala zaplatit 290 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala zaplatit v 58 týdenních splátkách po 365 Kč, poslední splátka tak byla stanovena na 23. 2. 2018. Žalovaná na pohledávku za celou dobu splácení uhradila pouze částku 11 400 Kč (poslední platba uhrazena dne 25. 11. 2019), která byla započtena v částce 4 579,01 Kč na jistinu, v částce 1 680 Kč na úrok, v částce 2 400 Kč na administrativní poplatek, v částce 2 584,83 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek a v částce 156,16 Kč na poplatek za životní pojištění. Vzhledem k tomu, že celková dlužná částka nebyla zaplacena do 23. 2. 2018, žalobkyně úročí nezaplacenou jistinu ve výši 7 420,99 Kč úrokem ve výši 23,72 % ročně od 24. 2. 2018 do zaplacení. Pohledávka za žalovanou byla dne 29. 11. 2019 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje po žalované uhradit částku 9 770 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 7 420,99 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 215,17 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 133,84 Kč. Dále žalobkyně požaduje uhradit kapitalizovaný úrok ve výši 3 148,91 Kč (úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 7 420,99 Kč od 24. 2. 2018 do 29. 11. 2019), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 116,14 Kč (zákonný úrok z částky 7 420,99 Kč od 3. 3. 2018 do 29. 11. 2019), úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 420,99 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,50 % ročně z dlužné částky ve výši 7 420,99 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
2. Nárok č. 2 žalobkyně odůvodnila tím, že společnost právnická osoba (dále jen„ právnická osoba“) údajně posoudila úvěruschopnost žalované a následně s ní uzavřela dne 6. 10. 2016 smlouvu o půjčce číslo. Na základě této smlouvy poskytl právnická osoba žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala poskytnout právnická osoba zpět kromě jistiny i úrok ve výši 1 400 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Dále bylo mezi smluvními stranami sjednáno životní pojištění, na které se žalovaná zavázala zaplatit 290 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala zaplatit v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, poslední splátka tak byla stanovena na 16. 11. 2017. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do jejího postoupení žalobkyni uhradila částku 13 550 Kč (poslední platba uhrazena dne 25. 11. 2019), která byla započtena v částce 6 863,79 Kč na jistinu, v částce 1 400 Kč na úrok, v částce 2 000 Kč na administrativní poplatek, v částce 3 064,08 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek a v částce 222,13 Kč na poplatek za životní pojištění. Po postoupení pohledávky žalobkyně uhradila ještě částku 3 200 Kč. Vzhledem k tomu, že celková dlužná částka nebyla zaplacena do 16. 11. 2017, žalobkyně úročí nezaplacenou jistinu ve výši 3 136,21 Kč úrokem ve výši 23,72 % ročně od 17. 11. 2017 do zaplacení. Pohledávka za žalovanou byla dne 29. 11. 2019 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje po žalované uhradit částku 2 991,50 Kč, která se skládá z jistiny. Dále žalobkyně požaduje uhradit kapitalizovaný úrok ve výši 977,40 Kč (úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 3 136,21 Kč od 30. 11. 2019 do 16. 3. 2021), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 331,71 Kč (zákonný úrok z částky 3 136,21 Kč od 30. 11. 2019 do 16. 3. 2021), úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 2 991,50 Kč od 17. 3. 2021 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné částky ve výši 2 991,50 Kč od 17. 3. 2021 do zaplacení.
3. Dne 15. 10. 2021 se žalobkyně vyjádřila na výzvu soudu, když uvedla, že má za to, že právnická osoba s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalované, a to na základě jí poskytnutých informací a z insolvenčního rejstříku.
4. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
5. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
6. Dle ustanovení § 2390 občanského zákoníku , přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
7. Dle ustanovení § 2392 odst. 1 občanského zákoníku , při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.
8. Dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
9. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/ 2016 o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
11. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Dle ustanovení § 1813 občanského zákoníku , má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
13. Dle ustanovení § 2758 odst. 1 občanského zákoníku , pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.
14. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Soud se nejdříve zabýval nárokem č. 2 žalobkyně, neboť tento závazek byl sjednán dříve:
16. Z karty zákazníka ze dne 6. 10. 2016 vyplývá, že žalovaná požádala o poskytnutí částky 10 000 Kč, uvedla, že žije v nájemním bydlení s partnerem, má dvě nezaopatřené děti, je zaměstnaná na hlavní pracovní poměr u název zaměstnavatele, kdy její příjem činí 15 000 Kč, pobírá státní sociální dávky ve výši 1 200 Kč a má ostatní příjmy ve výši 25 000 Kč. Žalovaná má měsíční výdaje na bydlení ve výši 8 500 Kč a na osobní výdaje ve výši 14 000 Kč a splátky úvěrů ve výši 3 000 Kč, kdy použitelný příjem údajně činí 15 700 Kč. K ověření finanční situace žalované byly doloženy výplatní pásky, pracovní smlouva/ŽL, nájemní smlouvy. Žalovaná rovněž prohlásila, že je proti ní vedena jedna exekuce. Z rejstříku zahájených exekucí soud zjistil, že v roce 2013 byla proti žalované nařízena jedna exekuce, v roce 2014 tři exekuce, v roce 2015 tři exekuce a v roce 2016 dvě exekuce. Ze smlouvy o půjčce číslo ze dne 6. 10. 2016 (dále jen„ smlouva“) soud zjistil, že žalovaná uzavřela s právnická osoba ujednání, dle kterého jí byla poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit celkovou částku 17 690 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatků ve výši 7 400 Kč (tj. poplatek za administrativní činnost 2 000 Kč, úroku ve výši 1 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč) a pojištění název pojištění ve výši 290 Kč. Žalovaná zvolila hotovostní variantu splácení, kdy bude celkovou dlužnou částku v 58 týdenních splátkách ve výši 305 Kč, přičemž první splátku je povinna zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku nejpozději do konce následujícího týdenního období. Dle čl. 1 smluvních podmínek, činí při 58 splátkách výše úrokové sazby 23,72 % ročně. Úroková sazba je stanovena jako pevná po celou dobu trvání této smlouvy a uplatňuje se jako roční úroková sazba. V případě, že dojde ve smyslu čl. 9 věty druhé (správně má být pravděpodobně uvedeno čl. 9 věty druhé) těchto podmínek k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena. Dle čl. 2 smluvních podmínek, v případě poskytnutí spotřebitelského úvěru splácí žalovaný v týdenních splátkách nejprve poplatky a životní pojištění, a teprve po jejich zaplacení se splácí v následujících týdnech jistina. Dle čl. 9 smluvních podmínek bude-li žalovaný v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 soud zjistil, že právnická osoba postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována v oznámení o postoupení pohledávky, ve kterém byla rovněž vyzvána k úhradě dlužné částky do deseti dnů od doručení tohoto přípisu. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 3. 9. 2020 vyplývá, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky a upozornil ho na možnost jejího soudního vymáhání.
17. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Společnost právnická osoba uzavřela s žalovanou ujednání, na základě kterého poskytla žalované v den podpisu ujednání částku 10 000 Kč, žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit celkovou částku 17 690 Kč, která se skládá z jistiny, úroku, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso splátek a pojistného. Dle žalobkyně zaplatila žalovaná na pohledávku celkem částku 16 750 Kč.
18. právnická osoba jako podnikatel (věřitel) a žalovaná v postavení spotřebitele (dlužníka), uzavřeli dne 6. 10. 2016 smlouvu o zápůjčce – spotřebitelskou smlouvu. Na základě uvedené smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč. V souladu s ustanovením § 2390 občanského zákoníku je žalovaná povinna peněžitou zápůjčku vrátit. Jelikož se jednalo o tzv. spotřebitelský úvěr, byl právnická osoba dle ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů povinen před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. právnická osoba měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. právnická osoba tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalované sdělení o jejich veškerých příjmech, které měla prokázat (např. výplatní páskou, rozhodnutím o přiznání sociální dávky) a dále si vyžádat přehled jejích výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků…) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistila, zda je žalovaná fakticky schopna dlužnou částku uhradit. právnická osoba si skutečně vyžádal příjmy a výdaje od žalované, je však otázka, zda si vyžádal dostatečné informace, když není zřejmé, z jaké činnosti plynuly žalované ostatní příjmy ve výši 25 000 Kč a zda je právnická osoba vůbec ověřil. Pokud žalovaná uvedla, že jsou proti ní vedeny exekuce, měl právnická osoba postupovat obezřetně, když bylo nezbytné, aby si otázku exekucí žalované zjistil, a tedy nahlédl do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované. Kdyby právnická osoba ověřil údaje o žalované z rejstříku zahájených exekucí, zjistil by, že způsob plnění dosavadních dluhů žalované je velmi špatný, je proti ní vedena řada exekucí, kdy je zřejmé, že z jejich příjmů jí jsou exekučně strhávány podstatné finanční částky. Za těchto okolností byly dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. právnická osoba tedy postupoval v rozporu s ustanoveními § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, když neposoudil úvěruschopnost žalované z databází umožňujících její posouzení úvěruschopnosti, ačkoli to bylo nezbytné. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně poskytla spotřebitelský úvěr žalované v rozporu s ustanovením § 9 zákona o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, je taková smlouva dle tohoto zákona neplatná. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 vyplývá, že obecný soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se tak soud nemá zabývat pouze na návrh spotřebitele, ale ex offo. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je neplatná dle ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, neboť poskytovatel zápůjčky před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Žalovaná tak měla částku 10 000 Kč žalobkyni, vrátit v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaná na dlužnou částku uhradila 16 750 Kč, o 6 750 Kč zaplatila více, než byla povinna. Tento přeplatek žalované bude započten na pohledávku č. 1. Vzhledem k tomu, že žalovaná zaplatila celou jistinu a na příslušenství nemá nárok, rozhodl soud tak, že žalobu v nároku č. 2 zamítl.
19. Dále se sodu zabýval nárokem č. 1:
20. Z karty zákazníka ze dne 13. 1. 2017 vyplývá, že žalovaná požádala o poskytnutí zápůjčky v neurčené výši, uvedla, že žije v nájemním bydlení s partnerem, má dvě nezaopatřené děti, je zaměstnaná na hlavní pracovní poměr u název zaměstnavatele, kdy její příjem činí 15 500 Kč, pobírá další příjmy ve výši 2 500 Kč a má vedlejší příjmy ve výši 25 000 Kč. Žalovaná má měsíční výdaje na bydlení ve výši 8 500 Kč a na osobní výdaje ve výši 14 000 Kč a splátky úvěrů ve výši 5 500 Kč, kdy použitelný příjem údajně činí 15 000 Kč. K ověření finanční situace žalované byly doloženy výplatní pásky a pracovní smlouva/ DPP/DPČ. Žalovaná rovněž prohlásila, že je proti ní vedena jedna exekuce. Z rejstříku zahájených exekucí soud zjistil, že v roce 2013 byla proti žalované nařízena jedna exekuce, v roce 2014 tři exekuce, v roce 2015 tři exekuce a v roce 2016 dvě exekuce. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 13. 1. 2017 (dále jen„ smlouva“) soud zjistil, že žalovaná uzavřela s právnická osoba ujednání, dle kterého jí byla poskytnuta částka ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit celkovou částku 21 170 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 12 000 Kč, úroku ve výši 1 680 Kč, poplatku 2 400 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek 4 800 Kč a pojištění název pojištění ve výši 290 Kč. Žalovaná zvolila hotovostní variantu splácení, kdy bude celkovou dlužnou částku v 58 týdenních splátkách ve výši 365 Kč, přičemž první splátku je povinna zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku nejpozději do konce následujícího týdenního období. Dle čl. 1 smlouvy zaplatí žalovaná za poskytnutí spotřebitelského úvěru úrok stanovený fixní úrokovou sazbou splatnou po celou dobu trvání smlouvy, v případě smlouvy uzavřené na 58 týdnu činí úroková sazba 23,72 % ročně. Dle čl. 2 smlouvy úhrady žalované v podobě týdenních splátek se započítávají nejprve na (i) úrok, poté na (ii) poplatek, poté na (iii) náklady na doplňkové služby hotovostního inkasa splátek a životního pojištění název pojištění a až následně po splacení úroku, poplatku a nákladů na doplňkové služby splácí zákazník v následujících týdnech jistinu spotřebitelského úvěru. Dle čl. 2 smlouvy je tato smlouva uzavřena na dobu určitou, která trvá ode dne poskytnutí spotřebitelského úvěru do dne vypořádání veškerých závazků. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 soud zjistil, že právnická osoba postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována v oznámení o postoupení pohledávky, ve kterém byla rovněž vyzvána k úhradě dlužné částky do deseti dnů od doručení tohoto přípisu. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 3. 9. 2020 vyplývá, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky a upozornil ji na možnost jejího soudního vymáhání.
21. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Společnost právnická osoba uzavřela s žalovanou ujednání, na základě kterého poskytla žalované v den podpisu ujednání částku 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit celkovou částku 21 170 Kč, která se skládá z jistiny, úroku, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso splátek a pojistného. Dle žalobkyně zaplatila žalovaná na pohledávku celkem částku 11 400 Kč a dále na nárok č. 2 zaplatila o 6 750 Kč více, než byla povinna.
22. právnická osoba jako podnikatel (věřitel) a žalovaná v postavení spotřebitele (dlužníka), uzavřeli dne 13. 1. 2017 smlouvu o zápůjčce – spotřebitelskou smlouvu. Na základě uvedené smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 12 000 Kč. V souladu s ustanovením § 2390 občanského zákoníku je žalovaná povinna peněžitou zápůjčku vrátit. Jelikož se jednalo o tzv. spotřebitelský úvěr, byl právnická osoba dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru povinen před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. právnická osoba měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. právnická osoba tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalované sdělení o jejich veškerých příjmech, které měla prokázat (např. výplatní páskou, rozhodnutím o přiznání sociální dávky) a dále si vyžádat přehled jejích výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků…) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistila, zda je žalovaná fakticky schopna dlužnou částku uhradit a dále se měl zabývat tím, jakým způsobem žalovaná plnila své dosavadní závazky. právnická osoba si skutečně vyžádal příjmy a výdaje od žalované, je však otázka, zda si vyžádal dostatečné informace, když není zřejmé, z jaké činnosti plynuly žalované ostatní příjmy ve výši 25 000 Kč a zda je právnická osoba vůbec ověřil. Pokud žalovaná uvedla, že jsou proti ní vedeny exekuce, měl právnická osoba postupovat obezřetně, když bylo nezbytné, aby si otázku exekucí žalované zjistil. Kdyby právnická osoba ověřil údaje o žalované z rejstříku zahájených exekucí, zjistil by, že způsob plnění dosavadních dluhů žalované je velmi špatný, je proti ní vedena řada exekucí, kdy je zřejmé, že z jejich příjmů jí jsou exekučně strhávány podstatné finanční částky. Za těchto okolností byly dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. právnická osoba tedy postupoval v rozporu s ustanoveními § 86 odst. 1 , 2 zákona o spotřebitelském úvěru, když neposoudil úvěruschopnost žalované z databází umožňujících její posouzení úvěruschopnosti a dále se nezabýval způsobem plnění jejich dosavadních závazků. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně poskytla spotřebitelský úvěr žalované v rozporu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 vyplývá, že obecný soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se tak soud nemá zabývat pouze na návrh spotřebitele, ale ex offo. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je neplatná dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť poskytovatel zápůjčky před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Žalovaná tak měla částku 12 000 Kč žalobkyni, vrátit v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaná na dlužnou částku uhradila 11 400 Kč a dále na nárok č. 2 uhradila o 6 750 Kč více, než kolik byla povinna a tato částka byla započtena na úhradu nároku č. 1. Vzhledem k tomu, že žalovaná zaplatila celou jistinu a na příslušenství nemá nárok, rozhodl soud tak, že žalobu v nároku č. 1 zamítl.
23. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. , podle kterého má úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému účastníkovi. Ve věci byla zcela úspěšná žalovaná, které však žádné náklad řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nebude-li dobrovolně ve lhůtě splněna povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím, může být podán návrh na výkon rozhodnutí.