Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
37 C 89/2021-23
Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Stanislavem Pulkrabem jako samosoudcem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba
sídlem právnická osoba jméno anonymizována dvě slova příjmení jméno příjmení
zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa, obec
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 8 766 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 798 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 798 Kč od 22. 4. 2021 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 7 968 Kč s úrokem z prodlení v rozdílu
zákonného úroku z prodlení z částky 8766 Kč od 2.7.2015 do 31.12.2015 ve výši 7,05 %,
zákonného úroku z prodlení z částky 8766 Kč od 1.1.2016 do 30.6.2016 ve výši 7,05 %,
zákonného úroku z prodlení z částky 8766 Kč od 1.7.2016 do 31.12.2016 ve výši 7,05 %,
zákonného úroku z prodlení z částky 8766 Kč od 1.1.2017 do 30.6.2017 ve výši 7,05 %,
zákonného úroku z prodlení z částky 8766 Kč od 1.7.2017 do 31.12.2017 ve výši 7,05 %,
zákonného úroku z prodlení z částky 8766 Kč od 1.1.2018 do 30.6.2018 ve výši 7,50 %,
zákonného úroku z prodlení z částky 8766 Kč od 1.7.2018 do 31.12.2018 ve výši 8,00 %,
zákonného úroku z prodlení z částky 8766 Kč od 1.1.2019 do 30.6.2019 ve výši 8,75 %,
zákonného úroku z prodlení z částky 8766 Kč od 1.7.2019 do 31.12.2019 ve výši 9,00 %,
zákonného úroku z prodlení z částky 8766 Kč od 1.1.2020 do 30.6.2020 ve výši 9,00 %,
zákonného úroku z prodlení z částky 8766 Kč od 1.7.2020 do 31.12.2020 ve výši 7,25 %,
zákonného úroku z prodlení z částky 8766 Kč od 1.1.2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 798 Kč od 22. 4. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 798 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 798 Kč od 22. 4. 2021 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 7 968 Kč s úrokem z prodlení v rozdílu zákonného úroku z prodlení z částky 8766 Kč od 2.7.2015 do 31.12.2015 ve výši 7,05 %, zákonného úroku z prodlení z částky 8766 Kč od 1.1.2016 do 30.6.2016 ve výši 7,05 %, zákonného úroku z prodlení z částky 8766 Kč od 1.7.2016 do 31.12.2016 ve výši 7,05 %, zákonného úroku z prodlení z částky 8766 Kč od 1.1.2017 do 30.6.2017 ve výši 7,05 %, zákonného úroku z prodlení z částky 8766 Kč od 1.7.2017 do 31.12.2017 ve výši 7,05 %, zákonného úroku z prodlení z částky 8766 Kč od 1.1.2018 do 30.6.2018 ve výši 7,50 %, zákonného úroku z prodlení z částky 8766 Kč od 1.7.2018 do 31.12.2018 ve výši 8,00 %, zákonného úroku z prodlení z částky 8766 Kč od 1.1.2019 do 30.6.2019 ve výši 8,75 %, zákonného úroku z prodlení z částky 8766 Kč od 1.7.2019 do 31.12.2019 ve výši 9,00 %, zákonného úroku z prodlení z částky 8766 Kč od 1.1.2020 do 30.6.2020 ve výši 9,00 %, zákonného úroku z prodlení z částky 8766 Kč od 1.7.2020 do 31.12.2020 ve výši 7,25 %, zákonného úroku z prodlení z částky 8766 Kč od 1.1.2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 798 Kč od 22. 4. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 27. 4. 2021 domáhala zaplacení částky 8 766 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnila tím, že společnost právnická osoba uzavřela s žalovanou smlouvu o půjčce číslo na jejímž základě poskytla žalované částku 12 000 Kč. Žalovaný půjčku řádně nesplácela, na svůj dluh uhradila 11 202 Kč. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni.
2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila.
3. právnická osoba poskytla žalované částku 12 000 Kč, tato pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek. O vrácení byla žalovaná vyzvána předžalobní výzvou do 21. 4. 2021. Žalovaná na svůj dluh uhradila částku 11 202 Kč. Pokud žalobkyně svůj nárok vyvozovala ze smlouvy o úvěru, tato byla absolutně neplatná, neboť žalobkyně přes výzvu soudu neprokázala, že by společnost právnická osoba zkoumala úvěruschopnost žalované, k prokázání tohoto svého tvrzení předložila pouze nevyplněný formulář zákaznické karty.
4. Dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v platném znění (dále jen„ OZ“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce..
5. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen„ ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Dle ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Dle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Dle ust. § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
10. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobkyně jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 OZ ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015 -39).
11. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07 ). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobkyní uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019 ).
12. Žalobkyně před výzvu soudu neprokázala, že by její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalované. Pokud tedy byla následně mezi předchůdkyní žalobkyně jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 OZ ve spojení s § 86 ZoSU, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 OZ , nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že ujednání o úrocích v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaný neplatnost namítal (§ 588 OZ ). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 OZ ), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 , bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).
13. Vzhledem k tomu, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované plnění bez právního důvodu, je třeba na toto plnění 12 000 Kč hledět nikoli jako na plnění ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalované (§ 2991 OZ ). Vzhledem k tomu, že žalovaná jistinu ve výši 798 Kč, když na svůj dluh 12 000 Kč uhradila pouze 11 202 Kč, včas neuhradila ani po té, co byla žalobkyní vyzvána k jejímu uhrazení, dostala se následujícím dnem do prodlení s peněžitým plněním a žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění. Lhůta k plnění byla v souladu s ust. § 160 odst. 1 OSŘ stanovena v délce tří dnů. Ve zbytku nároku a případného úroku z prodlení z tohoto nároku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaná byla ve sporu úspěšnější jak žalobkyně, a tato by tak byla povinna jí hradit náklady řízení. Dle obsahu spisu však žalované žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
15. Tímto rozsudkem je rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, odůvodnění rozsudku tak v souladu s § 157 odst. 4 OSŘ ve spojení s § 202 odst. 2 OSŘ obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání (§ 202 odst. 2 OSŘ ) přípustné.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce (§ 251 OSŘ ).