Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 221/2021-151

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci

žalobkyně: ; název žalobkyně, IČO číslo

sídlem adresa žalobkyně, ulice republika

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalované: ; celé jméno žalované, datum narození

bytem adresa žalované

o zaplacení 72 099 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 72 099 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 55 918,19 Kč, s úrokem ve výši 16,9 % ročně z částky 72 099 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 72 099 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 26 587,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 72 099 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 55 918,19 Kč, s úrokem ve výši 16,9 % ročně z částky 72 099 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 72 099 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 26 587,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 17. 3. 2020 domáhala po žalované zaplacení 72 099 Kč s příslušenstvím vymezeným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu smlouvy o povoleném přečerpání, která měla být mezi účastnicemi uzavřena dne 30. 11. 2015. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr formou povoleného přečerpání jejího běžného účtu až do výše povoleného limitu 74 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že takto poskytnuté prostředky žalobkyni vrátí a současně zaplatí úrok za jejich poskytnutí, který byl sjednán v sazbě 16,90 % ročně. Současně se zavázala k tomu, že nepřekročí povolený úvěrový limit a zajistí na svém účtu ke konci zúčtovacího období dostatek prostředků k automatické úhradě měsíčních splátek úroků z povoleného přečerpání včetně případných úroků z prodlení. Ve smlouvě bylo sjednáno, že pokud žalovaná z jakéhokoliv důvodu překročí úvěrový limit, stane se taková částka nepovoleným debetním zůstatkem a bude splatná ihned. V takovém případě byla žalobkyně oprávněna rovněž k zesplatnění celého poskytnutého úvěru, případně k odstoupení od smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaná povolený limit opakovaně překročila, žalobkyně tohoto práva využila a od smlouvy odstoupila dopisem ze dne 31. 1. 2017, čímž se celý dluh žalované z předmětné smlouvy stal ke dni 30. 6. 2017 jednorázově splatným. Žalovaná částka sestávala z nesplacené jistiny úvěru ve výši 69 490 Kč, která byla tvořena rozdílem mezi vyčerpanými prostředky a žalovanou provedenými vklady, a dále dlužnými poplatky účtovanými žalované v souvislosti s poskytnutým úvěrem ve výši 2 609 Kč.

2. Vedle dlužné částky v celkové výši 72 099 Kč tvořené dlužnou jistinou a poplatky žalobkyně dále požadovala zaplacení částek, které v žalobě označila jako„ kapitalizovaný úrok“. Jednalo se o částky ve výši 8 325,91 Kč, respektive 47 592,28 Kč. K výzvě soudu žalobkyně podáními soudu došlými dne 1. 10. 2021, potažmo 3. 1. 2022, především však prostřednictvím své zástupkyně ústně u jednání, které se ve věci konalo 6. 1. 2022, upřesnila mechanismus výpočtu požadovaného kapitalizovaného úroku, který podle ní probíhal tak, že žalobkyně úročila aktuálně dlužnou jistinu úvěru (tj. tu částku, o kterou v dané chvíli žalovaná povoleným způsobem přečerpala svůj účet do minusu) sjednanou sazbou smluvního úroku ve výši 16,90 % ročně, a to až do 16. 8. 2017, kdy byla žalovanou provedena poslední úhrada na její dluh z předmětné smlouvy, jejíž výše činila 4 510 Kč. Již před tímto datem přitom dle žalobkyně žalovaná překročila povolený úvěrový limit, přičemž žalobkyně částky, o které byl limit překročen (tyto jsou uvedeny v pátém sloupci tabulky obsažené na č.l. 146 verte spisu), úročila jednak rovněž sazbou 16,90 % ročně, jednak navíc ještě sazbou zákonného úroku z prodlení, která činila 8,05 % ročně. Následně od 17. 8. 2017 již úročila sazbou 16,90 % ročně navýšenou o příslušnou sazbu zákonného úroku z prodlení celkovou dlužnou částku. Úhrady shora uvedených částek v celkové výši 55 918,19 Kč (8 325,91 + 47 592,28) se tudíž žalobkyně domáhala dílem z titulu práva na zaplacení smluvního úroku z dlužné jistiny úvěru, dílem z titulu práva na úhradu zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny úvěru, přičemž tento svůj nárok kapitalizovala k datu 4. 2. 2020 Vedle takto kapitalizovaného úroku požadovala dále zaplacení běžícího smluvního úroku ve výši 16,90 % ročně z částky odpovídající dlužné jistině a poplatkům za dobu od 5. 2. 2020 do zaplacení a dále zákonného úroku z prodlení z téže částky za totéž období.

3. Žalovaná se k žalobě, která jí byla soudem zaslána na adresu místa jejího trvalého pobytu v době, kdy žalovaná ještě neměla zřízenu datovou schránku, ani přes výzvu soudu nevyjádřila. Ve věci bylo nařízeno ústní jednání, a to původně na den 30. 11. 2021 na 9:00 hodin. V tento den v ranních hodinách, tj. pouze několik minut předtím, než mělo být zmíněné jednání zahájeno, žalovaná telefonicky kontaktovala soudce s žádostí o odročení jednání s odůvodněním, že jí vyšly pozitivně dva antigenní testy na přítomnost koronaviru, je tedy objednána na PCR test a k jednání se nemůže osobně dostavit. Žalovaná rovněž popsala své aktuální osobní problémy a zmínila, že žalobou uplatněný nárok rozhodně neuznává, neboť úvěr, který jí byl žalobkyní poskytnut, již zcela splatila z peněžních prostředků, které jí poskytla právnická osoba Dále se zavázala, že nejpozději do konce týdne, tj. do 5. 12. 2021, soudu zašle prostřednictvím datové schránky potvrzení o tom, že absolvovala PCR test, a že nejpozději u jednání, které bylo následně odročeno na 6. 1. 2022, předloží listinné důkazy prokazující její tvrzení o úhradě dluhu. Nic z toho však žalovaná neučinila a k odročenému jednání se bez omluvy nedostavila, ač jí bylo předvolání doručeno do její datové schránky. Proto soud postupoval v souladu s  , v účinném znění (dále jen„ “), a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.

4. Ze smlouvy o povoleném přečerpání uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované na její žádost a v její prospěch peněžní prostředky až do výše 74 000 Kč, a to formou zvláštního úvěru. Žalovaná se zavázala shora uvedený limit nepřekročit a za sjednaných podmínek splatit poskytnuté prostředky a zaplatit úroky a jiné příslušenství. Peněžní prostředky měly být žalované poskytnuty tak, že jí žalobkyně umožní i opakovaně přečerpat disponibilní zůstatek na jejím běžném účtu č. bankovní účet, a to až do výše úvěrového limitu. Poskytnuté prostředky měly být úročeny úrokovou sazbou ve výši 16,90 % ročně. Žalovaná byla zároveň povinna dle smlouvy hradit žalobkyni poplatky a ceny za zvláštní služby nebo úkony související s úvěrem, o které žalobkyni požádá, uvedené v Sazebníku bankovních poplatků žalobkyně platném v den poskytnutí příslušné placené služby. V čl. IV. odst. 1 smlouvy bylo sjednáno, že pokud žalovaná z jakéhokoliv důvodu překročí úvěrový limit, stane se takováto částka nepovoleným debetním zůstatkem, který je žalovaná povinna ihned splatit. Z částky nepovoleného debetního zůstatku mohla navíc žalobkyně požadovat vedle smluvního úroku též zákonný úrok z prodlení. Nedílnou součást úvěrové smlouvy tvořily všeobecné obchodní podmínky žalobkyně pro povolené přečerpání pro fyzické osoby (dále jen„ VOP“). Dle čl. 3 .2.1 písm. a) a b) VOP byla žalobkyně v případě, že nastane skutečnost, která znamená či vyvolá podstatnou změnu okolností, za nichž bylo povolené přečerpání žalované poskytnuto, a která může ohrozit včasné a úplné splnění jejích dluhů z povoleného přečerpání, zejména pokud se žalovaná dostane do prodlení se splacením jakékoliv peněžité částky vůči žalobkyni, případně dojde z jakéhokoliv důvodu k překročení sjednaného úvěrového limitu, oprávněna písemným oznámením odeslaným žalované prohlásit všechny své pohledávky za splatné kde dni uvedenému v prohlášení, případně odstoupit od smlouvy o povoleném přečerpání.

5. Ze sazebníku žalobkyně, který činil rovněž nedílnou součást shora uvedené smlouvy, činil u debetních karet vystavených žalobkyní poplatek za pojištění pro případ zneužití karty 29 Kč měsíčně, poplatek za zjištění disponibilního zůstatku na účtu prostřednictvím bankomatu 9 Kč, poplatek za odeslání jednorázové SMS notifikace v rámci služby SMS Push 2 Kč za 1 SMS, poplatek za zaslání 1. upomínky 150 Kč a poplatek za zaslání 2. a další upomínky 500 Kč.

6. Z žalobkyní předložené transakční historie ke shora uvedenému běžnému účtu žalované bylo zjištěno, že žalovaná poprvé překročila povolený úvěrový limit na tomto účtu 19. 1. 2016, kdy na účtu vznikl záporný zůstatek ve výši 74 311,62 Kč. Následně se tato situace několikrát opakovala. V období od 28. 11. 2016 do 30. 1. 2020 pak byly žalované vyúčtovány poplatky v celkové výši 2 609 Kč, přičemž se jednalo o poplatky za pojištění v celkové výši 1 438 Kč, celkem tři poplatky za upomínky v celkové výši 1 150 Kč, poplatek za zjištění zůstatku v bankomatu ve výši 9 Kč a poplatky za SMS mimo balíček v celkové výši 12 Kč.

7. Z dopisu žalobkyně z 30. 1. 2017 bylo zjištěno, že žalobkyně písemně vyzvala žalovanou, aby ve lhůtě sedmi dnů od doručení dopisu uhradila dluh vyplývající z předmětné smlouvy o povoleném přečerpání ve výši 3 268,47 Kč a poplatku ve výši 500 Kč za odeslání uvedené upomínky, a současně upozornila žalovanou na to, že pokud dluh ve stanovené lhůtě neuhradí, má považovat dopis za odstoupení od smlouvy o vedení běžného účtu i smlouvy o jeho povoleném přečerpání.

8. Z předžalobní výzvy zástupce žalobkyně z 19. 2. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná byla žalobkyní písemně vyzývána k úhradě dlužné částky ve výši 139 210,85 Kč s příslušenstvím vzniklé z titulu předmětné smlouvy o povoleném přečerpání s upozorněním, že pokud dluh nezaplatí, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. Dle přiloženého poštovního podacího archu byla zásilka obsahující výzvu odeslána žalované dne 19. 2. 2020.

9. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o povoleném přečerpání, na jejímž podkladě žalobkyně umožnila žalované čerpat úvěr formou povoleného přečerpání disponibilního zůstatku na jejím běžném účtu, a to až do výše úvěrového limitu 74 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že uvedený limit nepřekročí a za sjednaných podmínek splatí žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky, současně jí zaplatí úrok, jehož výše činila 16,90 % ročně, a dále též poplatky související s úvěrem, jejichž výše vycházela ze sazebníku žalobkyně, který tvořil nedílnou součást smlouvy, stejně jako VOP. V těch bylo mimo jiné ujednáno, že pokud žalovaná z jakéhokoliv důvodu překročí úvěrový limit, stane se částka, o kterou limit překročila, nepovoleným debetním zůstatkem, který bude žalovaná povinna ihned splatit. Z této částky žalobkyně rovněž mohla účtovat žalované smluvní úrok. Pro případ, že se žalovaná dostane do prodlení se splacením jakékoliv peněžité částky, případně překročí sjednaný úvěrový limit, byla sjednána možnost žalobkyně úvěr zesplatnit, případně odstoupit od smlouvy. Žalovaná v průběhu trvání smluvního vztahu několikrát překročila na svém účtu povolený úvěrový limit, poprvé se tak stalo 19. 1. 2016, kdy na účtu vznikl záporný zůstatek ve výši 74 311,62 Kč. V období od 28. 11. 2016 do 30. 1. 2020 jí byly žalobkyní vyúčtovány poplatky v celkové výši 2 609 Kč. Tato částka sestávala z poplatků za pojištění v celkové výši 1 438 Kč, tří poplatků za upomínky v celkové výši 1 150 Kč, poplatku za zjištění zůstatku v bankomatu ve výši 9 Kč a poplatků za SMS mimo balíček v celkové výši 12 Kč. Žalobkyně dopisem z 30. 1. 2017 vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky vzniklé z titulu shora uvedené smlouvy ve výši 3 268,47 Kč ve lhůtě sedmi dnů od doručení dopisu s tím, že pokud žalovaná v této lhůtě dluh neuhradí, má považovat dopis za odstoupení od smlouvy. Následně byla žalovaná zástupcem žalobkyně vyzvána upomínkou z 19. 2. 2020 k úhradě dlužné částky v celkové výši 139 210,85 Kč s tím, že se jedná o dluh vzniklý z titulu předmětné smlouvy o povoleném přečerpání, přičemž k úhradě jí byla poskytnuta další dodatečná lhůta a současně byla upozorněna na možnost soudního vymáhání dluhu.

10. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle a násl. , v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů ve znění účinném do 30. 11. 2016.

11. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, zatímco úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o povoleném přečerpání, která ve své podstatě byla smlouvou o úvěru uzavřenou podle § 2395 o. z. Na základě této smlouvy žalobkyně umožnila žalované přečerpat její běžný účet až do výše úvěrového limitu 74 000 Kč. Žalovaná tedy byla dle smlouvy i podle citovaného § 2395 o. z. povinna nejen takto vyčerpané peněžní prostředky (tj. jistinu úvěru) vrátit, ale současně i zaplatit sjednaný úrok ve výši 16,90 % ročně a dále poplatky související s poskytnutým úvěrem. K datu 19. 1. 2016 žalovaná na svém účtu poprvé překročila povolený limit, již tehdy vzniklo žalobkyni právo dle čl. 3 .2.1 písm. a) a b) VOP zesplatnit jednorázově poskytnutý úvěr a současně odstoupit od smlouvy. Žalobkyně tohoto svého smluvního oprávnění využila až později, od smlouvy odstoupila dopisem z 30. 1. 2017. Tím vznikla žalované povinnost jednak vrátit celou dlužnou jistinu úvěru, jednak též zaplatit do té doby naběhlý smluvní úrok ve výši 16,90 % ročně s tím, že dlužná jistina se tímto úrokem úročila i nadále, neboť podle § 2399 odst. 2 věty druhé o. z. platí úvěrovaný úrok z úvěru od poskytnutí peněžních prostředků až do doby jejich úplnému vrácení úvěrovanému.

13. Žalovaná sice do telefonu soudci sdělila, že svůj dluh z předmětné smlouvy již žalobkyni zcela uhradila, nicméně jinak zůstala v řízení zcela nečinnou, na podanou žalobu nijak nereagovala, nařízeného jednání se bez omluvy nezúčastnila a se soudem nijak nekomunikovala. I kdyby soud vycházel z toho, že telefonické sdělení žalované představovalo její procesní obranu proti podané žalobě, nelze než konstatovat, že žalovaná nepředložila jakýkoliv důkaz, který by její tvrzení o úhradě dluhu podporoval. Tím, že se nezúčastnila jednání ve věci, se pak připravila o možnost, aby jí bylo ze strany soudu poskytnuto příslušné procesní poučení podle , tedy poučení o tom, že pokud má soud uvěřit jejímu tvrzení a podanou žalobu zamítnout (z toho důvodu, že žalovaná částka již byla uhrazena), je třeba, aby žalovaná své tvrzení o úhradě dluhu prokázala. Za dané situace soudu nezbylo, než vycházet z tvrzení obsažených v žalobě, respektive v následných doplňujících podáních žalobkyně, podle nichž aktuálně činí dluh žalované na jistině úvěru 69 490 Kč a na poplatcích 2 609 Kč. Proto shledal žalobu jako důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl. Zavázal tedy žalovanou k úhradě částky v celkové výši 72 099 Kč, a to včetně žalobou nárokovaného příslušenství v podobě smluvního a zákonného úroku z prodlení. Nárok na úhradu smluvního úroku z dlužné jistiny v požadované výši 16,90 % ročně se opírá jak o o. z., tak zejména o text samotné úvěrové smlouvy, v němž se žalovaná k jeho úhradě zavázala. Žalobkyni svědčí nárok jak na úrok ve výši kapitalizované ke dni 4. 2. 2020 (tj. úrok počítaný z měnící se dlužné jistiny naběhlý do odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně a následně i po tomto odstoupení až do data 4. 2. 2020), tak dále i na běžící úrok ode dne následujícího, tj. od 5. 2. 2020, do zaplacení. To samé platí i pro úrok z prodlení, který si žalobkyně rovněž nárokovala zčásti ve výši kapitalizované k datu 4. 2. 2020, částečně jako běžící úrok z prodlení v zákonné sazbě od 5. 2. 2020 do zaplacení. Nárok na úhradu úroku z prodlení se opírá o o. z., neboť žalovaná se dostala do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyla odpovědná. Výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí

14. Podle svědčí procesně zcela úspěšné žalobkyni vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávaly v daném případě ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 884 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 23 703,90 Kč. Náklady zastoupení žalobkyně tvořila v prvé řadě mimosmluvní odměna advokáta ve výši 18 090 Kč za celkem čtyři úkony právní služby učiněné ve smyslu vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , advokátního tarifu v účinném znění (dále jen„ AT“), a to za převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby, účast u jednání 30. 11. 2021 (toto se nakonec nekonalo z důvodů uvedených v odstavci 3, nicméně zástupce žalobkyně k jednání přicestoval a vzhledem k tomu, že žalovaná nepředložila soudu slibované potvrzení o její účasti na PCR testu a neprokázala tak, že se skutečně k uvedenému jednání nemohla z omluvitelných důvodů dostavit, považuje soud za účelně vynaložený náklad žalobkyně rovněž odměnu zástupce žalobkyně související s jeho účastí u zmíněného jednání, a to včetně příslušné paušální náhrady hotových výdajů – viz dále) a účast u jednání 6. 1. 2022, kdy za každý z uvedených úkonů právní služby náleží zástupci žalobkyně odměna ve výši 4 020 Kč podle bodu 5 AT počítaná v souladu s  AT z tarifní hodnoty odpovídající předmětu sporu, tj. z částky 72 099 Kč, a za jeden úkon právní služby učiněný ve smyslu AT (jednoduchá výzva k plnění), za nějž náleží v poloviční výši 2 010 Kč. Dále byly náklady zastoupení tvořeny pěti paušálními náhradami hotových výdajů vynaložených v souvislosti se shora uvedenými úkony právní služby po 300 Kč podle AT a náhradou za 21% DPH ze shora uvedených položek ve výši 4 113,90 Kč podle Soud tak uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 26 587,90 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ( ).

15. Pouze pro úplnost soud dodává, že nepřehlédl, že si žalobkyně účtovala v rámci vyčíslení náhrady nákladů řízení rovněž náhradu nákladů souvisejících se sepisem písemného vyjádření z 30. 9. 2021, a to konkrétně mimosmluvní odměnu advokáta za tento úkon, související paušální náhradu hotových výdajů a náhradu za DPH. Soud však tyto náklady vyhodnotil jako neúčelné, neboť v rámci uvedeného vyjádření žalobkyně toliko reagovala na jeho výzvu k objasnění mechanismu výpočtu žalobou nárokovaného kapitalizovaného úroku. Fakt, že žalobkyně neposkytla veškerá potřebná skutková tvrzení již v podané žalobě (z té nebylo možné dovodit, jakým způsobem žalobkyně dospěla k výši nárokovaného příslušenství) a musela být soudem následně vyzývána k jejímu upřesnění, nemůže jít k tíži žalované a náklady s tím spojené soud nepovažuje za účelné ve smyslu Proto jejich náhradu žalobkyni nepřiznal.

16. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s  na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích. Odvolání je třeba podat u Okresního soudu ve Svitavách.

Nebude-li tímto rozsudkem uložená povinnost splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí.