Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 C 194/2021-29

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 4 035 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 22. 6. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně částky 1 035 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 035 Kč od 30. 10. 2020 do 21. 6. 2021 a ohledně úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 035 Kč od 22. 6. 2021 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce titul jméno příjmení na náhradě nákladů řízení částku 2 493 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 22. 6. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně částky 1 035 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 035 Kč od 30. 10. 2020 do 21. 6. 2021 a ohledně úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 035 Kč od 22. 6. 2021 do zaplacení zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce [titul] [jméno] [příjmení] na náhradě nákladů řízení částku 2 493 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhá na žalovaném zaplacení částky 4 035 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 29. 9. 2020 uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek webová adresa, na kterých žalovaný vyplnil žádost o poskytnutí úvěru. Žalovaný potvrdil souhlas se smlouvou zaškrtnutím příslušného políčka, čímž zároveň souhlasil s podmínkami. Žalobkyně provedla identifikaci žalovaného. Žalovaný dále potvrdil své identifikační údaje prostřednictvím služby právnická osoba právnická osoba tím, že jí zpřístupnil svůj bankovní účet za účelem získání informací o bankovním účtu a jeho majiteli. Konečný souhlas s uzavřením smlouvy potvrdil žalovaný příjmení kódem číslo sloužícím jako podpis úvěrové smlouvy. Poté žalobkyně vyplatila částku 3 000 Kč žalovanému na jeho bankovní účet č. bankovní účet. Žalovaný se vedle poskytnutého úvěru zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 870 Kč a poplatek za sjednanou volitelnou službu anonymizováno ve výši 165 Kč nejpozději do 29. 10. 2020. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy nesplnil, neboť žalobkyni nezaplatil ničeho, přestože byl vyzván k úhradě dlužné částky.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu žalobkyně zcela vyhověno, tento se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto byl zrušen. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání konanému dne 18. 1. 2022 se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán. Žalobkyně se z jednání omluvila, a věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků podle

3. Provedeným dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 29. 9. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poukázala dne 29. 9. 2020 na účet žalovaného č. bankovní účet částku 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 870 Kč a poplatkem za volitelnou službu anonymizováno ve výši 165 Kč, tedy celkem částku 4 035 Kč do 29. 10. 2020.

4. Smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 29. 9. 2020 soud posuzoval podle , , ve spojení se , o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru). Podle , 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

5. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v návrhu pouze uvedla, že úvěr byl poskytnut v souladu se schváleným kreditním rámcem, který odpovídá disponibilnímu příjmu domácnosti žalovaného, a odkázala na výpis o úspěšném posouzení úvěruschopnosti. Z výpisu vyplývá výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného 18 000 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů uvedených žalovaným 12 000 Kč, výše vypočítaných minimálních výdajů 12 145 Kč a rezerva pro výdaje 700 Kč. Disponibilní příjem pak dle výpisu činí 5 100 Kč. Žalobkyně na výzvu soudu, aby doplnila svá tvrzení a navrhla důkazy ohledně prověřování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, sdělila, že při ověřování úvěruschopnosti zjistila od žalovaného informace ohledně pravidelných příjmů a výdajů žalovaného, celkového počtu členů domácnosti a počtu členů domácnosti majících příjem, a ověřila, zda se žalovaný nenachází v dostupných registrech (centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů apod.). K prokázání těchto tvrzení nenavrhla žádné důkazy.

6. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.z.), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v  , tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

8. Žalobkyně spolu s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu předložila soudu výpisy z běžného účtu žalovaného č. bankovní účet, ze kterých vyplývá, že za období od března 2020 do září 2020, tedy za 7 měsíců předcházejících uzavření smlouvy o úvěru, měl žalovaný celkové příjmy 121 157,88 Kč a celkové výdaje 121 838,95 Kč. Z výpisů tak vyplývá, že čistý měsíční příjem žalovaného činil v době uzavření smlouvy 17 310 Kč a jeho výdaje činily 17 405 Kč. Tedy jeho výdaje nepatrně převyšovaly jeho příjmy. Žalobkyně i přes výzvu soudu nesdělila, jakým způsobem ověřovala výši příjmů a výdajů žalovaného. Pouze předložila uvedené výpisy z bankovního účtu žalovaného. Pokud žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházela pouze z obratů na běžném účtu žalovaného, měla přihlédnout nejen k takto zjištěným příjmům, tedy částkám připsaným na účet žalovaného, ale měla při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vzít v úvahu i jeho výdaje, tedy částky odečtené z účtu žalovaného. Při porovnání takto zjištěných příjmů a výdajů žalovaného, kdy výdaje nepatrně převyšují příjmy, by žalobkyně jednoznačně dospěla k závěru, že zde jsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného jako spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Za této situace neměla být se žalovaným předmětná smlouva dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vůbec uzavřena.

9. Žalobkyně v daném případě sice prokázala, že před uzavřením smlouvy o úvěru úvěruschopnost žalovaného posoudila, ovšem dle názoru soudu ji chybně vyhodnotila, když vycházela pouze ze zjištěných příjmů žalovaného a nepřihlédla i ke zjištěným výdajům žalovaného, které mírně převyšují jeho příjmy. Žalobkyně tak uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jednání žalobkyně tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. ( ). S ohledem na výše uvedené soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o.z., neboť žalobkyně jako věřitel neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného jako žadatele o úvěr a jednala tak zjevně v rozporu s dobrými mravy, k čemuž soud přihlédl i bez návrhu.

10. V řízení bylo zjištěno, že žalovanému byla poukázána dne 29. 9. 2020 na jeho účet č. bankovní účet částka 3 000 Kč, čímž došlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 3 000 Kč podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., neboť kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalovanému byla dne 11. 6. 2021 odeslána výzva k úhradě dlužné částky ve lhůtě k plnění do tří dnů. Ve smyslu § 573 o. z. byla výzva žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 16. 6. 2021. Na základě této výzvy měl žalovaný dlužnou částku uhradit do 21. 6. 2021. Jelikož tak neučinil, od 22. 6. 2021 je s úhradou částky 3 000 Kč v prodlení. Soud proto žalobkyni v souladu s § 1970 o. z. přiznal úrok z prodlení z částky 3 000 Kč od 22. 6. 2021 do zaplacení a žalobu zamítl ohledně žalobkyní uplatněného úroku z prodlení z částky 3 000 Kč od 30. 10. 2020 do 21. 6. 2021 (výrok II.). Lhůta k plnění byla stanovena podle , když soud neshledal žádné důvody pro prodloužení lhůty.

11. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, nevznikl žalovanému závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr ani poplatky, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok II.).

12. O nákladech řízení soud rozhodl podle Žalobkyně byla ve sporu úspěšná v rozsahu 74,35 % (ohledně částky 3 000 Kč) a žalovaný v rozsahu 25,65 % (ohledně částky 1 035 Kč). Soud proto po odečtení úspěchu žalovaného od úspěchu žalobkyně stanovil, že žalobkyni přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 48,70 % Náklady řízení tvoří odměna za zastoupení žalobkyně ve výši 3 000 Kč, která byla stanovena dle . a , v účinném znění (dále jen „ “), dále se jedná o 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle a 4 advokátního tarifu. V této souvislosti soud konstatuje, že zástupce žalobkyně učinil 3 úkony právní služby dle a d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění a sepis žaloby). Náklady řízení tedy představují součet shora uvedených částek, vše zvýšené o náhradu za DPH ve výši 21 % v souladu s  , neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH, a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Náklady řízení tedy činí částku v celkové výši 5 119 Kč a 48,70 % z částky 5 119 Kč činí částku 2 493 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku ( a ). Soud v souvislosti s rozhodováním o nákladech řízení pro úplnost uvádí, že žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení za písemné podání ze dne 21. 12. 2021, když je nutno zdůraznit, že uvedené podání žalobkyně obsahuje toliko doplňující žalobní tvrzení, které byla žalobkyně povinna uvést již v samotné žalobě.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nebudou-li povinnosti uložené vykonatelným rozsudkem splněny řádně a včas, může se oprávněná domáhat jejich splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.