Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 335/2021-44

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci

žalobkyně: ; anonymizováno právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 9 212 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 6 363 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 1. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 2 849 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 1. 8. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 748 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 6 363 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 1. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 2 849 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 1. 8. 2021 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 748 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu 29. 11. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení 9 212 Kč se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky od 1. 8. 2021 do zaplacení z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, která byla dle žaloby mezi účastníky uzavřena distančně prostřednictvím elektronických prostředků dne 12. 4. 2021. Tvrdila, že na základě této smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 5 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 20 % měsíčně a poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, to vše v pravidelných měsíčních splátkách. Celkem za dobu trvání smluvního vztahu účastníků vznikla žalovanému povinnost vrátit jistinu úvěru ve výši 5 000 Kč, zaplatit poplatek za čerpání úvěru ve výši 1 000 Kč a úrok ve výši 2 849 Kč. Žalovaný nesplácel úvěr dle dohodnutého splátkového kalendáře a dostal se do prodlení se splácením delšího než 2 měsíce, proto je žalobkyně dle bodu 6.5 smlouvy oprávněna požadovat splacení celého dluhu vzniklého z titulu předmětné smlouvy. Žalovaný však tento dluh doposud ani zčásti neuhradil a je tak od 1. 8. 2021 v prodlení. Žalobkyni dle žaloby v souvislosti s prodlením žalovaného vznikl nárok rovněž na zaplacení účelně vynaložených nákladů ve výši 363 Kč, které odpovídají nákladům na mimosoudní vymáhání dlužné částky dle příslušného ustanovení mandátní smlouvy z 29. 5. 2013 uzavřené se společností právnická osoba Celkem se tedy žalobkyně domáhala zaplacení 9 212 Kč včetně zákonného úroku prodlení z této částky za dobu od prvního dne prodlení žalovaného do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla soudem zaslána na adresu, na které je žalovaný hlášen k trvalému pobytu, přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v  , v účinném znění (dále jen„ “). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, soud tedy jeho souhlas ve smyslu citovaného ustanovení předpokládal.

4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

Mezi účastníky byla dne 12. 4. 2021 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž podkladě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho požádání peněžní prostředky do výše úvěrového limitu 50 000 Kč, a to i opakovaně. Ještě dne 12. 4. 2021 poskytla žalovanému převodem ve prospěch jeho bankovního účtu č. bankovní účet uvedeného ve smlouvě peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté prostředky žalobkyni vrátí a současně za každé čerpání peněžních prostředků zaplatí poplatek ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru. Dále byl dle smlouvy povinen za dobu od prvního dne druhého kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém dojde k čerpání peněžních prostředků, až do jejich vrácení platit z dlužné částky úrok ve výši 20 % měsíčně s tím, že pokud dojde k zesplatnění úvěru, pak se výše úroku počínaje prvním dnem splatnosti celého dluhu až do jeho splacení měla snížit na 8 % ročně. Ve smlouvě bylo ujednáno, že jak poplatek za čerpání úvěru, tak naběhlý úrok se ke konci každého kalendářního měsíce stanou součástí jistiny dluhu žalovaného. Ten byl povinen splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách, jejichž minimální výše činila jednu pětinu částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však 300 Kč, a pokud byla částka dlužná k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce nižší než 300 Kč, pak byla výše minimální splátky úvěru rovna částce dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu trvajícího déle než 2 měsíce bylo sjednáno, že se celý dluh z předmětné smlouvy o úvěru stane bez dalšího jednorázově splatným a žalobkyně je oprávněna žádat jeho zaplacení. Smlouva zároveň obsahovala ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit účelně vynaložené náklady vzniklé žalobkyni v souvislosti s jejím případným prodlením, jejichž výše činila 200 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení žalovaného. Předžalobní výzvou z 18. 10. 2021 žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a upozornila jej, jaké důsledky pro něj bude mít případné neuhrazení dluhu.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle a násl. , v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazovala znaky spotřebitelského úvěru dle příslušných ustanovení , o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů.

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Podle § 580 odst. 1 věty prvé o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o revolvingovém úvěru uzavřenou podle § 2395 o. z. Žalobkyně svůj závazek z této smlouvy splnila, neboť poskytla žalovanému možnost čerpat formou revolvingu peněžní prostředky a tímto způsobem žalovanému poskytla celkem 5 000 Kč.

11. Žalobkyni dle příslušných smluvních ustanovení i podle § 2395 o. z. nepochybně vzniklo právo na vrácení poskytnuté jistiny úvěru ve výši 5 000 Kč. Pro posouzení oprávněnosti žalobou uplatněného nároku však bylo třeba zhodnotit, zda lze považovat za přiměřená a souladná s dobrými mravy smluvní ujednání zakládající nárok žalobkyně na zaplacení poplatku za čerpání úvěru ve výši 20 % z poskytnuté jistiny (čl. 5 smlouvy), respektive na zaplacení smluvního úroku ve výši 20 % měsíčně z poskytnuté jistiny (čl. 6 1. smlouvy).

12. Soud předně podotýká, že si je vědom toho, že smlouva o úvěru je již ze své podstaty smlouvou úplatnou, neboť ujednání o povinnosti úvěrovaného zaplatit úvěrujícímu úrok za poskytnutí úvěru je ve smyslu § 2395 o. z. nezbytnou náležitostí smlouvy o úvěru. Zároveň je však třeba vycházet z toho, že úrok, respektive úplatu za poskytnutí úvěru nelze sjednat v libovolné výši, a to obzvláště za situace, kdy v pozici úvěrovaného vystupuje spotřebitel, jako je tomu v posuzované věci. Je třeba připustit, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší úplaty za poskytnutí úvěru není zákonem striktně upravena. Z ustálené judikatury však lze dovodit, že při posouzení přiměřenosti výše smluveného úroku je třeba vycházet v prvé řadě z obvyklé úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů a půjček v době uzavření konkrétní smlouvy. Zároveň je nutné zohlednit okolnosti daného případu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. ). Za rozpornou s dobrými mravy pak zpravidla je třeba považovat takovou výši úroků, která obvyklou úrokovou sazbu v době sjednání úroků podstatně převyšuje. Současně platí, že v souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků u peněžité půjčky je pouze takové jednání věřitele, který se„ spokojí“ – bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník – s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny, a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá„ zhodnotit“ běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, kdy dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. ). Uvedené závěry lze nepochybně využít i ve vztahu ke smlouvě o úvěru.

13. Nahlédnutím do databáze časových řad ARAD, která je dostupná na webových stránkách České národní banky, soud zjistil, že průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu u nových obchodů činila v dubnu 2021, tj. v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru, 8,51 % ročně (viz tabulka B2 .1.2, číslo ukazatele 5 – Domácnosti a NISD (S.14+S.15) – na spotřebu celkem). V řešeném případě přitom jen samotný sjednaný úrok činil 20 % měsíčně, což odpovídá roční úrokové sazbě ve výši 240 %. Navíc byl nad rámec úroku sjednán ještě poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z poskytnuté jistiny. Žalobkyně sice argumentovala tím, že tento poplatek měl pokrýt výhradně její náklady související zejména se zpracováním, vyhodnocením, přijetím a schválením žádosti o čerpání úvěru a zajištěním zdrojů peněžních prostředků, soud však toto tvrzení odmítá akceptovat, a to z níže popsaných důvodů.

14. Je nepochybné, že žalobkyni v souvislosti s poskytnutím úvěru žalovanému nějaké náklady vzniknout musely, a to ať už se jednalo o náklady administrativní, související se samotným vyřízením žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru či s přípravou smluvní dokumentace, nebo o náklady spojené se zajištěním peněžních prostředků a jejich výplatou žalovanému. Poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů je však předmětem podnikání žalobkyně. Z toho plyne, že žalobkyně musí disponovat potřebným administrativním i materiálním zázemím k tomu, aby byla schopna vyřizovat jednotlivé obchodní případy, jichž řeší ročně dozajista stovky či spíše tisíce, s co možná nejnižšími provozními náklady. Rozhodně není možné akceptovat tvrzení, že výše nákladů vynaložených žalobkyní v souvislosti s vyřízením žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru by při každém čerpání peněžních prostředků odpovídala 20 % z poskytnuté částky, tj. sjednanému poplatku za čerpání úvěru. Soudu je z úřední činnosti známo, že poplatek za čerpání úvěru v uvedené výši je standardní součástí formulářových smluv o revolvingovém úvěru žalobkyně. Pokud by tento poplatek skutečně odpovídal reálně vynaloženým nákladům žalobkyně, pak by dozajista nemohl být navázán výlučně na výši poskytnuté jistiny úvěru. Náklady žalobkyně související s vyřízením úvěru ve výši 100 000 Kč totiž zcela jistě nebudou pětkrát vyšší než náklady na vyřízení úvěru ve výši 20 000 Kč, přitom poplatek za čerpání úvěru by v prvním případě činil 20 000 Kč, ve druhém pak„ pouze“ 4 000 Kč. Z těchto důvodů má soud za to, že sjednaný poplatek za čerpání úvěru ve své podstatě plní přinejmenším zčásti funkci úplaty za poskytnutí úvěru, tedy v podstatě se jedná jen o další část smluvního úroku z úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Proto jej nelze posuzovat izolovaně od úroku ujednaného v čl. 6 smlouvy jakožto další platby, k níž se žalovaný v souvislosti s poskytnutím úvěru zavázal.

15. Soud nepominul, že v daném případě získal žalovaný peněžní prostředky bez nutnosti zajištění či jejich účelové vázanosti. To pro něj nepochybně znamenalo mnohem snazší a rychlejší přístup k potřebným financím, než kdyby o úvěr žádal u některé banky, kde by musel absolvovat jistě nepoměrně přísnější proces ověřování jeho schopnosti úvěr splatit, který by mohl vést i k tomu, že by mu banka úvěr vůbec nemusela poskytnout. S tím souvisí i zvýšená rizikovost celého obchodu pro žalobkyni jakožto poskytovatele úvěru. Právě z těchto důvodů by byl soud ochoten akceptovat, aby byl ve smlouvě ujednán vyšší úrok (resp. úplata), než jaký by odpovídal shora uvedené úrokové sazbě obvyklé v době poskytnutí úvěru. Jestliže však si však žalobkyně nárokovala vedle poplatku za čerpání úvěru ve výši 20 % z jistiny ještě smluvní úrok, jehož výše odpovídala roční úrokové sazbě 240 %, takový postup již nelze odůvodnit ani shora popsanými hledisky a je nepochybné, že takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy, neboť převyšuje obvyklou úrokovou sazbu v době uzavření smlouvy takřka třicetkrát. Soud má za to, že za daných okolností je možné akceptovat, aby výše úplaty za poskytnutí úvěru činila 20 % z poskytnuté jistiny úvěru, což by odpovídalo sjednanému poplatku za čerpání úvěru. Z takové úplaty, jejíž výše je v porovnání s obvyklou úrokovou sazbou v době uzavření smlouvy i tak vysoce nadstandardní, by žalobkyně měla být bez problémů schopna nejen pokrýt veškeré své náklady související s uzavřenou smlouvou a poskytnutím peněz žalovanému, ale též vygenerovat dostatečný obchodní zisk z celé transakce. Zároveň lze takovou úplatu hodnotit ještě jako přiměřenou ve vztahu k výši poskytnutého úvěru a dalším okolnostem případu. Naopak ujednání o smluvní úroku ve výši 20 % z poskytnuté jistiny měsíčně soud vyhodnotil jako neplatné ve smyslu § 580 odst. 1 věty prvé o. z. pro jeho zjevný rozpor s dobrými mravy, přičemž k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu žalovaného (viz § 588 o. z.).

16. Žalobkyně se žalobou domáhala též zaplacení účelně vynaložených nákladů spojených s prodlením žalovaného, jejichž nárokovanou výši 121 Kč měsíčně odvozovala od příslušného ujednání mandátní smlouvy uzavřené dne 29. 5. 2013 s právnická osoba, respektive od výše v této mandátní smlouvě sjednaného poplatku, za který pro žalobkyni vymáhala pohledávky tato externí společnost. Takto vysoká měsíční sazba ani celková z tohoto titulu žalobkyní požadovaná částka (363 Kč) se soudu nejeví jako nepřiměřená a za situace, kdy žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobkyně o tom, že se dostal do prodlení se splacením svého dluhu z předmětné úvěrové smlouvy, soud neshledal důvod, proč by žalobkyni neměl svědčit nárok na úhradu shora uvedené částky.

17. S ohledem na shora uvedené lze uzavřít, že žalovanému vznikla v souvislosti s uzavřenou smlouvou o revolvingovém úvěru povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu ve výši 5 000 Kč, zaplatit poplatek ve výši 20 % z této jistiny, tj. ve výši 1 000 Kč, a dále zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady spojené s jejím prodlením ve výši 363 Kč. Celkový dluh žalovaného vyplývající z předmětné smlouvy tak činil 6 363 Kč. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že jí žalovaný doposud na tento dluh neuhradil ničeho. Bylo přitom na žalovaném, aby v případě, že svůj dluh žalobkyni již uhradil zcela či alespoň částečně, takovou skutečnost soudu nejen tvrdil, ale zejména prokázal. Nic z toho se ovšem nestalo, žalovaný zůstal po celou dobu trvání řízení nečinným, na podanou žalobu nijak nereagoval a se soudem nekomunikoval. Tomu tedy nezbylo, než, pokud jde o výši úhrad žalovaného, vycházet z podané žaloby. Dospěl proto k závěru, že žalovanému zbývá k úhradě shora uvedených 6 363 Kč. V tomto rozsahu proto podané žalobě vyhověl a žalovaného zavázal též k zaplacení požadovaného zákonného úroku z prodlení z této částky, a to s odkazem na o. z., neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyl odpovědný. Výše přiznaného úroku z prodlení se řídí

18. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 2 849 Kč s příslušným zákonným úrokem z prodlení, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

19. O nákladech řízení soud rozhodl podle Předmětem řízení bylo zaplacení částky 9 212 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 6 363 Kč, naopak co do částky 2 849 Kč byla žaloba zamítnuta a v tomto rozsahu měl tedy procesní úspěch žalovaný. Míra úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve vztahu k předmětu řízení tak činí 69 % ku 31 % ve prospěch žalobkyně, které podle shora citovaného zákonného ustanovení svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 38 % (69 – 31 = 38).

20. Náklady řízení žalobkyně sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 968 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 500 Kč za dva úkony právní služby učiněné ve smyslu vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , advokátního tarifu v účinném znění (dále jen„ AT“), a to za převzetí a přípravu zastoupení a sepis žaloby, po 200 Kč podle AT a jeden úkon právní služby učiněný ve smyslu AT (jednoduchá výzva k plnění) v poloviční výši 100 Kč, dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle AT a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 168 Kč podle AT). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 748 Kč (38 % z celkových nákladů ve výši 1 968 Kč), a to k rukám jeho zástupce ( ).

21. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud v souladu s  stanovil na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.