Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
18 C 115/2021-28
Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem J. Lipenským ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 16.840 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8.600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8.600 Kč od 26. 6. 2021 do zaplacení, do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8.240 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 544,38 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1.095,47 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10.000 Kč od 30. 11. 2019 do 25. 6. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1.400 Kč od 26. 6. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 8.600 Kč od 26. 6. 2021 do zaplacení, se smluvním úrokem ve výši 18,96 % ročně z částky 10.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8.600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8.600 Kč od 26. 6. 2021 do zaplacení, do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8.240 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 544,38 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1.095,47 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10.000 Kč od 30. 11. 2019 do 25. 6. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1.400 Kč od 26. 6. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 8.600 Kč od 26. 6. 2021 do zaplacení, se smluvním úrokem ve výši 18,96 % ročně z částky 10.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalovaném návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne 25. 9. 2020 domáhala zaplacení částky 16.840 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 11. 3. 2018 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. 1 2011, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které se jí žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 304 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 2.000 Kč, tj. úroková sazba ve výši 18,96 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč a poplatkem za životní pojištění ve výši 240 Kč Poslední splátka byla stanovena na 5. 5. 2019. Žalovaný splátky úvěru nehradil řádně a včas, když poslední platbu uhradil 19. 4. 2018 a celkem na předmětný úvěr uhradil pouze částku ve výši 1.400 Kč, která byla částečně započítána na úrok, poplatek za hotovostní inkaso splátek a poplatek za životní pojištění. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky dne 29. 11. 2019 a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Ke dni postoupení pohledávky činila celková výše pohledávky za žalovaným 18.840 Kč, a sestávala se z dlužné jistiny ve výši 10.000 Kč, dlužného úroku ve výši 953,35 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.666,65 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a poplatku za životní pojištění ve výši 220 Kč. Žalobkyně požaduje také zákonný úrok z prodlení z jistiny půjčky a smluvní úrok z jistiny půjčky. Žalobkyně žalované vyzývala předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2020 k uhrazení celé dlužné částky, žalovaný ovšem ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení byl zcela nečinný.
3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jeho souhlas dán. Žalobkyně, s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasila. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 1 2011 ze dne 11. 3. 2018 bylo zjištěno, že mezi žalovaným jako dlužníkem a shora uvedenou společností právnická osoba, jako věřitelem, byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které věřitel poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 10.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu se smluvním úrokem sjednaným v pevné výši 2.000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč v 60 týdenních splátkách po 304 Kč součástí smlouvy byla i doplňková služba životní pojištění za částku 240 Kč Poslední splátka měla být uhrazena dne 5. 5. 2019. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že částku 15.000 Kč v hotovosti převzal v den podpisu smlouvy. Úrok na dobu po uplynutí doby úvěru byl sjednán ve výši 18,69 % ročně.
5. Z karty zákazníka, žádosti o zápůjčku bylo zjištěno, že tuto dne 10. 3. 2018 podepsali žalovaný a za úvěrujícího jméno příjmení. V této je, jako druh bydlení je uvedeno„ nájemník“, stav domácnosti„ partnerka“, zdroj hlavních příjmů pracovní poměr u zaměstnavatele jméno příjmení, pracovní pozice, dělník, zápůjčka/úvěr v současnosti u příjmení jméno„ ne“, zápůjčka/úvěr v současnosti mimo příjmení jméno„ ne“, kolonka zaměstnání ověřeno byla zaškrtnuta„ ano“, měsíční příjmy žadatele uvedeny čistá mzda 9.666 Kč, státní podpora hlavní 8.600 Kč, státní podpora vedlejší 12.478 Kč celkem příjmy 30.744 Kč, měsíční výdaje žadatele uvedeny jako nájem 9.100 Kč, osobní výdaje 14.000 Kč, celkem měsíční výdaje 13.700 Kč, použitelný příjem 7.644 Kč. Jako dokumenty k ověření bylo zaškrtnuto výplatní pásky, pracovní smlouva, složenky příjmy a doklad o přiznání rodičovské.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 a přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek, že obchodní korporace právnická osoba, IČO, uvedeného dne postoupila na žalobkyni mimo jiné i pohledávku za žalovaným.
7. Z oznámení o postoupení pohledávky a poštovního podacího archu soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 29. 11. 2019 vyhotovila oznámení o postoupení pohledávky z uvedené smlouvy adresované žalovanému a toto oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 13. 12. 2019.
8. Předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2020 s podacím lístkem bylo prokázáno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovaného prostřednictvím právního zástupce k úhradě žalované částky a tato výzva byla dne 10. 5. 2020 předána k poštovní přepravě.
9. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne 11. 3. 2018 mezi žalovaným a společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec, došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně téhož dne vyplatila žalovanému v hotovosti částku 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal věřiteli zaplatit kromě částky 10.000 Kč úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2.000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 18,96 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč. Sjednáno bylo také životní pojištění za poplatek 240 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřovala úvěruschopnost žalovaného z údajů uvedených žalovaným, zaznamenaným v zákaznické kartě. Poslední splátka byla stanovena na 5. 5. 2019. Žalovaný splátky úvěru nehradil řádně a včas, když poslední platbu uhradil 19. 4. 2018 a celkem na předmětný úvěr uhradil pouze částku ve výši 1.400 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla dne 29. 11. 2019 postoupena žalobkyni. Žalobkyně žalované vyzývala předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2020 k uhrazení celé dlužné částky, žalovaný ovšem ničeho neuhradil.
10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo
i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
17. Podle § 588 o. z. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i
v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby
z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení
s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn.
33 Cdo 2178/2018:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.
19. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. V řízení nebylo prokázáno, zda a jakým způsobem tak učinila. Žalobkyně ani na výzvu soudu nepředložila žádné důkazy týkající se toho, že žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v řízení předložila pouze zákaznickou kartu, sepsanou se žalovaným právní předchůdkyní žalobkyně. Pokud je v této uvedeno, že byly předloženy potvrzení příjmu od zaměstnavatele a nájemní smlouva, pracovní smlouva, složenky - příjmy, tyto dokumenty v řízení žalobkyně ani na výzvu soudu nepředložila. Celkové poměry žalovaného v době uzavření smluv tak dle soudu prokázány nebyly. Žalovaný uvedl celkový příjem ve výši 30.744 Kč, z toho 21.078 Kč na státní podpoře což se jeví jako nepravděpodobné a žalobkyně měla s velkou opatrností zkoumat příjmovou i výdajovou stránku žalovaného, předchůdkyně žalobkyně si nijak neověřila příjmy ani výdaje žalovaného. Nebylo ani uvedeno, že by si právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala závazky žalovaného v registru dlužníků, insolvenčním rejstříku či evidenci exekucí. Právní předchůdkyně tedy nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a smlouvu o úvěru ze dne 11. 3. 2018 je tak nutno považovat za neplatnou dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovení § 580 a 588 o. z. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne 11. 3. 2018 vyplatila žalovanému v hotovosti částku 10.000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný zaplatil celkem částku 1.400 Kč. Žalovaný sám v řízení nenamítal žádné jiné plnění, žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení částky 8.600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.), ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni, kdy byl žalovaný poprvé prokazatelně vyzván k vydání bezdůvodného obohacení. Za tento den soud považuje, v souladu s ustanovením § 1958 o. z., den následující po dni, kdy byla žalovanému doručena žaloba (žaloba doručena dne 25. 6. 2021), neboť v řízení nebylo prokázáno řádné doručení předžalobní či jiné výzvy žalovanému. V řízení sice bylo prokázáno jejich odeslání, avšak z toho nelze dovozovat také doručení, neboť ustanovení § 573 o. z., podle něhož se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb, došla třetí pracovní den, lze užít pouze v případě, že taková zásilka byla prokazatelně jejímu adresátovi doručena.
20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovanému, který byl ve sporu převážně úspěšný, žádné náklady řízení nevznikly, jelikož byl v řízení zcela pasivní.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.