Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 370/2021-22
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní JUDr. Romanou Malou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro 35 870 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení 18 529 Kč s úrokem 29 % ročně z 22 093,09 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z 22 093,09 Kč od datum do datum, ze 4 752,09 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení 1,25 % ročně z 17 341 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 17 341 Kč s úrokem z prodlení 8,50 % ročně z 17 341 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení 18 529 Kč s úrokem 29 % ročně z 22 093,09 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z 22 093,09 Kč od [datum] do [datum], ze 4 752,09 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení 1,25 % ročně z 17 341 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 17 341 Kč s úrokem z prodlení 8,50 % ročně z 17 341 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 35 870 Kč s příslušenstvím z důvodu neplnění smluvních povinností žalovanou ze smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené mezi společností právnická osoba, IČO (dále jen„ anonymizováno“) a žalovanou datum. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právnická osoba žalované zápůjčku ve výši 27 000 Kč. Za to se žalovaná zavázala zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit právnická osoba souhrnný poplatek 18 529 Kč, tzn. celkem se žalovaná zavázala zaplatit 45 529 Kč, a to prostřednictvím 59 týdenních splátek ve výši 759 Kč a 60. splátky ve výši 748 Kč, a to nejpozději do datum. Žalovaná zaplatila na dluh ze smlouvy pouze 9 659 Kč.
2. Před uzavřením smlouvy posoudila právnická osoba úvěruschopnost žalované a posoudila žalovanou jako úvěruschopnou na základě porovnání jejich příjmů a výdajů.
3. Společnost anonymizováno uzavřela datum s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které postoupila právnická osoba žalobkyni pohledávku ze smlouvy o zápůjčce.
4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
6. Soud má za zjištěný následující skutkový stav. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že mezi právnická osoba a žalovanou byla datum uzavřena smlouva o zápůjčce číslo na základě které poskytla právnická osoba žalované zápůjčku ve výši ve výši 27 000 Kč. Za to se žalovaná zavázala zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit právnická osoba souhrnný poplatek 18 529 Kč, tzn. celkem se žalovaná zavázala zaplatit 45 529 Kč, a to prostřednictvím 59 týdenních splátek ve výši 759 Kč a 60. splátky ve výši 748 Kč, a to nejpozději do datum.
7. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná zaplatila na dluh ze smlouvy o zápůjčce částku 9 659 Kč, přičemž poslední platbu učinila žalovaná datum.
8. Z karty zákazníka soud zjistil, že úvěruschopnost žalované byla právnická osoba zkoumána a posouzena jako dostatečná, když právnická osoba zjistila jako příjmy žalované částku 47 892 Kč skládající se z příjmu žalované ve výši 18 892 Kč a z čistého příjmu domácnosti ve výši 29 000 Kč. Jako měsíční výdaje žalované zjistila právnická osoba částku 13 749 Kč Tyto údaje ověřila právnická osoba z pracovní smlouvy žalované a z výplatních pásek žalované. Jako adresu trvalé bydliště žalované zjistila právnická osoba adresu stát. instituce, tj. ulice a číslo, obec.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že právnická osoba uzavřela datum s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které postoupila právnická osoba žalobkyni pohledávku ze smlouvy o zápůjčce.
10. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky nejpozději do datum.
11. Skutkový závěr soudu je následující. Žalovaná uzavřela se právnická osoba smlouvu o zápůjčce, na základě které obdržela žalovaná plnění ve výši 27 000 Kč. Za obdržené plnění zaplatila žalovaná právnická osoba celkem 9 659 Kč. Následně pohledávku ze smlouvy o zápůjčce postoupila právnická osoba na žalobkyni, a ta žalovanou vyzvala k zaplacení celé dlužné částky nejpozději do datum. Před uzavřením smlouvy posoudila právnická osoba úvěruschopnost žalovaném posouzením jejích příjmů a výdajů, přičemž právnická osoba zjistila jako příjmy žalované částku 47 892 Kč skládající se z příjmu žalované ve výši 18 892 Kč a z čistého příjmu domácnosti ve výši 29 000 Kč. Jako měsíční výdaje žalované zjistila právnická osoba částku 13 749 Kč Tyto údaje ověřila právnická osoba z pracovní smlouvy žalované a z výplatních pásek žalované. Jako adresu trvalé bydliště žalované zjistila právnická osoba adresu stát. instituce, tj. ulice a číslo, obec.
12. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Podle § 1 zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“) tento zákon zpracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.
13. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
18. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
20. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (zápůjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , týkající se předchozí úpravy spotřebitelského úvěru uvedené v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve kterém je úprava povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr po obsahové stránce totožná s účinnou úpravou a lze tedy vycházet ze závěrů uvedených níže. V rozsudku Nejvyšší soud mimo jiné uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1 ) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
21. příjmení závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp.zn. 1 As 30/2015 , který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne datum ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.
22. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne datum sp. zn. III ÚS 4129/18 , v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. Tento důsledek dovozuje též pro režim úpravy z. s. ú. před účinností novely provedené zákonem č. 43/2013 Sb. (viz rozsudek ze dne 20. 3. 2019, sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ).
23. Konečně též rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba proti GK) vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
24. V souzené věci právnická osoba nejednala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy o zápůjčce sice řádně ověřila část příjmů žalované výplatní páskou a pracovní smlouvou, ale pokud jde o položku„ další čisté příjmy domácnosti“ ve výši 29 000 Kč není ze zákaznické karty zřejmé, jaké konkrétní další příjmy mohla mít žalovaná k dispozici a zejména jakých zdrojů při ověřování správnosti těchto příjmů právnická osoba vycházela. Tyto příjmy přitom činí více než polovinu všech tvrzených příjmů žalované. Důsledně tomu nelze než učinit závěr, že v okamžiku před uzavřením smlouvy o zápůjčce právnická osoba nedostatečně posoudila úvěruschopnost žalované.
25. Protože smlouva o zápůjčce je z důvodu porušení zákonných povinností právnická osoba absolutně neplatná, je proto třeba provést vypořádání z neplatné smlouvy podle zásad o bezdůvodném obohacení. Společnost anonymizováno poskytla žalované celkem plnění ve výši 27 000 Kč, žalovaná zaplatila prostřednictvím splátek právnická osoba částku 16 415 Kč. Žalobkyně má tak nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 28 585 Kč odpovídající rozdílu mezi poskytnutým a přijatým plněním.
26. Podle § 1958 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
27. Žalovaná pak měla plnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byla žalobkyní vyzvána. Za takovou výzvu lze považovat předžalobní upomínku (ačkoliv bylo zřejmé, že si předžalobní upomínku žalovaná nepřevezme, jelikož byla adresována na adresu stát. instituce), kde byla žalovaná vyzvána k zaplacení do datum. Od následujícího dne se žalovaná dostala do prodlení a žalobkyně má dle § 1970 o. z. nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud byl požadován úrok z prodlení za dřívější období, soud jej zamítl.
28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žalované, která byla ve věci poměrně úspěšnější, nepřiznal náhradu nákladů řízení, jelikož z obsahu spisu je zřejmé, že jí žádné náklady řízení nevznikly. Žalobkyně se domáhala zaplacení 35 870 Kč s příslušenstvím. Soud žalobkyni přiznal pouze 17 341 Kč s příslušenstvím, představující méně než poloviční úspěch ve věci žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.