Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 198/2020-154

: Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Lukášem Ludvíkem ve věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi údaje o zástupci, o snížení výživného ke zletilému dítěti,

takto:

I. Žalobce je povinen přispívat na výživu žalované částkou ve výši 1.000 Kč měsíčně, splatnou vždy ke každému 15. dni v měsíci předem, s účinností od 1. 7. 2020.

II. Tím se ve výroku I. mění rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech č.j. -410 ze dne 12. 9. 2017, který nabyl právní moci dne 22. 11. 2017.

III. Co do návrhu žalobce na zrušení vyživovací povinnosti k žalované s účinností od 1. 2. 2021 se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalobce je povinen přispívat na výživu žalované částkou ve výši 1.000 Kč měsíčně, splatnou vždy ke každému 15. dni v měsíci předem, s účinností od 1. 7. 2020.</b> <b>II. Tím se ve výroku I. mění rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech č.j. -410 ze dne 12. 9. 2017, který nabyl právní moci dne 22. 11. 2017.</b> <b>III. Co do návrhu žalobce na zrušení vyživovací povinnosti k žalované s účinností od 1. 2. 2021 se žaloba zamítá.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

Žalobou doručenou soudu dne 23. 6. 2020, jejíž změna byla připuštěna usnesením soudu ze dne 15. 3. 2021, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud určil, že žalobce je povinen přispívat na výživu žalované částkou ve výši 1.000 Kč měsíčně s účinností od 1. 7. 2020 do 31. 1. 2021, a že s účinností od 1. 2. 2021 se vyživovací povinnost žalobce k žalované zrušuje.

Žalobu odůvodnil tím, že je otcem žalované a je povinen přispívat na výživu žalované částkou ve výši 4.000 Kč měsíčně, a to na základě rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech č.j. -410 ze dne 12. 9. 2017, který nabyl právní moci dne 22. 11. 2017. Od tohoto rozhodnutí došlo ke změně poměrů na straně žalobce, když se stal starobním důchodcem s příjmem cca 9.900 Kč měsíčně. Jelikož je dlouhodobě zadlužen jak v SRN, tak v ČR, a to v řádech statisíců Kč, přičemž kromě dvou neprodejných bytů v obec nevlastní žádný další hodnotnější majetek, není již schopen hradit žalované výživné v soudem určené výši, od února 2021 již není schopen na výživném hradit ničeho. Poměry se změnily i u žalované, neboť ta v roce 2019 prodala pozemek s domem v k.ú. obec u obec za cenu min. 200.000 Kč, když tato nemovitá věc byla zakoupena za finanční prostředky ve výši 400.000 Kč darované v roce 2004 žalobcem žalované. Žalované také měla být v roce 2019 vyplacena částka 50.000 Kč jako cílová částka životního pojištění žalované. Zůstává také otázkou, zda má vůbec žalovaná na výživné od žalobce nárok, pokud opakovaně měnila střední školy, na kterých studovala. Soud dále co se týče tvrzení žalobce o jeho majetkové situaci odkazuje zejména na žalobu, návrh na připuštění její změny ze dne 10. 2. 2021 a vyjádření ze dne 19. 3. 2021.

Žalovaná se žalobou nesouhlasí, když je přesvědčena, že poměry žalobce se od rozhodnutí soudu v roce 2017 žádným zásadním způsobem nezměnily, naopak její potřeby už jen prostým plynutím času narůstají. Soud dále co se týče tvrzení žalované o její majetkové situaci odkazuje zejména na vyjádření k žalobě ze dne 12. 10. 2020, vyjádření ze dne 5. 3. 2021 a vyjádření ze dne 20. 4. 2021.

Soud ve věci nařídil jednání a při něm provedl důkazy v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Z provedených listinných důkazů soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech č.j. -410 ze dne 12. 9. 2017, který nabyl právní moci dne 22. 11. 2017, bylo mj. rozhodnuto tak, že žalobce je povinen platit na výživu žalované měsíčně částku sníženou z původních 7.000 Kč na částku 4.000 Kč, s účinností od právní moci rozsudku (viz rozsudek na č.l. 6 – 8 spisu). Proti žalovanému byly vedeny dvě exekuce na dlužné výživné, žalobce prokázal, že dlužné výživné zaplatil (viz č.l. 16 – 22, 38 – 39, 43, 61 - 69 a 74 – 76 spisu). Proti žalobci byly či stále jsou podány u Okresního soudu v Sokolově žaloby o zaplacení částek 26.946 Kč a 328.274,64 Kč (viz č.l. 23 – 26 a 78 spisu). V ČR byl žalobci od 23. 4. 2020 přiznán starobní důchod ve výši 3.332 Kč měsíčně (viz č.l. 9 – 10 spisu). V SRN byl žalobci od 1. 7. 2019 přiznán starobní důchod ve výši 254,36 EUR měsíčně (viz č.l. 11 spisu).

Rovněž žalovaná doložila svoji majetkovou situaci. V roce 2020 žalovaná s vyznamenáním ukončila tříleté studium oboru Kuchař – číšník na právnická osoba v obec (viz č.l. 98 – 99 spisu). Od školního roku 2020 2021 zahájila žalovaná na stejné škole dvouleté denní nástavbové maturitní studium, kdy za první pololetí zaplatila školné ve výši 7.000 Kč a za druhé pololetí zaplatila školné ve výši 7.300 Kč, které za ni vždy uhradila její matka (viz č.l. 111 – 112 a 144 spisu). Žalovaná bydlí od 1. 9. 2019 v obec spolu se svojí matkou v nájemním bytě za částku 11.800 Kč měsíčně, kterou hradí matka žalované (viz č.l. 114 a 131 – 132 spisu). Za elektřinu v bytě platí matka žalované měsíční zálohy 660 Kč, za plyn 520 Kč (viz č.l. 113, 128 a 130 spisu). Za internet v bytě platí matka žalované měsíčně zhruba 520 Kč, za telefon žalované také cca 520 Kč měsíčně (viz č.l. 115 - 127 spisu). Za MHD platí žalovaná 130 Kč měsíčně (viz č.l. 129 spisu). Žalovaná byla od 17. 7. 2002 životně pojištěna u právnická osoba na dobu 17 let s cílovou částkou na dožití 50.000 Kč, přičemž žalované bylo dne 9. 12. 2019 vyplaceno pojistné plnění z titulu dožití ve výši 19.839 Kč (viz č.l. 12 a 89 spisu). Žalovaná prodala kupní smlouvou ze dne 7. 5. 2019 pozemek p.č.st. 79 s domem adresa v k.ú. obec u obec paní jméno příjmení za kupní cenu ve výši 200.000 Kč (viz č.l. 15 spisu). Fotografiemi doložila stav domu před prodejem (viz č.l. 82 – 85 spisu). Žalovaná má od 19. 6. 2021 uzavřenu se společností právnická osoba dohodu o provedení práce do 31. 12. 2021 v rozsahu 300 hodin v roce jako prodavačka za hodinovou odměnu 120 Kč (viz č.l. 145 spisu).

Matka žalované paní jméno příjmení dne 9. 2. 2004 s ověřeným podpisem mj. čestně prohlásila, že žalobce poskytl žalované dar ve výši 400.000 Kč na zakoupení pozemku s domem v k.ú. obec u obec (viz č.l. 13 – 14 spisu). Matka žalované měla v roce 2020 příjmy ve výši 211.479 Kč, její základ daně z příjmů činil 84.592 Kč (viz č.l. 108 – 110 spisu).

Z realitní inzerce je zřejmé, že v letošním roce byl nabízen k prodeji dům o podlahové ploše 86 m2 s pozemkem o výměře 434 m2 v k.ú. obec u obec za cenu 1.769.000 Kč (viz č.l. 77 spisu).

V řízení vedeném u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. byl dne 24. 6. 2021 vyhlášen rozsudek, kterým bylo uloženo zaplatit žalovanému, zde žalobci, právnická osoba anonymizováno. částku 294.097 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení zhruba 67.000 Kč (viz náhled řízení na infosoud.justice.cz).

Žalobce při svém účastnickém výslechu uvedl, že stále bydlí v obec v pronajatém bytě, platí na nájemném včetně energií částku 600 – 650 EUR měsíčně, má podnájemce, který mu přispívá měsíčně částkou 500 EUR. Je stále vlastníkem dvou bytů v obec, které jsou neprodejné. Co se týče nemovitostí v Íránu, tak nějaké vlastní, před mnoha lety získal částku zhruba 80.000 EUR z prodeje části těchto nemovitostí, které z velké části daroval žalované. Co se týče pozemku v k.ú. část obce, zmíněného v rozsudku zdejšího soudu z roku 2017, tak ten po roce 2017 prodal, byl to pozemek ve vlastnictví jeho právnická osoba. Kupní cena byla zhruba 700.000 Kč, z toho uhradil část svých závazků a závazků firmy v Německu, které byly zmíněny v rozsudku zdejšího soudu z roku 2017, a zbylou část posílal soudnímu exekutorovi na úhradu dlužného výživného, kvůli němuž byla proti němu vedena exekuce, posléze došlo k zastavení této exekuce. Jeho celkový současný dluh v Německu činí zhruba 14.500 EUR. Co se týče důchodů, které jsou mu vypláceny v Německu i v České republice, tak nemá informace o tom, že by ten český byl nějakým způsobem od letošního roku zvýšen. Co se týče německého, tak pobírá měsíčně částku zhruba 270 EUR. Zhruba před 2 lety své dceři daroval osobní automobil Mercedes. Co se týče usnesení Okresního soudu v Sokolově o schválení smíru, kdy měl platit několik splátek, tak všechno zaplatil.

Žalovaná v rámci svého účastnického výslechu uvedla, že letos úspěšně ukončila studium prvního ročníku nástavbového studia na soukromé střední škole v obec. Od září bude pokračovat ve studiu druhého ročníku a zatím předpokládá, že pokud toto studium příští rok úspěšně ukončí, tak nebude pokračovat v dalším studiu, např. na vysoké škole. Na jejích majetkových poměrech se nic zásadního od května 2021 nezměnilo, stále bydlí v pronajatém bytě se svojí matkou, rovněž školné pro příští školní rok bude stejné jako v tom uplynulém. K tvrzení žalobce ohledně darovaného osobního automobilu uvedla, že od něj žádný osobní automobil neobdržela, žádný osobní automobil nevlastní. Od roku 2017 od žalobce nedostala žádný dárek, nebo nějaké mimořádné finanční plnění, v kontaktu s ním byla naposled v roce 2015. Co se týče výživného, které je žalobci vyměřeno ve výši 4.000 Kč měsíčně, tak přestal s placením v loňském roce, zatím toto dlužné výživné není exekučně vymáháno. Od exekutora naposledy obdržela dlužné výživné někdy v roce 2019, žalobcem doplacené výživné v roce 2020 od exekutora zatím neobdržela. Z částky zhruba 220.000 Kč, kterou získala za prodej nemovitosti a ze životního pojištění, přispívala matce na nájemné, to bylo kolem 7.000 – 8.000 Kč měsíčně dokud ty peníze měla, hradila si také telefon, internet, to bylo zhruba 1.000 Kč za měsíc, v současné době z té částky už asi nic nezbylo. Nevzpomíná si, kdy jí tyto peníze z kupní ceny a ze životního pojištění došly. Když jí ty peníze došly, tak jí matka přispívá měsíčně částkou 5.000 Kč, předtím jí nic nepřispívala. Je pravda, že v obec má babičku, u které by mohla bezplatně bydlet a existuje zde i veřejná střední škola s obdobným studijním programem jako ta, na kterou chodí v obec, nicméně se rozhodla přestěhovat spolu s matkou do obec, ona jí nechtěla nechat samotnou ve Varech, nebo aby se o ní starali babička s dědou, a kdyby přestupovala, musela by dělat nějaké rozdílové zkoušky, atd., proto studuje v obec.

Soud zamítl návrh žalobce na provedení důkazu třemi smlouvami o půjčce, jimiž žalobce půjčil příslušníkům širší rodiny žalované finanční prostředky, neboť soudu je i bez tohoto důkazu zřejmé, že pokud žalobce disponoval dostatkem finančních prostředků, tak se vůči žalované i dalším osobám choval poměrně štědře, jak o tom svědčí např. obsah čestného prohlášení matky žalované. Soud zamítl rovněž návrhy žalované na provedení důkazu svědeckou výpovědí matky žalované, zprávou soudního exekutora JUDr. příjmení, zprávou ČSSZ a kupní smlouvou, kterou žalobce prodal pozemek v k.ú. část obce. Matka žalované by do řízení nemohla přinést nových skutečností, neboť poměry žalované (i žalobce) byly důkladně osvětleny provedeným dokazováním. Spíše by se vyjadřovala k (z pohledu žalované) sporným skutečnostem, jako jsou okolnosti daru žalobce žalované v roce 2004, které však ve skutečnosti spornými nejsou, neboť čestné prohlášení matky žalované s jejím ověřeným podpisem je zcela jednoznačné. Pro účely tohoto řízení je nerozhodné, zda vůbec, případně z jakého důvodu soudní exekutor nevyplatil žalované dlužné výživné, které žalobce v exekuci uhradil. To je věcí mezi žalovanou a soudním exekutorem, podstatné pro toto řízení je, že žalobce dlužné výživné doplatil. Vyžádání zprávy o aktuální výši důchodu žalobce by pouze zbytečně prodloužilo řízení, neboť i pokud bude soud presumovat, že důchod žalobce byl od 1. 1. 2021 zvýšen, tak by se vzhledem k minimální výši důchodu (3.332 Kč), jednalo o navýšení maximálně o několik stokorun, což je za účelem analýzy majetkových poměrů žalobce nepodstatné. To samé lze říci o vyžadování kupní smlouvy z katastru nemovitostí, neboť sám žalobce tento fakt prodeje pozemku uvedl a to včetně výše kupní ceny, kterou nemá soud důvod zpochybňovat.

Podle předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

Podle výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

Podle pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

Žaloba je částečně důvodná. Vyživovací povinnost žalobce vůči žalované je založena ustanovením a podle ustanovení trvá po dobu, po kterou se není žalovaná schopna sama živit. Tato doba zahrnuje podle ustálené judikatury i období, po kterou se jinak po fyzické i psychické stránce samostatné obživy schopná žalovaná soustavně připravuje na budoucí povolání studiem na střední nebo vysoké škole. Zde je nutno odmítnout tvrzení žalobce, že se žalovaná takto soustavně nepřipravuje, neboť opakovaně měnila střední školy. Fakt, že žalovaná opakovaně střední školy měnila, však vzal do úvahy již opatrovnický soud v roce 2017, což zohlednil při stanovení míry snížení výživného (viz druhý odstavec na straně 5 rozsudku). Od roku 2017 žalovaná již střední školu nezměnila, pokračuje ve studiu právnická osoba v obec, kde tříleté studium ukončila s vyznamenáním v roce 2020. Od dalšího školního roku zahájila na stejné škole dvouleté denní nástavbové maturitní studium, což je studium, kterým prohloubí svoji již získanou kvalifikaci. Otázkou zůstává, zda žalovaná měla či neměla možnost studia ve srovnatelném studijním oboru na veřejné střední škole, nicméně i studium na soukromé střední škole je soustavnou přípravou na budoucí povolání. V případě žalované se tedy nejedná o„ věčnou“ studentku, jak se domnívá žalobce, naopak se studiem soustavně připravuje na své budoucí povolání. Soud rovněž kvituje, že se žalovaná snaží si alespoň částečně na toto studium vydělat, o čemž svědčí její dohoda o provedení práce.

Při určení rozsahu výživného nutno přihlížet podle ustanovení nejen k odůvodněným potřebám žalované a jejím majetkovým poměrům, ale i ke schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům žalobce.

Je nepochybné, že odůvodněné potřeby žalované se od posledního rozhodnutí soudu o vyživovací povinnosti v roce 2017 zvýšily, což je dáno samotným faktem plynutí času a dospíváním žalované, nezvýšily se však žádným zásadním způsobem. Náklady na nezletilou, které pečlivě uvedl opatrovnický soud ve svém rozsudku, zůstaly v podstatě stejné, samozřejmě se zohledněním nárůstu ročního školného a celkové cenové úrovně dané inflací v období let 2017 – 2020. Žalovaná bydlí v obec se svojí matkou, která hradí náklady spojené s bydlením. Podstatné je, že žalovaná získala od posledního rozhodnutí soudu dva mimořádné příjmy: v roce 2019 prodala shora uvedenou nemovitou věc za částku 200.000 Kč (částku ve výši 400.000 Kč na nákup nemovité věci daroval žalované v roce 2004 žalobce) a také jí bylo vyplaceno pojistné plnění z titulu dožití ve výši 19.839 Kč (pojistné po dobu trvání smlouvy hradil žalobce). Žalobce ve svém písemném vyjádření přesvědčivě spočetl, že kdyby žalovaná z mimořádného příjmu použila měsíčně na svoji výživu částku, která i bude přesahovat částku výživného, k jehož úhradě je povinen žalobce, tak jí tyto finanční prostředky„ vydrží“ až téměř do předpokládaného konce jejího studia v roce 2022. Žalovaná však finanční prostředky takto nepoužila, pouze z nich hradila svoje výdaje na telefon a internet, přičemž především přispívala své matce na výdaje spojené s bydlením, a to částkou 7.000 – 8.000 Kč měsíčně. Pokud celkové náklady na bydlení činily cca 13.000 Kč měsíčně, tak žalovaná z nich hradila více než polovinu. I když se jistá míra spoluúčasti žalované na úhradě společných bytových potřeb předpokládá, úhrady v takové výši nesvědčí o tom, že by žalovaná se získanými finančními prostředky nakládala s péčí řádného hospodáře a použila je zejména na svoje studijní potřeby.

Majetkové poměry žalobce zůstaly od posledního rozhodnutí soudu o vyživovací povinnosti v roce 2017 v zásadě stejné. Tehdy měl příjem cca 10.000 Kč měsíčně ze své firmy, nyní zhruba stejnou částku pobírá v součtu českého a německého starobního důchodu (německý důchod 270 EUR činí po přepočtu kursem ke dni vyhlášení rozsudku cca 6.860 Kč). Žalobce je stále zadlužen v SRN v řádech statisíců Kč, rovněž v ČR je žalován pro statisícové částky. Žalobci slouží ke cti, že doplatil dlužné a exekučně vymáhané výživné pro žalovanou a exekuce mohla být zastavena. Ohledně neprodejného nemovitého majetku žalobce v obec a v Íránu se rovněž nic za čtyři roky nezměnilo. Nelze tedy souhlasit s tvrzením žalobce, že by se jeho majetkové poměry od roku 2017 výrazně zhoršily, byť nutno, stejně jako u žalované, přihlédnout k nárůstu cenové hladiny základních životních potřeb od posledního rozhodnutí soudu. Mimořádný příjem za prodej pozemku v k.ú. část obce sice žalobce použil na uhrazení dlužného výživného a na ponížení svých dluhů v SRN zhruba na polovinu, nicméně toto zlepšení poměrů žalobce bylo negováno tím, že mu byla uložena nová povinnost uhradit věřiteli v ČR částku ve výši cca 360.000 Kč. Byť soud vnímá, že se jedná o rozhodnutí nepravomocné, tak jeho zvrácení cestou opravného prostředku lze patrně vnímat pouze jako velmi nepravděpodobné.

Za této situace, po zvážení všech shora uvedených skutečností, došel soud k závěru, že poměrům účastníků odpovídá snížení vyživovací povinnosti žalobce k žalované na částku ve výši 1.000 Kč měsíčně s účinností od 1. 7. 2020 (výrok I. rozsudku). Rozhodujícím faktorem bylo významné zlepšení majetkových poměrů žalované oproti stavu v roce 2017 v důsledku mimořádných příjmů z prodeje nemovité věci a ze životního pojištění. Snížení výživného je poměrně razantní, odpovídá však výši mimořádných příjmů žalované. Namístě však není úplné zrušení vyživovací povinnosti s účinností od 1. 2. 2021, neboť je soud přesvědčen, že výživné ve výši 1.000 Kč je žalobce schopen ze svého příjmu hradit a celkové majetkové poměry žalobce tomu nebrání. Žalobce by měl mít na paměti, že hrazení výživného je (po zabezpečení jeho základních životních potřeb) tím výdajem, který má přednost před všemi ostatními.

Nutno poznamenat, že žalovaná uvedla, že s největší pravděpodobností neplánuje pokračovat v nějakém dalším studiu poté, co by ukončila nástavbové maturitní studium v roce 2022. Tento rozsudek tedy patrně nebude mít příliš dlouhou„ trvanlivost“, čímž se soud snaží naznačit, že prodlužovat řízení podáním odvolání, a tím oddalovat nabytí právní moci rozsudku minimálně o několik měsíců, nemusí mít pro žádného z účastníků praktický význam.

Tím se ve výroku I. mění rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech č.j. -410 ze dne 12. 9. 2017, který nabyl právní moci dne 22. 11. 2017 (výrok II. rozsudku).

Ve zbývající části soud návrh žalobce jako nedůvodný zamítl, a to z důvodů vyložených shora (výrok III. rozsudku).

Jelikož měli oba účastníci v řízení pouze částečný úspěch, rozhodl soud podle ustanovení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV. rozsudku).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které lze podat ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozsudku.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého práva návrhem na soudní výkon rozhodnutí či provedení exekuce.