Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 121/2021-86

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 27.812,62 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná celé jméno žalované je povinna zaplatit žalobci částku 2.480 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 2.480 Kč od 1.1.2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 18.596 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 25.9.2020 do zaplacení, pro úrok z prodlení z částky 2.480 Kč od 25.9.2020 do 31.12.2021, pro úrok z prodlení ve výši 766,53 Kč a 353,61 Kč, pro částku 6.736,62 Kč a pro úrok ve výši 93,61% ročně z částky 15.674,84 Kč od 24.3.2020 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

Odůvodnění:

I. Žalovaná [celé jméno žalované] je povinna zaplatit žalobci částku 2.480 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 2.480 Kč od 1.1.2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro částku 18.596 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 25.9.2020 do zaplacení, pro úrok z prodlení z částky 2.480 Kč od 25.9.2020 do 31.12.2021, pro úrok z prodlení ve výši 766,53 Kč a 353,61 Kč, pro částku 6.736,62 Kč a pro úrok ve výši 93,61% ročně z částky 15.674,84 Kč od 24.3.2020 do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

Žalobce se domáhal zaplacení částky 21.076 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 25.9.2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení od 24.3.2020 do 27.7.2020 ve výši 766,53 Kč a zákonného úroku z prodlení od 28.7.2020 do 24.9.2020 ve výši 353,61 Kč, částky 6.736,62 Kč a úroku ve výši 93,61% ročně z částky 15.674,84 Kč od 24.3.2020 do zaplacení, maximálně do výše 50.004 Kč. Svůj nárok opřel o skutečnost, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, kterou žalovaná podepsala dne 7.3.2019. Žalované byl na účet uvedený ve smlouvě poskytnut úvěr ve výši 22.000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši efektivní úrokové sazby 146,29% ročně splácet v 18 měsíčních splátkách ve výši 2.315 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje dubnem 2019 dle splátkového kalendáře, který tvoří přílohu oznámení o schválení úvěru. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení žalovaného). Byla ověřena historie žadatele v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, obchodník jednající s žalovanou, doporučil úvěr ke schválení. Oznámení o schválení úvěru bylo žalované následně zasláno. Žalovaná po uzavření smlouvy požádala o bezúplatný odklad splátek z důvodu své pracovní neschopnosti/ukončení pracovního poměru. Žádosti žalované bylo vyhověno a došlo k odkladu splatnosti splátky číslo. Po dobu odkladu od 17.12.2019 do 16.1.2020 neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Odklad oznámil žalobce žalované písemným oznámením. Žalovaná uhradila dne 17.4.2019 částku 2.400 Kč, dne 20.5.2019 částku 2.315 Kč, dne 24.6.2019 částku 2.230 Kč, dne 22.7.2019 částku 2.315 Kč, dne 27.8.2019 částku 2.315 Kč, dne 16.10.2019 částku 2.315 Kč, dne 20.12.2019 částku 4.630 Kč. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Žalobci vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut u splátek 7, 8, 10, 11 v celkové výši 1.996 Kč (žalobce má právo na smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů). Smluvní pokuta je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. Žalobci vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované u splátek 6, 7, 8, 10, 11 v celkové výši 1.000 Kč (žalobce má právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů). Náhrada nákladů je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. V důsledku prodlení žalované došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru (pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru). K zesplatnění celého úvěru došlo k datu 22.3.2020. Ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se staly součástí nové jistiny s tím, že tuto jistinu ve výši 19.080,61 Kč byla žalovaná povinna uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo ujednáno, že je žalobce oprávněn požadovat úroky z prodlení v zákonné výši z celé nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení. Mezi účastníky bylo sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě od 24.3.2020 až do zaplacení. Dále bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru, až do skutečného vrácení jistiny s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru. Žalovaná tak žalobci dluží novou jistinu úvěru ve výši 18.080,61 Kč (původní dlužná jistina 15.674,84 Kč a dlužný úrok za poskytnutí úvěru ke dni zesplatnění úvěru ve výši 3.405,77 Kč), smluvní pokutu ve výši 1.996 Kč, náhradu nákladů v souvislosti s prodlením žalované ve výši 1.000 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1% z nové jistiny 19.080,61 Kč od 24.3.2020 do 27.7.2020 ve výši 2.404,08 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1% z nové jistiny 18.580,61 Kč od 28.7.2020 do 24.9.2020 ve výši 1.096,22 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1% z nové jistiny 18.080,61 Kč od 25.9.2020 k datu vyhotovení žaloby ve výši 6.736,62 Kč, úrok ve výši 93,61% ročně z jistiny ve výši 15.674,84 Kč od 24.3.2020 do zaplacení. Žalovaná nic neuhradila ani na základě předžalobní výzvy.

V podání ze dne 16.12.2021 žalobce doplnil, že z dokladů o příjmech plynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalované činí 12.257 Kč, celkové měsíční náklady žalované činí 4.910 Kč a volné zdroje ke splácení (po odečtení tisícikorunové rezervy) činí 6.347 Kč. Byla ověřena historie žadatele v databázích SOLUS a NRKI. Byl proveden scoring klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka). K výdajové stránce by měly zcela postačovat údaje, které poskytuje zákon o životním a existenčním minimu, kdy jako částku k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb se považuje částka 3.410 Kč. Další výdaje byl povinen uvést žalovaný. Pokud tedy zatají nebo zkreslí výdaje, které nelze věřitelem ověřit, nemůže posouzení na základě dostupných a tvrzených skutečností způsobit neplatnost smlouvy pro nepřezkoumání úvěruschopnosti, která byla dopodrobna přezkoumávána. Žalovaná uvedla, že bydlí ve společném bydlení u rodičů s měsíčními náklady 1.000 Kč. Žalobce vychází z premisy, že každý v právním styku jedná poctivě a je třeba z takové částky vycházet. Žalovaná neuvedla žádnou vyživovanou osobu. Příjmy žalované výrazně převyšovaly její tvrzené výdaje, kdy v tomto případě nelze shledat nemožnost splácet.

Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu ( ). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti.

Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

Z návrhu smlouvy o úvěru číslo ze dne 7.3.2019 ve spojení s předsmluvním formulářem ze dne 7.3.2019 oba podepsané žalovanou soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou. Předmětem byl bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 22.000 Kč, doba trvání úvěru byla 18 měsíců. Žalovaná se zavázala zaplatit 18 měsíčních splátek ve výši 2.315 Kč měsíčně, splátky budou hrazeny nejpozději 17. dne každého kalendářního měsíce. Strany si sjednaly pevnou zápůjční sazbu na celou dobu splácení úvěru ve výši 146,28% ročně. Výše předpokládané RPSN byla 146,28%. Celková částka, kterou klient zaplatí, činila 41.670 Kč. Pod bodem 2.2 smlouvy si strany sjednaly, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, úrok běží i po zesplatnění úvěru, když po té i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru a to až do její úplné úhrady. Strany si dále sjednaly, že poskytoval je oprávněn na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši 120% celkové částky, kterou má klient zaplatit. Mezi stranami byly dohodnuty i důsledky vyplývající z prodlení klienta. Každá strana návrhu smlouvy je podepsána žalovanou.

Z oznámení o schválení úvěru datovaném dne 11.3.2019 soud zjistil, že žalobce akceptoval návrh na uzavření smlouvy. Žalobce zde opakuje předmět úvěru a celkovou výši částky, kterou má žalovaná zaplatit, splátky a jejich počet a úrokovou sazbu a RPSN (ve výši 137,1%). Součástí oznámení je splátkový kalendář. Podle doručenky žalovaná zásilku převzala osobně dne 12.3.2019.

Podle dokladu o vyplacení úvěru byla částka 22.000 Kč vyplacena na účet 0 bankovní účet celé jméno žalované dne 8.3.2019.

Žalobce se zabýval úvěruschopností žalované. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaná uvedla, že je zaměstnaná od 2.11.2018 na dobu neurčitou a označila zaměstnavatele, je svobodná, forma bydlení – u rodičů, její příjmy činila částka číslo Kč, její výdaje činily životní minimum 3.410 Kč, bydlení (nájem, inkaso) 1.000 Kč, ostatní (doprava, kurzy, záliby) 500 Kč, rezerva 1.000 Kč. Volné zdroje činila částka 6.347 Kč. Hodnocení klienta obsahuje poznámku inkaso nedoloženo. Podle formuláře hodnocení klienta činí skóre žalované – nevyplněno, kód příznaku 14 (klient je v registru příliš nový nebo má rozpracované žádosti).

Z lustrace žalované v registru SOLUS soud zjistil, že žalovaná ke dni 3.8.2018 byla vedena v evidenci, datum zaplacení 22.2.2019 (telekomunikační poplatky) a datum posledního nahrání 25.2.2019.

Z pracovní smlouvy žalované ze dne 2.11.2018 soud zjistil, že žalovaná byla zaměstnána od 2.11.2018 do 31.10.2019 jako dělník ve výrobě. Podle mzdového výměru činila základní měsíční mzda 15.000 Kč.

Z výplatních pásek žalované soud zjistil, že žalovaná měl od zaměstnavatele v listopadu 2018 platbu bankovním účtem ve výši 9.709 Kč a v prosinci 2018 platbu bankovním účtem 14.806 Kč.

Z výpisu z účtu žalované – prosinec 2018 soud zjistil, že dne 14.12.2018 byla zaúčtována částka 9.709 Kč od zaměstnavatele žalované, dne 12.12.2018 domácí platba ve výši 16.000 Kč, dne 13.12.2018 mzda 2.160 Kč. Na účet přišla celkem částka 27.869,08 Kč a výdaje činila částka 24.328,10 Kč. Konečný zůstatek na účtu byl 3.574,77 Kč.

Z výpisu z účtu žalované – leden 2019 soud zjistil, že dne 15.1.2019 byla zaúčtována částka 14.806 Kč od zaměstnavatele žalované. Na účet přišla celkem částka 14.806,03 Kč a výdaje činila částka 18.007,29 Kč. Konečný zůstatek na účtu byl 373,51 Kč.

Z výzvy ze dne 18.11.2019 soud zjistil, že žalobce žalovanou upozornil, že neuhradila splátku číslo splatnou 17.10.2019 a splátku číslo splatnou 17.11.2019. Žalobce uvědomil žalovanou, že jí vznikla povinnost uhradit náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 400 Kč a smluvní pokutu ve výši 499 Kč a vyzval jí k okamžité úhradě veškerých dlužných splátek, náhrady nákladů a smluvních pokut. Současně ji upozornil na možnost zesplatnění celého úvěru.

Z výzvy ze dne 18.12.2019 soud zjistil, že žalobce žalovanou upozornil, že neuhradila splátku číslo splatnou 17.10.2019, splátku číslo splatnou 17.11.2019 a splátku číslo splatnou 17.12.2019. Žalobce uvědomil žalovanou, že jí vznikla povinnost uhradit náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 600 Kč a smluvní pokutu ve výši 998 Kč a vyzval jí k okamžité úhradě veškerých dlužných splátek, náhrady nákladů a smluvních pokut. Současně ji upozornil na možnost zesplatnění celého úvěru.

Dne 23.12.2019 žalovaná podala žádost o úpravu splátkového kalendáře, kde žádala o odklad jedné splátky z důvodu starání o osobu blízkou, současně předložila doklad o péči o syna. Dopisem ze dne 27.12.2019 žalobce žalované sdělil, že došlo k požadovanému odkladu splátky a zaslal žalované nový splátkový kalendář.

Z výzvy ze dne 17.2.2020 soud zjistil, že žalobce žalovanou upozornil, že neuhradila splátku číslo splatnou 17.1.2020 a splátku číslo splatnou 17.2.2020. Žalobce uvědomil žalovanou, že jí vznikla povinnost uhradit náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 800 Kč a smluvní pokutu ve výši 1.497 Kč a vyzval jí k okamžité úhradě veškerých dlužných splátek, náhrady nákladů a smluvních pokut. Současně ji upozornil na možnost zesplatnění celého úvěru.

Z výzvy ze dne 19.3.2020 soud zjistil, že žalobce žalovanou upozornil, že neuhradila splátku číslo splatnou 17.1.2020, splátku číslo splatnou 17.2.2020 a splátku číslo splatnou 17.3.2020. Žalobce uvědomil žalovanou, že jí vznikla povinnost uhradit náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 1.000 Kč a smluvní pokutu ve výši 1.996 Kč a vyzval jí k okamžité úhradě veškerých dlužných splátek, náhrady nákladů a smluvních pokut. Současně ji upozornil na možnost zesplatnění celého úvěru.

Z oznámení ze dne 22.3.2020 soud zjistil, že žalobce oznámil žalované, že vzhledem k tomu, že se ocitla v prodlení s úhradou splátky úvěru v délce 65 dnů došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy a vyzval ji k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, úroků přirostlých ke dni zesplatnění, smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 22.076 Kč.

Podle karty klienta žalovaná uhradila na splátkách 19.520 Kč (dne 17.4.2019 - 2.315 Kč a 85 Kč, dne 20.5.2019 - 2.230 Kč a 85 Kč, dne 24.6.2019 - 2.230 Kč, dne 22.7.2019 - 2.315 Kč, dne 27.8.2019 - 2.315 Kč, dne 16.10.2019 - 2.315 Kč, dne 20.12.2019 - 2.315 Kč a 2.315 Kč, dne 27.7.2020 - 500 Kč, dne 24.9.2020 - 500 Kč).

Předžalobní výzvou ze dne 3.3.2021 vyzval žalobce žalovanou k okamžité úhradě částky 21.076 Kč s příslušenstvím. Současně ji upozornil, že pokud nebude dluh uhrazen ve lhůtě splatnosti, je žalobce připraven vymáhat své pohledávky v soudním řízení a případně i následně v exekučním řízení.

Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

Mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalovaná požádala dne 7.3.2019 o poskytnutí úvěru. Žalobce prověřil úvěruschopnost žalované na základě jejího prohlášení, pracovní smlouvy, výplatních pásek a výpisů z účtu a prověřil úvěrovou historii žalované v databází SOLUS. Dne 8.3.2019 vyplatil žalobce na účet žalované úvěr ve výši 22.000 Kč. Dopisem ze dne 11.3.2019 žalobce oznámil žalované schválení úvěru, dopis žalovaná převzala dne 13.3.2019. Dne 23.12.2019 žalovaná požádala o odklad splátky, kdy jí žalobce vyhověl. Žalovaná svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách neplnila, kdy nezaplatila splátku číslo. Žalobce ji dopisem ze dne 17.2.2020 a ze dne 19.3.2020 vyzval k zaplacení dlužných splátek a dopisem ze dne 22.3.2020 oznámil žalované že došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy a vyzval ji k okamžité úhradě částky 22.076 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 3.3.2021 vyzval žalobce žalovanou k okamžité úhradě částky 21.076 Kč s příslušenstvím. Podle karty klienta zaplatila žalovaná ve splátkách celkem 19.520 Kč.

Podle (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

V projednávané věci uzavíral žalobce s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky, vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Schopnost žalované splácet žalobce prověřil na základě prohlášení dlužníka. Příjmy žalované v průměrné výši 12.257 Kč vyplývají z výplatních pásek za měsíc listopad a prosinec 2018 a z výpisů účtu. Pokud jde o náklady, výdaje a závazky žalované podle hodnocení klienta počítal žalobce životní minimum 3.410 Kč, výdaje za bydlení 1.000 Kč (kdy bydlela u rodičů) a ostatní 500 Kč. Žádný z dokladů, potvrzující výdaje žalované, však soudu předložen nebyl a ani z prohlášení dlužníka nevyplývá, že by je žalovaná předkládala, naopak je zde uvedena poznámka – inkaso nedoloženo. Žalobce neprověřil tvrzení žalované o jejím bydlení (u rodičů). Žalobce se nepozastavil ani nad výpisy z účtu žalované, kdy u výpisu za leden 2019 činily příjmy žalované 14.806,03 Kč a výdaje celkem 18.00,29 Kč. Kdy zůstatek na účtu činila částka 373,51 Kč tedy částka, která by nepokryla stanovenou splátku ve výši 2.315 Kč. Žalobce, tedy bez bližšího prověření, vycházel z nedoložených údajů o výdajích žalované. Z databáze SOLUS vyplývá, že žalovaná byla v databázi vedena pro dlužné telekomunikační poplatky, kdy dluh zaplatila 22.2.2019, tedy měsíc před poskytnutím úvěru. Ze scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka) předloženého žalobcem vyplývá, že žalovaná nebyla hodnocena, kdy je v registru příliš nová nebo má rozpracované žádosti. Žalovaná v prohlášení dlužníka uvedla, že nemá vyživovací povinnost, ale při žádosti o odklad splátky předložila doklad o péči o syna.

Dne 1. června 2015 vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne 24.11.2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu, o změněn rozhodnutí č. 716/ 2009 a o zrušení rozhodnutí Komise 2009 /78/ – Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti. Podle čl. 16 odst. 3 nařízení orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. Česká národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014 /17/, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případně výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsoben zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele. Je zřejmé, že se žalobce uvedenými pokyny zjevně neřídil, zejména ve vztahu ke zjišťování výdajů žalované, kdy své závěry o výši výdajů žalované opřel, jak sám uvedl, o stanovení výše životního minima dle ustanovení (ačkoliv výdaje žalované vyplývající z výpisu z účtu v lednu 2018, tuto částku několikanásobně přesáhly) a dále vycházel pouze z tvrzení žalované (že nemá vyživovací povinnost, bydlí u rodičů a její výdaje na bydlení činí 1.000 Kč), které žádným způsobem neověřil (kdy vycházel z premisy, že každý v právním styku jedná poctivě). Obhajoba žalobce, že nemá objektivní možnost ověřit si údaje sdělené klientem a že svým postupem dostál povinnosti vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru, je v rozporu s výše uvedenými pokyny 3.1 věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že žalobce poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalované poskytnutý úvěr spolu se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 146,28 %, celkem částku 41.670 Kč splatit, kdy ohledně výdajů vycházel pouze z tvrzení žalované, aniž by je relevantním způsobem ověřil. Ze strany žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp.zn. ).

Podle ustanovení § 580 odst. 1 obč.zák. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 obč.zák. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. a sp.zn. ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 obč.zák., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 obč.zák.).

Podle ustanovení § 2991 obč.zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

V řízení bylo prokázáno (výpisem z účtu), že žalobce poskytl žalované částku 22.000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného úroku a smluvních pokut. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalované částku 22.000 Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které je žalovaná povinna podle § 2991 odst.1 obč.zák. vydat. Z karty klienta vyplývá, že žalovaná zaplatila ve splátkách celkem částku 19.520 Kč. Žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 2.480 Kč (22.000 – 19.520). Soud proto žalované uložil povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 2.480 Kč a pro zbývající požadované částky a nároky žalobu zamítl.

Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v  určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván ( obč.zák.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 30.12.2021. Nárok se stal splatným 31.12.2021 a žalovaná se dostala do prodlení od 1.1.2022. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 1.1.2021 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. ). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 58.621,56 Kč (částku 21.076 Kč + 2.794,70 Kč – úrok z prodlení 10% ročně z částky 21.076 Kč od 25.9.2020 do 21.1.2022 + úroky z prodlení ve výši 766,53 Kč + 353,61 Kč + částku 6.736,62 Kč + 26.894,10 Kč úrok ve výši 93,61% ročně z částky 15.674,84 Kč od 24.3.2020 do 21.1.2022). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 2.496,70 Kč (jistina – 2.480 Kč + 16,70 Kč – úrok z prodlení ve výši 11,75% z 2.480 Kč od 1.1.2022 do 21.1.2022). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 4,25%, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 95,75%. Poměr úspěchu tedy činí 91,5% ve prospěch žalované. Dle obsahu spisu žalované žádné náklady nevznikly a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.