Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
18 C 225/2021-28
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 5 515 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozhodnutí zaplatit žalobkyni 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 14.6.2021 do zaplacení.
II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 515 Kč spolu se zákonným úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 515 Kč od 14.6.2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 1 210,85 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně advokáta Mgr. jméno příjmení, LL.M..
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozhodnutí zaplatit žalobkyni 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 14.6.2021 do zaplacení. II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 515 Kč spolu se zákonným úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 515 Kč od 14.6.2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 1 210,85 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M..
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 5 515 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku rozsudku. Uvedla, že dne 4.12.2020 s žalovaným uzavřela úvěrovou smlouvu, ID žádosti číslo, a to prostřednictvím internetových stránek žalobkyně webová adresa. Žalovaný vyplnil požadované údaje a po automatizovaném schvalovacím procesu byla žádost žalovaného schválena. Žalobkyně následně žalovanému zaslala podpisový SMS kód na telefonní číslo, které žalovaný uvedl ve své žádosti a na internetových stránkách se objevil text smlouvy. Smlouva byla uzavřena po zadání podpisového SMS kódu žalovaným do aplikace žalobkyně a žalovanému zaslána na e-mailovou adresu, kterou žalovaný uvedl v žádosti. Identita žalovaného byla ověřena kopií občanského průkazu a kopií záhlaví výpisu z bankovního účtu žalovaného vedeného na jeho jméno. Na základě úvěrové smlouvy žalobkyně poskytla dne 4.12.2020 žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč převodem na bankovní účet uvedený v úvěrové smlouvě, tj. č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč do 30 dnů od poskytnutí úvěru, tj. do 4.1.2021.
Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, vyúčtovala mu žalobkyně účelně vynaložené náklady spojené s prodlením, a to dne 11.1.2021 a dne 9.4.2021 po 100 Kč v každém jednotlivém případě. Rovněž žalobkyně v důsledku prodlení žalovaného požadovala uhradit jako jednorázovou smluvní pokutu 150 Kč, kterou žalovanému vyúčtovala dne 15.2.2021 Celkem požadovala po žalovaném částku 5 515 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne uplynutí 30 denní lhůty poskytnutáé žalovanému k dobrovolnému splnění závazku stanovené v předžalobní výzvě ze dne 14.5.2021.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná se k výzvě nevyjádřila, soud věc rozhodl, se souhlasem žalobkyně uděleným v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (když tento svůj souhlas k dotazu soudu obsaženému v usnesení čj. 18 C 225/2021-20 neodvolala, za předpokladu, že se žalovaný sám ve věci nevyjádří), aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 3.12.2020 soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru označenou ID žádosti číslo, na základě níž se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 5 000 Kč na dobu 1 měsíce se sazbou RPSN 48,3 %, a že žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit žalobkyni spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč, tj. celkem částku 5 165 Kč. Součástí úvěrové smlouvy je i označení bankovního účtu, na který měl být úvěr žalobkyní žalovanému poskytnut. Smlouva je podepsána tak, že u jména žalovaného je připojeno datum 3.12.2020 17:59 spolu s IP adresou a kódem„ číslo“, který byl odeslán na telefonní číslo u věřitele pouze datum 3.12.2020 a připojen vlastnoruční podpis osob označené jako předseda představenstva žalobkyně. Z otisků obrazovky počítače z programu žalobkyně pro správu úvěrů má soud za prokázanou časovou souslednost mezi žádostí o úvěr, prověřením žádosti, odsouhlasením žádosti ze strany žalobkyně, oznámením o schválení úvěru žalovanému a následným zasláním SMS kódu žalovanému za účelem podpisu úvěrové smlouvy. Smlouva o úvěru, předložená soudu v elektronické podobě, je souborem ve formátu PDF, který byl dle údajů o vlastnostech dokumentu vytvořen dne 14.1.2020 a naposledy upraven 3.12.2020 v 17:59:06. K dokumentu nejsou připojeny žádné elektronické podpisy. Z předsmluvních informací, které jsou součástí smlouvy, má soud za prokázané, že obsahují základní parametry poskytovaného úvěru.
5. Z kopie občanského průkazu žalovaného má soud za prokázané, že žalobkyně měla k dispozici kopii občanského průkazu žalovaného. Z kopie záhlaví výpisu z bankovního účtu vedeného právnická osoba na jméno žalovaného má soud za prokázané, že tato vedla pro žalovaného běžný účet, přičemž jde o účet označený v záhlaví smlouvy o úvěru jako účet žalovaného, na nějž má být poukázány žalovanému finanční prostředky z úvěru. Spojením obou informací pak na straně žalobkyně došlo ke ztotožnění osoby žalovaného, jako smluvní strany smlouvy o úvěru, a ověření jeho osobních údajů, které se shodují s údaji uvedenými na smlouvě a v žalobě.
6. Z částečného bankovního výpisu žalobkyně ze dne 4.12.2020 a z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že dne 4.12.2020 byla na účet žalovaného poukázána částka 5 000 Kč. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad pak soud zjistil, že žalobkyně neeviduje žádnou úhradu na poskytnutý úvěr. Zároveň žalobkyně na uvedeném výpisu eviduje předpis dvou poplatků po 100 Kč na účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním a jednorázovou smluvní pokutou ve výši 150 Kč, přičemž jejich výše je stanovena v sazebníku poplatků, na nějž odkazuje vlastní úvěrová smlouva.
7. Z otisku obrazovky počítače s údaji vztahujícími se k úvěru žalovaného evidovaným žalobkyní v jejím počítačovém programu pro správu úvěrů má soud za prokázané, že žalobkyně před poskytnutím úvěru prověřila osobu žalovaného v evidenci insolvenčních řízení, SOLUS a CRIBIS. Dále, že od žalovaného obdržela za účelem ověření úvěruschopnosti údaj o jeho příjmu (27 000 Kč), počtu dětí (žádné) a výši výdajů domácnosti (2 000 Kč) a výši příjmu ostatních členů domácnosti (170 000 Kč).
8. Z předžalobní výzvy ze dne 14.5.2021, včetně podacího archu z téhož dne, vyplývá, že žalovaný byla vyzván k uhrazení svého dluhu před podáním žaloby.
9. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
12. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.
15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
16. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
17. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
19. Podle § 1968 věta prvá o. z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o. z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.
20. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu co do částky 5 000 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vyzval žalobkyni usnesením čj. 18 C 225/2021-10 ze dne 13.10. 2021, aby dotvrdila, zda a jakým způsobem prověřila úvěruschopnost žalovaného a aby dotvrdila takové skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že úvěrovou smlouvu uzavřela právě s žalovaným, a že tvrzený prostý elektronický podpis byl na smlouvu připojen právě žalovaným, a to takovým způsobem, aby bylo možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat, a aby na osvědčení svých tvrzení předložila soudu příslušné listiny. Pokud jde o úvěruschopnost žalované, uvedla žalobkyně, že tuto ověřila lustrací v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, a to s negativním výsledkem. Dotazy do evidencí pak žalobkyně prokázala otisky ze svého interního systému, z nějž vylívá i časová souslednost jednotlivých dotazů do insolvenčního rejstříku, SOLUS a CRIBIS. Jiné dotazy doloženy nebyly, tedy k ostatním evidencím žalovaná svá tvrzení neprokázala. Dále žalobkyně uvedla, že výše čistého měsíčního příjmu žalovaného byla 27 000 Kč a jeho měsíční výdaje na domácnost činily 2 000 Kč, a že má za to, že výše výdajů odpovídá životním minimům stanoveným právními předpisy a průměrným nákladům na domácnosti na bydlení dle České statistického úřadu. Žalobkyně neprokázala, že by jakýmkoliv způsobem ověřila výši tvrzeného příjmu žalovaného. Pokud jde o výdaje, měla za to, že žalovaný vynakládá na svoji domácnost částku 2 000 Kč (tj. náklady na zajištění prostoru pro bydlení a úhrady energií a dalších služeb spojených s bydlením), když měla za to, že je jediným členem domácnosti, že tento závěr, s nímž pracovala, přímo odporuje dalšímu tvrzení žalovaného, že ostatní členové domácnosti mají mít příjem 170 000 Kč měsíčně, nijak kriticky nehodnotila. Soud rovněž poukazuje na to, že z tvrzení žalobkyně vyplývá, že měla za to, že žalovanému postačuje na uspokojení jeho základních životních a bytových potřeb částka 5 410 Kč (tj. 180 Kč na den na úhradu nákladů na bydlení, jídlo, hygienické potřeby), aniž by se jakkoliv kriticky zabývala její reálností. Obdobně jako neřešila, zda má žalovaný jiné nutné výdaje, např. náklady na dopravu do práce. Zejména však žalobkyně nedoložila, že by jakýmkoliv způsobem údaje poskytnuté žalovaným alespoň v základních rysech ověřila. Soud tak uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že by před poskytnutím úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, tedy že s péčí řádného hospodáře neprověřila příjmy a výdaje žalovaného tak, aby měla za osvědčené, že je žalovaný schopen úvěr uhradit, když prověřovala pouze to, zda se žalovaný již dříve nedostal do platební neschopnosti. V důsledku této skutečnosti je v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 o. z. úvěrová smlouva neplatná, neboť žalobkyně porušila v průběhu uzavírání úvěrové smlouvy se spotřebitelem donucující ustanovení zákona.
1. Pro úplnost soud uvádí, že i pokud by měl za prokázané, že žalobkyně ověřila výši příjmů a výdajů žalovaného a ty porovnala a kriticky hodnotila, tedy řádně prověřila před poskytnutím úvěru úvěruschopnost, nemá soud za prokázané v jaké konkrétní práva a povinnosti byly mezi žalobkyní a žalovaným sjednány. Soud má za prokázané, že žalobkyně s žalovaným jednali, že si žalovaný zřídil u žalobkyně klientský účet, že požádal o úvěr, a že mu byl zaslán návrh smlouvy o úvěru. Rovněž soud nemá na základě předložených a provedených důkazů pochybnost o tom, že žalobkyně zaslala žalovanému SMS kód k potvrzení přijetí návrhu úvěrové smlouvy, avšak nemá již prokázáno, že žalovaný zaslaným kódem podepsal právě smlouvu předloženou žalobkyní. Samotná úvěrová smlouva v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument - neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k němu byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení článku 26 eIDAS). Je-li do textu písemnosti pojat údaj o tom, kdy k podpisu mělo dojít, nejde o podpis, ale výlučně o grafický odraz nějakého tvrzení, nikoliv data připojená k jiným datum umožňujícím ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny. Pokud jde o podpis smlouvy samotnou žalobkyní, není soudu zjevné, jak je možné do elektronického dokumentu pojmout vlastnoruční podpis, tedy opět může jíž pouze o grafickou podobu, tentokrát vlastnoručního podpisu, která byla vložena přímo do dat dokumentu, nikoliv k datům obsahujícím smlouvu připojený.
21. Za situace, kdy je úvěrová smlouva neplatná, se může žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet dne 14.12.2020 částku 5 000 Kč, kterou je žalovaný povinen žalobkyni vydat. Zároveň žalobkyni náleží i úrok z prodlení ode dne uvedeného ve výzvě k vrácení prostředků, tj. výzvě k vydání bezdůvodného obohacení, přičemž žalobkyně požadovala úrok od 31. dne od sepsání předžalobní výzvy ze dne 14.5.2021, tj. od 14.6.2021, jehož výše byla stanovena v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce trvání 3 dnů (výrok I).
22. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy a tím i všech doprovodných ujednání včetně ujednání o výši poplatků za poskytnutí úvěru, o výši nákladů spojených s upomínáním a o smluvní pokutě (výrok II.).
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 210,85 Kč, přičemž tato částka představuje 81,32 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 90,66 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 9,34 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 515 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.