Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
2116 C 37/2019-101
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Tamarou Göthovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa
zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 64.907 Kč s příslušenstvím + 19.520,01 Kč
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 21.314 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně za dobu od 10. 6. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů do právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 43.539 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 10. 6. 2019 do zaplacení, částky ve výši 19.520,01 Kč a úroku ve výši 95,9 % ročně z částky 49.087,40 Kč od 25. 7. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 236.044 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 21.314 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně za dobu od 10. 6. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů do právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 43.539 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 10. 6. 2019 do zaplacení, částky ve výši 19.520,01 Kč a úroku ve výši 95,9 % ročně z částky 49.087,40 Kč od 25. 7. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 236.044 Kč, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobce se žalobou ze dne 10. 6. 2019 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 64.907 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 64.907 Kč od 10. 6. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 95,9 % ročně z částky 49.087,40 Kč od 25. 7. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 236.044 Kč a částku ve výši 19.520,01 Kč představující smluvní pokutu. Žalobu odůvodnil tím, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 13. 9. 2017 uzavřena smlouva o úvěru číslo (dále jen„ smlouva“), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50.000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 151,58 % ročně v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 4.098 Kč. Žalovaný tak měl uhradit částku v celkové výši 196.704 Kč. V rozporu s ujednáním ve smlouvě žalovaný zaplatil v nepravidelných platbách různé výše celkem 28.686 Kč. Žalovaný se pro případ, že se ocitne v prodlení s úhradou splátky o více než 30 dnů, zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou takovou řádně nezaplacenou splátku. Současně se žalovaný zavázal nahradit náklady ve výši 200 Kč vzniklé v souvislosti s jeho prodlením s úhradou jakékoliv splátky. Pro případ, že dojde k zesplatnění úvěru, se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a přirostlých úroků. Protože žalovaný úvěr řádně nesplácel a byl v prodlení se zaplacením splátek přesahujícím 65 dnů, došlo dle smlouvy bez dalšího k zesplatnění celého úvěru ke dni 23. 7. 2018. Žalovaná částka sestávala z jistiny ve výši 49.087,40 Kč, úroku kapitalizovaného ke dni 23. 7. 2018 ve výši 11.725,17 Kč, smluvní pokuty ve výši 2.495 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1.600 Kč, smluvní pokuty ve výši 19.520,01 Kč a úroku ve výši 95,9 % ročně z částky 49.087,40 Kč za dobu od 25. 7. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 236.044 Kč. Žalobce marně vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu dne 23. 11. 2021 se bez omluvy nedostavil.
3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.
4. Z vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek včetně příloh soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění.
5. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu vydaného Českou národní bankou soud zjistil, že žalobce je oprávněn k poskytování spotřebitelského úvěru.
6. Z výpisu záznamů z registru SOLUS ze dne 10. 9. 2017 soud zjistil, že k uvedenému dni nebyla v tomto registru evidována žádná dlužná částka po splatnosti ve vztahu k žalovanému, ačkoliv bylo vyhledáno pět záznamů.
7. Z listin y obsahující tzv. CBS skóre soud zjistil, že žalobce vyhodnotil u žalovaného skóre s hodnotou 239, tedy skóre nejnižší kategorie. Klienti s tímto skóre představují vyšší riziko, úvěr je těmto klientům poskytován v nižších částkách, příp. zamítán.
8. Z listin y označené jako„ hodnocení klienta“ ze dne 10. 9. 2017, která byla žalovaným podepsána, soud zjistil, že žalovaný je zaměstnán a jeho pravidelný měsíční příjem činí částku ve výši 16.500 Kč. K výdajům je zde uvedena částka životního minima ve výši 3.410 Kč, náklady na bydlení (nájemné, inkaso) ve výši 1.300 Kč, ostatní (doprava, kurzy, záliby apod.) ve výši 100 Kč a rezerva ve výši 1.000 Kč. Volné zdroje po zohlednění příjmů a výdajů dosahují částky ve výši 10.690 Kč. Dále je na listin ě uvedeno, že žalovaný je zaměstnán na dobu neurčitou od 1. 6. 2017 ve právnická osoba, anonymizována tři slova, s.r.o., je svobodný, bydlí u rodičů a vzdělání má zakončené výučním listem. Na listin ě je uvedena poznámka„ Inkaso nedoloženo“.
9. Z výplatních pásek žalovaného za měsíc červen 2017 soud vzal za prokázané, že v tomto měsíci činil čistý příjem žalovaného částku 15.918 Kč, dle výplatní pásky za měsíc červenec 2017 byl čistý příjem žalovaného ve výši 17.101 Kč.
10. Z dohody o hmotné odpovědnosti ze dne 1. 6. 2017 soud zjistil, že žalovaný se zaměstnavatelem uzavřel dohodu o hmotné odpovědnosti za svěřené hodnoty. Z pracovní smlouvy uzavřené dne 1. 6. 2017 soud zjistil, že žalovaný vykonává od 1. 6. 2017 na dobu neurčitou práci jako odbytový pracovník.
11. Z výpisu z účtu u banka [[]], který je vedený na jméno žalovaného, soud zjistil, že v období od 1. 7. 2017 do 13. 9. 2017 byly jediné příchozí platby na tomto účtu od zaměstnavatele žalovaného. Odchozí platby nebyly vygenerovány.
12. Z listin y označené jako„ Předsmluvní formulář“ soud zjistil, že žalovaný zamýšlel úvěr jako bezúčelový, ve zbytku jsou v tomto formuláři v přehledné tabulkové formě uvedeny v zásadě tytéž informace jako v návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvě o úvěru. Obsah této listin y nebyl pro rozhodnutí ve věci určující.
13. Z listin y označené jako„ Prohlášení klientů“ ze dne 10. 9. 2017 soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění.
14. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru soud zjistil, že na každou stranu tohoto dokumentu žalovaný připojil svůj podpis a listin u podepsal dne 10. 9. 2017, žalobce pak dne 13. 9. 2017. Dále z této listin y soud zjistil, že v ní žalovaný uvedl jako adresu trvalého pobytu i korespondenční adresu: adresa žalovaného. Žalovaný současně sdělil bankovní spojení. Ve smlouvě je sjednán úvěr ve výši 50.000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 151,58 % ročně. Žalovaný se celkovou částku ve výši 196.704 Kč zavázal vrátit formou 48 měsíčních splátek po 4.098 Kč.
15. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 14. 9. 2017 soud zjistil, že jím žalobce sdělil žalovanému, že akceptoval jeho návrh na uzavření smlouvy o úvěru číslo ze dne 10. 9. 2017, že doručením tohoto oznámení došlo k uzavření smlouvy o úvěru číslo že žalovanému tímto oznamuje i základní parametry poskytovaného úvěru. Součástí oznámení byl i splátkový kalendář. Z připojené dodejky soud zjistil, že tato písemnost byla odeslána žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě, přičemž žalovaný si zásilku nevyzvedl.
16. Z listin y označené jako„ Doklad o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu“ soud nevzal za prokázané žádné tvrzení žalobce. Jde o tabulku bez uvedení data vyhotovení a jakékoli autorizace, tedy bez jakékoli vypovídací hodnoty, nicméně v tabulce je uveden údaj, že dne 13. 9. 2017 byla na účet žalovaného číslo bankovní účet vyplacena částka 50.000 Kč.
17. Z listin y označené jako„ Karta klienta“ soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění. Jde o tabulkový přehled vypracovaný žalobcem, zachycující přehled provedených plateb. Jde tedy ve skutečnosti pouze o přehlednější formu žalobních tvrzení žalobce, které navíc není nikým autorizováno a nedokládá ničeho.
18. Z výzvy ze dne 19. 1. 2018, ze dne 19. 4. 2018, ze dne 21. 5. 2018, ze dne 19. 6. 2018 a z výzvy ze dne 20. 7. 2018 soud zjistil, že žalovaný byl žalobcem opakovaně vyzýván k úhradě dluhu s upozorněním na možnost jeho zesplatnění. Doklady prokazující odeslání těchto výzev žalovanému však předloženy nebyly.
19. Z oznámení ze dne 23. 7. 2018 soud zjistil, že žalovaný byl tímto dopisem informován o zesplatnění celého úvěru a současně vyzván k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru. Dokladem prokazujícím odeslání tohoto oznámení žalobce nedisponuje.
20. Z předžalobní výzvy ze dne 22. 5. 2019 a připojeného poštovního podacího archu s datem 23. 5. 2019 soud vzal za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky uvedeným dopisem, který byl žalovanému zaslán na adresu adresa žalovaného, uvedená adresa je odlišná od adresy uvedené ve smlouvě o úvěru.
21. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
22. Dle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do 1 měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
23. Dle § 2048 věty prvé občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.
24. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
25. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
26. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
27. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
28. Dle § 588 občanského zákoníku , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
29. Dle § 1813 občanského zákoníku , má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.
30. Dle § 2991 občanského zákoníku , kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
31. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že žalobce s žalovaným dne 13. 9. 2017 uzavřeli smlouvu o úvěru číslo ve které vystupoval žalobce jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný. Na základě této smlouvy zaslal žalobce žalovanému téhož dne na bankovní účet uvedený ve smlouvě peněžní prostředky ve výši 50.000 Kč. Žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů tak, jak mu ukládá § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 AS 30/2015 ze dne 1. 4. 2015).
32. Z žalobcem doložených listin soud dospěl k závěru, že žalobce nepostupoval s odbornou péčí, když dostatečně neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobce si sice od žalovaného vyžádal informace a doklady týkající se jeho příjmů, které žalovaný příslušnými listinami doložil (pracovní smlouva, výplatní pásky, výpis z bankovního účtu), avšak žádným způsobem nezkoumal výdaje žalovaného. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobce povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji dlužníka a jaká je tedy jeho reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně splácet. Soud tak dospěl k závěru, že žalobce dostatečně neprověřil výdaje žalovaného a nehodnotil všechny dostupné informace o žalovaném ve svém souhrnu. Žalovaný jako svůj příjem uvedl částku 16.500 Kč. K výdajům uvedl bez bližšího doložení pouze náklady životního minima ve výši 3.410 Kč a náklady na bydlení ve výši 1.300 Kč. I když by soud připustil možnost takto nízkých nákladů na bydlení, když žalovaný bydlí u rodičů, jeví se soudu zcela nereálné, aby ostatní náklady žalovaného (doprava, kurzy, záliby apod.) představovaly u mladého muže žijícího v obec pouze 100 Kč. Žalobce se výdajovou stránkou života žalovaného vůbec nezabýval, když se spokojil s výpisem z bankovního účtu obsahující pouze příjmy. Nad to nelze pominout skutečnost, že sám žalobce vyhodnotil žalovaného jako klienta s vyšší mírou rizika, a přesto mu bez důkladnějšího a důslednějšího zkoumání jeho finančních možností poskytl úvěr ve výši 50.000 Kč. Z uvedeného dospěl soud k závěru, že žalobce poměry žalovaného do hodnocení klienta sepsal pouze formálně, aniž by se skutečně zabýval prověřením výdajů žalovaného a tyto položky pak v souhrnu srovnal tak, aby z nich nemohl jinak, než zjistit, že je žalovaný natolik solventní, aby si mohl dovolit uzavřít úvěrovou smlouvu a platit předpokládané splátky. Z tohoto důvodu je úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovaným s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ).
33. S ohledem na důsledky, které nesplnění povinnosti posuzovat úvěruschopnost žalovaného má také pro širší společnost (neboť neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence – viz výše nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), smlouva tak zjevně narušuje i veřejný pořádek, a je proto absolutně neplatnou (§ 588 občanského zákoníku ).
34. Smlouva je rovněž neplatná pro rozpor jejího obsahu s dobrými mravy, kdy byl v úvěrové smlouvě původně sjednán úrok ve výši 151,58 % ročně (§ 588 občanského zákoníku ) a skutečnost, že v rozporu s požadavkem přiměřenosti stanoví významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného jako spotřebitele (§ 1813 občanského zákoníku ). Je zde naprostý nepoměr mezi výší částky poskytnuté žalobcem (50.000 Kč) a výší částky, kterou měl zaplatit žalovaný (196.704 Kč) během relativně krátké doby (48 měsíců), jakož i další ujednání vychýlených ve prospěch žalobce, a naopak v neprospěch žalovaného (ujednání o smluvních pokutách, ujednání o automatickém zesplatnění apod.).
35. Ze všech shora uvedených důvodů soud smlouvu o úvěru číslo hodnotí jako absolutně neplatnou. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege) a to od počátku, proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. Žalobci tak právo na zaplacení požadovaného úroku z úvěru a smluvní pokuty nevzniklo.
36. Jelikož je úvěrová smlouva absolutně neplatná, je třeba na plnění, které žalobce poskytl žalovanému, hledět jako na bezdůvodné obohacení na straně žalovaného (§ 2991 občanského zákoníku ). Žalovanému byla vyplacena částka ve výši 50.000 Kč, přičemž dle tvrzení žalobce žalovaný částku ve výši 28.686 Kč již uhradil. Žalobou uplatněný nárok je tak důvodný co do rozdílu mezi částkou čerpanou, tj. 50.000 Kč, a částkou již uhrazenou, tj. 28.686 Kč. Soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 21.314 Kč s úrokem s prodlením od 10. 6. 2019, neboť žalovaný jistinu včas neuhradil a neučinil tak ani po té, co byl žalobcem vyzván k jejímu uhrazení předžalobní upomínkou ze dne 22. 5. 2019 s lhůtou k plnění do 15 dnů od odeslání, kdy dle poštovního archu k odeslání došlo 23. 5. 2019, žalovaný je tak od 8. 6. 2019 v prodlení a žalobci v souladu s § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úrok z prodlení ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce však požadoval zákonný úrok z prodlení pouze ve výši 9 % ode dne vyhotovení žaloby, tj. od 10. 6. 2019. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do zaplacení částky 43.539 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 10. 6. 2019 do zaplacení, částky ve výši 19.520,01 Kč a úroku ve výši 95,9 % ročně z částky 49.087,40 Kč od 25. 7. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 236.044 Kč, soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II.
37. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. , neboť žalobce, který byl neúspěšný v převažující části (zohledňován celý předmět řízení včetně kapitalizovaných úroků ke dni vyhlášení rozsudku v souladu s rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ), nemá podle výsledku řízení na náhradu nákladů řízení právo a žalovanému, který byl ve věci naopak úspěšný v převažující části, v řízení žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly.
38. Povinnosti stanovené tímto rozsudkem soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.