Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
19 C 287/2021-24
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 34 483 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 31 551 Kč s úrokem z prodlení jdoucím od 29. 10. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ve zbytku, to je co do úroku z prodlení z částky 28 401 Kč od 31. 5. 2021
do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, co do úroku 21,05 % ročně z 28 401 Kč od 31. 5. 2021 do zaplacení, co do částky 2 932 Kč,
zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 10 031,50 Kč,
a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 31 551 Kč s úrokem z prodlení jdoucím od 29. 10. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ve zbytku, to je co do úroku z prodlení z částky 28 401 Kč od 31. 5. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, co do úroku 21,05 % ročně z 28 401 Kč od 31. 5. 2021 do zaplacení, co do částky 2 932 Kč, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 10 031,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou ze dne 7. 7. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 34 483 Kč, dále zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28 401 Kč od 31. 5. 2021
do zaplacení a úroku ve výši 21,05 % ročně z částky 28 401 Kč od 31. 5. 2021 do zaplacení. V této žalobě uvedla, že s žalovanou uzavřela dne 5. 2. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč s tím, že byla sjednána i provize pro zprostředkovatele ve výši 2 500 Kč Částku 27 500 Kč převedla žalobkyně na účet žalované dne 8. 2. 2021. Zbylou částku ve výši 2 500 Kč převedla žalobkyně na účet zprostředkovatele žalované jako jeho provizi. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni vedle těchto částek i úroky, kdy roční úroková sazba byla sjednána ve výši
21,05 %. Celkovou dlužnou částku ve výši 42 000 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč s tím, že splátky byly splatné vždy 20. dne v měsíci. Žalovaná
však nehradila sjednané splátky řádně a včas, proto došlo ke dni 30. 5. 2021 k zesplatnění úvěru,
o čemž byla téhož dne žalovaná informována. Žalobkyni proto vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 31 551 Kč a na dlužných splátkách částku
3 150 Kč. Žalobkyni dále vzniklo právo na zákonné úroky z prodlení a na smluvní úrok z prodlení ode dne následujícího po zesplatnění do zaplacení. Žalovaná ani přes 3 upomínky
a předžalobní výzvu žalobkyně na dlužnou částku s příslušenstvím ničeho neuhradila.
2. Úvěruschopnost žalované zkoumala žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy na základě informací získaných od žalované, přičemž dospěla k závěru, že žalovaná prokázala, že její příjmy jsou dostačující, a že je schopna řádně úvěr splácet.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
4. Podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k tomuto procesnímu postupu nevyjádřila, ačkoli jí výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání.
5. Z listinných důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 5. 2. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byl sjednán úvěr ve výši 30 000 Kč. V souladu s předmětnou smlouvou bylo žalované vyplaceno na účet celkem 27 500 Kč, přičemž zbývající částka ve výši 2 500 Kč představovala provizi zprostředkovatele – společnosti právnická osoba, IČO. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni celkovou částku úvěru spolu s úrokem ve výši 21,05 % ročně, celkem tedy částku 42 000 Kč, v 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč s tím, že poslední splátka byla splatná dne 20. 6. 2024 (prokázáno citovanou smlouvou o spotřebitelském úvěru a potvrzením o provedení transakce). Žalovaná žalobkyni neuhradila za období od 20. 3. 2021 do 30. 5. 2021 ničeho (prokázáno tabulkou umoření a bonitou smlouvy). Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě upomínek ze strany žalobkyně (prokázáno upomínkami ze dne 28. 3. 2021 a 28. 4. 2021). V rámci těchto upomínek byla žalovaná upozorněna i na možnost zesplatnění dluhu, ke kterému došlo dne 30. 5. 2021. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka na jistině 31 551 Kč (prokázáno dopisem nazvaným zesplatnění pro smlouvu číslo ze dne 2021 číslo
a podacím lístkem). Žalobkyně následně žalované zaslala předžalobní upomínku a vyzvala ji k úhradě dlužné částky nejpozději do 10 dnů (prokázáno výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 30. 5. 2021 a podacím lístkem).
6. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalované, soud zjistil, že žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované na základě poskytnutých informací žalovanou zanesených do čestného prohlášení o příjmech a výdajích, které jsou součástí smlouvy. Z tohoto důkazu soud zjistil,
že žalovaná uvedla, že její příjem činí 17 000 Kč a výdaje 4 000 Kč, že nemá žádnou vyživovací povinnost a bydlí v obci ulice, obec. Pravdivost údajů stvrdila žalovaná svým podpisem. Žalobkyně dále předložila jako důkaz dokument nazvaný„ Posouzení úvěruschopnosti zákazníka“, v rámci něhož byly uvedeny příjmy žalované ve výši 17 000 Kč a výdaje ve výši
6 500 Kč. Žalobkyně nedoložila, jak dospěla k výdajům v částce 6 500 Kč, když žalovaná v čestném prohlášení uvádí částku 4 000 Kč. Dále byla předložena výplatní páska žalované
za období prosinec 2020, kterou vystavila právnická osoba anonymizována tři slova, přičemž celková částka k výplatě činila 17 370 Kč. Dále žalobkyně předložila důkaz s výsledkem hledání žalované v centrální evidenci exekucí ze dne 5. 2. 2021, kdy o žalované nebyl nalezen žádný záznam, a výpis z insolvenčního rejstříku ze stejného dne, kdy žalovaná v evidenci jako dlužník nalezena nebyla. Na základě výzvy soudu následně žalobkyně doplnila svá tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované. Tvrdila, že průměrnou výši měsíční mzdy ve výši 17 000 Kč ověřila telefonicky u zaměstnavatele – společnosti právnická osoba,
IČO. Dále tvrdila, že co se týče výdajů a příjmů a jiných závazků žalované, vycházela žalobkyně z čestného prohlášení žalované. Dále žalobkyně vycházela z normativních nákladů
na bydlení v obci obec, které v době uzavření smlouvy činily 5 653 Kč, a z výše existenčního
a životního minima, které v době uzavření smlouvy činily 2 490 Kč. Žalobkyně však neuvedla, z jakého důvodu vybrala právě město Kyjov, když žalovaná v čestném prohlášení uvedla, že bydlí v obci ulice, obec. Dále žalobkyně doložila výpočet, na základě kterého dospěla k závěru, že žalovaná bude schopna splácet daný úvěr. Od příjmů ve výši 17 000 Kč odečetla částku životního a existenčního minima ve výši 3 860 Kč a normativních nákladů bydlení ve výši 5 653 Kč. Při určení výše normativních nákladů na bydlení žalobkyně vycházela z průměrných výdajů obyvatelstva v roce 2016, přičemž ale předmětná smlouva byla uzavřena v roce 2021.
7. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalované sjednávaná úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86
zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel.
8. V posuzované věci bylo prokázáno pouze to, že žalobkyně vycházela z informací poskytnutých žalovanou ohledně jejích příjmů, výdajů a jiných závazků, z lustrace v evidenci exekucí
a insolvenčním rejstříku, z jedné výplatní pásky a z výše normativních nákladů bydlení
a existenčního a životního minima. K tomu je třeba uvést, že pouhé doplnění čísel do formuláře bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze
ze dne 9. 3. 2021, č. j. 22 Co 23/2021 -149). Poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 86 z. s. ú., tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka
o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr,
ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání
a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39). Pouhé prohlášení žalovaného o tom, že je schopen předmětnou zápůjčku splatit, je proto pro řádné zjištění
a posouzení jeho majetkových poměrů zcela nedostačující. Nedostačující je i zhodnocení výše příjmů žalované pouze z jedné výplatní pásky, kdy žalobkyně ani nezkoumala, že předmětný pracovní závazek trvá (např. doložením pracovní smlouvy). Výdajovou stránku žalobkyně také nezkoumala řádně, neboť tvrdila, že vycházela pouze z informací od žalované, kdy výdaje měly činit 6 500 Kč, přičemž žalovaná uvedla v čestném prohlášení částku 4 000 Kč, k těmto tvrzením však žalobkyně nedoložila ničeho, tedy nevysvětlila, jak k celkové výši výdajů žalované dospěla, ani na základě jakých důkazů. Navíc v rámci uvedeného výpočtu žalobkyně uvedla, že vycházela z částky normativních nákladů bydlení za rok 2016, přičemž smlouva byla uzavřena v roce 2021. Je tedy zřejmé, že žalobkyně vycházela z nesprávné částky, neboť tato se za 5 let musela měnit.
9. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, tedy skutečnost, zda je žalovaná schopna požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 z. s. ú. a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalované poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.
10. Jelikož však bylo prokázáno, že žalované vznikl vůči žalobkyni dluh na jistině ve výši 31 551 Kč, přičemž na jistinu žalovaná neuhradila ničeho, soud dospěl k závěru, že se žalovaná na úkor žalobkyně ve smyslu §2991 o. z. bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky, která nebyla žalobkyni na jistině splacena, tj. částky
31 551 Kč , žalobkyni vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl. Ve zbývajícím rozsahu, který se týkal zákonného úroku z prodlení z částky 28 401 Kč ve výši 8,25 % ročně od 31. 5. 2021 do zaplacení soud žalobu zamítl, a to s odkazem na judikaturu soudů týkající se úroků z prodlení ve vztahu k bezdůvodnému obohacení (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne
11. 11. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2723/2020 ). Dle závěrů judikatury prodlení nastává až na základě doručení žaloby žalované, a ode dne následujícího lze přiznat úroky z prodlení. Žalobu lze totiž považovat za řádnou hmotněprávní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení až v okamžiku jejího doručení žalované, na rozdíl od žalobkyní zaslané procesní předžalobní výzvy k plnění. Soud proto přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z této částky dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. jdoucím ode dne následujícího po doručení žaloby, tj. od 29. 10. 2021, do zaplacení.
11. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru
se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky
na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala,
co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
13. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
14. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
15. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem
nebo s ním jinak jedná.
16. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
17. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.
18. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
19. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020
ve věci sp. zn. C číslo, OPR- právnická osoba GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem
na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak,
že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.
21. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný
pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle
§ 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
22. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
23. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku . Jeho ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí neplatnosti smlouvy, a to, jak již bylo uvedeno výše, neplatnosti absolutní, ke které je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Současně v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.
24. Ústavní soud ČR zároveň v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , zdůraznil,
že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy
(a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
25. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.
26. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když neshledal důvod pro její prodloužení.
27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná co do 91,50 %, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 031,50 Kč. Žalobkyně byla neúspěšná pouze co do 8,50 %, tedy měla neúspěch v poměrně nepatrné části, proto jí soud přiznal plnou výši náhrady nákladů. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 380 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 483 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených
v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 1 250 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty
ve výši 21 % z částky 7 150 Kč ve výši 1 501,50 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.