Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 188/2021-32

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 10 878 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky

878 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 878 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 891,68 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 878 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 878 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 891,68 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 10 878 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne datum. Žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím jejích internetových stránek, na nichž se žalovaný zaregistroval a zadáním specificky vygenerovaného SMS kódu schválil návrh smlouvy. Smlouva byla následně zaslána na e-mailovou adresu žalovaného a byla také uložena v klientské sekci žalovaného v rámci webového rozhraní žalobkyně. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy ověřila úvěruschopnost žalovaného. Hodnotila údaje uvedené žalovaným o jeho příjmech a výdajích, na základě čehož dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o tom, že by žalovaný neměl dostatek finančních prostředků pro úhradu úvěru. Žalobkyně z toho důvodu údaje uvedené žalovaným nijak neověřovala, pouze provedla lustraci ve veřejných registrech jako je příjmení, NRKI, centrální evidence exekucí a insolvenční rejstřík, v nichž není evidován žádný závazek žalovaného po splatnosti ani informace, že by byl v prodlení s úhradou některého svého závazku.

2. Žalobkyně dále uvedla, že na základě smlouvy byly žalovanému na jeho účet dne datum zaslány peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč Tyto prostředky se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatkem za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč a poplatkem za SMS servis ve výši 49 Kč do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Dle žalobkyně žalovaný úvěr ve lhůtě neuhradil a dostal se do prodlení. Žalobkyně proto vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky, za což si vyúčtovala účelně vynaložené náklady ve výši 100 Kč. Současně žalovanému vyúčtovala jednorázovou smluvní pokutu ve výši 300 Kč odpovídající 3 % z nezaplacené jistiny úvěru. Žalovaný ani poté svůj dluh neuhradil. Žalobkyně se žalobou domáhá úhrady částky 10 878 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatku za SMS servis ve výši 49 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 100 Kč a smluvní pokuty ve výši 300 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. Žalobkyně řádně omluvila svoji přítomnost při jednání a žádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Soud proto postupoval podle , (dále jen „ “), a věc projednal a rozhodnul v nepřítomnosti účastníků, přičemž při rozhodování vycházel z listinných důkazů obsažených ve spise.

4. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Účastníci spolu uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne datum úvěrovou smlouvu, jak vyplývá z předložené smlouvy, formuláře o předsmluvních informacích a snímků obrazovky, na níž je zachycen systém žalobkyně. Z posledně uvedeného listinného důkazu vyplývá, že smlouva byla uložena v systému žalobkyně a odeslána na email žalovaného. Z těchto listinných důkazů soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na jeho účet peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Splnění této povinnosti má soud za prokázané z potvrzení o provedené platbě, výpisu z účtu a přehledu úvěru, z nichž je patrné, že uvedená platba byla provedena dne datum. Z uvedených dokumentů také vyplývá, že žalovaný měl povinnost poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatkem za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč a poplatkem za nadstandardní SMS servis ve výši 49 Kč, celkem tedy částku 10 330 Kč a související doplňkové poplatky do 30 dnů od poskytnutí úvěru, tzn. do datum. Úroková sazba byla sjednána jako nulová. Z přehledu plateb pak má soud za prokázané, že žalovaný tuto povinnost ve lhůtě nesplnil. Žalobkyně mu proto vyúčtovala účelně vynaložené náklady v souvislosti s upomínáním ve výši 100 Kč a smluvní pokutu ve výši 300 Kč, k čemuž ji opravňovalo ujednání ve smlouvě. Výše poplatků i sankcí vyplývá také ze Sazebníku, který je nedílnou součástí smlouvy. Z předžalobní výzvy ze dne datum soud zjistil, že žalovaný na svůj dluh v celkové výši 10 878 Kč nic neuhradil. Byl proto vyzván k jeho úhradě nejpozději do 30 dnů od sepsání výzvy. Z podacího archu je pak zřejmé, že předžalobní výzva byla předána k přepravě žalovanému tentýž den a měl dostatečný prostor pro úhradu dluhu.

5. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně soudu doložila kopie osobních dokladů, z nichž ověřovala identitu žalovaného, a již jednou zmíněné snímky obrazovky zobrazující interní systém žalobkyně. Z nich pak vyplývá, že žalovaný při žádosti o úvěr uvedl, že jeho příjem je 35 000 Kč čistého měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti 40 000 Kč čistého měsíčně a výdaje domácnosti žalovaného představují 6 500 Kč měsíčně s tím, že žalovaný měl dvě vyživované děti. Z dalších snímků vyplývá, že žalobkyně provedla lustraci osoby žalovaného v insolvenčním rejstříku, evidenci exekucí a registru SOLUS, které eviduje závazky po splatnosti a prodlení s jejich úhradou. Z výpisů žalobkyně zjistila, že žalovaný neprochází ani jedním uvedeným registrem, resp. nemá evidované závazky, které by nesplácel. Ačkoliv z doložených listinných důkazů vyplývalo, že žalovaný dosud neměl potíže s úhradou svých závazků, neměla žalobkyně nijak podloženo, že údaje zejména o majetkových poměrech žalovaného jsou pravdivé. Jen pouhé tvrzení žalobkyně, že důvěřovala informacím uvedeným žalovaným, které nasvědčovaly spíše nadstandardním příjmům, nemohou postačit pro vyhodnocení skutečných poměrů žalovaného. Žalobkyni jako obezřetného poskytovatele spotřebitelských úvěrů navíc měly uvedené poměry žalovaného přinutit k jejich hlubšímu zkoumání, neboť je s podivem, že člověk, jehož měsíční čistý příjem (včetně příjmů dalších členů domácnosti) dosahuje 75 000 Kč čistého, potřebuje poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč (jak žalovaný původně požadoval). Přinejmenším je zvláštní rozhodnutí žalobkyně, že žalovanému neposkytla požadovaný úvěr 20 000 Kč, nýbrž 10 000 Kč. Pokud podle žalovaným uvedených údajů žalobkyně neměla důvod pochybovat o jeho finanční stránce, nebyl důvod žalovanému neposkytnout vyšší úvěr.

6. Podle , (dále jen „ “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

10. Podle § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

11. Na základě zjištěného skutkového stavu soud posuzoval závazkový vztah mezi účastníky podle ustanovení § 2395 a násl. o. z., které upravují smlouvu o úvěr. Soud na uvedený závazkový vztah vedle obecných ustanovení aplikoval i shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Z důvodu, že spotřebitel je při právním jednání s věřitelem slabší smluvní stranou, zákon o spotřebitelském úvěru zakotvuje několik požadavků na vzájemné právní jednání, aby spotřebiteli byla poskytnuta příslušná právní ochrana a zachována rovnost obou subjektů. Jedním z těchto požadavků je forma a náležitosti právního jednání. Výše uvedené ustanovení § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru takové podmínky stanoví a upravuje rovněž sankci za jejich nedodržení. Z provedeného dokazování lze uzavřít, že ohledně předmětné smlouvy byly splněny veškeré náležitosti, až na její poskytnutí v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat. Žalobkyně tvrdila a z provedeného dokazování má soud za prokázané, že písemné znění smlouvy bylo uloženo na internetové stránce žalobkyně v klientské sekci žalovaného a současně bylo zasláno na email žalovaného. Tento způsob„ poskytnutí“ smlouvy však nelze považovat za trvalý nosič dat, jak vyplývá z Důvodové zprávy k zákonu , o spotřebitelském úvěru (k   ), (cit. datum), dostupné z: ASPI). Pro účely definice trvalého nosiče dat je nutné sledovat eurokonformní výklad evropského práva. Takový výklad poskytnul rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci E číslo Inconsult Anstalt a Orgán pro dohled nad finančním trhem (Finanzmarktaufsicht), který judikoval, že internetová stránka je trvalým nosičem (tzv. trvalé médium), pokud umožňuje zákazníkovi ukládat informace způsobem vhodným pro jejich pozdější využití po dobu odpovídající účelu těchto informací. Internetová stránka může být označena za trvalé médium, pokud umožní reprodukci uložených informací v nezměněném stavu (informace musí být uložena tak, aby ji zprostředkovatel nemohl jednostranně změnit). Za trvalý nosič dat nemůže být považováno řešení, které neumožňuje spotřebiteli ověřit, zda informace v něm obsažené nebyly změněny. S ohledem na uvedené soud dospěl k závěru, že uložení smlouvy na uživatelský účet žalované na internetové stránce žalobkyně, ani webové rozhraní emailových zpráv není dostatečným způsobem, jak zajistit ochranu spotřebitele před případnou změnou smlouvy či úniku informací. S ohledem na uvedené tedy žalobkyně nesplnila povinnost kladenou ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru. I přes to však lze předmětnou smlouvu nepovažovat za platně uzavřenou, resp. citované zákonné ustanovení sankci neplatnosti celé smlouvy v takovém případě nepředvídá.

12. Ze zjištěných skutkových okolností věci soud nicméně dospěl k závěru, že žalobkyně porušila i další povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru, jejíž nesplnění již neplatnost smlouvy způsobuje. Věřitel (tj. žalobkyně) je dle zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí bez důvodných pochybností posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (k uvedeným závěrům viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. ). Z uvedeného vyplývá, že spotřebitelský úvěr tedy může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných a dostatečně ověřených věřitelem bez důvodných pochybností zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit; jinak je smlouva neplatná. Samotné znění ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zakotvuje povinnost věřitele ověřovat údaje uvedené žalovaným jen v obecném rámci. Ustálená judikatura však tuto povinnost konkretizuje a rozvíjí. Pokud žalobkyně sama tvrdila, že údaje uvedené žalovaným o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech nijak neověřovala, a soudu ani nepředložila příslušné listinné důkazy, z nichž by skutečné poměry žalovaného vyplývaly, nelze považovat povinnost žalobkyně ověřit úvěruschopnost žalovaného za řádně splněnou. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že žalobkyně ve veřejných databázích ověřovala existenci dluhů žalovaného. Taková zjištění však nereflektují skutečnou situaci žalovaného, která by byla schopna ovlivnit jeho schopnost úvěr řádně splácet.

13. Z tohoto důvodu je nutné s přihlédnutím k § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru předmětnou smlouvu o úvěru považovat za neplatnou, a to ve smyslu § 588 o. z. za neplatnou absolutně pro rozpor se zákonem i veřejným pořádkem. Vzhledem k tomu, že smlouva je neplatná od počátku a mezi stranami neexistuje jiné platné smluvní ujednání, nelze považovat za platně sjednané jakékoli platby jako úrok, poplatky či smluvní pokutu.

14. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně skutečně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. V úvahu tak přichází vyhovění žaloby v rozsahu povinnosti žalovaného vrátit žalobkyni, oč se obohatil. Bezdůvodné obohacení odpovídá té části fakticky čerpaných peněžních prostředků, které žalovaný dosud neuhradil. Soud má za prokázané, že žalovaný skutečně žádné poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni nevrátil. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku přiznal žalobkyni uvedenou částku společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s  o. z. ve spojení s V souladu s  bylo žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.

16. Zbývající část žaloby, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení poplatků, účelně vynaložených nákladů a smluvní pokuty v celkové výši 878 Kč, soud výrokem II. tohoto rozsudku s ohledem na výše uvedené zamítnul.

17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle , neboť každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch. Soud pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení zohlednil částečný úspěch žalovaného představovaný částkou 878 Kč, který ve vztahu k úspěchu žalobkyně představovanému částkou 10 000 Kč, znamená úspěch 8 % z celkového předmětu řízení, čemuž odpovídá úspěch žalobkyně 92 %. Žalobkyně tak má ve smyslu vůči žalovanému, po započtení jeho procesního úspěchu, právo na náhradu 84 % jí vzniklých nákladů řízení.

18. V případě plného úspěchu žalobkyně ve věci by jí náležela náhrada nákladů řízení podle , jenž by představovalo právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání předžalobní výzvy a žaloby) ve výši 3x 300 Kč podle , a a d) , advokátního tarifu (dále jen„ AT“). Dále by žalobkyni náležel třikrát režijní paušál po 100 Kč podle AT, z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši 252 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč Celkem by tak náklady řízení na straně žalobkyně činily 2 252 Kč.

19. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni poměrnou, žalobkyni dle úspěchu v řízení přiznanou částečnou náhradu nákladů řízení (84 %) ve výši 1 891,68 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.

Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.