Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 86/2021-219

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou Mgr. et Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa

o 318.908,24 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 157.011,83 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 157.011,83 Kč od 19. 5. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu ohledně částky 161.896,41 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 8.883,99 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 315,75 Kč, s úrokem 11,9% ročně z částky 318.908,24 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení 9,75% ročně z částky 318.908,24 Kč od 27. 3. 2019 do 18. 5. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 161.896,41 Kč od 19. 5. 2021 do zaplacení a s úrokem 1,5% ročně z částky 157.011,83 Kč od 19. 5. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na poměrné části náhradu nákladů řízení ve výši 15.304 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalovaného.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 157.011,83 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 157.011,83 Kč od 19. 5. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu ohledně částky 161.896,41 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 8.883,99 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 315,75 Kč, s úrokem 11,9% ročně z částky 318.908,24 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení 9,75% ročně z částky 318.908,24 Kč od 27. 3. 2019 do 18. 5. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 161.896,41 Kč od 19. 5. 2021 do zaplacení a s úrokem 1,5% ročně z částky 157.011,83 Kč od 19. 5. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na poměrné části náhradu nákladů řízení ve výši 15.304 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalovaného.

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 19. 3. 2021 domáhal proti žalovanému uhrazení ve výroku uvedeného peněžního plnění s tvrzením, že mezi právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba (dříve pod názvem právnická osoba, IČO, dále jen právní předchůdce žalobce) a žalovaným byla dne datum uzavřena Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet (dále jen Smlouva), jejíž součástí se staly dle smluvních ujednání anonymizováno obchodní podmínky (dále též VOP) a produktové podmínky spotřebitelského úvěru (dále jen PP) a Sazebník. Žalovaný výslovně prohlásil, že se s těmito listinami seznámil, a že s nimi souhlasí. Na základě Smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 400.000 Kč s dohodnutou úrokovou sazbou 11,90% ročně, a to neúčelově, jednorázově převodem na běžný účet žalovaného z úvěrového účtu číslo. Žalovaný se zavázal za poskytnutý úvěr platit poplatky zejména za vedení účtu, případně další za upomínání a to v souladu se Smlouvou a Sazebníkem. Žalobce tvrdil, že v rámci Smlouvy žalovaný sjednal pojištění schopnosti splácet úvěr, za který se zavázal hradit bance poplatek uvedený v čl. II Smlouvy. Vše se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách počínaje měsícem následujícím po uzavření Smlouvy. Žalobce k tomuto tvrzení předložil y, na které v návrhu odkázal. Žalovaný porušil své závazky ze Smlouvy tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru, úroků a vyčíslených poplatků. Právní předchůdce žalobce proto využil své právo uvedené v  a anonymizováno podmínek a dopisem ze dne 26. 3. 2019 ukončil poskytování úvěru a úvěr zesplatnil k témuž dni. V souladu se Smlouvou a Sazebníkem právní předchůdce žalobce uplatnil právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 20% z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Dlužnou částku včetně úroku, poplatku a smluvní pokuty ve výši 333.715,57 Kč byl žalovaný povinen neprodleně uhradit. Ode dne následujícího po dni zesplatnění, tj. od 27. 3. 2019 žalobce požaduje zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné částky. Právní předchůdce žalobce postoupil na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2020 a to s účinností k 18. 5. 2020, na žalobce pohledávku vyplývající ze Smlouvy a změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 3. 6. 2020. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby, žalovaný na předmětnou pohledávku žalobci ničeho neuhradil a to ani na základě předžalobní výzvy, která byla žalovanému odeslána doporučeně, ze dne 23. 2. 2021.

2. Žalobce na výzvu soudu o doplnění skutkových tvrzení týkajících se zkoumání právního předchůdce žalobce schopnosti žalovaného úvěr zaplatit, doplnil svá skutková tvrzení podáním ze dne 27. 7. 2021, které bylo soudu předloženo při prvním jednání ve věci s omluvou, že pochybením žalobce nebylo soudu doručeno dříve. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce hodnotil žádost žalovaného individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi a principy obezřetného plánování. Právní předchůdce žalobce tvrdil, že kontroloval dostupné informace v interních a v externích databázích, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku, databázích Ministerstva vnitra ČR a přihlédl k tomu, že žalovaný v době podání žádosti o úvěr podnikal. Z tohoto pohledu hodnotil sociodemograficky profil žalovaného a vypočítal příjem z podnikání, který byl srovnatelný s příjmem, který by žalovaný získal, kdyby byl zaměstnán. Vhodnost tohoto přístupu právní předchůdce žalobce pravidelně monitoruje a vyhodnocuje, přičemž z toho vyplývá, že tento klientský segment vykazuje podobné chování, jako segment fyzických osob nepodnikatelů. Uvedeným postupem určil příjem žalovaného ve výši 24.158,22 Kč. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl měsíční příjem domácnosti 65.000 Kč s tím, že má vlastní bydlení a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Právní předchůdce žalobce porovnal tento příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ a výpočtem právní předchůdce žalobce získal částku disponibilních zdrojů žalovaného. Z externích zdrojů právní předchůdce žalobce věděl, že žalovaný nemá v době podání žádosti o úvěr žádné závazky a z externích zdrojů zjistil, že žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr závazky v celkové měsíční výši splátek 8.805 Kč. Z tohoto důvodu bylo jeho žádosti o úvěr vyhověno a schválen úvěr ve výši 400.000 Kč. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému tyto peněžní prostředky dne 17. 8. 2015. Ke dni doplnění skutkových tvrzení žalovaný na úvěr celkem uhradil částku 242.988,17 Kč a tato tvrzení doložil přehledem jednotlivých splátek tak, jak vyplývaly i z doloženého výpisu z úvěrového účtu a platební historie žalovaného.

3. Žalobce následujícím podáním ze dne 11. 10. 2021 své žalobní tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného doplnil a odkázal na judikaturu nalézacích soudů a to konkrétně rozsudků Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. -97 a Městského soudu v Praze, č. j. -170. Žalobce doložil tvrzení ohledně konečné výše plnění poskytnutého žalovaným právním předchůdcem žalobce částkou 242.988,17 Kč podrobnou tabulkou, ve které byly uvedeny data jednotlivých úhrad, jejich výše a jakým způsobem byla každá úhrada zvlášť žalovaného započtena na jistinu, úrok, poplatky, úrok z prodlení, včetně délky prodlení s úhradou jednotlivých splátek. Pokud se týká tzv. zesplatnění úvěru, žalobce tvrdil, že úvěr byl prohlášen za splatný ke dni 25. 3. 2019, o čemž svědčí dopis právního předchůdce žalobce ze dne 26. 3. 2019, který byl zaslán žalovanému na adresu uvedenou ve Smlouvě, což žalobce doložil též poštovním podacím archem z téhož dne 26. 3. 2019.

4. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 22. 9. 2021, ve kterém zdůraznil, že žalobce netvrdí, ani neprokazuje skutečnosti, na základě kterých by měla být žalovanému uložena povinnost uhradit žalovanou částku. Žalovaný namítal nedostatek aktivní legitimace, neboť ze spisu nevyplývá, že bylo žalovanému postoupení pohledávky řádně oznámeno a to ani postupitelem, ani postupníkem a tato vada by měla za následek zastavení řízení. Dále byla vznesena námitka neúčinnosti zesplatnění pohledávky, neboť žalobce neprokázal, že by bylo žalovanému zasláno nějaké vyrozumění o zesplatnění dluhu, neboť nepředložil žádný doklad o odeslání takové y žalovanému. Pokud se týká posuzování schopnosti žalovaného úvěr zaplatit, žalobce poukázal na ustanovení zák. o spotřebitelském úvěru, ze kterého citoval a zdůraznil, že žalobce žádná skutková tvrzení netvrdil a ani důkazy k tomuto nepředložil. Žalovaný namítal, že není prokázána ani výše žalované pohledávky, neboť není zřejmé, jakým způsobem k dané výši údajného dluhu dospěl, neboť žalobce neprokázal, že žalovanému poskytl úvěr ve výši úvěrové smlouvy, neprokázal výši dosud nesplacené jistiny, ani jakým způsobem dospěl k žalované částce a nepředložil k tomu důkazy. Žalovaný zdůraznil, že ač byl žalobce usnesením ze dne 21. 6. 2021 soudem vyzván, aby tato tvrzení ohledně úvěruschopnosti doložil, doposud tak neučinil. Žalovaný měl za to, že žalobce řádně nevypočetl ani eventuální výši nákladů řízení, když nepřihlédl k tomu, že se jedná o tzv. formulářovou žalobu.

Po doplnění žalobních tvrzení žalovaný rovněž svoji obranu doplnil podáním ze dne 30. 11. 2021. Setrval na námitkách nedostatku aktivní legitimace z důvodů neprokázání postoupení pohledávky na žalobce, nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného a z tohoto důvodu považoval Smlouvu za absolutně neplatnou. Poukázal na to, že právní předchůdce žalobce nepředložil žádné listinné důkazy týkající se provedení lustrace žalovaného v dostupných registrech a databázích. S ohledem na pochybení žalobce, který na výzvu soudu reagoval až u prvního jednání ve věci, navrhl separaci nákladů řízení za soudní jednání dne 24. 9. 2021.

Soud s ohledem na výše uvedené provedl dokazování listinami předloženými účastníky řízení a to konkrétně: přílohou číslo anonymizováno postoupených pohledávek, potvrzením z 18. 5. 2020, dohodou ze 14. 5. 2020, všeobecnými produktovými podmínkami z 1. 9. 2019, smlouvou o postoupení pohledávek ze 14. 5. 2020, podacím lístkem z 23. 2. 2021, podacím lístkem z 3. 6. 2020, oznámením o postoupení pohledávky z 25. 5. 2020, kvalifikovanou výzvou z 23. 2. 2021, oznámením o prohlášení úvěru za splatný z 26. 3. 2019, výpisem z úvěrového účtu ze dne 18. 5. 2020, smlouvou o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze 17. 8. 2015, přiznáním k dani z příjmu fyzických osob za rok 2014, žádostí o úvěr, výpisem z úvěrového účtu žalovaného, screenem obrazovky úvěrové historie žalovaného, kopie knihy doručované pošty z 23. 6. 2019, platební historií žalovaného a vysvětlením některých pojmů GE příjmení příjmení, z nichž zjistil následující skutečnosti a skutkový stav projednávané věci.

5. Ze žádosti o úvěr vyplněné a podepsané žalovaným dne 17. 8. 2015 soud zjistil, že žalovaný k této žádosti předložil daňové přiznání, ze kterého byl zjištěn rozdíl mezi příjmy a výdaji 1.411.071 Kč a žalovaný označil za čistý měsíční příjem částku 65.000 Kč, uvedl, že je podnikatel a na základě těchto údajů žádá o úvěr ve výši 400.000 Kč s tím, že ho splatí ve 120 měsíčních splátkách. Součástí žádosti bude založení nového běžného účtu u právního předchůdce žalobce. Na základě této žádosti byla uzavřena dne datum Smlouva (o úvěru s pojištěním schopnosti splácet), kterou kromě žalovaného a osoby oprávněné jednat za žalobce, podepsala manželka žalovaného, s níž soud dále zjistil, že součástí Smlouvy jsou anonymizováno podmínky a Sazebník. Na základě Smlouvy byl žalovanému poskytnut bezúčelový, bezhotovostní úvěr ve výši 400.000 Kč, s prvním datem splatnosti 17. 8. 2015. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal tento úvěr včetně dohodnutého zápůjčního úroku ve výši 11,90% ročně zaplatit ve 120 měsíčních splátkách po 5.715 Kč, s úhradou pojištění 252 Kč, tj. celkem 5.967,74 Kč a s poplatkem za poskytnutí úvěru 1.295 Kč; RPSN 12,65% ročně. Žalovanému bude úvěr poskytnut na běžný účet č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal v případě nezaplacení splátek uhradit smluvní pokutu za opakované prodlení se splátkou ve výši 20% z celkové částky všech splatných splátek dle Smlouvy ke dni prohlášení úvěru za splatný a z důvodu uvedení nepravdivých, neúplných a nesprávně uvedených údajů smluvní pokutu ve výši 5% z nesplacené jistiny, minimálně 1.000 Kč. Součástí Smlouvy bylo pojištění klienta. K prokázání celkové výše plnění, které žalovaný poskytl právnímu předchůdci žalobce na základě Smlouvy ve výši 242.988,17 Kč, žalobce předložil výpis z úvěrového účtu, ze kterého soudu zjistil, že tabulka, kterou žalobce uvedl v doplnění žaloby ze dne 11. 10. 2021, odpovídá údajům zjištěným z úvěrového účtu. Bylo zjištěno, že žalovaný se opakovaně dostával s úhradou jednotlivých splátek do prodlení, naposledy to bylo s úhradou za měsíce listopad, kdy tuto částku neuhradil v celkové výši 5.960,74 Kč + úhrada pojištění 252 Kč. Naposledy splátku ve správné výši tj. celkem 5.967,74 Kč, zaplatil v září 2018 (konkrétně 11. 9. 2018) a od té doby je postupně s jednotlivými splátkami (zcela nebo zčásti) v prodlení, poslední splátku ve výši 5.000 Kč uhradil 11. 7. 2019, od té doby na tento dluh neuhradil ničeho. Ostatně toto zjištění z úvěrového účtu žalovaný námitkami ani nenapadal, nezpochybnil, že. Soud ze Smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy číslo Seznamu postoupených pohledávek z 14. 5. 2020 zjistil, že právní předchůdce žalobce na základě této smlouvy postoupil balík pohledávek na žalobce a součástí tohoto balíku pohledávek byla též pohledávka za žalovaným ze smlouvy, jak bylo zjištěno ze anonymizováno postoupených pohledávek, který byl nedílnou součástí smlouvy o postoupení pohledávek. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena právním předchůdcem žalobce, jak soud zjistil, z oznámení o postoupení pohledávky, dne 25. 5. 2020 na adresu uvedenou ve Smlouvě; k této ě byl žalobcem doložen podací lístek s datem podání 3. 6. 2020, jako odesílatel byl uveden žalobce. S ohledem na skutková zjištění soudu z úvěrového účtu právního předchůdce žalobce vzniklo právo prohlásit úvěr za splatný. Soud zjistil, že právní předchůdce žalobce dopisem ze dne 26. 3. 2019 oznámil žalovanému, že úvěr byl tzv. zesplatněn ke dni 25. 3. 2019 a k tomuto dni činí celková dlužná částka 333.715,57 Kč, kterou byl žalovaný vyzván k úhradě k datu 9. 4. 2019. K prokázání tvrzení, že právní předchůdce žalobce řádně oznámil žalovanému, že úvěr je považován za splatný, byla předložena kopie poštovního podacího archu z 26. 3. 2019. Jedná se o shodné datum, kdy bylo vyhotoveno oznámení o prohlášení úvěru za splatný. Dopisem ze dne 23. 2. 2021 byl žalovaný vyzván se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě k dobrovolné úhradě dluhu před podáním žaloby. Z podacího lístku soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce dne 23. 2. 2021 předal držiteli poštovní licence u k doručení žalovanému na adresu uvedenou ve Smlouvě. Pokud se týká tvrzení žalobce, že právní předchůdce žalobce ověřoval před uzavřením Smlouvy schopnost žalovaného úvěr zaplatit, z dostupných informací, interních a externích databází, zejména bankovních a nebankovních registrů klientských informací, že ani dodatečně na výzvu soudu žalobce y, které by tato tvrzení potvrzovala, nepředložil. Bylo zjištěno, že žalovaný spolu se žádostí o úvěr předložil daňové přiznání za zdaňovací období roku 2014, ze kterého soud zjistil, že žalovaný měl za rok 2014 hrubý příjem 1.602.788 Kč a na dani po zaokrouhlení uhradil celkem částku 263.950 Kč, takže disponoval podle tohoto údaje za rok 2014 částkou 1.338.838 Kč. Z tzv.„ screenu“ obrazovky úvěrové historie žalovaného soud přitom zjistil, že žalovaný měl podle těchto zaznamenaných údajů plnit měsíčně ve splátkách na jednotlivé typy platných a neuhrazených úvěrů částku přesahující 100.000 Kč. Tvrzení žalobce, že právní předchůdce žalobce měl zjištěno, že žalovaný měl v době žádosti o úvěr závazky v celkové výši měsíčních splátek 8.805 Kč, tímto bylo vyvráceno a žalobce tento rozpor neodstranil.

6. Podle ust. § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

8. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle ustanovení o spotřebitelském úvěru, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je Smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná.

10. Soud na základě zjištěného skutkového stavu věci učinil tento následující právní závěr.

11. Mezi právním předchůdcem žalobce (dále též úvěrujícím) a žalovaným (dále též spotřebitelem), byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení o. z. S ohledem na postavení žalovaného, jako slabší smluvní strany a obsah uzavírané Smlouvy, je nutno její obsah a chování smluvních stran posoudit (kromě o. z.), též podle ust. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy, tj. včetně novely a zkoumat, zda úvěrující postupoval před a při jejím uzavření v souladu s touto právní úpravou. V této souvislosti byl žalobce s předvoláním k jednání vyzván, aby doplnil žalobní tvrzení o to, jakým způsobem právní předchůdce žalobce splnil povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit plánovaný úvěr, soud přitom poukázal též na stávající judikaturu Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR. Povinností úvěrujícího bylo podle platné právní úpravy před uzavřením Smlouvy mimo jiné řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného (schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr). Bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce vycházel z údajů uvedených žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru, které doložil daňovým přiznáním za rok 2014, ze kterého právní předchůdce žalobce měl a mohl zjistit, že jeho příjem za rok 2014 činil 1.338.838 Kč, ale nezkoumal, jaké má žalovaný pravidelné měsíční platební povinnosti z jiných smluvních vztahů. I když žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce vycházel ze zjištění z interních a externích databází, k tomuto tvrzení žádný důkaz nenavrhl. I pokud by vycházel pouze z údajů dostupných z úvěrové historie žalovaného, musel by přihlédnout k tomu, že žalovaný v době žádosti o úvěr měl měsíční platební povinnosti přesahující 100.000 Kč, nikoliv částku přesahující 8.000 Kč, ze které vycházel, jak vyplývalo z vyjádření žalobce, jeho právní předchůdce. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobce – úvěrující neprokázal, že by řádně posuzoval úvěruschopnost spotřebitele. Vycházel pouze, jak bylo prokázáno, z údajů uvedených v jeho žádosti o poskytnutí úvěru a z daňového přiznání za rok 2014. Z těchto důvodů nemůže úvěrující dostát svým povinnostem vyplývajícím z ust. o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření Smlouvy. Úvěrující si tak nemohl být jist, že úvěr bude spotřebitelem řádně splácen. Za takové situace by pak obezřetný úvěrující spotřebiteli předmětný úvěr nemohl poskytnout. Porušil-li úvěrující svoji povinnost a přes výše uvedené spotřebiteli úvěr poskytl, je třeba dospět k závěru o neplatnosti takto uzavřené Smlouvy, k níž soud přihlédne i bez návrhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. , , rozhodnutí Ústavního soudu ČR, sp. zn. , apod.). Je nutno zdůraznit, že úvěrující před uzavřením smlouvy nenahlédl ani do centrální evidence exekucí, aby zjistil, zda jsou vůči žalovanému vymáhány nějaké dluhy. Z těchto důvodů lze uzavřít, že při uzavření spotřebitelského úvěru se žalovaným, nebyla právním předchůdcem žalobce dostatečně řádně a s odbornou péčí posouzena schopnost spotřebitele splácet úvěr a Smlouva je z tohoto důvodu neplatná podle ust. o. z. Bylo přitom prokázáno, že žalovanému se dostaly finanční prostředky ve výši úvěru, tj. 400.000 Kč do jeho dispozice a to připsáním této částky na jeho bankovní účet uvedený ve Smlouvě, a proto je povinen tuto částku vrátit podle ust. o. z., jako bezdůvodné obohacení. Žalovaný z této peněžní částky vrátil právnímu předchůdci žalobce částku 242.988,17 Kč, a proto je povinen ve zbývajícím rozsahu, tj. částku 157.011,83 Kč vrátit. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl. Od následujícího data, kdy se žalovaný právně relevantním způsobem dověděl o tom, že je s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení v prodlení (tj. den, kdy zástupce žalovaného nahlédl do předmětného spisu dne 18. 5. 2021), je s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení v prodlení, a proto soud zavázal žalovaného zaplatit uvedenou částku i se zákonným úrokem z prodlení, jehož výše byla stanovena v souladu s ust. a nař. vl. č. (odst. I. výroku).

12. Soud z důvodu přezkoumatelnosti rozhodnutí považuje za nezbytné vyjádřit se i k ostatním námitkám žalovaného. Soud má ze smlouvy o postoupení pohledávky obsahující též přílohu číslo anonymizováno postoupených pohledávek za najisto postavené, že právní předchůdce žalobce mimo ostatní postoupil na žalobce též pohledávku za žalovaným vyplývající ze Smlouvy a změnu v osobě věřitele rovněž žalovanému řádně právní předchůdce žalobce oznámil přípisem ze dne 25. 5. 2020. Vzal za prokázané, že tato skutečnost byla oznámena žalovanému tímto dopisem odeslaným dle údajů zjištěného z podacího lístku dne 3. 6. 2020, odesílatelem právnická osoba, to je žalobcem. Soud považuje za nepodstatné, kdo žalovanému odeslal oznámení o změně v osobě věřitele, ale podstatným je, kdo takto učinil. Podle obsahu odeslané y se jednalo o oznámení právního předchůdce žalobce. Z časového sledu událostí je jisté, že dne 3. 6. 2020 zástupce žalobce nemohl žalovanému jinou u, než tuto odeslat. Žalovaný setrval též na námitce, že nedošlo k platnému zesplatnění celého zbytku dluhu. K této námitce má soud za prokázané, že dne 26. 3. 2019 bylo vyhotoveno právním předchůdcem žalobce oznámení o změně v osobě věřitele a tato skutečnost byla žalovanému též doručena, jak vyplynulo z kopie knihy doručované pošty, kdy tato byla téhož dne předána držiteli poštovní licence k doručení žalovanému na adresu uvedenou ve Smlouvě Ani tato námitka proto nemůže obstát. Nebylo prokázáno, že by žalovaný nad rámec shora uvedených údajů, rovněž obsažených v předžalobní upomínce podle něco dalšího právnímu předchůdci žalobce, nebo žalobci, z uvedeného právního titulu, tedy ze Smlouvy uhradil. Soud z těchto důvodů žalobu ve zbývajícím rozsahu a to z důvodu absolutní neplatnosti Smlouvy a posouzení nároku žalobce v tomto řízení z jiného právního důvodu, než v žalobě tvrzeného, zamítl (odst. II. výroku).

13. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ust. , když přihlédl k poměru, v jakém byl žalobce se žalobou úspěšný (tj. odst. I. výroku) a ve zbývajícím rozsahu neúspěšný (odst. II. výroku) a zjistil, že po odečtení procesního úspěchu žalobce a procesního neúspěchu, tj. neúspěch 62% a úspěch 38%, vzniklo žalovanému právo na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 24%. Účelně vynaložené náklady řízení žalovaného představují částku 74.584 Kč Náklady žalovaného se sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a vyhl. č. advokátního tarifu (dále jen a. t.), z tarifní hodnoty 318.908,24 Kč sestávající z částky 9.580 Kč za každý ze šesti úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, doložená porada s klientem přesahující 1 hodinu dne 20. 9. 2021, vyjádření k žalobě a jejímu doplnění, účast na dvou soudních jednání), včetně 6 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč ( a. t.), náhrady za ztrátu času strávené na cestě advokáta ke dvěma soudním jednáním ze sídla advokátní kanceláře v obec do obec a zpět, tj. 8 půlhodin po 100 Kč ( a. t.), náhrady cestovních výdajů spojených s cestou advokáta žalovaného ke dvěma soudním jednáním v obec, ze sídla advokátní kanceláře v obec, v celkové výši 1.559,70 Kč (doložená spotřeba 6,4l nafty na 100 km, cena paliva 27,20 Kč a amortizace 4,40 Kč stanovené dle vyhl. č. při celkové délce ujetých kilometrů 4 krát 63,5 km) a DPH ve výši 21% z částky 61.639,76 Kč, tj. 12.944 Kč, z toho poměrná část 24% představuje částku 17.900 Kč (odst. III. výroku).

14. K navrhované separaci nákladů za jednání dne 24. 9. 2021 bylo zjištěno, že žalobce na výzvu k doplnění žalobních tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti, reagoval pozdě a doplnění skutkových tvrzení předložil až na prvním jednání ve věci s omluvou, že k pochybení došlo na straně žalobce a doplnění žaloby nebylo předáno k doručení do datové schránky. Rovněž žalovaný se k žalobě bez ohledu na to, zda žaloba byla doplněna o další tvrzení, nevyjádřil včas. Vyjádření k žalobě ve znění, jak bylo v návrhu na vydání EPR, doručil soudu 22. 9. 2021 (tj. dva dny před jednáním) a tím ani on neumožnil žalobci, ani soudu, řádně se na toto jednání připravit. Ostatně ani po doplnění skutkových tvrzení se na procesní obraně žalovaného nic podstatného nezměnilo. S ohledem na výši předmětu řízení (větší, než 50.000 Kč) nemůže obstát ani další námitka žalovaného o stanovení výše odměny podle § 14 b a. t.

15. Soud rozhodl o povinnosti účastníků plnit ve lhůtě 3 dnů, když pro stanovení jiné, než zákonné lhůty nebyly shledány zákonné podmínky ( ) a náklady řízení budou zaplaceny k rukám zástupkyně žalovaného podle ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je odvolání přípustné ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení, prostřednictvím podepsaného soudu, ke Krajskému soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).