Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
34 C 105/2021-82
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Krkoškou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 14 048,68 Kč s příslušenstvím (úvěr)
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 860 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 860 Kč od 23. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zaplacení částky 5 188,68 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 751,83 Kč od 15. 9. 2020 do 22. 2. 2021 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 891,83 Kč od 23. 2. 2021 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 636,33 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 860 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 860 Kč od 23. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zaplacení částky 5 188,68 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 751,83 Kč od 15. 9. 2020 do 22. 2. 2021 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 891,83 Kč od 23. 2. 2021 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 636,33 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 048,68Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 30. 1. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalované prostředky v úvěrovém rámci 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky žalobkyni vrátit spolu s úroky, poplatky a to ve splátkách po 370 Kč měsíčně, vždy ke každému 15. dni v měsíci. Součástí Smlouvy bylo i přistoupení ke smlouvě o skupinovém pojištění pro případ ztráty schopnosti splácet úvěr s pojistným 0,65 % aktuálního dluhu žalované vůči žalobkyni. Žalovaná však tyto své závazky porušila, pročež žalobkyně dopisem ze dne 2. 9. 2020 od Smlouvy odstoupila. Předmětem žaloby je tak dlužná jistina ve výši 9 751,83Kč, dlužné splátky pojištění ve výši 451,48 Kč, dlužné úroky vyčíslené ke dni odstoupení na částku 1 345,37 Kč, dlužné úhrady nákladů za ukončení Smlouvy ve výši 1 500 Kč a dlužné úhrady nákladů za upomínky ve výši 1 000 Kč. I přes upomínku žalobkyně žalovaná svůj dluh nezaplatila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nevyjádřila k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení svým podáním ze dne 24. 11. 2021. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.
4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:
5. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru anonymizováno číslo soud zjistil, že ji uzavřela žalovaná se žalobkyní dne 25. 1. 2020 prostřednictvím komunikace na dálku. Dle Smlouvy žalovaná měla bydlet v družstevním bytě, být svobodná, mít měsíční příjem 16 000 Kč a ostatní příjem 4 000 Kč. Počet vyživovaných dětí neuvedla. Měsíční výdaje žalované měly být 8 000 Kč na bydlení a 2 400 Kč na splátky úvěrů, leasingů a půjček. Vůči žalované neměla být vedena žádná exekuce. RPSN úvěru bylo 34,33 %. Výše úvěru měla činit 10 000 Kč představující maximální úvěrový rámec.
6. Z výpisu z účtu č. bankovní účet za období 1. 12. 2019 až 31. 12. 2019 soud zjistil, že tento byl veden na jméno žalované. Celkové výdaje za dané období činily částku 40 766,21 Kč, příjmy pak 43 901 Kč. Z tohoto účtu je zřejmé, že žalovaná čerpala minimálně dva úvěry od společnosti právnická osoba ve výši 2 000 Kč + 2 000 Kč. Mezi příjmy je pak položka od právnická osoba spol. s r.o. ve výši 12 637 Kč, výživné ve výši 4 200 Kč a od společnosti právnická osoba ve výši 14 072 Kč. V daném období také žalovaná hradila poplatek společnosti právnická osoba ve výši 2 760 Kč za prodloužení a splátku spotřebitelského úvěru ve výši 2 453 Kč.
7. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti žalované soud zjistil, že žalobkyně v rámci posouzení úvěruschopnosti žalované identifikovala tři závazky žalované a to se splátkami 2 338 Kč na osobní úvěr, 1 752 Kč a 9 292 Kč na hypotéky. Z hypotečních úvěrů však kalkulovala jen polovinu výše jejich splátky. Na příjmové stránce žalobkyně kalkulovala s částkami 15 123 Kč a 4 200 Kč. Na výdajové pak 5 522 Kč a 2 338 Kč. Jako disponibilní zůstatek pak žalobkyně počítala pro žalovanou s částkou 11 463 Kč.
8. Z výplatní pásky žalované za období 2019 soud zjistil, že čistý příjem žalované za toto období činil 16 175 Kč
9. Z výplatní pásky žalované za období 2019 soud zjistil, že čistý příjem žalované za toto období činil 14 072 Kč
10. Z potvrzení právnická osoba ze dne 17. 6. 2021 soud zjistil, že žalobkyně zaslala dne 30. 1. 2020 na účet číslo bankovní účet částku 10 000 Kč pod variabilním symbolem číslo.
11. Z tabulky ke smlouvě číslo soud zjistil, že žalovaná v lednu 2020 načerpala částku 10 000 Kč. Dne 26. 3. 2020 pak uhradila částku 1 140 Kč.
12. Z odstoupení od smlouvy o úvěru a výzvy k okamžité úhradě dluhu oznámení o zániku pojištění ze dne 1. 12. 2020 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce odstoupila od Smlouvy a vyzvala žalovanou k úhradě částky 14 048,68 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení.
13. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.
14. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav:
15. Dne 25. 1. 2020 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena Smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytovat žalované revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 10 000 Kč Tyto prostředky se úročily sazbou RPSN činila 34,33 %. Žalovaná tento úvěr načerpala dne bezhotovostním převodem 30. 1. 2020 na účet číslo bankovní účet, avšak následně porušovala podmínky Smlouvy, pročež žalobkyně od Smlouvy odstoupila svým dopisem ze dne 1. 12. 2020. Žalobkyně sice ve svých podáních ze dne 28. 6. 2021 a ze dne 24. 8. 2021 tvrdí, že žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, žalobkyně tato svá tvrzení však podložila pouze (i) Smlouvou, v níž jsou uvedeny pouze základní parametry finanční situace žalované, (ii) výpisem z účtu žalované za jeden měsíc, (iii) zprávou o posouzení úvěruschopnosti žalované, (iv) výplatními páskami za dva měsíce. Údaje zjištěné z těchto dokladů nicméně neodpovídají údajům dle Smlouvy. Předně příjmy žalované se pohybovaly mezi 14 000 Kč a 16 000 Kč. příjmení 4 200 Kč je výživné. Dle bankovního účtu přitom na účet žalované přišlo dne 12. 12. 2019 dalších 12 637 Kč, které však nejsou nikde zohledněny. Stejně tak u výdajů, žalobkyně identifikovala měsíční závazky žalované ve výši 2 338 Kč na osobní úvěr, 1 752 Kč na hypotéku a 9 292 Kč na další hypotéku, avšak z nejasného důvodu kalkulovala u hypotéky pouze s polovinou této částky, i když ve Smlouvě žalovaná jako výši hypotéky uvedla částku 8 000 Kč Touto kalkulací pak žalobkyně spočetla (při započtení výživného a jen poloviny hodnoty hypotečních úvěrů), že žalované zůstává měsíčně hotovost 11 463 Kč. Tato částka přitom musela pokrýt potřebu žalované a jejího dítěte (když na něj dostávala výživné) na ceny energií, telekomunikačních služeb, léků, jídla, dopravy, oblečení atp. Je sice pravdou, že dle předloženého výpisu z bankovního účtu žalované, činila její měsíční kladná bilance 3 135 Kč, avšak to jen při zohlednění dvou úvěrů od společnosti právnická osoba, a platby 12 637 Kč. Je tak zřejmé, že kalkulace žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované neodpovídá údajům, jak vyplývají z předložené dokumentace. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovanou dopisem ze dne 1. 12. 2020 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně.
16. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,
20. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
21. Dle § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu.
22. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
23. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
24. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaná měly v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalovaná na základě tohoto poskytla žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná úvěr nesplatila řádně a včas. Žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
25. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C číslo, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
26. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka nebo spisová značka), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. spisová značka číslo a nález spisová značka číslo 2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci, kdy žalobkyně vycházela vyjma potvrzení o příjmů žalované toliko ze svých interních modelů, které však očividně dle názoru soudu nemohly odpovídat skutečnost. Bylo tak na žalobkyni, aby si od žalované vyžádala další dokumentaci, např. ve formě výpisů z účtů za delší období nebo předpisů SIPO, na jejichž základě by si mohla své kalkulace ověřit minimálně ohledně nákladů na bydlení. Také není zřejmé, proč u hypoték kalkulovala jen s jejich splátkou v poloviční výši. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalované, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU.
27. Žalobkyní skutečně poskytnutou částku ve výši 10 000 Kč původně z důvodu poskytnutí úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalované, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaná povinna obdržené plnění dle § 2991 odst. 1 a odst. 2 o.z. vrátit žalobkyni, což do podání žaloby učinila jen částečně, a to v rozsahu 1 140 Kč. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalované bezdůvodné obohacení v rozsahu 8 860 Kč. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovanou žalobkyni, ani ujednání o úrocích a poplatcích. Ve vztahu k dluhu z bezdůvodného obohacení se tak tento stal splatným po doručení žaloby žalované soudem, to při použití ustanovení § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. dne 22. 2. 2021. Nejpozději dne 23. 2. 2021 se tak žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 1968 o.z. V otázce sazby těchto úroků z prodlení se uplatní ust. § 1970 o.z., kdy její výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
28. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl.
29. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla úspěšná co do zaplacení částky 8 860 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku, což při zohlednění přiznaného příslušenství ke dni vyhlášení tohoto rozsudku představuje 62,98 % celkového nároku, dle § 142 odst. 2 o.s.ř. má právo na náhradu 62,98 % nákladů řízení vůči žalované. Žalovaná byla úspěšná co do částky 5 188,68 Kč s úrokem z prodlení a obchodním úrokem uvedeným ve výroku II. tohoto rozsudku, což při zohlednění zamítnutého příslušenství ke dni vyhlášení tohoto rozsudku představuje 37,02 % celkového nároku, neboť žaloba byla v této části zamítnuta, dle § 142 odst. 2 o.s.ř. má žalovaná právo na náhradu 37,02 % nákladů řízení vůči žalobkyni. Soud proto přiznal žalobkyni v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. 25,95 % (62,98 % - 37,02 % = 25,95 %) všech jejích účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 048,68 Kč sestávající z částky sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč, celkem tedy 2 452 Kč 25,95 % z částky 2 452 Kč činí částku 636,33 Kč, kterou je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.
30. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.