Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 127/2021-60
Okresní soud v Táboře rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Winklerem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 16 491 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 779 Kč s úrokem z prodlení z částky 5 779 Kč ve výši 8,25 % ročně od 22. 12. 2020 do 22. 3. 2021 ve výši 119 Kč a s úrokem z prodlení z částky 3 779 Kč ve výši 8,25% ročně od 23. 3. 2021 do zaplacení, a dále na nezaplacené smluvní pokutě částku 581,12 Kč a s úrokem ve výši 8,39 % ročně z částky 4 181 Kč od 22. 12. 2020 do 22. 3. 2021 ve výši 87,43 Kč a s úrokem ve výši 8,39% ročně z částky 2 181 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 27 216 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 10 254 Kč s úrokem z prodlení z částky 10 254 Kč ve výši 8,25 % ročně od 22. 12. 2020 do 22. 3. 2021 ve výši 211,68 Kč, a dále na nezaplacené smluvní pokutě v částce 1 877,40 Kč, s úrokem ve výši 43,21 % ročně z částky 8 899,28 Kč od 22. 12. 2020 do 22. 3. 2021 a s úrokem ve výši 43,21% ročně z částky 10 254,39 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení, a dále s úrokem ve výši 34,82 % ročně z částky 4 181 Kč od 22. 12. 2020 do 22. 3. 2021 a s úrokem ve výši 34,82% ročně z částky 2 181 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 15 984 Kč, zamítá.
III. Žádný účastník nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 779 Kč s úrokem z prodlení z částky 5 779 Kč ve výši 8,25 % ročně od 22. 12. 2020 do 22. 3. 2021 ve výši 119 Kč a s úrokem z prodlení z částky 3 779 Kč ve výši 8,25% ročně od 23. 3. 2021 do zaplacení, a dále na nezaplacené smluvní pokutě částku 581,12 Kč a s úrokem ve výši 8,39 % ročně z částky 4 181 Kč od 22. 12. 2020 do 22. 3. 2021 ve výši 87,43 Kč a s úrokem ve výši 8,39% ročně z částky 2 181 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 27 216 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 10 254 Kč s úrokem z prodlení z částky 10 254 Kč ve výši 8,25 % ročně od 22. 12. 2020 do 22. 3. 2021 ve výši 211,68 Kč, a dále na nezaplacené smluvní pokutě v částce 1 877,40 Kč, s úrokem ve výši 43,21 % ročně z částky 8 899,28 Kč od 22. 12. 2020 do 22. 3. 2021 a s úrokem ve výši 43,21% ročně z částky 10 254,39 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení, a dále s úrokem ve výši 34,82 % ročně z částky 4 181 Kč od 22. 12. 2020 do 22. 3. 2021 a s úrokem ve výši 34,82% ročně z částky 2 181 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 15 984 Kč, zamítá. III. Žádný účastník nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 14 033 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 033 Kč od 22. 12. 2020 do 22. 3. 2021 a dále z částky 14 033 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení, dále částku 2 458,52 Kč představující smluvní pokutu a dále i úrok z úvěru ve výši 43,21 % ročně z částky 13 080,28 Kč od 22. 12. 2020 do 22. 3. 2021 ve výši 1 385,02 Kč a dále z částky 12 435,39 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovaného ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi účastníky řízení dne datum. Žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutí úvěru splácet v 36 měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných vždy k 16. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem dubnem 2019, to vše dle splátkového kalendáře, který tvoří přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Žalovaný sjednané podmínky řádně neplnil a ocitl se tak v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru žalovaný žalobkyni uhradil pouze osmnáct splátek ve výši 18 000 Kč a s úhradou splátky č. 19 splatné dne 16. 10. 2020 se dostal do prodlení o délce více jak 65 dnů. K datu datum tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4 úvěrové smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 14 435,39Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději do dne zesplatnění. Dále bylo ujednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě od 22. 12. 2020, až do jejího úplného zaplacení. Sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Po zesplatnění celého úvěru žalovaný žalobkyni zaplatil 2 000 Kč. Ke dni podání žaloby tak žalovaný dlužil žalobkyni novou jistinu úvěru v celkové výši 12 435,39 Kč, což odpovídá původní jistině 13 080,28 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlému ke dni zesplatnění úvěru ve výši 1 355,11 Kč, dále dlužil smluvní pokutu dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč (bod 6.2 smlouvy), smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné částky nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 22. 12. 2020 ke dni sepisu žaloby (datum) vyčíslenou v částce 2 458,52 Kč. Dále žalobkyně požaduje i úrok z úvěru ve výši 43,21 % ročně z částky 13 080,28Kč Kč od 22. 12. 2020 do 22. 3. 2021 ve výši 1385,02 Kč a dále úrok z částky 12 435,39 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení do maximální výše 43 200 Kč. Ke dni podání žaloby ani na základě předžalobní výzvy žalovaný ničeho na dluh neuhradil.
2. K jednání nařízenému na den datum se žalovaný bez omluvy nedostavil. Předvolání bylo žalovanému zasláno na adresu trvalého pobytu ulice a číslo, PSČ obec, žalovanému bylo doručeno dne 12. 11. 2021. Soud proto rozhodoval bez osobní přítomnosti žalovaného, neboť byly splněny podmínky dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen o.s.ř. ).
3. Smlouvou o úvěru ze dne datum (dále jen smlouva), oznámením věřitele o schválení úvěru, předsmluvním formulářem, splátkovým kalendářem ke smlouvě, prohlášením a kartou klienta a dokladu o vyplacení úvěru, žalobkyně prokázala, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se tuto částku a sjednaný úrok ve výši 52,88 % ročně zavázal splácet ve 36 měsíčních splátkách po 1 000 Kč měsíčně, splatných vždy k 16. dni každého kalendářního měsíce, počínaje od dubna 2019. Pokud jde o úročení úvěru, žalovaný se zavázal hradit úrok ve výši 52,88 % ročně, úroková sazba byla dohodnuta jako pevná po celou dobu splácení úvěru. V čl. 2 smlouvy se smluvní strany dohodly, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Dohodnuto bylo i to, že věřitel je oprávněn požadovat na úrocích částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou má klient (žalovaná) zaplatit, uvedené v části A smlouvy. Podle bodu 6.1 smlouvy pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitl v prodlení v délce 30 dnů. Dle bodu 6.2 smlouvy má poskytovatel vůči klientovi právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jeho prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé další splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Podle bodu 6.5 smlouvy jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou výši jistiny úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Na úhradu poskytnutého úvěru uhradil žalovaný pouze osmnáct splátek ve výši 18 000 Kč. Podle bodu 6.3 písm. b) smlouvy jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tj. k tomuto dni se stává okamžitě splatná celá jistina úvěru a veškeré úroky z poskytnutého úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a náklady dle bodu 6.2 části B smlouvy. Podle bodu 6.4 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději do dne zesplatnění. Z výzev k zaplacení ze dne datum, datum, datum, datum a datum vyplývá, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných splátek, tj. splátky č. 15, 16, 17, 18, 19, 20 a 21, které měl řádně hradit dle přílohy ke smlouvě – splátkového kalendáře a také nákladů vzniklých z prodlení žalovaného ve výši 600 Kč. Na základě těchto výzev žalovaný uhradil všechny splátky vyjma splátek č 19 a násl., proto dne datum žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru. Předžalobní výzvou ze dne 3. 6. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě vzniklého dluhu a upozorněn na možnost jeho soudního vymáhání. Ze zprávy právnická osoba a výpisu ze systému SOLUS vyplývá, že žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřila úvěruschopnost žalovaného. Ze statistického seznamu České národní banky - Úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR vyplývá, že za březen 2019 činila průměrná sazba úroků z úvěru poskytovaná domácnostem v ČR 8,39 % ročně.
4. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutkové závěry. V dané věci byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se tento úvěr zavázal spolu s úroky z úvěru uhradit v dohodnutých 36 splátkách po 1 000 Kč. Žalovaný smluvní ujednání nedodržel, splátky úvěru nehradil včas a řádně a ocitl se tak s jejich splácením v prodlení, proto žalobkyně v souladu s § 1977 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o. z.) od úvěrové smlouvy odstoupila. Po odstoupení od smlouvu o úvěru, žalovaný žalobkyni uhradil 1 splátku v celkové výši 2 000 Kč. Vzhledem k tomu, že ani přes výzvy k zaplacení nebyly dlužné částky uhrazeny, uplatňuje žalobkyně dlužnou jistinu ve výši 12 435,39 Kč skládající se z původní dlužné jistiny ve výši 13 080,28 Kč a dlužného úroku za poskytnutí úvěru přirostlého k jistině ke dni zesplatnění úvěru ve výši 1 355,11 Kč, náhradu nákladů vzniklých žalobkyni v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 600 Kč, smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy vyčíslenou k datu vyhotovení žaloby (datum) v částce 2 458,52 Kč a úrok z úvěru ve výši 43,21 % ročně z částky 12 435,39 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení, a to až do maximální výše 43 200 Kč.
5. Při právním posouzení věci soud vycházel z § 2395 o. z., podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1977 o. z., poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Podle ustanovení § 2048 o. z., ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku.
6. Podle § 1 odst. 2 o. z., nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.
7. V dané věci bylo specifické, že obdobné spory z obdobných smluv vedených žalobkyní již byly předmětem přezkoumání zdejšího soudu, ale i nadřízeného Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře. Jednalo se například o rozsudky ze dne 22. 3. 2018, č. j. 15 Co 69/2018 –93, ze dne 22. 3. 2018, č. j. 15 Co 86/2018 -129, ze dne 9. 5. 2018, č. j. 15 Co 119/2018 -64 nebo ze dne 28. 2. 2019, č. j. 15 Co 33/2019 . V souladu s právními závěry v nich vyslovenými dospěl podepsaný soud po přezkoumání a zhodnocení provedených důkazů k závěru, že žaloba je zčásti nedůvodná. Ve všech výše uvedených rozhodnutích, jakož i v předchozích rozhodnutích zdejšího soudu např. ze dne 23. 11. 2017, č. j. 23 C 193/2017 -36, ze dne 29. 11. 2017, č. j. 24 C 192/2017 -50, ze dne 4. 12. 2017, č. j. 24 C 147/2017 , bylo odkazováno na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR, a to zejména na rozhodnutí ve věcech sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , sp. zn. 20 Cdo 474/2006 , sp. zn. 32 Co 2773/2009 a sp. z n. 32 Cdo 3516/2009 , od kterých není důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 Nejvyšší soud ČR dovodil, že„ Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm Nejvyšší soud odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (sp. zn. 21 Cdo 486/2002 ) a věc uzavřel se závěrem, že„ Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 lze úroky z prodlení„ posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Přičemž po přijetí závěru o neplatnosti dohody o výši úroku z prodlení je třeba se zabývat nárokem na zákonný úrok z prodlení (srov. shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2008, sp. zn. 32 Cdo 3010/2007 a obdobně rozsudek ze dne 11. srpna 2005, sp. zn. 33 Odo 875/2005 ).“ Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 3516/2009 uzavřeli-li účastníci smlouvy ujednání o výši úroků neplatně, má věřitel právo na úroky v obvyklé výši, a to za účinnosti občanského zákoníku ve smyslu § 1802 o. z. (dříve dle § 502 zákona č. 513/1991 Sb. , obchodní zákoník). Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník (dále jen obč. zák.) je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077 – 2091).
8. Jak již bylo výše uvedeno, předmětnou smlouvou o úvěru ze dne datum byla mezi účastníky sjednána úroková sazba z úvěru ve výši 52,88 % ročně. Obvyklá výše úroků dle přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro období listopad 2019 činila pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 8,39 % ročně. Dohodnutá výše úroků 52,88 % ročně tedy téměř šestinásobně převyšuje tuto obvyklou úrokovou míru, což za situace, kdy se jedná o úvěr, kdy doba splácení byla sjednána na 36 měsíců a žalovaný by tak při řádném splácení měl žalobkyni zaplatit celkem částku 36 000 Kč, tedy skoro dvojnásobek původní jistiny úvěru, vede soud k závěru, že jde o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy neplatné. Nemůže přitom obstát argumentace, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků s důsledky pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Smluvní ujednání nejsou vyloučená ze soudního přezkumu, naopak tyto musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy.„ Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní.” (viz výše uvedená odborná literatura, str. tamtéž). Na toto posouzení nemá žádný vliv § 1793 o. z. nebo § 1813 o. z., neboť jimi nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy; právě k takovému absolutně neplatnému právnímu jednání došlo v dané věci. K témuž právnímu závěru dospěla též všechna výše uvedená rozhodnutí odvolacího soudu. Jedná se přitom o důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, a proto soud považuje ve smyslu § 576 o. z. za neplatnou jen tuto část uvedené smlouvy úvěru, kde byly sjednány úroky z úvěru v nemravné výši 52,88 % ročně. I zde se jedná o shodný právní závěr, jaký je i ve všech výše uvedených rozhodnutích odvolacího soudu. Protože žalovaný poskytnutý úvěr vyčerpal, avšak řádně jej nesplácel (viz výše uvedené závěry o prokázaném skutkovém stavu), bylo zesplatnění úvěru po právu a žalovanému vznikla povinnost jej zcela zaplatit, a to co do dlužné jistiny, nákladů a smluvních pokut i co do úroků. Protože úroky sjednané mezi účastníky byly neplatné a žalobkyně má v souladu s výše citovaným § 1802 o. z. nárok na úroky obvyklé, tj. ve výši 8,39 % ročně, musel soud provést přepočet částky, kterou žalovaný zaplatil a žalobkyně ji započetla na nemravně vysoké úroky.
9. Postupoval přitom tak, že vyšel ze smluvního ujednání účastníků, že splátkou úroků, na kterou žalobkyně započetla platbu žalovaného, se rozumí dohodnutý úrok 52,88 % ročně. Tento zápočet je vzhledem k výše dovozené neplatnosti sjednaných úroků nesprávný. Žalobkyně má nárok na úroky v obvyklé výši (§ 1802 o. z.), a proto soud vypočetl u osmnácti zaplacených splátek, jakou její část lze zahrnout na tyto úroky v obvyklé výši s tím, že ve zbývající části je třeba platbu žalované posoudit jako úhradu jistiny. Při výpočtu 1000/52 * 8,39 soud dochází k závěru, že na úhradu úroku mohla žalobkyně započíst pouze částku 2 181 Kč a na jistinu tak měla být započtena částka 15 819 Kč. Ke zesplatnění došlo dne datum. K tomuto dni žalovaný dlužil na jistině částku 4 181 Kč a na nezaplacených úrocích ke dni zespaltnění nedlužil žádnou částku Kč.
10. Po uvedených odpočtech tedy získal soud novou výši jistiny úvěru v částce 4 189 Kč, ze které dále vycházel při přepočtu výše smluvní pokuty, jak je uvedeno níže. Po zesplatnění úvěru dne datum uhradil žalovaný žalobkyni částku 2 000 Kč. Podle článku 4. 5. smlouvy pokud po zesplatnění úvěru dojde k částečné úhradě nároku žalobkyně, pak neurčí-li tak žalovaný, bude částka nejprve započtena na novou jistinu úvěru (a to nejprve na úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění a po jejich úplném uhrazení na původní jistinu úvěru zahrnutou do nové jistiny úvěru. V daném případě tak částka 2 000 Kč byla započtena na původní jistinu. Žalovaný tak ke dni 23. 3. 2021 dlužil na nové jistině částku 2 181 Kč. K této částce byla dále přičtena žalobkyní oprávněně účtovaná smluvní pokuta v částce 998 Kč a dále náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 600 Kč (bod 6.2. smlouvy). Tyto nároky jsou v souladu s výše citovanými ustanoveními smlouvy o úvěru a s výše uvedenými závěry o skutkovém stavu, neboť žalovaný se dostal do prodlení (dle bodu 6.1. a 6.2. smlouvy) se splátkami 19, 19 a 20. Celkem tedy jistina bez smluvní pokuty činí částku 3 779 Kč, která společně s úroky z prodlení v zákonné výši byla žalobkyni přiznána, zatímco do částky 10 254 Kč společně s úroky z prodlení z požadovaných částek byla žaloba zamítnuta.
11. Smluvní pokutu dle článku 6.5. smlouvy vypočetl soud z nově stanovené jistiny úvěru, tedy soud přiznal smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za období od 22. 12. 2020 do 22. 3. 2021 v částce 380,47 Kč a za období od 22. 3. 2021 do 22. 6. 2021 (den vyhotovení žaloby) v částce 200,65 Kč, tedy smluvní pokutu v celkové částce 581,12 Kč. Jelikož žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 458,52 Kč, byla v této části žaloba co do částky 1 877,40 Kč zamítnuta. Při zohlednění výše zamítnuté jistiny byla tedy žaloba celkem zamítnuta co do částky 12 131,40 Kč.
12. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení z tvrzené dlužné jistiny ke dni zesplatnění úvěru ve výši 43,21 % ročně z částky 13 080,28 Kč od 22. 12. 2020 do 22. 3. 2021 a z částky 12 435,39 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení. Nárok na úrok z prodlení je však důvodný pouze ze soudem přepočtené nové jistiny ve výši 4 181 Kč za období od 22. 12. 2020 do 22. 3. 2021 a z jistiny v částce 2 181 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení, a to ve výši 8,39 % ročně, když celý úrok z nepřiznaných částek musel být zamítnut, stejně jako rozdíl ve výši žalobkyní požadovaného (43,21 % ročně) a soudem přiznaného (8,39 % ročně) úroku ve výši 34,82 % ročně ze soudem přiznané části jistiny do zaplacení. Dále byl soudem proveden přepočet celkové částky, kterou měl žalovaný uhradit dle smlouvy za účelem stanovení nové maximální výše úroku, který je žalovaný povinen platit dle bodu 2.2 smlouvy, kdy po zohlednění přiznané výše úroku 8,39 % ročně soud dospěl k částce 27 216 Kč. Rozdíl mezi touto částkou a žalobkyní navrhovanou výší maximálního omezení (43 200 Kč) pak byl rovněž zamítnut.
13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. , v situaci, kdy žalobkyně nebyla v řízení úspěšná, a tudíž bylo rozhodnuto, že každý z účastníků si ponese náhradu nákladů
ze svého.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočce v Táboře, prostřednictvím Okresního soudu v Táboře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.