Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 280/2020-25
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení další částky ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení další částky ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”).
2. Soud v projednávané věci rozhodoval podle § 115a o.s.ř. z důvodu probíhající pandemie coronaviru bez nařízení jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci řízení neměli proti tomuto postupu soudu námitky.
3. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky částka s příslušenstvím, kterou podle skutkových tvrzení dluží žalovaný žalobci na základě smlouvy o úvěru ze dne datum, ve znění smluvních podmínek, uzavřené mezi předchůdcem žalobce právnická osoba Parisbas (dále jen právní předchůdce žalobce) a žalovaným formou komunikace na dálku, na jejímž základě právní předchůdce poskytl žalovanému úvěr ve výši částka, jež se žalovaný zavázal věřiteli vrátit ve 12 splátkách po částka měsíčně. Žalovaný smluvené povinnosti nesplnil, neboť dluh řádně nesplácel, žalobce proto dluh zesplatnil ke dni datum. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení sporné požadované částky představující nesplacenou jistinu úvěru, úroky, poplatky, smluvní pokutu i pojistné. Smlouvou ze dne datum postoupil předchůdce spornou pohledávku na žalobce. Přes výzvu ani předžalobní upomínku žalovaný dlužnou částku žalobci neuhradil.
4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobce žádnými věrohodnými důkazy neprokázal, že dne datum jeho právní předchůdce uzavřel s žalovaným platnou písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ani podle zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb. v platném znění.
5. Žalobce totiž neprokázal, že jeho předchůdce uzavřel s žalovaným elektronickými prostředky komunikace na dálku spornou smlouvu o tvrzeném obsahu v písemné formě podle § 562 o.z., neboť ničím nedoložil, že záznamy údajů o určení totožnosti jednajících osob a o obsahu právních jednáních mezi účastníky byly v elektronickém systému prováděny systematicky a posloupně a byly chráněny proti změnám. Žalobce ani neprokázal, že smlouva ve znění všeobecných obchodních podmínek byla předchůdcem žalobce elektronicky podepsána v souladu s § 561 a § 562 o.z. zaručeným případně uznávaným elektronickým podpisem ve smyslu § 7 zákona č. 297/2016 Sb. , jimiž je zaručeno ztotožnění jednajícího. Tzv.„ jiný typ elektronického podpisu“ identifikaci jednajícího neumožňuje.
6. V řízení nebyla rovněž prokázána vážná vůle žalovaného uzavřít spornou smlouvu o uvedeném obsahu. Žalobcem předložená smlouva je dopředu vypracovaným formulářem, v němž chybí jakýkoliv projev žalovaného, z něhož by bylo možno usuzovat jeho vůli takovou smlouvu uzavřít. Ze záhlaví a z obsahu smlouvy nelze ani zjistit, kdo žalobci údaje o jménu, příjmení, bydlišti, mobilním telefonu, internetové adrese případně číslu nějakého účtu apod. skutečně poskytl, případně zda předchůdce žalobce použil údaje žalovaného z možných předcházejících závazků. Pouhé uvedení těchto údajů do smlouvy nemůže sloužit k prokázání projevu vůle žalovaného jako účastníka smluvního vztahu ani nahrazovat jeho podpis, a to zvláště za situace, kdy je obecně známo, že tyto citlivé údaje lze prostřednictvím internetu apod. bez obtíží sehnat a použít bez vědomí osoby, které se týkají. Smlouva o úvěru mohla být uzavřena i formou komunikace na dálku prostřednictvím mimo jiné internetu apod., avšak v takovém případě bylo na žalobci, aby jednoznačně prokázal, že k platnému uzavření smlouvy o úvěru skutečně došlo, což žalobce v projednávané věci nesplnil.
7. I v případě, že by byla smlouva řádně podepsána žalovaným, byla by podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stejně absolutně neplatná, neboť žalobce ničím neprokázal, že splnil povinnost uloženou mu v § 86 cit. zákona prověřit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr žalobci vrátit (tzv. úvěruschopnost). Splnění této zákonné podmínky žalobcem musí soud zjišťovat z úřední povinnosti.
8. Z předložené úvěrové historie pouze vyplývá, že předchůdce žalobce uhradil dne datum ve prospěch žalovaného částku částka a že žalovaný žalobci vrátil částku částka. Nesplacená jistina úvěru tak činí částku částka.
9. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud uzavřel, že žalobce pouze prokázal, že se žalovaný na jeho úkor obohatil ve výši částka. V tomto rozsahu soud žalobě podle § 2991 a násl. o.z. vyhověl, a podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovil žalovanému povinnost uhradit žalobci dlužnou částku v přiměřené třídenní lhůtě (výrok I. rozsudku).
10. Ve zbývajícím rozsahu částky částka s příslušenstvím soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o úroky, poplatky, smluvní pokuty i pojistné, kterých se žalobce domáhá na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se do stanovení přiměřené lhůty nemohl žalovaný dostat do prodlení, proto soud nepřiznal žalobci ani nárok na zákonné úroky z prodlení (výrok II. rozsudku).
11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovanému, který měl v řízení větší procesní úspěch, náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (výrok III. rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.