Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 265/2020-33

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Štěpánkou Brožovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 16 208,93 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 291,93 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 7 291,93 Kč od 14. 10. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, o zaplacení částky 8 917 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 660,35 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 099,99 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 580,86 Kč od 25. 6. 2019 do 13. 10. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 288,93 Kč od 14. 10. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 9 580,86 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 291,93 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 7 291,93 Kč od 14. 10. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, o zaplacení částky 8 917 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 660,35 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 099,99 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 580,86 Kč od 25. 6. 2019 do 13. 10. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 288,93 Kč od 14. 10. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 9 580,86 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne 15. 7. 2020 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 16 208,93 Kč s příslušenstvím, a to s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení od 11. 5. 2017 do 24. 6. 2019 ve výši 1 660,35 Kč, s kapitalizovaným úrokem od 31. 5. 2018 do 24. 6. 2019 ve výši 3 009,99 Kč, úrokem ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 9 580,86 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z jistiny 9 580,86 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. Uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 5. 4. 2017 smlouvu o zápůjčce č. 651185280, na jejímž základě mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla zápůjčku ve výši 10 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy o zápůjčce. Žalovaný se ve smlouvě o zápůjčce zavázal zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši 8 917 Kč (součet kapitalizovaných úroků, odměny za administrativní zpracování půjčky a nákladů na inkaso splátek) v 60 týdenních splátkách ve výši 316 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 30. 5. 2018. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, poslední splátka byla uhrazena dne 3. 5. 2017. Ke dni 3. 9. 2017 činila dlužná jistina částku 9 580,86 Kč a dlužný poplatek částku 6 628,07 Kč. Pohledávka byla dne 24. 6. 2019 postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Na dlužnou částku doposud nebylo ničeho žalobkyni uhrazeno, a to ani přes předžalobní upomínku jejího právního zástupce. Žalobkyně dále uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána tak, že právní předchůdkyně požadovala od žalovaného informace o majetkových, rodinných, pracovních a jiných poměrech, které zachytila do zákaznické karty, přičemž údaje ověřila předloženými dokumenty. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že poskytl pravdivé a úplné údaje.

2. Žalovaný se k ústnímu jednání nedostavil, v průběhu řízení se k věci nijak nevyjádřil.

3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěry stran skutkového stavu věci. Žalobkyně je právnickou osobou, zapsanou v obchodním rejstříku (z výpisu z obchodního rejstříku). Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně podepsala dne 5. 4. 2017 u s názvem smlouva o zápůjčce č. 651185280, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni spolu s poplatkem ve výši 8 917 Kč, který představoval úrok ve výši 1 789 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 4 408 Kč a odměnu za zpracování a doručení ve výši

2 720 Kč, a to vše v 60 týdenních splátkách po 316 Kč s tím, že první splátku uhradí 15. den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku vždy nejpozději do konce data uzavření Smlouvy. Svým podpisem žalovaný potvrdil převzetí částky ve výši 10 000 Kč v hotovosti. Nedílnou součástí této smlouvy byly dle ujednání stran též Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce uvedené na zadní straně formuláře smlouvy (ze smlouvy o zápůjčce č. 651185280). Za účelem zjištění, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy o zápůjčce, soud provedl zákaznickou kartou. Z této y soud toliko zjistil, že žalovaný při podpisu smlouvy o zápůjčce prohlásil, že v době uzavření smlouvy pobíral dle svého prohlášení celkový příjem okolo 16 000 Kč a jeho běžné měsíční výdaje představovaly částku 9 000 Kč. V kartě byla dále odškrtnuta políčka ohledně listin, které měly být údajně při podpisu smlouvy předloženy, avšak žádné doplňující y soudu spolu s kartou doloženy nebyly.

4. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 24. 6. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalovaného uvedená v Příloze č. 1„ Seznam postoupených pohledávek“ této smlouvy postoupena na žalobkyni s účinností k témuž dni (ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 24. 6. 2019 bylo žalovanému oznámeno (z dopisu o oznámení a z podacího lístku). Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky řádnou předžalobní upomínkou (z předžalobní upomínky a podacího lístku).

5. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný podepsal s právní předchůdkyní žalobkyně dne 5. 4. 2017 u s názvem smlouva o zápůjčce, podle níž při jejím podpisu převzal částku 10 000 Kč. Tato obsahovala ujednání, podle něhož byl žalovaný povinen zaplatit v souvislosti s půjčkou též poplatek za vymezené a specifikované služby, celkem tak měl uhradit 18 917 Kč v 60 měsíčních splátkách. Poslední splátka měla být uhrazena dne 30. 5. 2018. Do dnešního dne žalovaný žalobkyni uhradil částku

2 288,93 Kč, resp. ze spisu nevyplynulo, že by žalovaný hradil více, než tvrdí žalobkyně. Předmětná pohledávka právní předchůdkyně za žalovaného byla dne 24. 6. 2019 postoupena na žalobkyni, což právní předchůdkyně žalovanému oznámila. Ani žalobkyni přes výzvu k plnění žalovaný již ničeho neuhradil.

6. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval , (dále jen „ “), dle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle pak lze při peněžité půjčce ujednat úroky. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ aplikovatelný ZoSÚ“).

7. Podle § 9 aplikovatelného ZoSÚ je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 1 věta druhá aplikovatelného ZoÚS se spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

8. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

11. Podle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví

12. Podle věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce č. 651185280 podepsaná mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 5. 4. 2017 je neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 9 aplikovatelného ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně a s odbornou péčí zkoumala. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě uvádí, že řádně zhodnotila informace požadované a získané od žalovaného před uzavřením smlouvy tak, že žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům a zaznamenány do zákaznické karty. V rámci předvídatelnosti soudního rozhodnutí soud před ústním jednáním žalobkyni upozornil na skutečnost, že se bude zabývat otázkou úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu aktuální judikatury. Žalobkyně se k ústnímu jednání nedostavila a zbavila se své možnosti a svého práva obdržet od soudu náležité poučení dle , (dále jen „ “), v jakém směru má doplnit důkazy za situace, kdy doplnění žaloby (vč. zákaznické karty) soud shledal nedostatečným. Odročení jednání za tímto účelem nebylo s ohledem na koncentraci řízení dle možné, přičemž k podmíněné žádosti žalobkyně uvedené v jejím podání, doručeném soudu dne 6. 1. 2021, soud nemohl ve smyslu přihlédnout.

14. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech uvádí, že zmínky ve smlouvě o zápůjčce, v nichž žalovaný potvrzuje, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od žalovaného a že žalovaný poskytl úplné a pravdivé údaje, jsou ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů zcela nedostatečné a řádné zkoumání úvěruschopnosti (tj. způsob zkoumání, podklady apod.) z nich nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , (PR 21/2018 s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absence náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

15. V daném případě soud ve smyslu výše citované judikatury uzavřel, že samotné prohlášení žalovaného o majetkových poměrech, které není nijak objektivně doloženo, není pro řádné zkoumání úvěruschopnosti dostatečné. Uvedené přitom dle názoru tohoto soudu platí i ohledně zákaznické karty, která je dle svého obsahu v podstatě rovněž toliko prohlášením žalovaného. V předmětné kartě pouze žalovaný deklaruje své majetkové a osobní poměry, jakékoliv další podklady, z nichž by soud mohl posoudit náležité zkoumání úvěruschopnosti, chybí. Závěr právní předchůdkyně žalobkyně o tom, že je žalovaný schopen dostát svým povinnostem ze smlouvy tak v řízení nebyl nijak objektivizován a prokázán. Tvrzení, že si od žalovaného před uzavřením smluv nechala předložit doklady, nijak žalobkyně nedoložila, přičemž pouze odkazuje na zaškrtnutá políčka v kartě. Myšlenkový proces, z něhož byla dovozena úvěruschopnost žalovaného, je proto nepřezkoumatelný. Nadto soud podotýká, že z obsahu spisu nevyplývá, že (zda) si právní předchůdkyně obstarala výpisy z veřejně přístupných registrů, případně z jakých registrů si tyto výpisy učinila a k jakým závěrům dospěla. Proces přezkoumání úvěruschopnosti je myšlenkovým postupem, který je možné objektivizovat a přezkoumat toliko předložením odpovídajících listin. Žalobkyně v tomto smyslu žádné y soudu nepředložila a práva obdržet v tomto smyslu náležité poučení se vzdala svou dobrovolnou neúčastí u jednání, jak již uvedeno výše.

16. Soud dále doplňuje, že vzal v potaz odškrtnutá políčka v zákaznické kartě tak, jak tyto příslušný spolupracovník (obchodní zástupce) právní předchůdkyně žalobkyně ohledně předložených dokladů odškrtal. Je třeba podotknout, že tímto soud nezamýšlí jakkoliv osočovat právní předchůdkyni žalobkyně v tom smyslu, že skutečnosti do zákaznické karty její obchodní zástupce úmyslně pozměnil. Na druhou stranu každou konkrétní věc soud posuzuje individuálně a přihlíží ke všem skutečnostem. Byť tedy není cílem soudu zpochybnit práci obchodních zástupců právní zástupkyně žalobkyně, nelze odhlédnout od skutečnosti, že jejich snahou je pochopitelně získat co největší počet klientů, neboť na tomto zcela nepochybně závisí jejich odměna. Z uvedených důvodů soud proto musí v daných případech trvat na předložení dalších dokladů k objektivizaci zkoumání úvěruschopnosti za tím účelem, aby soud prověření úvěruschopnosti mohl přezkoumat. Uvedené platí tím spíše, kdy je soudu z úřední činnosti známo – a žalobkyně si je toho vědoma – že její právní předchůdkyní byly poskytnuty finanční prostředky osobám, o jejíchž schopnostech řádně posoudit důsledky svého jednání musí mít každá průměrná osoba při běžném styku pochybnosti (srov. např. věc vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. , v níž byla poskytnuta půjčka ženě, jejíž svéprávnost byla následně v maximálním možném rozsahu omezena v důsledku vrozené mentální retardace vylučující ji v podstatě z jakýchkoliv právních jednání pro neschopnost porozumět psanému textu).

17. Argumentace žalobkyně v tom smyslu, že přezkoumala úvěruschopnost do té míry, do které je to možné na ni spravedlivě požadovat a že žalovaný prohlásil poskytnuté údaje za pravdivé, nemůže obstát. Dle názoru soudu je zcela zjevné, že instituce, která poskytuje úvěr, má dostatečné nástroje k tomu, aby potřebné doklady (ohledně podstatných příjmů a výdajů) od spotřebitele získala. Je to totiž právě instituce, která poskytuje peníze a disponuje tedy tím, co spotřebitel žádá a potřebuje. Je nasnadě, že pokud si instituce od spotřebitele vyžádá konkrétní jí specifikované podklady (v podstatě ve všech případech stejné či totožné), bude aktivita na spotřebiteli, aby tyto podklady úvěrové instituci doložil pod„ sankcí“ neobdržení prostředků. Převážná aktivita je tedy na spotřebiteli a na úvěrové instituci v zásadě pouze to, aby předložené doklady odborně posoudila a vyhodnotila schopnost spotřebitele úvěr splatit. Zcela zjevně tedy není potíž potřebné doklady zajistit, jak uvádí, žalobkyně, nýbrž je odborně vyhodnotit tak, aby z nich schopnost spotřebitele splácet vyplynula. Ze shodných důvodů je bezúspěšná i námitka žalobkyně, že nemůže očekávat podvodné jednání zákazníků a prověřovat pravdivost jejich prohlášení, neboť se mnohdy jedná o osoby v bezvýchodné situaci či osoby, které nad svou finanční situací nemají odborný náhled. Právě z uvedených důvodů proto ZoSÚ stanoví povinnost prověřovat úvěruschopnost poskytovateli úvěru, jakožto odborníkovi působícímu na trhu s úvěrovými produkty. Lze se rovněž domnívat, že žalobkyně nemusí disponovat předmětnými podklady proto, že v důsledku postoupení pohledávky tyto od právní předchůdkyně neobdržela a nyní již tyto nelze dohledat. I taková skutečnost jde ovšem k tíži žalobkyně.

18. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o zápůjčce ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle ve spojení s  ZoSÚ pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Jelikož žalovaný žalobkyni zaplatil celkem 2 288,93 Kč, jak vyplynulo ze samotných tvrzení žalobkyně, zůstala mu povinnost vydat částku 7 291,93 Kč. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění, která se musí dostat do dispoziční sféry adresáta). Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, a to včetně příslušenství sestávajícího z úroků (mají oporu v neplatné smlouvě) a úroků z prodlení (požadovaných za období, kdy jednotlivé částky nemohly být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatné). Soud nepřihlédl k zápočtům žalobkyně, které provedla ohledně jednotlivých úhrad žalovaného na souhrnný poplatek, neboť zápočty je nutné provádět jen na ty nároky, které skutečně existují (jsou platné). Připuštěním opačného výkladu by došlo ke zcela nesmyslnému množení sporů (ohledně bezdůvodného obohacení ve sféře žalobkyně), které nelze z logiky věci připustit.

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků byl v řízení z procesního hlediska takřka totožný.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle (exekučního řádu).