Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
26 C 337/2021-74
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Heczkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 171 126,77 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 172 635,26 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 171 126,77 Kč ve výši 8,25 % ročně od 3. 3. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 13 612,61 Kč a úroku ve výši 7,9 % ročně z částky 171 126,77 Kč od 3. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 60 305 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 172 635,26 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 171 126,77 Kč ve výši 8,25 % ročně od 3. 3. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 13 612,61 Kč a úroku ve výši 7,9 % ročně z částky 171 126,77 Kč od 3. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 60 305 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 26. 4. 2021 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 171 126,77 Kč spolu s 8,25 % úrokem z prodlení a 7,9 % úrokem z této částky od 3. 3. 2021 do zaplacení a dále zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 13 007,45 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 113,65 Kč. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 18. 4. 2018 uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru číslo, na základě které poskytla žalované bezúčelový úvěr ve výši 220 000 Kč na její bankovní účet. Žalovaná se zavázala splatit úvěr včetně sjednaného úroku formou 84 anuitních měsíčních splátek po 3 410 Kč. Jelikož žalovaná řádně nesplácela úvěr, přistoupila žalobkyně k jeho zesplatnění ke dni 15. 1. 2021, kdy k tomuto dni činila dlužná jistina 171 126,77 Kč. Ke dni 2. 3. 2021 činil dluh 186 247,87 Kč (jistina 171 126,77 Kč, kapitalizovaný úrok 13 007,45 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení 2 116,65 Kč).
2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: žádosti o poskytnutí úvěru, smlouvy o úvěru číslo ze dne 18. 4. 2018, předsmluvních informací ke spotřebitelskému úvěru, záznamu o podpisu klienta ze dne 18. 4. 2018, obchodních podmínek pro anonymizováno spotřebitelské úvěry, podmínek pro kreditní karty ulice anonymizováno a všeobecných pojistných podmínek, sazebníku poplatků pPoštovní spořitelny ve znění platném od 1. 5. 2017, hromadné změny zasílací adresy klienta ze dne 4. 5. 2020, poslední výzvy k zaplacení dluhu ze dne 6. 11. 2020 včetně dodejky, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 17. 1. 2021 včetně podací knihy ze dne 18. 1. 2021, stavu dlužné listiny a příslušenství, výpisu z účtu č. bankovní účet za duben 2018, předžalobní upomínky ze dne 13. 4. 2021 včetně poštovního podacího archu ze dne 14. 4. 2021, žádosti o služby – elektronické bankovnictví a elektronická komunikace ze dne 31. 5. 2017, obchodních podmínek pro elektronické bankovnictví a elektronickou komunikaci ulice spořitelny, schvalovacího protokolu, statistiky rodinných účtů pro roky 2017 a 2018, výpisu z běžného účtu žalované za období od 8. 9. 2017 do 16. 4. 2018 a sdělení úřadu práce – kontaktního pracoviště obec ze dne 16. 9. 2021. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.
4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o úvěru ze dne 18. 4. 2018 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobkyni jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou. Smlouva byla uzavřena elektronicky. Žalovaná podepsala smlouvu v rámci elektronického bankovnictví, jak vyplývá ze záznamu o podpisu klienta formou SMS klíče. Služby elektronického bankovnictví byly mezi účastníky sjednány dne 31. 5. 2017. Dle smlouvy o úvěru žalobkyně se zavázala poskytnout žalované bezúčelový úvěr ve výši 220 000 Kč na běžný účet žalované. Ve smlouvě byl sjednán roční úrok ve výši 7,9 %. Žalovaná se zavázala splatit úvěr formou 84 anuitních měsíčních splátek po 3 410 Kč (poslední splátka 3 223,44 Kč) vždy k 5 dni v měsíci počínaje květnem 2018 a konče dubnem 2025 Smlouva byla uzavřena na základě žádosti žalované o poskytnutí úvěru ze dne 18. 4. 2018, ve které se však nenachází žádné prohlášení žalované o jejích poměrech, výši příjmů a podobně. Z výpisu z účtu č. bankovní účet bylo zjištěno, že dne 18. 4. 2018 byla odepsána částka 220 000 Kč jako čerpání úvěru, účet je veden žalobkyní na jméno žalované. Z hromadné změny zasílací adresy vyplývá, že dne 4. 5. 2020 oznámila žalovaná žalobkyni změnu zasílací adresy na obec – část obce, ulice a číslo Poslední výzvou k zaplacení dluhu ze dne 6. 11. 2020, která byla odeslána formou doporučené zásilky na adresu žalované, vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky s tím, že v opačném případě přistoupí k zesplatnění úvěru po dni 6. 12. 2020. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 17. 1. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně zesplatnila shora uvedený úvěr ke dni 16. 1. 2021, kdy k tomuto dni dluh činil 182 824,23 Kč, a vyzvala žalovanou k jeho zaplacení. Dle podací knihy toto oznámení bylo odesláno formou doporučené zásilky na adresu žalované příjmení – část obce, ulice a číslo dne 18. 1. 2021. Z výpisu z běžného účtu žalované, pokud se jedná o její pravidelné výdaje, bylo zjištěno, že z těchto nejsou patrné žádné platby za bydlení a energie, žalovaná prováděla výběry menších částek z bankomatu, dále platila kartou obvyklé částky v obchodech s potravinami, drogerii či v supermarketech. Patrné jsou převody na účet a z účtu číslo kdy dle vyjádření žalobkyně se jednalo o přesuny mezi běžným účtem a účtem kontokorentního úvěru a jednalo se o inkaso z běžného účtu na kontokorentní úvěr a ochranu před přečerpáním běžného účtu. Pokud se jedná o příjmy evidované na běžném účtu žalované, pak do 5. 11. 2017 na účet docházela peněžitá pomoc v mateřství s denním vyměřovacím základem 593 Kč, a to dne 8. 9. 2017 částka 13 017 Kč, dne 9. 10. 2017 částka 9 723 Kč, dne 8. 11. 2017 částka 13 017 Kč a dne 8. 12. 2017 částka 2 695 Kč, přičemž byly prováděny srážky na exekuci ve výši 2 492 Kč a na platbu výživného 1 200 Kč. Dále na účet došla dne 8. 12. 2017 platba od právnická osoba anonymizována dvě slova ve výši 11 454 Kč. Od prosince 2017 pak pouze platby z úřadu práce, a to rodičovský příspěvek následovně: 13. 2. 2017 částka 8 305 Kč, dne 15. 1. 2018 částka 1 000 Kč, dne 3. 2. 2018 částka 11 000 Kč, dne 13. 3. 2018 částka 8 856 Kč a 13. 4. 2018 částky 8 856 Kč a 7 600 Kč a dále dne 27. 3. 2018 jiný příspěvek ve výši 13 000 Kč. Doplňujícím dotazem na úřad práce, kontaktní pracoviště obec, bylo zjištěno, že žalované byly přiznány a vyplaceny v době od 1. 11. 2017 do 30. 4. 2018 následující dávky: rodičovský příspěvek dne 13. 3. 2018 a 13. 4. 2018 ve výši po 7 600 Kč a porodné dne 27. 3. 2018 ve výši 13 000 Kč. Z dalších listin předložených žalobkyní (schvalovací protokol a statistiky rodinných účtu) nebylo zjištěno ničeho ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované, zejména pak co se týká pravidelných výdajů žalované.
5. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž je soud povinen přihlédnout i bez námitky žalované. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostala svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo, dle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby s úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž lze sankce za porušení předsmluvních povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Pokud žalobkyně dle svého tvrzení vycházela z výpisů z běžného účtu žalované za dobu osmi měsíců před uzavřením smlouvy, pak při řádném vyhodnocení údajů uvedených v těchto výpisech, neměl být žalované úvěr v této výši vůbec poskytnut bez toho aniž by žalobkyně se pokusila doplnit své zjišťování příjmů a výdajů žalované z jiných zdrojů. Předně soud konstatuje, že z výpisů z běžného účtu nevyplývá, že by žalobkyně v době před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru dosahovala příjmu ve výši 21 118 Kč měsíčně. Její peněžitá pomoc v mateřství dosahovala přibližně výše 13 000 Kč a následný rodičovský příspěvek výše 7 600 Kč. Do výše pravidelného příjmu žalované v žádném případě nelze zahrnout jednorázový příspěvek, a to porodné ve výši 13 000 Kč. Soudu se přitom jeví do určité míry pravděpodobné, že na účet žalované docházely nejenom příjmy její, ale i další osoby a toto si měla žalobkyně taktéž prověřit, případně vyloučit. Na účet žalobkyně totiž dorazila platba od právnická osoba anonymizována dvě slova v době, kdy žalované končila mateřská dovolená. Ve stejný den přišly dvě platby rodičovského příspěvku v různé výši. Dále pak žalobkyně bez jakéhokoliv vysvětlení žalované ponechala okolnost vyplývající z výpisu z běžného účtu, a to že z peněžité pomoci v mateřství byly žalované prováděny exekuční srážky a platby výživného. Taktéž nelze přehlédnout skutečnost, že z běžného účtu žalované není patrná výše nákladů na bydlení a energie. Naopak je zřejmé, že žalovaná v té době měla jiné účty u žalobkyně, a to zejména účet kontokorentního úvěru a není patrné, zda a do jaké míry zohlednila tuto skutečnost žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru dne 18. 4. 2018.
6. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a nárok uplatněný v tomto řízení by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. Žalovaná na základě neplatné smlouvy převzala od žalobkyně částku 220 000 Kč, netvrdila, že by cokoliv uhradila a soud má za to, že jí vzniklo bezdůvodné obohacení odpovídající výši žalobkyní evidované jistiny úvěru, tj. částce 171 126,77 Kč. Žalovaná tak byla zavázána zaplatit žalobkyni částku 171 126,77 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení v požadované procentní sazbě, avšak až ode dne 23. 1. 2021 do zaplacení, a to v návaznosti na výzvu k plnění obsaženou v oznámení o zesplatnění úvěru, které bylo odesláno žalované formou doporučeného dopisu dne 18. 1. 2021. K doručení došlo dle ust. § 573 o. z. třetí pracovní den od odeslání, tj. dne 21. 1. 2021, následujícím dnem nastala splatnost uplatněné částky a nejpozději od 23. 1. 2021 je žalovaná v prodlení s úhradou částky 171 126,77 Kč. Za dobu od 23. 1. 2021 do 2. 3. 2021 byl žalobkyní úrok z prodlení z této částky přiznán v kapitalizované výši 1 508,49 Kč a za dobu od 3. 3. 2021 do zaplacení v procentní sazbě 8,25 % ročně. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jedná o nárok vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.
7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. a soud přiznal procesně úspěšnější žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, jelikož její procesní úspěch byl zcela nepatrný vzhledem k celkové výši uplatněné pohledávky a týkal se pouze části uplatněného příslušenství pohledávky. Celkové náklady řízení žalobkyně činí dle soudu 60 305 Kč a tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 846 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 39 900 Kč, režijních paušálů k úkonům právní pomoci ve výši 1 500 Kč, náhrady za ztrátu času ve výši 1 200 Kč, cestovného k jednáním soudu ve výši 1 581 Kč, a dále z částky odpovídající 21% dani z přidané hodnoty ze všech uplatněných nákladů řízení vyjma zaplaceného soudního poplatku v celkové výši 9 278 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. přičemž osvědčení o registraci plátce DPH zástupce žalobkyně je evidováno u zdejšího soudu pod Spr číslo. Odměna a režijní paušály byly přiznány dle advokátního tarifu (dále jen AT) za pět úkonů právní pomoci (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby a účast u dvou jednání soudu), přičemž odměna za jeden úkon činí dle § 7 AT 7 980 Kč a režijní paušál za jeden úkon činí 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT. Soud nepřiznal odměnu a režijní paušál za sepis„ písemného podání – vyjádření k výzvě soudu“, jelikož se jednalo toliko o zaslání důkazních listin na základě výzvy soudu učiněné u prvního jednání. Náhrada za ztrátu času byla přiznána za 12 započatých půlhodin strávených cestou ke dvěma jednáním soudu z obec do obec a zpět po 100 Kč za započatou půlhodinu dle § 14 AT. Cestovné bylo přiznáno za jízdy osobním automobilem z obec do obec a zpět ke dvěma jednáním soudu ve dnech 11. 11. 2021 a 11. 1. 2022 při ujetí 2 x 119 km, průměrné spotřebě 5,9 l benzinu na 100 km, ceně paliva dle vyhlášky platné v době konání každé jednotlivé jízdy, tj. 33,80 Kč, resp. 37,10 Kč za 1 litr, s připočtením paušální náhrady 4,40 Kč, resp. 4,70 Kč za 1 ujetý km. Dle obsahu spisu žalobkyni v souvislosti s tímto řízením další náklady nevznikly. Žalobkyně doložila odeslání předžalobní upomínky žalované a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení dle § 142a o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.