Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
11 C 76/2021-53
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivou Kylarovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 6 614 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 4 614 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 543,59 Kč za období od datum do datum, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 455,77 Kč za období od datum do datum, úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 010,05 Kč od datum do zaplacení a úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 5 010,05 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 4 614 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 543,59 Kč za období od [datum] do [datum], kapitalizovaným úrokem ve výši 1 455,77 Kč za období od [datum] do [datum], úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 010,05 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 5 010,05 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o.s.ř., tedy na jistině 10.000 Kč (bez příslušenství), jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
2. Žalobkyně se obrátila dne datum na zdejší soud s žalobou, ve které uplatnila nárok na zaplacení částky 6 614 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný a obchodní společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které mu byla poskytnuta jistina ve výši 6 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal peněžité plnění vrátit spolu s úrokem ve výši 840 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč Celkem se tedy zavázal vrátit částku 10 440 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 183 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den datum. Žalovaný si s právní předchůdkyní žalobkyně dále sjednali doplňkovou službu životního pojištění anonymizována dvě slova, za které se zavázal měsíčně platit částku 174 Kč. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas. Žalovaný do podání žaloby uhradil celkem 4 000 Kč, kdy právní předchůdkyně žalobkyně tuto částku započetla na jistinu 989,95 Kč, na úrok 840 Kč, na poplatek za administrativní činnost 1 200 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso 904,48 Kč a na poplatek za životní pojištění 65,57 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne datum právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Pohledávka byla dne datum postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl naposledy k úhradě svého dluhu vyzván předžalobní výzvou.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, přestože k tomu byl soudem vyzván.
4. Soud v této věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) a věc rozhodl jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní bez nařízeného jednání. Postup soudu dle § 115a o. s. ř. je podmíněn tím, aby se účastníci práva účasti na projednávání věci vzdali nebo s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili a věc bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených účastníky. Účastníci byli vyzváni usnesením zdejšího soudu, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud k této výzvě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude se předpokládat, že nemají námitek. Žalovaný se nevyjádřil a žalobkyně vyslovila svůj souhlas již v samotném návrhu. S ohledem na shora uvedené jsou splněny všechny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř.
5. Soud dospěl na základě listin založených ve spise k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně platně uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč. Poskytnuté peněžní prostředky se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 840 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, s poplatkem za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 2 400 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 183 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den datum Smluvní strany si sjednaly RPSN ve výši 206 %. Žalovaný v žádosti o úvěr v rámci zkoumání úvěruschopnosti uvedl, že žije v nájmu s rodiči, nesplácí žádné půjčky u jiných společností, je zaměstnán u společnosti právnická osoba, jako řidič. Příjem žalovaného tvoří jeho mzda ve výši 12 000 Kč měsíčně. Pravidelné měsíční výdaje žalovaného představují celkem částku 7 000 Kč, která sestává z nákladů na bydlení ve výši 3 000 Kč a osobních výdajů ve výši 4 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně tak vyšla z použitelného příjmu ve výši 7 000 Kč /viz karta zákazníka na č. l. 15 Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvu ze dne datum /viz smlouva o postoupení pohledávek v interní databázi příjmení a seznam postoupených pohledávek na č. l. 21 spisu/. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem od právní předchůdkyně žalobkyně ze dne datum /viz dopis na č. l. 19 spisu/, který mu byl odeslán dne datum /viz podací lístek na č.l. 22 spisu/. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu dopisem ze dne datum /viz předžalobní upomínka na č.l. 23-24 spisu/, který byl odeslán následujícího dne /viz podací lístek na č.l. 25 spisu/. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 4 000 Kč /viz nesporované tvrzení žalobkyně/.
6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
7. Podle § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
10. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Dle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
14. Soud dospěl k závěru, že žaloba je z části důvodná. Soud vzal za prokázané, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru, na základě které přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému jistinu ve výši 6 000 Kč a žalovanému vznikla povinnost půjčené peněžní prostředky spolu s poplatkem vrátit. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla dle ustanovení § 1879 a násl. o. z. pohledávka za žalovaným právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni. Ohledně administrativního poplatku a poplatku za hotovostní režim splátek soud uvádí, že je posoudil toliko jako další formu sjednaných úroků, neboť v souvislosti s poskytnutím půjčky představovaly úplatu za půjčení peněz, což je dle soudní praxe i odborné literatury definice smluvního úroku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, či M. příjmení v komentáři k § 658 v J. Švestka, J. Spáčil, M. Škárová, M. Hulmák a kolektiv. Občanský zákoník II, 2. vydání, obec a číslo, s. číslo). V daném případě činil úrok za poskytnutí jistiny celkem částku 4 400 Kč. Výše sjednaného úroku činí tedy 74 % výše z poskytnuté jistiny, roční procentní sazba pak činí zhruba 88,14 %. Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník poskytoval věřiteli nepřiměřené nebo dokonce„ lichvářské“ úroky. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). V daném případě sjednaná úroková sazba přesahovala 7 x obvyklou úrokovou sazbu (sjednaná úroková sazba zhruba 88,14 % ročně a úroková sazba měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik obec národní banky 8,95 % ročně). S ohledem na výše uvedené shledal soud ujednání stran o smluvním úroku za zjevně se příčící dobrým mravům, a tedy za absolutně neplatné. Jelikož si žalovaný půjčil 6 000 Kč, přičemž splatil celkem 4 000 Kč, přiznal soud žalobkyni vzhledem k závěru o absolutní neplatnosti sjednaných úroků nárok na zaplacení částky ve výši 2 000 Kč.
15. Ohledně zjištěné nemravnosti sjednaných smluvních úroků soud uvádí, že předmětem podnikání žalobkyně je poskytování spotřebitelských úvěrů jako tzv. nebankovní instituce poskytující spotřebitelské úvěry, které poskytují spotřebitelské úvěry obvykle s vyšším úrokem oproti bankovním institucím, zpravidla s odkazem na vyšší rizikovost. Nejvyšší možná výše sjednaných úroků není nikterak stanovena právním předpisem (a to ani v zákoně o spotřebitelském úvěru číslo Sb., který jinak upravuje mnohé aspekty sjednávání spotřebitelských úvěrů), a její posouzení (zejm. ve vztahu k určení mravnosti či nemravnosti jejich výše) je ponecháno k úvaze soudů pro posouzení s ohledem na specifické okolnosti každého případu. Na základě ustálené rozhodovací praxe soudů však lze dospět k závěru, že ani v případě nebankovních půjček či úvěrů mezi dvěma fyzickými osobami (tím spíše v případech vztahu podnikatele a spotřebitele jako slabší strany) zpravidla nelze sjednat výši úroků více než trojnásobnou oproti průměrné výši poskytované bankovními subjekty. Nejvyšší soud uvedl např. v rozsudku ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, že„ Lze připustit, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“, tedy že ani sjednaný smluvní úrok ve výši 2-3 násobku výše úroků poskytovaných bankovními institucemi nemusí být nemravný. Právě v tomto rozpětí lze dle názoru soudu sjednávat výši úrokových sazeb při poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů, aniž by takto sjednaná sazba odporovala dobrým mravům (při absenci jiných zjištěných skutečností) v takové míře, že by musela být posouzena jako absolutně neplatná ve smyslu ust. § 588 o. z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. V daném rozpětí by sjednaná výše úroků mohla být nemravná (ať již ve smyslu ust. § 580 či § 588 o. z.), avšak nemravnost by musela být zjištěna ve vztahu ke konkrétním okolnostem daného případu. Zatímco v případě vyššího násobku ve vztahu mezi fyzickými osobami (a tím spíše ve vztahu podnikatele vůči spotřebiteli jakožto slabší straně) již sjednaná výše bude až na výjimky zjevně odporovat dobrým mravům, a tudíž bude absolutně neplatná ve smyslu ust. § 588 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka).
16. Soud žalobkyni nepřiznal ani právo na sjednané úroky ve výši obvyklé podle § 1802 o. z. (není-li výše úroků ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem, a nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy), protože úroková sazba, která zde byla sjednána, zcela zjevně odporuje dobrým mravům a věřitel je tak za takovou praktiku sankcionován. V takovém případě je zcela vyvážené, že kromě nároku na vrácení jistiny úvěru a případných nároků z prodlení s jejím splácením (včetně případných smluvních pokut) mu žádný nárok na úplatu nevzniká. U spotřebitelské smlouvy není důvod nahrazovat lichvářské nároky obvyklou výší, jinak by totiž žalobkyně nebyla nijak motivována od uvedené predátorské praktiky upustit (a poskytovat úvěry s úplatou, která popsané limity nepřekračuje) a došlo by naopak k eliminaci odrazujícího účinku akcentovaného judikaturou anonymizováno dvora EU ve spotřebitelských sporech. Nejde přitom o nepřiměřenou jednostrannou ochranu dlužníka. Je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, nemá před uzavřením smlouvy na rozdíl od poskytovatele úvěru znalost oboru, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu apod. Právě proto má soud tuto nerovnováhu účinně vyvážit. Také Ústavní soud považuje za„ neakceptovatelné, aby se soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů“ (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. ústavní nález a zejména ústavní nález, kde RPSN činila 115,32 %).
17. S ohledem na shora uvedené tak soud shledal žalobu důvodnou pouze co do částky 2 000 Kč, která představuje zbývající neuhrazenou část jistiny zápůjčky (tj. jistina úvěru 6 000 Kč po odečtení uhrazených 4 000 Kč). Soud pak zamítl nárok žalobkyně na zaplacení částky 4 614 Kč fakticky představující kapitalizovaný úrok za půjčení peněz, neboť ujednání o těchto nárocích (smluvní úrok, poplatek za administrativní činnost a hotovostní inkaso) soud shledal absolutně neplatným pro rozpor s dobrými mravy. Stejně tak byl zamítnut smluvní úrok ve výši 23,72 % ročně dále běžící až do zaplacení, který žalobkyně požadovala dílem v kapitalizované podobě.
18. Nezaplacením dluhu do dne splatnosti se žalovaný dostal do prodlení, a vznikla mu tak povinnost dle § 1970 o. z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud tak žalobkyni přiznal i zákonný úrok z prodlení, avšak pouze z přiznané jistiny zápůjčky ve výši 2 000 Kč, a to od datum, jak žalobkyně požadovala. Ve zbytku byl nárok na zaplacení úroku z prodlení jako nedůvodný zamítnut.
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému pro jeho procesní pasivitu žádné náklady nevznikly (výrok III. tohoto rozsudku).
20. Lhůta k plnění ve výroku I. byla určena podle 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není podle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. odvolání přípustné, neboť hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení nepřevyšuje 10 000 Kč.
Žalobkyně má právo v případě, že žalovaná nesplní svou povinnost ve stanovené lhůtě dobrovolně podat návrh na provedení soudního výkonu rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na provedení exekuce podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.