Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

116 C 268/2020-62

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Tamarou Göthovou jako samosoudkyní ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 14.644,70 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 8. 7. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalobce se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 7.644,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 7.000 Kč od 4. 4. 2019 do 7. 7. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 7.000 Kč od 8. 7. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 7.644,70 Kč od 4. 4. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 8. 7. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalobce se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 7.644,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 7.000 Kč od 4. 4. 2019 do 7. 7. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 7.000 Kč od 8. 7. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 7.644,70 Kč od 4. 4. 2019 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 6. 10. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 14.644,70 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalovanému poskytnut na základě úvěrové smlouvy ze dne 4. 3. 2019.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Dle , (dále jen „ “) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný dne 4. 3. 2019 s právním předchůdcem žalobce (právnická osoba, IČO) prostřednictvím webové stránky webová adresa uzavřel smlouvu o úvěru č. anonymizováno (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na jeho bankovní účet č. bankovní účet dne 4. 3. 2019 úvěr ve výši 7.000 Kč, jak je patrné z předloženého potvrzení o provedení transakce. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce poskytnuté peněžní prostředky ve výši 7.000 Kč společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7.644,70 Kč. Celkovou částku ve výši 14.644,70 Kč měl žalovaný vrátit nejpozději do 3. 4. 2019. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2020 má soud za prokázané, že původní věřitel pohledávku včetně příslušenství postoupil na žalobce. Žalovaný byl o změně v osobě věřitele informován dopisem ze dne 27. 6. 2020. Téhož dne byla dle předloženého poštovního dokladu žalovanému zaslána předžalobní upomínka. Žalovaný však dlužnou částku ani na základě této výzvy do dne podání žaloby neuhradil. Žalobce tak požaduje po žalovaném zaplacení dlužné částky ve výši 14.644,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 4. 4. 2019 do zaplacení.

5. Dle , (dále jen „ “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaný byl spotřebitelem – viz ) splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru.

10. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr má poskytovatel úvěru povinnost zkoumat především na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, příp. pokud je to nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

11. Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , Nejvyšší soud konstatoval,„ že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Ačkoliv se citované rozhodnutí vztahuje k předchozí právní úpravě ( , o spotřebitelském úvěru), je plně aplikovatelné i za současné právní úpravy ( , o spotřebitelském úvěru).

Žalobce v žalobě pouze stroze uvedl, že žalovanému poskytl jistinu úvěru po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet. Usnesením soudu ze dne 21. 1. 2021, č.j. -36, byl žalobce vyzván, aby podrobně uvedl, jakým konkrétním způsobem prověřil schopnost žalovaného tvrzený úvěr, včetně příslušenství splácet, jaké informace a doklady od žalovaného požadoval a jaké informace a doklady od žalovaného skutečně získal a jak tyto získané údaje ověřoval a vyhodnotil. Žalobce v podání ze dne 23. 2. 2021 soudu sdělil, že„ úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr.“ Z výše doplněných skutkových tvrzení je zřejmé, že právní předchůdce žalobce zcela rezignoval na svou povinnost řádně prověřit schopnost žalovaného úvěr splácet před uzavřením smlouvy o úvěru, protože si nevyžádal od žalovaného žádné údaje ani podklady, např. podrobné výpisy z účtu za období několika měsíců, které předcházely žádosti žalovaného o úvěr či pracovní smlouvu, ze kterých by bylo možné získat reálnou představu o příjmech a výdajích žalovaného a utvořit kvalifikovaný závěr o tom, zda bude žalovaný schopen úvěr včetně poplatku za poskytnutí úvěru splácet. Žalobce tak i přes výzvu soudu neprokázal, že byla náležitě a s odbornou péčí posouzena schopnost žalovaného úvěr splácet.

12. Z výše uvedeného důvodu, tj. nedotvrzení a nedoložení postupu při prověřování schopnosti žalovaného úvěr splácet, soud dovodil neplatnost úvěrové smlouvy s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V řízení bylo potvrzením o provedení transakce prokázáno vyplacení částky ve výši 7.000 Kč na bankovní účet žalovaného dne 4. 3. 2019. Na straně žalovaného tak došlo k bezdůvodnému obohacení dle a násl. , neboť k poskytnutí peněžních prostředků došlo bez právního důvodu. S ohledem na skutečnost, že v mezidobí došlo dle a násl. k postoupení pohledávky na žalobce, je tento oprávněn pohledávku vymáhat. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že žalobci poskytnutou částku ve výši 7.000 Kč byť i jen z části zaplatil. Soud tak žalobě částečně vyhověl, když žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 7.000 Kč s úrokem z prodlení dle ve výši, která vychází z Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky do tří dnů od doručení upomínky ze dne 27. 6. 2020, která byla odeslána dle podacího lístku téhož dne. Nebylo prokázáno doručení předžalobní upomínky žalovanému, proto se upomínka považuje dle za doručenou třetí pracovní den po odeslání (dne 1. 7. 2020). Za použití je tak žalovaný od 8. 7. 2020 v prodlení.

13. V rozsahu požadavku žalobce na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7.644,70 Kč s úrokem z prodlení, v rozdílu mezi nárokovaným a přiznaným obdobím prodlení od 4. 4. 2019 do 7. 7. 2020 a v rozdílu mezi nárokovanou a přiznanou výší úroku z prodlení od 7. 8. 2021 do zaplacení z částky 7.000 Kč soud proto žalobu zamítnul (II. výrok).

14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn , procesní úspěch, resp. neúspěch žalobce i žalovaného je víceméně stejný, proto soud žádnému z účastníku právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení nepřiznal.

15. Povinnosti stanovené tímto rozsudkem soud podle uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.