Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
13 C 173/2021-71
Okresní soud v Táboře rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Winklerem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 93 045 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 56 338 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucí z částky 56 338 Kč ve výši 10 % ročně od 27. 2. 2020 do zaplacení, dále pohledávku ve výši 25 002 Kč a úrok ve výši 8,34 % ročně jdoucí z částky 52 000 Kč od 27. 2. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 103 370,40 Kč.
II. Žaloba, jíž se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 11 705 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucí z částky 11 705 Kč ve výši 10 % ročně od 27. 2. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 90,35 % ročně jdoucí z částky 52 000 Kč od 27. 2. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 120 253,60 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 56 338 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucí z částky 56 338 Kč ve výši 10 % ročně od 27. 2. 2020 do zaplacení, dále pohledávku ve výši 25 002 Kč a úrok ve výši 8,34 % ročně jdoucí z částky 52 000 Kč od 27. 2. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 103 370,40 Kč. II. Žaloba, jíž se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 11 705 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucí z částky 11 705 Kč ve výši 10 % ročně od 27. 2. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 90,35 % ročně jdoucí z částky 52 000 Kč od 27. 2. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 120 253,60 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 68 043 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 27. 2. 2020 do zaplacení, která představuje novou jistinu úvěru sestávající z dlužné původní jistiny 52 000 Kč a dlužného úvěru přirostlého ke dni zesplatnění ve výši 12 788,79 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 400 Kč a poplatků za pojištění 1 857 Kč. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení smluvní pokuty 25 002 Kč za období od 27. 2. 2020 do 23. 8. 2021 a úroku z úvěru ve výši 98,69 %, to vše z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi účastníky řízení dne datum. Žalobkyně žalované poskytla úvěr ve výši 52 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a sjednaný úrok splácet v 42 měsíčních splátkách po 5 056 Kč, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje prosincem 2020, to vše dle splátkového kalendáře, který tvoří přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Součástí všech splátek byla i úhrada poplatků za pojištění schopnosti žalované splácet úvěr ve výši 619 Kč měsíčně, a to dle přílohy č. 1 smlouvy o úvěru. Žalovaná sjednané podmínky řádně neplnila a ocitla se tak v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru žalovaná žalobkyni neuhradila žádnou ze splátek úvěru, s úhradou splátky č. 1 splatné dne 22. 12. 2019 se dostala do prodlení o délce více jak 65 dnů. K datu datum tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4 úvěrové smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 64 788,79 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději do dne zesplatnění. Dále bylo ujednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě od 27. 2. 2020 až do jejího úplného zaplacení. Sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Ke dni podání žaloby tak žalovaná dlužila žalobkyni novou jistinu úvěru v celkové výši 64 788,79 Kč, což odpovídá původní jistině 52 000 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlému ke dni zesplatnění úvěru ve výši 12 788,79 Kč. Dále žalovaná dluží smluvní pokutu dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč (bod 6.2 smlouvy), smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné částky nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem 27. 2. 2020 ke dni sepisu žaloby (datum) vyčíslené v částce 25 002 Kč. Dále žalobkyně požaduje i úrok z úvěru ve výši 98,69 % ročně z částky 52 000 Kč od 27. 2. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne 223 624 Kč. Ke dni podání žaloby ani na základě předžalobní výzvy žalovaná ničeho na dluh neuhradila.
2. K jednání nařízenému na den datum se žalovaná bez omluvy nedostavila. Předvolání bylo žalované zasláno na adresu trvalého pobytu obec a číslo, obec a bylo jí doručeno dne datum. Soud proto rozhodoval bez osobní přítomnosti žalované, neboť byly splněny podmínky dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ).
3. Smlouvou o úvěru ze dne datum (dále jen„ smlouva“) včetně přílohy č. 1 obsahující informace o pojištění, oznámením věřitele o schválení úvěru, předsmluvním formulářem, splátkovým kalendářem k úvěrové smlouvě, přihláškou k pojištění, prohlášením a kartou klienta, dokladem o vyplacení úvěru ze dne datum a oznámení o zesplatnění ze dne datum žalobkyně prokázala, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 52 000 Kč a žalovaná se tuto částku a sjednaný úrok
ve výši 98,69 % ročně zavázala splácet ve 42 měsíčních splátkách po 5 056 Kč, splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce, počínaje od prosince 2019, když součástí splátky byla i měsíční platba za pojištění v částce 619 Kč. Pokud jde o úročení úvěru, žalovaná se zavázal hradit úrok ve výši 98,69 % ročně, úroková sazba byla dohodnuta jako pevná po celou dobu splácení úvěru. V čl. 2 smlouvy se smluvní strany dohodly, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Dohodnuto bylo i to, že věřitel je oprávněn požadovat na úrocích částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou má klient (žalovaná) zaplatit, uvedené v části A smlouvy. Podle bodu 6.1 smlouvy pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitl v prodlení v délce 30 dnů. Dle bodu 6.2 smlouvy má poskytovatel vůči klientovi právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jeho prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé další splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Podle bodu 6.5 smlouvy jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou výši jistiny úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Dne datum byla ve prospěch žalované odepsána z účtu žalobkyně částka 52 000 Kč. Na úhradu poskytnutého úvěru neuhradila žalovaná ničeho. Podle bodu 6.3 písm. b) smlouvy jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tj. k tomuto dni se stává okamžitě splatná celá jistina úvěru a veškeré úroky z poskytnutého úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a náklady dle bodu 6.2 části B smlouvy. Podle bodu 6.4 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději do dne zesplatnění. Z výzev k zaplacení ze dne 22. 1. 2020 a 24. 2. 2020 vyplývá, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužných splátek, tj. splátky č. 1-3, které měla řádně hradit dle přílohy ke smlouvě – splátkového kalendáře a také nákladů vzniklých z prodlení žalované ve výši 400 Kč. Na základě těchto výzev žalovaná žádné dlužné částky neuhradila, proto dne 25. 2. 2020 žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru. Předžalobní výzvou ze dne 18. 8. 2021 byla žalovaná vyzvána k úhradě vzniklého dluhu a byla upozorněna na možnost jeho soudního vymáhání. Z hodnocení klienta, potvrzení zaměstnavatele, pracovní smlouvy a výplatních pásek, výpisu ze systému SOLUS, výpisu z účtu žalované vyplývá, že žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřila úvěruschopnost žalované. Ze statistického seznamu České národní banky - Úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR vyplývá, že za listopad 2019 činila průměrná sazba úroků z úvěru poskytovaná domácnostem v ČR 8,34 % ročně.
4. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutkové závěry. V dané věci byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 52 000 Kč a žalovaná se tento úvěr zavázala spolu s úroky z úvěru uhradit v dohodnutých 42 splátkách po 5 056 Kč včetně poplatku za pojištění ve výši 619 Kč vždy k 22. dni příslušného kal. měsíce počínaje od prosincem 2019. Žalovaná smluvní ujednání nedodržela, splátky úvěru nehradila včas a řádně a ocitla se tak s jejich splácením v prodlení, proto žalobkyně v souladu s § 1977 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) od úvěrové smlouvy odstoupila. Vzhledem k tomu, že ani přes výzvy k zaplacení nebyly dlužné částky uhrazeny, uplatňuje žalobkyně dlužnou jistinu 64 788,79 Kč, což odpovídá původní jistině 52 000 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlému ke dni zesplatnění úvěru ve výši 12 788,79 Kč. Žalovaná také neuhradila žalobkyní vyčíslenou smluvní pokutu dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč (bod 6.2 smlouvy), smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné částky nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem 27. 2. 2020 ke dni sepisu žaloby (datum) vyčíslené v částce 25 002 Kč. Dále žalobkyně požaduje i úrok z úvěru ve výši 98,69 % ročně z částky 52 000 Kč od 27. 2. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne 223 624 Kč.
5. Při právním posouzení věci soud vycházel z § 2395 o. z., podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1977 o. z., poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Podle ustanovení § 2048 o. z., ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku.
6. Podle § 1 odst. 2 o. z., nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.
7. V dané věci bylo specifické, že obdobné spory vedené žalobkyní již byly předmětem přezkoumání jak zdejšího soudu, tak soudu nadřízeného - Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočky v Táboře. Jednalo se například o rozsudky ze dne 22. 3. 2018, č. j. 15 Co 69/2018 –93, ze dne 22. 3. 2018, č.j. 15 Co 86/2018 -129, ze dne 9. 5. 2018, č.j. 15 Co 119/2018 -64 nebo ze dne 28. 2. 2019, č.j. 15 Co 33/2019 . V souladu s právními závěry v nich vyslovenými dospěl podepsaný soud po přezkoumání a zhodnocení provedených důkazů k závěru, že žaloba je zčásti nedůvodná. Ve všech výše uvedených rozhodnutích, jakož i v předchozích rozhodnutích zdejšího soudu, např. ze dne 23. 11. 2017, č. j. 23 C 193/2017 -36, ze dne 29. 11. 2017, č. j. 24 C 192/2017 -50, ze dne 4. 12. 2017, č. j. 24 C 147/2017 , bylo odkazováno na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR, a to zejména na rozhodnutí ve věcech sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , sp. zn. 20 Cdo 474/2006 , sp. zn. 32 Co 2773/2009 a sp. z n. 32 Cdo 3516/2009 , od kterých není důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 Nejvyšší soud ČR dovodil, že„ Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm Nejvyšší soud odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (sp. zn. 21 Cdo 486/2002 ) a věc uzavřel se závěrem, že„ Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 lze úroky z prodlení„ posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Přičemž po přijetí závěru o neplatnosti dohody o výši úroku z prodlení je třeba se zabývat nárokem na zákonný úrok z prodlení (srov. shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2008, sp. zn. 32 Cdo 3010/2007 a obdobně rozsudek ze dne 11. srpna 2005, sp. zn. 33 Odo 875/2005 ).“ Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 3516/2009 uzavřeli-li účastníci smlouvy ujednání o výši úroků neplatně, má věřitel právo na úroky v obvyklé výši, a to za účinnosti občanského zákoníku ve smyslu § 1802 o. z. (dříve dle § 502 zákona č. 513/1991 Sb. , obchodního zákoníku). Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. , občanského zákoníku (dále jen obč. zák.) je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077 – 2091).
8. Jak již bylo výše uvedeno, předmětnou smlouvou o úvěru ze dne datum byla mezi účastníky sjednána úroková sazba z úvěru ve výši 98,69 %. Obvyklá výše úroků dle přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro období srpen 2019 činila pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 8,34 % ročně. Dohodnutá výše úroků 98,69 % ročně tedy téměř osminásobně překračuje obvyklou úrokovou míru, což za situace, kdy se jedná o úvěr, kdy doba splácení byla sjednána na 42 měsíců a žalovaná by tak při řádném splácení měla žalobkyni zaplatit celkem částku 186 354 Kč, vede soud k závěru, že jde o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a je tedy neplatné. Nemůže přitom obstát argumentace, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků s důsledky pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Smluvní ujednání nejsou vyloučená ze soudního přezkumu, naopak tyto musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy.„ Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní.” (viz výše uvedená odborná literatura, str. tamtéž). Na toto posouzení nemá žádný vliv § 1793 o. z. nebo § 1813 o. z., neboť jimi nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy; právě k takovému absolutně neplatnému právnímu jednání došlo v dané věci. K témuž právnímu závěru dospěla též všechna výše uvedená rozhodnutí odvolacího soudu. Jedná se přitom o důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, a proto soud považuje ve smyslu § 576 o. z. za neplatnou jen tuto část uvedené smlouvy úvěru, kde byly sjednány úroky z úvěru v nemravné výši 98,69 % ročně. I zde se jedná o shodný právní závěr, jaký je i ve všech výše uvedených rozhodnutích odvolacího soudu.
9. Protože žalovaná poskytnutý úvěr vyčerpala, avšak řádně jej nesplácela (viz výše uvedené závěry o prokázaném skutkovém stavu), bylo zesplatnění úvěru po právu a žalované vznikla povinnost jej zcela zaplatit, a to co do dlužné jistiny, nákladů a smluvních pokut i co do úroků. Protože úroky sjednané mezi účastníky byly neplatné a žalobkyně má v souladu s výše citovaným § 1802 o. z. nárok na úroky obvyklé, tj. ve výši 8,34 % ročně, musel soud provést přepočet částky, kterou žalovaná zaplatila a žalobkyně ji započetla na nemravně vysoké úroky. Postupoval přitom tak, že vyšel ze smluvního ujednání účastníků, že splátkou úroků, na kterou žalobkyně započetla platbu žalovaného, se rozumí dohodnutý úrok 98,69 % ročně. Tento zápočet je vzhledem k výše dovozené neplatnosti sjednaných úroků nesprávný. Žalobkyně má nárok na úroky v obvyklé výši (§ 1802 o. z.), a proto soud vypočetl novou výši jistiny ke dni zesplatnění (na jistinu nebylo ze strany žalované do podání žaloby ničeho uhrazeno), která činí 53 083 Kč a sestává z neuhrazené původní jistiny 52 000 Kč a přirostlých úroků ke dni zesplatnění v celkové výši 1 083 Kč. K této částce dále byla připočítána žalobkyní oprávněně účtovaná náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč a smluvní pokuta ve výši 998 Kč a poplatky za pojištění v celkové výši 1 857 Kč, tj. soud přiznal žalobkyni částku 56 338 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 27. 2. 2020 do zaplacení a částku 25 002 Kč na smluvní pokutě, dále i úrok 8,34 % ročně z částky 52 000 Kč od 27. 2. 2020 do zaplacení, zatímco žaloba o zaplacení jistiny 11 705 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 52 000 od 27. 2. 2020 do zaplacení byla zamítnuta. Dále byl soudem proveden přepočet celkové částky, kterou měla žalovaná uhradit dle smlouvy za účelem stanovení nové maximální výše úroku, který je žalovaná povinna platit dle bodu 2.2 smlouvy, kdy po zohlednění přiznané výše úroku 8,34 % ročně soud dospěl k částce 103 370,40 Kč. Rozdíl mezi touto částkou a žalobkyní navrhovanou výší maximálního omezení (223 624 Kč) pak byl rovněž zamítnut.
10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , a to za situace, kdy ke dni rozhodnutí soudu žalobkyně požadovala na nové jistině a nákladech spojených s prodlením žalované a smluvní pokutě částku 93 045 Kč a na úrocích z poskytnutého úvěru a úrocích z prodlení částku 105 442,58 Kč (částka vyčíslena ke dni vyhlášení rozhodnutí), tj. celkem 198 487,58 Kč. Naopak přiznána žalobkyni byla ke dni rozhodnutí soudu na nové jistině
a nákladech spojených s prodlením žalované a smluvní pokutě částka 81 340 Kč a na úrocích z úvěru a úrocích z prodlení částka 18 087,92 Kč (částka vyčíslena ke dni vyhlášení rozhodnutí), tj. celkem 99 427,92 Kč. Z porovnání úspěchů a neúspěchu účastníků (50,09 %: 49,91 %) je jednoznačné, že tento je prakticky shodný, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočce v Táboře, prostřednictvím Okresního soudu v Táboře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.