Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

42 C 275/2021-28

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Janošcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 68 464,95 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni

jednak částku 11 967 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 967 Kč od 13. 7. 2021 do zaplacení,

jednak částku 17 182 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17 182 Kč od 13. 7. 2021 do zaplacení,

to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni

jednak částku 11 791,95 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 435,07 Kč, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 13 161,18 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 882,78 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 161,18 Kč od 19. 12. 2020 do 12. 7. 2021, ve výši 1,5 % ročně z částky 1 194,18 Kč od 13. 7. 2021 do zaplacení,

jednak částku 27 524 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 345,43 Kč, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 25 099,76 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 430,30 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25 099,76 Kč od 19. 12. 2020 do 12. 7. 2021, ve výši 1,5 % ročně z částky 7 917,76 Kč od 13. 7. 2021 do zaplacení,

se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni jednak částku 11 967 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 967 Kč od 13. 7. 2021 do zaplacení, jednak částku 17 182 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17 182 Kč od 13. 7. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni jednak částku 11 791,95 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 435,07 Kč, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 13 161,18 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 882,78 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 161,18 Kč od 19. 12. 2020 do 12. 7. 2021, ve výši 1,5 % ročně z částky 1 194,18 Kč od 13. 7. 2021 do zaplacení, jednak částku 27 524 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 345,43 Kč, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 25 099,76 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 430,30 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25 099,76 Kč od 19. 12. 2020 do 12. 7. 2021, ve výši 1,5 % ročně z částky 7 917,76 Kč od 13. 7. 2021 do zaplacení, <b>se zamítá.</b> III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované jednak zaplacení částky 23 758, 595 Kč se shora specifikovaným příslušenstvím, když žalovanou částku měla žalovaná dlužit na základě Smlouvy o zápůjčce č. 542475636, uzavřené dne 5. 12. 2018 mezi ní a právní předchůdkyní žalobkyně - společností právnická osoba (dále i jen banka), na podkladě níž poskytla banka žalované peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit bance celkem částku 26 283 Kč, z toho 14 000 Kč jako samotnou půjčku a 12 283 Kč jako souhrnný poplatek, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 504 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou ve smlouvě, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 5 652 Kč a nákladů na hotovostní inkaso splátek ve výši 4 127 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po 439 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 29. 1. 2020. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, uhradila toliko částku 2 032 Kč a poslední splátku uhradila dne 15. 7. 2019, pročež tak právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo uplynutím sjednané doby plnění právo na úhradu celého dluhu ve výši 23 758,95 Kč, sestávajícího z jistiny ve výši 13 161,18 Kč a souhrnného poplatku ve výši 10 597,77 Kč.

2. Dále se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení další částky ve výši 44 706 Kč se shora specifikovaným příslušenstvím, když žalovanou částku měla žalovaná dlužit na základě Smlouvy o zápůjčce č. 542437775, uzavřené dne 24. 8. 2018 mezi ní a právní předchůdkyní žalobkyně - společností právnická osoba, na podkladě níž poskytla banka žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit bance celkem částku 58 994 Kč, z toho 30 000 Kč jako samotnou půjčku a 28 994 Kč jako souhrnný poplatek, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 9 888 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou ve smlouvě, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 11 189 Kč a nákladů na hotovostní inkaso splátek ve výši 7 917 Kč, a to formou 24 měsíčních splátek po 2 459 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24. 8. 2020. Žalovaná však ani v tomto případě své smluvní závazky nehradila řádně a včas, když uhradila právní předchůdkyni žalobkyně toliko 12 818 Kč a poslední splátku u této půjčky uhradila dne 15. 7. 2019, pročež tak právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo uplynutím sjednané doby plnění právo na úhradu celého dluhu ve výši 44 706 Kč, sestávajícího z nezaplacené jistiny ve výši 25 099,76 Kč a nezaplaceného souhrnného poplatku ve výši 19 606,24 Kč.

3. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, uzavřené mezi bankou a žalobkyní došlo s účinností ke dni 5. 1. 2021 k převedení obou pohledávek na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná však až dosud neuhradila žalobkyni právě částky 23 758,95 Kč a 44 706 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila při uzavírání úvěrových smluv úvěruschopnost žalované, když vycházela z informací, které měla od žalované při uzavírání smluv, kdy tato byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznických karet žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“. I ve smlouvě samotné je přímo uvedeno:„ Zákazník rovněž potvrzuje, že právnická osoba před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka – tyto jsou obsahem Zákaznické karty.“ Ze smluv pak dále plyne, že údaje nezbytné pro posouzení schopnosti žalované zápůjčku splácet, které žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně před uzavřením smluv poskytla, jsou úplné, přesné a pravdivé. Žalobkyně tak má za to, že její právní předchůdkyně splnila podmínky zákona pro posouzení úvěruschopnosti žalované, a tedy že právní předchůdkyně žalobkyně postupovala v dané věci s odbornou péčí. Výslovně dále uvedla, že žalobkyně ani její právní předchůdkyně nemá k dispozici kopie dokladů žalované, když uchazeči o půjčku dokumenty a doklady zástupci věřitele pouze předkládají při sjednávání smlouvy. Odkázala současně na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č.j. -97, kde odvolací soud uzavřel pro posouzení úvěruschopnosti, že„ …stačilo přitom, že y, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl tyto jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě. Takže ani odvolací soud nemá důvodu o doložení těchto listin tehdejšímu věřiteli pochybovat, přičemž toto z hlediska postačuje.“

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

5. Soud ve věci usnesením ze dne 16. 8. 2021 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle (dále i jen ) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne 13. 9. 2021 náhradním způsobem – formou uložení u pošty, přičemž však se žalovaná k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas už v žalobě.

6. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Z y označené jako Smlouva o zápůjčce č. 542475636 ze dne 5. 12. 2018 a ze Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce, jako nedílné součásti této smlouvy, je v řízení prokázáno, že se společnost právnická osoba jako předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout a také dne 5. 12. 2018 skutečně poskytla žalované peněžní prostředky - zápůjčku ve výši 14 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit bance celkem částku 26 283 Kč, z toho 14 000 Kč jako samotnou půjčku a 12 283 Kč jako souhrnný poplatek, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 504 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou ve smlouvě, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 5 652 Kč a nákladů na hotovostní inkaso splátek ve výši 4 127 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po 439 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 29. 1. 2020. Ve smlouvě je dále ujednáno, že RPSN činí v daném případě 236,25 %. Podle ujednání ve smlouvě se součástí smlouvy staly i Smluvní podmínky, které se nacházely na zadní straně formuláře smlouvy. Při sjednávání úvěrové smlouvy přitom právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet prohlášením samotné žalované v zákaznické kartě ze dne 5. 12. 2018, z níž vyplynulo, že žalovaná je vdaná, má dvě vyživovací povinnosti, bydlí v nájmu, pracuje jako profese na plný pracovní úvazek s čistým měsíčním příjmem ve výši 17 153 Kč, vedle toho má další blíže neurčené příjmy ve výši 1 600 Kč a další blíže neurčené příjmy domácnosti ve výši 25 000 Kč, její celkové měsíční výdaje měly činit 5 000 Kč, aniž by tyto byly blíže specifikovány, dále žalovaná uvedla, že má u právní předchůdkyně žalobkyně další zápůjčku s měsíční splátkou ve výši 2 459 Kč; s tím, že obchodní zástupce oprávněný jednat za právní předchůdkyni žalobkyně při uzavírání smlouvy v zákaznické kartě prohlásil, že ověřil pracovní smlouvu žalované a její bankovní výpisy za měsíce 10, 11/2018.

7. Z y označené jako Smlouva o zápůjčce č. 542437775 ze dne 24. 8. 2018 a ze Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce, jako nedílné součásti této smlouvy, je v řízení prokázáno, že se společnost právnická osoba jako předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout a také dne 24. 8. 2018 skutečně poskytla žalované peněžní prostředky - zápůjčku ve výši 30 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit bance celkem částku 58 994 Kč, z toho 30 000 Kč jako samotnou půjčku a 28 994 Kč jako souhrnný poplatek, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 9 888 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou ve smlouvě, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 11 189 Kč a nákladů na hotovostní inkaso splátek ve výši 7 917 Kč, a to formou 24 měsíčních splátek po 2 459 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24. 8. 2020. Ve smlouvě je dále ujednáno, že RPSN činí v daném případě 108,32 %. Podle ujednání ve smlouvě se součástí smlouvy staly i Smluvní podmínky, které se nacházely na zadní straně formuláře smlouvy. Při sjednávání úvěrové smlouvy přitom právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet prohlášením samotné žalované v zákaznické kartě ze dne 24. 8. 2018, z níž vyplynulo, že žalovaná je vdaná, má dvě vyživovací povinnosti, bydlí v nájmu, pracuje jako profese na vedlejší pracovní úvazek s čistým měsíčním příjmem ve výši 12 000 Kč, vedle toho má další blíže neurčené příjmy ve výši 1 600 Kč, její celkové měsíční výdaje měly činit 5 000 Kč, aniž by tyto byly blíže specifikovány; s tím, že obchodní zástupce oprávněný jednat za právní předchůdkyni žalobkyně při uzavírání smlouvy v zákaznické kartě prohlásil, že ověřil toliko pracovní smlouvu žalované.

8. u označenou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, včetně seznamu postupovaných pohledávek, jakož i oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 a podacím lístkem, je v řízení prokázáno, že banka postoupila obě předmětné pohledávky za žalovanou na žalobkyni za sjednanou úplatu, přitom toto postoupení bylo žalované oznámeno původní věřitelkou.

9. Předžalobní upomínkou ze dne 28. 6. 2021 a podacím lístkem z téhož dne bylo dále v řízení dále prokázáno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzvala žalovanou k uhrazení částky v celkové výši ke dni sepisu upomínky 87 516,84 Kč nejpozději do 13. 7. 2021 s tím, že jde o dluh z pohledávek vzniklých na základě smluv č. 542475636 a č. 542437775, který se dále navyšuje o sjednané úroky a o úroky z prodlení v zákonné výši z dlužných neuhrazených půjček běžícími ode dne následujícího po sepisu této výzvy až do úplného zaplacení. Žalovaná byla zároveň upozorněna, že neuhradí-li svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou; upomínku zástupce žalobkyně doručoval žalované na adresu dle smlouvy.

10. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky, soud následně všechny provedené a shora popsané důkazy vyhodnotil jako zcela věrohodné a pravdivé.

11. Na základě provedeného dokazování soud učinil závěr o skutkovém stavu spočívající v tom, že písemnými dohodami označenými jako Smlouva o půjčce č. 542475636 a č. 542437775 se společnost právnická osoba jako předchůdkyně žalobkyně, zavázala poskytnout a také ve dnech dne 5. 12. 2018 a 24. 8. 2018 skutečně poskytla žalované peněžní prostředky – půjčky, v prvním případě ve výši 14 000 Kč, v druhém případě ve výši 30 000 Kč, které žalovaná převzala vždy hotově v den uzavření té které smlouvy. Žalovaná se u půjčky č. 542475636 zavázala vrátit bance celkem částku 26 283 Kč, z toho 14 000 Kč jako samotnou půjčku a 12 283 Kč jako souhrnný poplatek, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 504 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou ve smlouvě, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 5 652 Kč a nákladů na hotovostní inkaso splátek ve výši 4 127 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po 439 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 29. 1. 2020. Ve smlouvě je dále ujednáno, že RPSN činí v daném případě 236,25 %; u půjčky č. 542437775 celkem částku 58 994 Kč, z toho 30 000 Kč jako samotnou půjčku a 28 994 Kč jako souhrnný poplatek, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 9 888 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou ve smlouvě, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 11 189 Kč a nákladů na hotovostní inkaso splátek ve výši 7 917 Kč, a to formou 24 měsíčních splátek po 2 459 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24. 8. 2020. Ve smlouvě je dále ujednáno, že RPSN činí v daném případě 108,32 %; v rámci obou smluv si pak obě strany sjednaly použití , ; při sjednávání úvěrových smluv přitom právní předchůdkyně žalobkyně, podle tvrzení žalobkyně, zkoumala v obou případech schopnost žalované úvěr splácet prohlášením samotné žalované o jejich osobních, příjmových a výdajových poměrech, podle nichž měla žalovaná být vdaná, měla mít dvě vyživovací povinnosti, měla bydlet v nájmu a být zaměstnána, přičemž u smlouvy č. 542475636 s čistým měsíčním příjmem ve výši 17 153 Kč, vedle toho měla mít další blíže neurčené příjmy ve výši 1 600 Kč a další blíže neurčené příjmy domácnosti ve výši 25 000 Kč, její celkové měsíční výdaje měly činit 5 000 Kč, aniž by tyto byly blíže specifikovány, dále měla mít žalovaná u právní předchůdkyně žalobkyně další zápůjčku s měsíční splátkou ve výši 2 459 Kč, přičemž obchodní zástupce oprávněný jednat za právní předchůdkyni žalobkyně při uzavírání smlouvy v zákaznické kartě prohlásil, že ověřil pracovní smlouvu žalované a její bankovní výpisy za měsíce 10, 11/2018; u smlouvy č. 542437775 přitom měla mít průměrný čistý měsíční příjem ve výši 12 000 Kč, vedle toho měla mít další blíže neurčené příjmy ve výši 1 600 Kč, její celkové měsíční výdaje měly činit 5 000 Kč, aniž by tyto byly blíže specifikovány; s tím, že obchodní zástupce oprávněný jednat za právní předchůdkyni žalobkyně při uzavírání smlouvy v zákaznické kartě prohlásil, že ověřil toliko pracovní smlouvu žalované. Žalovaná však u smlouvy č. 542475636 uhradila toliko částku 2 032 Kč, u smlouvy č. 542437775 pak částku 12 818 Kč.

12. Podle , 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle , , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle , , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle 991 odst. 2 , , bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Daný právní vztah je u obou smluv nutno posoudit ve smyslu , neboť žalované jako spotřebiteli byly právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty v prvním případě peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč a v druhém případě ve výši 30 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. , o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Jak přitom vyslovil Nejvyššího soudu České republiky ve svém rozsudku sp.zn. „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto , o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).“ Dle názoru okresního soudu je tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy Záměr zákonodárce, jakož i právní závěry, které Nejvyšší soud formuloval v tomto svém rozhodnutí, vycházel ze směrnice Evropského parlamentu a Radu 2008 /48/, a zcela jistě nebyl takový, že se odborná péče věřitele při poskytování úvěrů spotřebiteli má týkat toliko některých pochybných právních subjektů poskytujících úvěr. I v rozsudku Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, v němž došlo k interpretaci směrnice Evropského parlamentu a Radu 2008 /48/ soudní dvůr vyslovil, že„ tento článek musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem“. Jak dále konstatoval Krajský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 12. 12. 2019, sp.zn. ,„ ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“ V obou daných konkrétních případech pak právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání obou předmětných smluv s žalovanou měla mít k dispozici pouze její pracovní smlouvou, v jednom případě pak výpisy z bankovního účtu, přičemž tyto doklady nebyly ze strany žalobkyně v řízení ani předloženy s tvrzením, že je ani ona ani její právní předchůdkyně nemají k dispozici, přitom v tomto směru odkázala na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č.j. -97. Soud s ohledem na rozhodovací praxi jemu příslušného odvolacího soudu s tímto právním názorem jednak nesouhlasí, navíc z údajů uvedených žalovanou v jeho žádostech o poskytnutí úvěrů vyplývá, že žalovaná měla žít v nájemním bytě společně s manželem a dvěma nezletilými dětmi, přitom z postupu banky při poskytování úvěru vyplynulo, že tato nezohledňovala příjem manžela žalované, nezjišťovala, jaké jsou skutečné a pravdivé náklady na bydlení v předmětném bytě, a jaké jsou další skutečné náklady rodiny na běžné výdaje v podobě oblečení, stravy, hygieny, když ty uvedené v kartách žalované jsou na první pohled nepřiměřeně nízké. Všechny tyto skutečnosti by pak dle názoru soudu měly podstatný vliv na skutečně dostatečné a správné posouzení toho, zda žalovaná byla schopna předmětné úvěry vůbec splácet. Soud má tedy za to, že posouzení úvěruschopnosti žalované nebylo v obou případech dostatečné, pročež právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát své povinnosti dané zákonem a nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětných spotřebitelských smluv o úvěru. Podle , , je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu zde přitom nebyly předpoklady, když sama uvedla, že žádnými dalšími doklady prokazujícími její tvrzení ani nedisponuje.

18. Žalobkyně přitom v řízení tvrdila a prokázala, že žalované u smlouvy č. 542475636 poskytla částku 14 000 Kč, žalovaná vrátila žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni částku 2 032 Kč a ke dni rozhodování soudu dluží žalobkyni na plnění poskytnuté bez právního důvodu (pro absolutní neplatnost smlouvy) částku 11 968 Kč, u zápůjčky č. 542437775 pak právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 30 000 Kč a žalovaná této vrátila částku 12 818 Kč, pročež ke dni rozhodování soudu dluží žalobkyni na plnění poskytnuté bez právního důvodu (pro absolutní neplatnost smlouvy) částku 17 182 Kč. S ohledem na tyto závěry tedy soud žalobě vyhověl v části týkající se zaplacení částek 11 967 Kč a 17 182 Kč a zavázal žalovanou, aby je žalobkyni uhradila, když není možno přiznat žalobkyni další plnění ze smluv, včetně poplatků, smluvních úroků, případně smluvních pokut, když pro absolutní neplatnost smluv nebyla žalovaná dalšími závazky ze smlouvy vázána. Žalobkyně přitom vyzvala žalovanou k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 28. 6. 2021, tato výzva byla žalované odeslána téhož dne, přitom, jak již vyslovil např. Krajský soud v Ostravě ve svém rozhodnutí ze dne 15. 7. 2019, č.j.  -109, je nutno považovat za notorietu, že zásilky podané na poště jsou doručeny adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejich odeslání, tedy v tomto konkrétním případě dne 1. 7. 2021. Od této chvíle běžela ve smyslu , , žalované lhůta„ bez zbytečného odkladu“ k splnění svého dluhu. Jde o lhůtu v obecné rovině nutně neurčitou, která v každém konkrétním případě může nabývat jiného rozměru. Rozhodující jsou okolnosti daného případu a povaha konkrétního plnění. Poměrně výstižně se k povaze lhůty vyjádřil Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp.zn. , kdy je třeba z časového určení„ bez zbytečného odkladu“ dovodit, že jde o„ velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu.“ Jak dále vyplývá z komentáře k  , (Hulmák, M. a kol.: V. Závazkové právo. Obecná část ( –2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, strana 998 – 1014) běžně, zejména u platebních závazků obvyklé výše (nepřesahující částky standardní pro pravidelný provoz daných subjektů), půjde o lhůtu v řádu dní. Půjde v podstatě pouze o lhůtu nutnou k dostavení se k věřiteli a předání příslušné hotovosti, případně k dostavení se na místo, odkud lze zadat platební příkaz, a k realizaci tohoto převodu. Bezodkladné splnění bude tedy v těchto případech otázkou maximálně několika jednotlivých dní, a to zásadně dní pracovních. V případě peněžitých plnění běžné hodnoty lze zpravidla uvažovat o lhůtě zhruba maximálně sedmi až deseti dnů od doručení výzvy. V daném konkrétním případě pak soud vyhodnotil, že právě lhůta 7 pracovních dnů je přiměřená pro splnění dluhu a s ohledem na tuto skutečnost měla žalovaná splnit svůj dluh nejpozději dne 12. 7. 2021. Protože tak žalovaná neučinila, dostala se ode dne 13. 7. 2021 podle , , do prodlení a žalobkyně má právo i na úrok z prodlení z této části. Z tohoto důvodu byla žalovaná rovněž zavázána k úhradě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 %, která odpovídá zákonné výši úroku z prodlení k prvnímu dni prodlení ve smyslu vládního Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.

19. Právní předchůdkyně žalobkyně – společnost právnická osoba přitom následně uzavřela se žalobkyní platnou smlouvu o postoupení obou shora specifikovaných pohledávek za žalovanou na žalobkyni. Na základě této smlouvy o postoupení pohledávky proto byly pohledávky vůči žalované se vším příslušenstvím a případným zajištěním platně převedeny ze společnosti právnická osoba na žalobkyni, jež je tak nyní ve sporu aktivně legitimována, přičemž oznámení o postoupení pohledávek učinila ve vztahu k žalované právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel.

20. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. věta před středníkem a činí tři dny od právní moci rozsudku, když v daném případě zejména vzhledem k již dlouhé době trvání, povaze a nemalé výši dluhu, jakož i k dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalované k tomuto dluhu, soud žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší, případně pro povolení splátek, neshledal, respektive tyto důvody nebyly žádným z účastníků ani tvrzeny.

21. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem částky 29 149 Kč s příslušenstvím z celkového předmětu řízení ve výši 68 464, 9569 Kč s příslušenstvím. Již z tohoto pohledu, s ohledem na výši požadovaného jen kapitalizovaného příslušenství, je tedy zřejmé, aniž by soud konkrétně kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni právní moci rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp.zn. ), že procesně úspěšnější byla v daném řízení žalovaná, která by tak měla právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalované žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, pročež soud rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.