Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
25 C 232/2021-41
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Folkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 9 210,75 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení co do zaplacení částky 500 Kč se zastavuje.
II. Žaloba co do zaplacení částky 10 131,85 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 4 475 Kč od 22. 2. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení co do zaplacení částky 500 Kč se zastavuje. II. Žaloba co do zaplacení částky 10 131,85 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 4 475 Kč od 22. 2. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 4 475 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě z této částky od 22. 12. 2020 do zaplacení a částku 698,10 Kč, představující kapitalizovaný úrok z prodlení, částku 723 Kč, představující náklady spojené s uplatněním pohledávky a částku 4 735,75 Kč, představující smluvní pokutu. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, dne 25. 4. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu původní věřitel poskytl úvěr ve výši 15 000 Kč, který se zavázal žalovaný vrátit spolu s úrokem ve výši 3 900 Kč ve dvanácti měsíčních splátkách po 1 575 Kč, přičemž splatnost poslední splátky nastávala dne 25. 4. 2019. Původní věřitel posuzoval schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalovaný nejprve uhradil částku 14 425 Kč, odpovídající devíti řádně uhrazeným splátkám, z čehož byla na poskytnutou jistinu alokována částka 10 525 Kč, na smluvně sjednané příslušenství pohledávky částka 3 900 Kč. Zůstatek jistiny činil částku 4 475 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr ke dni splatnosti poslední splátky (25. 4. 2019) řádně nesplatil. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli právo i na smluvní pokutu ve výši 0,2 % denně z dlužné částky. Ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu původního věřitele (právnická osoba) převedena na společnost právnická osoba, v důsledku koupě části závodu se tak věřitelem pohledávky za žalovaným stala společnost právnická osoba Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 přešla pohledávka z přechodného věřitele na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 19. 1. 2021. Žalovaný ode dne postoupení pohledávky uhradil ještě částku 500 Kč, jež byla alokována na smluvní pokutu v původní výši 5 235,75 Kč, po odpočtu částky 500 Kč tak žalovaný na smluvní pokutě dluží žalobkyni částku 4 735,75 Kč. Žalovaný žalobkyni dluží celkem částku 10 631,85 Kč. Žalovaný ke dni postoupení dlužil částku 13 254,89 Kč, přičemž žalobkyni neuplatnila postoupené sankční poplatky a požadovala zaplacení částky 4 475 Kč na jistině, částky 698,10 Kč, představující kapitalizovaný úrok z prodlení za období od 26. 4. 2019 do 30. 11. 2020, částky 723 Kč, jež žalobce požadoval v souvislosti s účelně vynaloženými náklady mimosoudního vymáhání spojenými s uplatněním pohledávky a částky 4 735,75 Kč, představující smluvní pokutu. Poslední upomínku žalobkyně žalovanému zasílala prostřednictvím svého zástupce dne 15. 3. 2021.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listin y mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) na adresu zapsaného pobytu v Centrální evidenci obyvatel ČR. Protože se účastníci k nařízenému ústnímu jednání nedostavili, přičemž zástupce žalobce svoji neúčast omluvil a nežádal odročení tohoto jednání, soud postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení i zástupce žalobce.
3. Žalobce upřesnil, že smlouva o úvěru nebyla uzavřena mezi subjekty v rámci jejich podnikatelské činnosti, žalovaný je fyzickou osobou a netrvá tak na původních tvrzení, když ve smlouvě o úvěru bylo nesprávně uvedeno IČ a sídlo žalovaného. Protože žalovaný provedl dne 25. 6. 2021 další úhradu ve výši 500 Kč, žalobce vzal žalobu co do zaplacení této částky zpět, kdy nadále požadoval zaplacení částky 4 475 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z této částky od 22. 2. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 698,10 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 723 Kč a částku ve výši 4 235,75 Kč, představující kapitalizovanou smluvní pokutu.
4. Soud s ohledem na částečně zpětvzetí žaloby postupoval dle ustanovení § 96 odst. 1 , 2 o.s.ř. o.s.ř. a řízení co do této části zastavil (výrok I. tohoto rozsudku), aniž by zkoumal stanovisko žalovaného, když přihlédl k ustanovení § 96 odst. 3 , 4 o.s.ř. o.s.ř. , neboť ke zpětvzetí žaloby došlo ještě před zahájením jednání (čtením žaloby).
5. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně předložila žádost o úvěr, smlouvu o úvěru včetně přílohy číslo – předpis splátek a tabulku osobních údajů žalovaného, z nichž je patrné, že danou smlouvu uzavřel právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, se žalovaným dne 25. 4. 2018. Předmětem této smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč, který měl žalovaný vrátit spolu s částkou 3 900 Kč, v pravidelných dvanácti měsíčních splátkách po 1 575 Kč. Splátky byly splatné k 25. dni kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byla smlouva uzavřena. Zápůjční úroková sazba činila 26 % z poskytnuté jistiny ročně. Smlouva byla uzavřena jako smlouva o úvěru – anonymizována tři slova, žalovaný byl označen identifikačním číslem a sídlem, shodujícím se s IČO a sídlem původního věřitele a nikoliv žalovaného. Žalobce v průběhu řízení opravil svá tvrzení a nadále uváděl, že jde o smlouvu o spotřebitelském úvěru, která nebyla uzavřena mezi podnikateli, jak je v této smlouvě a v jeho původních tvrzeních nesprávně uvedeno. V případě prodlení měl věřitel právo prohlásit úvěr za okamžitě splatný, a to odesláním oznámení o zesplatnění úvěru. Vedle toho mu vzniklo právo požadovat i smluvní pokutu ve výši 0,2 % z dlužné částky, s níž je žalovaný v prodlení. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek, kterou uzavřel přechodný věřitel právnická osoba se žalobkyní dne 21. 12. 2020 (zmíněná smlouva). Žalovanému bylo dopisem ze dne 19. 1. 2021 oznámeno, že došlo k postoupení pohledávky z přechodného věřitele na žalobkyni (oznámení o postoupení pohledávky z uvedeného dne). Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu dopisem zástupce žalobkyně ze dne 15. 3. 2021 (výzva před podáním žaloby). Z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovaný zaplatil celkem částku 15 425 Kč, zbývající nárokovanou částku nedoplatil.
6. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným uzavřeli ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z. smlouvu o úvěru. Posuzovaná smlouva byla nesprávně označena jako smlouva podnikatelská, ač žalovaný vystupoval z pozice spotřebitele. Součástí této smlouvy bylo i ujednání o smluvní pokutě v případě prodlení žalovaného s úhradou jeho závazku, a to ve výši 0,2 % denně z dlužné částky. Žalobkyně se stala v souladu s ust. § 1879 NOZ věřitelem pohledávky na základě převodu části závodu a dohody o postoupení pohledávek. Soud s ohledem na nově ustálenou judikaturu vyšších soudů přehodnotil své dosavadní stanovisko a při hodnocení platnosti této smlouvy přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením ve spojení s ustálenými judikaturními závěry. Podle ust. § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.). Soud nepřehlédl, že žalovaný měl kromě poskytnutých peněžních prostředků ve výši 15 000 Kč vrátit ve 12 měsíčních splátkách rovněž i úrok ve výši 26 % ročně, v případě neplnění jeho povinností nastupovaly sankce, především sjednaná smluvní pokuta (viz výše). Tyto částky jsou v hrubém nepoměru k výši poskytnuté jistiny a doby splácení. Soud přitom přihlédl k tomu, že žalovaný byl uveden v omyl v tom směru, že účastníci uzavírají smlouvu mezi podnikateli, ač žalovaný měl vystupovat z pozice spotřebitele. Nelze se ztotožnit s výší sjednané smluvní pokuty, kterou soud s přihlédnutím ke všem zjištěným okolnostem a k ustálené judikatuře vyšších soudů považuje za nepřiměřeně vysokou. Soud zvažoval, zda je namístě posoudit toliko ujednání o smluvní pokutě jako neplatně sjednané, příčící se dobrým mravům (a oddělit jej), či posoudit celou smlouvu o úvěru jako neplatnou. V rozhodnutí soudu hrálo velkou roli to, že původní věřitel nesprávně označil žalovaného jako podnikatele a tudíž ho správně nepoučil ve smyslu kogentních ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Při hodnocení souladu smlouvy s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Je zřejmé, že smlouva byla uzavřena adhézním způsobem, žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou právním předchůdcem žalobkyně, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Při respektování zásady smluvní volnosti a autonomie vůle, na níž je soukromé právo postaveno, nelze akceptovat takový obsah smlouvy, který je v rozporu s obecnou představou spravedlivého uspořádání vzájemných práv a povinností a vytváří jejich zřejmou nerovnováhu v tíži strany, která je při uzavíraní smlouvy v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou ochranu. Smlouvu s takovým obsahem je nutné považovat za absolutně neplatnou, příčící se dobrým mravům a to včetně ujednání o smluvní pokutě. Žalobkyně dále neprokázala oprávněnost nákladů, které požadovala v souladu s vymáháním pohledávky (tj. částky 723 Kč). Soudu sdělila, že ceník těchto nákladů byl žalovanému zasílán v dopise ze dne 8. 2. 2021. K tomu je třeba připomenout, že z provedených důkazů nevyplynulo, že mezi účastníky (resp. mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným) došlo k dohodě o povinnosti hradit takové náklady, s upřesněním kdy tato povinnost vzniká (při porušení jaké povinnosti), v jaké konkrétní výši a kdy nastává splatnost. Pokud by se jednalo o skutečně vzniklé náklady, pak je třeba konstatovat, že žalobkyně nepředložila doklady prokazující jejich skutečné vynaložení. Žalobkyně doložila toliko dopis s návrhem mimosoudního řešení a výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, které jednostranně zpracovala bez dohody se žalovaným. Žalobkyni tak nevzniklo právo ani na tuto náhradu.
9. Z popsaných důvodů soud proto vyhodnotil, že žalobkyni náleželo toliko právo na vrácení peněžních prostředků, jež její právní předchůdce poskytl žalovanému. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil žalobkyni částku 15 425 Kč, jak je zřejmé z tvrzení žalobkyně, čímž zcela vrátil poskytnuté finanční prostředky (tj. jistinu 15 000 Kč), soud z výše rozebraných důvodů žalobu pro nedůvodnost zcela zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).
10. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. Vzhledem k částečnému zastavení řízení, k němuž došlo pro chování žalovaného (avšak pouze z nepatrné části 500 Kč) a k zamítnutí zbývající části žaloby by právo na náhradu nákladů řízení náleželo úspěšnějšímu žalovanému. Protože z obsahu spisu vyplývá, že žalovanému dosud žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti výroku I. tohoto rozsudku je přípustné odvolání, které lze podat ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město.
Proti výroku II. a III. tohoto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. , k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží).
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.