Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 C 118/2021-69

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Daduovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 52 794,27 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 998 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23 998 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 28 796,27 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 604,39 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 9 028,34 Kč, úrokem 29 % ročně z částky 32 548,69 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 32 548,69 Kč od 21. 1. 2020 do 2. 3. 2020 a z částky 8 550,69 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 998 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23 998 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba o zaplacení částky 28 796,27 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 604,39 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 9 028,34 Kč, úrokem 29 % ročně z částky 32 548,69 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 32 548,69 Kč od 21. 1. 2020 do 2. 3. 2020 a z částky 8 550,69 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 26. 5. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 52 794,27 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ Provident Financial“), uzavřel se žalovaným dne 22. 8. 2017 smlouvu o zápůjčce číslo jejíž nedílnou součástí byly rovněž Smluvní podmínky. Provident Financial před uzavřením smlouvy prověřil úvěruschopnost žalovaného na základě informací požadovaných a získaných od žalovaného, které byly zaznamenány v zákaznické kartě a ověřeny doklady uvedenými v části„ ověřené dokumenty“. Na základě smlouvy o zápůjčce poskytl Provident Financial žalovanému v hotovosti zápůjčku ve výši 40 000 Kč, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit s poplatkem ve výši 32 019 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, odměny za administrativní činnost a odměny za zpracování a doručení. Celkovou částku se žalovaný zavázal splácet v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 4 002 Kč. Žalovaný nesplácel řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 5. 3. 2018. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020. Žalovaný od uzavření smlouvy o zápůjčce do dne postoupení pohledávky na žalobkyni uhradil celkem částku 16 002 Kč. Žalobkyně požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 32 548,69 Kč, dlužného poplatku ve výši 20 245,58 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 9 028,34 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 604,39 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 21. 1. 2020 do zaplacení. Před podáním žaloby vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky.

2. Okresní soud v Olomouci vydal ve věci dne 23. 6. 2021 elektronický platební rozkaz, číslo jednací. Žalovaný proti elektronickému platebnímu rozkazu podal dne 29. 6. 2021 včasný odpor bez bližšího odůvodnění. Lhůta k odůvodnění odporu (písemnému vyjádření ve věci samé) žalovanému uplynula dne 10. 8. 2021. Přestože ve věci byly naplněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání podle ve spojení s  , (dále jen „“), soud při nařízeném jednání usnesením rozhodl, že rozsudek pro uznání se nevydává, a to z důvodu, že by takové rozhodnutí bylo v rozporu s právními předpisy (, a 2 ), a to konkrétně s  zákona

č. , o spotřebitelském úvěru a s , , .

3. Soud dále při nařízeném jednání zamítl opětovnou žádost žalovaného na odročení nařízeného jednání, neboť jeho žádost soud neshledal odůvodněnou. Žalovaný pouze uvedl, že v prosinci byl na třetí dávce očkování proti onemocnění COVID a stále se necítí na absolvování jednání.

Ke svému tvrzení o (zřejmě nepříznivém) zdravotním stavu však neoznačil žádný důkaz

(např. lékařskou zprávu).

4. Soud provedl předložené listinné důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:

-) z výpisu z obchodního rejstříku, bylo zjištěno, že žalobkyně je akciovou společností s datem vzniku a zápisu 16. 5. 2005;

-) ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 22. 8. 2017, bylo zjištěno, že žalovanému byla v hotovosti poskytnuta částka 40 000 Kč, kterou se zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 32 019 Kč v 18 měsíčních splátkách po 4 002 Kč, a že výše úrokové sazby byla sjednána 29 %;

-) ze zákaznické karty ze dne 22. 8. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný v kartě uvedl číslo svého občanského průkazu, adresu trvalého pobytu, že má vlastní bydlení, má vyšší odborné vzdělání, je ženatý a vyživuje jednu osobu. Dále uvedl, že je ve starobním důchodu, výši čistého měsíčního příjmu a další příjmy a nakonec odhadované měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč a měsíční výdaje na externí splátky zápůjček ve výši 5 000 Kč. Údaje v zákaznické kartě měly být ověřeny výměrem důchodu;

-) z tabulky umoření byl zjištěn průběh splácení zápůjčky;

-) ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, včetně seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že žalovaná pohledávka přešla na žalobkyni;

-) z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 bylo zjištěno, včetně podacího lístku že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávek dopisem zaslaným dne

14. 2. 2020, v němž byl současně vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů ode dne doručení dopisu;

-) z předžalobní upomínky ze dne 11. 5. 2020, a podacího lístku, že žalovanému byla před podáním žaloby zaslána dne 12. 5. 2020 upomínka k úhradě dlužné částky nejpozději do 18. 5. 2020.

5. Z uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:

Právní předchůdce žalobkyně, Provident Financial, uzavřel se žalovaným dne 22. 8. 2017 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalovanému poskytl v hotovosti v den podpisu smlouvy o zápůjčce částku 40 000 Kč. Žalovaný se v uvedené smlouvě zavázal zápůjčku splácet v pravidelných týdenních splátkách spolu se sjednaným poplatkem. Zápůjční úroková sazba byla stanovena ve výši 29 % ročně. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce žalovaný vyplnil

tzv. zákaznickou kartu, kde uvedl své osobní údaje, adresu trvalého pobytu, že má vlastní bydlení, má vyšší odborné vzdělání, je ženatý a vyživuje jednu osobu. Dále uvedl, že je ve starobním důchodu, výši čistého měsíčního příjmu a další příjmy a nakonec odhadované měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč a měsíční výdaje na externí splátky zápůjček ve výši 5 000 Kč. Údaje v zákaznické kartě měly být ověřeny výměrem důchodu. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 uzavřené mezi Provident Financial jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, což bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným dne 14. 2. 2020, v němž byl současně vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů ode dne doručení dopisu. Zástupce žalobkyně zaslal žalovanému před podáním žaloby výzvu k úhradě dlužné částky.

6. Podle , (dále jen „“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Podle , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

13. Podle 991 odst. 1, 2 , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle 993 , plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

16. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce. Jelikož žalovaný při uzavírání smlouvy o zápůjčce vystupoval jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení , o spotřebitelském úvěru, účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce. V souladu s  měl Provident Financial jako úvěrující (zápůjčitel) povinnost před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného jako úvěrovaného (výpůjčitele), tj. jeho schopnost zápůjčku splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Žalobkyně v řízení soudu neprokázala, že její právní předchůdce řádným (výše uvedeným) způsobem prověřoval schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku, neboť soudu předložila pouze tzv. zákaznickou kartu obsahující údaje o osobních a majetkových poměrech žalovaného. Podle citovaných judikatorních závěrů však není takový postup pro splnění povinnosti stanovené v  dostačující. Žalobkyně zejména neprokázala, že by její právní předchůdce jakýmkoli způsobem prověřoval výdaje žalovaného, neboť ze zákaznické karty vyplývá pouze, že žalovaný má zápůjčky i u jiné společnosti, na které splácí 5 000 Kč měsíčně, a že„ odhadované“ výdaje činí 3 000 Kč měsíčně. Právní předchůdce žalobkyně mohl a měl provést (mimo jiné) lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích (příjmení, BRKI, NRKI, insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, aj.) a dále prověřit výdaje žalovaného např. výpisy z jeho bankovního účtu. V řízení však nebylo prokázáno, že by tak právní předchůdce žalobkyně učinil. Nadto žalobkyně soudu nepředložila žádnéy (doklady), jimiž byly ověřeny údaje uvedené žalovaným v zákaznické kartě, ačkoli je na ně v zákaznické kartě odkazováno.

17. Přestože stanoví, že v důsledku nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (v projednávané věci smlouvy o zápůjčce) je smlouva neplatná pouze, uplatní-li námitku neplatnosti smlouvy spotřebitel ve tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, dospěla judikatura soudů již dříve k závěru, že k porušení povinnosti stanovené poskytovateli spotřebitelského úvěru (zápůjčky) v  soud přihlédne i bez návrhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, nález Ústavního soud ze dne 26. 2. 2019,

sp. zn. , příp. také rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn.

C číslo), a jedná se tedy o neplatnost absolutní podle , neboť porušení uvedené povinnosti odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

18. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu netvrdila a ani neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o zápůjčce její právní předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, tj. schopnost žalovaného poskytnutou zápůjčku spolu s poplatky žalobkyni vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zjevně porušil svou povinnost stanovenou v  , v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi Provident Financial a žalovaným jako absolutně neplatnou podle .

19. Plnění poskytnuté žalovanému je pak třeba vypořádat z titulu bezdůvodného obohacení podle

. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti částku 40 000Kč na základě neplatné smlouvy, tedy plnil bez právního důvodu. Smluvní strana neplatné smlouvy přitom může žádat jen toho, oč plnění jí poskytnuté převyšuje objem majetkových hodnot, jež sama přijala, protože poskytnutí protiplnění obohaceným nezakládá vzájemnou restituční povinnost ochuzeného, nýbrž snižuje rozsah prospěchu obohaceného. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný uhradil žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) částku

16 002 Kč. Žalobkyně tak má nárok na uhrazení poskytnuté částky snížené o prokázané platby žalovaného (40 000 Kč – 16 002 Kč = 23 998 Kč), a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši stanovené podle ve spojení s  ode dne následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení stanovené v oznámení o postoupení pohledávky, v němž byl žalovaný prvně prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky. Oznámení bylo zasláno dne 14. 2. 2020, fikce doručení nastala podle dne

19. 2. 2020. Žalovaný měl uhradit dlužnou částku do 10 dnů ode dne doručení oznámení,

tj. do dne 2. 3. 2020.

20. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce však žalobkyni nevznikl nárok na úhradu dlužných poplatků a požadovaného příslušenství nad rámec přiznaného zákonného úroku. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítnul.

21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle , přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 52 794,27 Kč (bez příslušenství). Žaloba byla zamítnuta co do částky 28 796,27 Kč (54,54 % z předmětu řízení). Více procesně úspěšným tak byl v řízení žalovaný. Jelikož žalovanému, který by tak měl právo na náhradu poměrné části vynaložených nákladů, v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu obec, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.