Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

41 C 203/2021-38

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Denisou Georgesovou ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph. D.

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 18 700 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 700 Kč s 29% úrokem ročně od 21. 1. 2020 do zaplacení, s 8,5% úrokem z prodlení ročně od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 3 262,89 Kč a 4 986,15 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D., advokáta se sídlem v Praze.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 700 Kč s 29% úrokem ročně od 21. 1. 2020 do zaplacení, s 8,5% úrokem z prodlení ročně od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 3 262,89 Kč a 4 986,15 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta se sídlem v Praze.</b>

1. Žalobním návrhem podaným k Okresnímu soudu Brno-venkov dne 28. 7. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 700 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 30. 12. 2017 právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba,

IČO) uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce číslo na základě které poskytla žalovanému v hotovosti finanční prostředky ve výši 20 000 Kč v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal úvěr uhradit v 60ti týdenních splátkách ve výši 623 Kč,

a to společně s částkou ve výši 17 333 Kč, představovanou součtem kapitalizovaných úroků ve výši 3 577 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29% ročně, odměnou za zpracování a doručení ve výši 5 340 Kč a částkou za administrativní činnost ve výši 8 416 Kč. Dále uvedla,

že žalovaný se dostal do prodlení, poslední splátku uhradil dne 4. 1. 2018. Žalobkyně tvrdila, že pohledávka za žalovaným na ni byla postoupena smlouvou ze dne 20. 1. 2020. Následně uvedla, že požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 18 700 Kč, když uvedla,

že po postoupení pohledávky žalovaný uhradil ještě částku ve výši 1 300 Kč, dále uhrazení kapitalizovaných úroků ve výši 4 986,15 Kč, představovaných sjednaným úrokem ve výši 29% ročně z částky 18 700 Kč od 24. 2. 2019 (tzn. ode dne marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře) do 20. 1. 2020, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení v částce 3 262,89 Kč, představovaných zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z dlužné jistiny ve výši 18 700 Kč od 12. 1. 2018 (tzn. od marného uplynutí lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným) do 20. 1. 2020 a sjednané úroky z prodlení ve výši 29% ročně z částky 18 700 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši 18 700 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Závěrem uvedla,

že nepožaduje zaplacení zbývajících poplatků. A dále, že žalovaný závazek nesplnil ani po odeslání předžalobní výzvy.

2. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného její právní předchůdkyně posuzovala na základě informací, které jí byly žalovaným poskytnuty před uzavřením úvěrové smlouvy, tyto informace si právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala nahlédnutím do veřejných registrů a podle dokladů, jež žalovaný předložil. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 30. 12. 2017 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v hotovosti žalovanému finanční částku ve výši 20 000 Kč, a to ke dni uzavření smlouvy a žalovaný

se zavázal úvěr splatit v 60ti týdenních splátkách ve výši 623 Kč, když poslední splátka

je splatná do 23. 2. 2019. Žalovaný se zavázal splatit úvěr společně s úrokem ve výši 3 547 Kč, úhradou za zpracování úvěru ve výši 5 340 Kč a poplatkem za administrativní činnost

ve výši 8 416 Kč. Mezi stranami byla sjednána výše úroků pro případ trvání smlouvy v délce 12 měsíců na 15% ročně.

5. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil částku 1 300 Kč.

6. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 20. 1. 2020, postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 20. 1. 2020.

7. Předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván dne 11. 5. 2020.

8. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 30. 5. 2017 úvěrovou smlouvu, na základě které poskytla žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit v 60ti týdenních splátkách ve výši 623 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr společně s úrokem ve výši 3 577 Kč, odměnou za zpracování a doručení ve výši 5 340 Kč a částkou

za administrativní činnost ve výši 8 416 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů, které jí byly poskytnuty žalovaným před uzavřením smlouvy o úvěru.

9. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle , (dále jen o. z.) a , zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění ke dni uzavření úvěrové smlouvy, tzn. ke dni 30. 12. 2017). Smlouvu o úvěru upravuje v ustanovení tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje,

že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. S ohledem na § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, se soud nejprve zabýval tím,

zda smlouva byla platně uzavřena, tedy, zda žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s tím, že tato povinnost

je ukládána žalobkyni pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní.

11. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele

na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných

od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmu

a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou první, je smlouva neplatná.

13. Podle § 588 odst. 1 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. V posuzované věci byla smlouva o spotřebitelském úvěru mezi účastníky uzavřena dne

30. 12. 2017, tedy za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru č. , zejména znění , žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného její právní předchůdkyně posoudila na základě informací, které jí byly žalovaným poskytnuty v žádosti o úvěr.

15. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že tímto postupem žalobkyně (její právní předchůdkyně) nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, neboť vyšla pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Soud je toho názoru, že pojem "odborná péče" předpokládá údaje, které spotřebitel věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele spotřebitele, apod. Nepochybně klíčová je i povinnost poskytovatele úvěru využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje

o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva dle databáze Českého statistického úřadu a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Nadto žalobkyně se nijak nezabývala výší výdajů žalovaného.

16. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku doložení) těchto tvrzení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne

1. 4. 2015, č. j. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé z čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat ta zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona

o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoliv podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít.

17. Soud tedy shrnuje, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnost úvěr splácet,

ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům, kdy rovněž chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytly úvěr či jiné služby již dříve.

18. S ohledem na shora uvedené je soud toho názoru, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy, jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití

§ 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je tedy povinen zabývat se otázkou úvěruschopnosti i bez návrhu žalovaného jako spotřebitele.

19. Úvěrová smlouva ze dne 30. 12. 2017 je, s ohledem na shora uvedené, ve smyslu § 588 o. z., absolutně neplatná, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti, ani žádná práva.

20. Soud konstatuje, že z úvěrové smlouvy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 20 000 Kč v hotovosti a dle tvrzení žalobkyně na tuto částku žalovaný uhradil pouze 1 300 Kč, a proto žalobkyni náleží z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení nárok na zaplacení částky 18 700 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši, kdy nárok na úroky z prodlení z přisouzené částky vyplývá z o. z., přičemž jejich výše je v souladu s ve znění účinném k prvnímu dni prodlení (výrok I.). Pokud tedy žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení pouze částky ve výši 18 700 Kč a nepožadovala úhradu rovněž sjednaných poplatků, pak soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, neboť, jak shrnul výše, shledal úvěrovou smlouvu sice absolutně neplatnou, avšak v řízení bylo prokázáno, že na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení.

21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle , (dále jen „“) a úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Přiznaná částka se skládá z náhrady za soudní poplatek

ve výši 800 Kč a z náhrady za právní zastoupení žalobkyně ve výši 1 452 Kč. Náklady právního zastoupení byly vypočteny podle vyhl. č. ve znění účinném ke dni zahájení řízení (advokátní tarif). Zástupkyni žalobkyně byla přiznána odměna za 3 úkony právní služby po 300 Kč, když právní služby byly spatřovány v předžalobní výzvě, převzetí

a přípravě zastoupení a podání žaloby k soudu (§ 11 odst. 1 advokátního tarifu). Výše odměny je odůvodněna § 14b odst. 1 bod 2. advokátního tarifu. Za každý úkon právní služby pak byl zástupci žalobkyně přiznán režijní paušál ve výši 100 Kč ( advokátního tarifu). Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, byly náklady právního zastoupení v částce 1 200 Kč navýšeny o 21% DPH na částku 1 452 Kč ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.

Nebude-li povinnost uložená tímto vykonatelným rozhodnutím splněna povinnou stranou dobrovolně a včas, může se jí oprávněná strana domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.