Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 165/2021-76

Okresní soud v Táboře rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Winklerem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 89 562 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 54 065 Kč spolu s úrokem z prodlení jdoucí z částky 54 065 Kč ve výši 10 % ročně od 23. 11. 2019 do zaplacení, dále částku 24 002 Kč a úroky ve výši 8,46 % ročně jdoucí z částky 50 000 Kč od 23. 11. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 64 108,80 Kč.

II. Žaloba, jíž se žalobce na žalovaném domáhá zaplacení částky 11 495 Kč spolu s úrokem z prodlení jdoucí z částky 11 495 Kč ve výši 10 % ročně od 23. 11. 2019 do zaplacení, dále úroku ve výši 94,2 % ročně jdoucí z částky 50 000 Kč od 23. 11. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 55 598,40 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 54 065 Kč spolu s úrokem z prodlení jdoucí z částky 54 065 Kč ve výši 10 % ročně od 23. 11. 2019 do zaplacení, dále částku 24 002 Kč a úroky ve výši 8,46 % ročně jdoucí z částky 50 000 Kč od 23. 11. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 64 108,80 Kč. II. Žaloba, jíž se žalobce na žalovaném domáhá zaplacení částky 11 495 Kč spolu s úrokem z prodlení jdoucí z částky 11 495 Kč ve výši 10 % ročně od 23. 11. 2019 do zaplacení, dále úroku ve výši 94,2 % ročně jdoucí z částky 50 000 Kč od 23. 11. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 55 598,40 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 65 560 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky jdoucí od 23. 11. 2019 do zaplacení s tím, že částka 65 560 Kč představuje novou jistinu úvěru sestávající z dlužné původní jistiny 50 000 Kč a dlužnému úvěru přirostlému ke dni zesplatnění ve výši 12 497,90 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 400 Kč a poplatků za pojištění 1 665 Kč. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení smluvní pokuty 24 002 Kč za období od 23. 11. 2019 do 23. 8. 2021 a úroku z úvěru ve výši 102,66 %, to vše z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi účastníky řízení dne datum. Žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutí úvěru splácet v 18 měsíčních splátkách po 6 097 Kč, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem září 2019, to vše dle splátkového kalendáře, který tvoří přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Součástí všech splátek byla i úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 550 Kč měsíčně, a to dle přílohy č. 1 smlouvy o úvěru. Žalovaný sjednané podmínky řádně neplnil a ocitl se tak v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru žalovaný žalobkyni neuhradil žádnou ze splátek úvěru, s úhradou splátky č. 1 splatné dne 17. 9. 2019 se dostal do prodlení o délce více jak 65 dnů. K datu datum tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4 úvěrové smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 62 497,90 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději do dne zesplatnění. Dále bylo ujednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v dané věci od 23. 11. 2019 do jejího úplného zaplacení. Sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Ke dni podání žaloby tak žalovaný dlužil žalobkyni novou jistinu úvěru v celkové výši 62 497 Kč, což odpovídá původní jistině 50 000 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlému ke dni zesplatnění úvěru ve výši 12 497 Kč. Dále žalovaný dluží smluvní pokutu dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč (bod 6.2 smlouvy), smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné částky nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje od 23. 11. 2019 do sepisu žaloby (datum) vyčíslenou v částce 24 002 Kč. Dále žalobkyně požaduje i úrok z úvěru ve výši 102,66 % ročně z částky 50 000 Kč od 23. 11. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne 119 707 Kč. Ke dni podání žaloby ani na základě předžalobní výzvy žalovaný ničeho na dluh neuhradil.

2. K jednání nařízenému na den datum se žalovaný bez omluvy nedostavil. Předvolání bylo žalovanému zasláno na adresu trvalého pobytu ulice a číslo, PSČ obec, žalovanému bylo doručeno dne datum. Soud proto rozhodoval bez osobní přítomnosti žalovaného, neboť byly splněny podmínky dle , občanského soudného řádu (dále jen „ “).

3. Smlouvou o úvěru ze dne datum (dále jen„ smlouva“) včetně přílohy č. 1 obsahující informace o pojištění, oznámením věřitele o schválení úvěru, předsmluvním formulářem, splátkovým kalendářem k úvěrové smlouvě, prohlášením a kartou klienta, dokladem o vyplacení úvěru ze dne datum, oznámení o zesplatnění ze dne datum včetně dodejky žalobkyně prokázala, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se tuto částku a sjednaný úrok

ve výši efektní úrokové sazby 167,78 % ročně a zavázal splácet ve 18 měsíčních splátkách po 6 097 Kč měsíčně, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce, počínaje od září 2019, když součástí splátky byla i měsíční platba za pojištění v částce 555 Kč. Pokud jde o úročení úvěru, žalovaný se zavázal hradit úrok ve výši 167,78 % ročně, úroková sazba byla dohodnuta jako pevná po celou dobu splácení úvěru. V čl. 2 smlouvy se smluvní strany dohodly, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Dohodnuto bylo i to, že věřitel je oprávněn požadovat na úrocích částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou má klient (žalovaná) zaplatit, uvedené v části A smlouvy. Podle bodu 6.1 smlouvy pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitl v prodlení v délce 30 dnů. Dle bodu 6.2 smlouvy má poskytovatel vůči klientovi právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jeho prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé další splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Podle bodu 6.5 smlouvy jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou výši jistiny úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Dne datum byla ve prospěch žalovaného odepsána z účtu žalobkyně částka 50 000 Kč. Na úhradu poskytnutého úvěru neuhradil žalovaný ničeho. Podle bodu 6.3 písm. b) smlouvy jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tj. k tomuto dni se stává okamžitě splatná celá jistina úvěru a veškeré úroky z poskytnutého úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a náklady dle bodu 6.2 části B smlouvy. Podle bodu 6.4 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději do dne zesplatnění. Z výzev k zaplacení ze dne 18. 10. 2019 a 18. 11. 2019 vyplývá, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných splátek, tj. splátky č. 1-3, které měl řádně hradit dle přílohy ke smlouvě – splátkového kalendáře a také nákladů vzniklých z prodlení žalovaného ve výši 400 Kč. Na základě těchto výzev žalovaný žádné dlužné částky neuhradil, proto dne 7. 1. 2020 žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru. Předžalobní výzvou ze dne 4. 8. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě vzniklého dluhu a upozorněn na možnost jeho soudního vymáhání. Z hodnocení klienta, potvrzení zaměstnavatele, výpisu ze systému SOLUS, výpisu z účtu žalovaného vyplývá, že žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřila úvěruschopnost žalovaného. Ze statistického seznamu České národní banky - Úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR vyplývá, že za srpen 2019 činila průměrná sazba úroků z úvěru poskytovaná domácnostem v ČR 8,46 % ročně.

4. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutkové závěry. V dané věci byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se tento úvěr zavázal spolu s úroky z úvěru uhradit v dohodnutých 18 měsíčních splátkách po 6 097 Kč včetně poplatku za pojištění ve výši 555 Kč vždy k 17. dni příslušného kal. měsíce počínaje od září 2019. Žalovaný smluvní ujednání nedodržel, splátky úvěru nehradil včas a řádně a ocitl se tak s jejich splácením v prodlení, proto žalobkyně v souladu s  , (dále jen „o. z.“) od úvěrové smlouvy odstoupila. Vzhledem k tomu, že ani přes výzvy k zaplacení nebyly dlužné částky uhrazeny, uplatňuje žalobkyně dlužnou jistinu 62 497,90 Kč, což odpovídá původní jistině 50 000 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlému ke dni zesplatnění úvěru ve výši 12 497 Kč. Dále žalovaný dluží smluvní pokutu dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč (bod 6.2 smlouvy), smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné částky nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 23. 11. 2019 ke dni sepisu žaloby (datum) vyčíslenou v částce 24 002 Kč. Dále žalobkyně požaduje i úrok z úvěru ve výši 102,66 % ročně z částky 50 000 Kč od 23. 11. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne 119 707 Kč.

5. Při právním posouzení věci soud vycházel z § 2395 o. z., podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1977 o. z., poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Podle ustanovení § 2048 o. z., ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku.

6. Podle § 1 odst. 2 o. z., nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

7. V dané věci bylo specifické, že obdobné spory vedené žalobkyní již byly předmětem přezkoumání zdejšího soudu, ale také soudu nadřízeného- Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočky v Táboře. Jednalo se například o rozsudky ze dne 22. 3. 2018, č. j. –93, ze dne 22. 3. 2018, č.j. -129, ze dne 9. 5. 2018, č.j. -64 nebo ze dne 28. 2. 2019, č.j. . V souladu s právními závěry v nich vyslovenými dospěl podepsaný soud po přezkoumání a zhodnocení provedených důkazů k závěru, že žaloba je zčásti nedůvodná. Ve všech výše uvedených rozhodnutích, jakož i v předchozích rozhodnutích zdejšího soudu např. ze dne 23. 11. 2017, č. j. -36, ze dne 29. 11. 2017, č. j. -50, ze dne 4. 12. 2017 a č. j. , kde bylo odkazováno na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR, a to zejména na rozhodnutí ve věcech sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. a sp. z n. , od kterých není důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. Nejvyšší soud ČR dovodil, že„ Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm Nejvyšší soud odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (sp. zn. ) a věc uzavřel se závěrem, že„ Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. lze úroky z prodlení„ posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Přičemž po přijetí závěru o neplatnosti dohody o výši úroku z prodlení je třeba se zabývat nárokem na zákonný úrok z prodlení (srov. shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2008, sp. zn. a obdobně rozsudek ze dne 11. srpna 2005, sp. zn. ).“ Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. uzavřeli-li účastníci smlouvy ujednání o výši úroků neplatně, má věřitel právo na úroky v obvyklé výši, a to za účinnosti ve smyslu o. z. (dříve dle , obchodního zákoníku). Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti , (dále jen obč. zák.) je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz Lavický, P. a kol., I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077 – 2091).

8. Jak již bylo výše uvedeno, předmětnou smlouvou o úvěru ze dne datum byla mezi účastníky sjednána úroková sazba z úvěru ve výši 167,78 %, žalobkyně požaduje dle žaloby úrok v nominální úrokové sazbě 102,66 % ročně. Obvyklá výše úroků dle přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro období srpen 2019 činila pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 8,46 % ročně. Dohodnutá výše úroků 102,66 % ročně tedy téměř osminásobně přesahuje tuto obvyklou úrokovou míru, což za situace, kdy se jedná o úvěr, kdy doba splácení byla sjednána na 18 měsíců a žalovaný by tak při řádném splácení měl žalobkyni zaplatit celkem částku 99 756 Kč, vede soud k závěru, že jde o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy neplatné. Nemůže přitom obstát argumentace, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků s důsledky pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Smluvní ujednání nejsou vyloučená ze soudního přezkumu, naopak tyto musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy.„ Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní.” (viz výše uvedená odborná literatura, str. tamtéž). Na toto posouzení nemá žádný vliv § 1793 o. z. nebo § 1813 o. z., neboť jimi nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy; právě k takovému absolutně neplatnému právnímu jednání došlo v dané věci. K témuž právnímu závěru dospěla též všechna výše uvedená rozhodnutí odvolacího soudu. Jedná se přitom o důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, a proto soud považuje ve smyslu § 576 o. z. za neplatnou jen tuto část uvedené smlouvy úvěru, kde byly sjednány úroky z úvěru v nemravné výši 102,66 % ročně. I zde se jedná o shodný právní závěr, jaký je i ve všech výše uvedených rozhodnutích odvolacího soudu.

9. Protože žalovaný poskytnutý úvěr vyčerpal, avšak řádně jej nesplácel (viz výše uvedené závěry o prokázaném skutkovém stavu), bylo zesplatnění úvěru po právu a žalovanému vznikla povinnost jej zcela zaplatit, a to co do dlužné jistiny, nákladů a smluvních pokut i co do úroků. Protože úroky sjednané mezi účastníky byly neplatné a žalobkyně má v souladu s výše citovaným § 1802 o. z. nárok na úroky obvyklé, tj. ve výši 8,46 % ročně, musel soud provést přepočet částky, kterou žalovaná zaplatila a žalobkyně ji započetla na nemravně vysoké úroky. Postupoval přitom tak, že vyšel ze smluvního ujednání účastníků, že splátkou úroků, na kterou žalobkyně započetla platbu žalovaného, se rozumí dohodnutý úrok 102,66 % ročně. Tento zápočet je vzhledem k výše dovozené neplatnosti sjednaných úroků nesprávný. Žalobkyně má nárok na úroky v obvyklé výši (§ 1802 o. z.), a proto soud vypočetl novou výši jistiny ke dni zesplatnění (na jistinu nebylo ze strany žalovaného do podání žaloby ničeho uhrazeno), která činí 51 002 Kč a sestává z neuhrazené původní jistiny 50 000 Kč a přirostlých úroků ke dni zesplatnění v celkové výši 1 002 Kč. K této částce dále byla připočítána žalobkyní oprávněně účtovaná náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč a smluvní pokuta ve výši 998 Kč a poplatky za pojištění v celkové výši 1 665 Kč, tj. soud přiznal žalobkyni částku 54 065 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 23. 11. 2019 do zaplacení a částku 24 002 Kč na smluvní pokutě a úrok 8,46 % ročně z částky 50 000 Kč od 23. 11. 2019 do zaplacení, zatímco žaloba o zaplacení jistiny 11 495 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 94,2 % z částky 50 000 od 23. 11. 2019 do zaplacení byla zamítnuta. Dále byl soudem proveden přepočet celkové částky, kterou měla žalovaná uhradit dle smlouvy za účelem stanovení nové maximální výše úroku, který je žalovaná povinna platit dle bodu 2.2 smlouvy, kdy po zohlednění přiznané výše úroku 8,46 % ročně soud dospěl k částce 64 108,80 Kč. Rozdíl mezi touto částkou a žalobkyní navrhovanou výší maximálního omezení (119 707 Kč) pak byl rovněž zamítnut.

10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle , v situaci, kdy žalobkyně nebyla v řízení úspěšná. Ke dni rozhodnutí soudu žalobkyně požadovala na nové jistině, nákladech spojených s prodlením žalovaného, smluvní pokutě a úrocích vyčíslených ke dni vyhlášení rozhodnutí částku 196 159,64 Kč (65 560 Kč + 24 002 Kč + 106 597,64 Kč). Naopak přiznána žalobkyni byla ke dni rozhodnutí soudu na nové jistině, nákladech spojených s prodlením žalovaného, smluvní pokutě a úrocích vyčíslených ke dni vyhlášení rozhodnutí částka 86 851,49 Kč (54 065 Kč + 24 002 Kč + 8 784,49 Kč). Z porovnání úspěchu a neúspěchu účastníků v dané věci je jednoznačné, že nepatrně úspěšnější je žalovaný, a to v rozsahu 11,44 % (44,21:55,79), ovšem jemu žádné náklady v této věci nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na úhradu nákladů řízení právo.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočce v Táboře, prostřednictvím Okresního soudu v Táboře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.