Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
7 C 282/2021-25
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní titul Margitou Markovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení částka s přísl.
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částka s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do datum ve výši částka, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do datum, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1,5 % z částky částka od datum do zaplacení, ohledně částky částka, ohledně úroku ve výši 75,63 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky částka.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1,5 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ohledně částky [částka], ohledně úroku ve výši 75,63 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka]. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že s žalovanou uzavřela dne datum smlouvu o úvěru číslo (dále jen "smlouva o úvěru"). Na základě smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalované částku částka. Žalovaná se zavázala vrátit půjčenou částku v 48 měsíčních splátkách po částka, úrok byl dohodnut v nominální výši 75,95 % ročně, byl dohodnut poplatek za pojištění ve výši částka měsíčně. Žalovaná zaplatila pouze 4 splátky v celkové výši částka, po zesplatnění bylo zaplaceno celkem částka. V důsledku prodlení došlo k automatickému zesplatnění k datum. Žalobkyně uplatnila nárok na dlužnou jistinu a přirostlé nesplacené úroky (tzv. nové jistiny) ve výši částka. Žalobkyně dále uplatnila nárok na smluvní pokutu ve výši částka z prodlení se splátkou číslo náhradu nákladů v souvislosti s prodlením 2 x částka a nárok na smluvní pokutu za období od datum do datum ve výši částka a dále úrok ve výši 75,63 % ročně z původní dlužné jistiny částka.
2. Pokud se týká prověření schopnosti žalované řádně splácet úvěr uvedla žalobkyně, že tato byla prověřena na základě dokladů a informací od žalované a dále z databází SOLOS a NRKI. Žalovaná nebyla evidována v insolvenčním rejstříku, neměla smlouvy ve stavu vymáhání, doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne datum a oznámení o schválení úvěru má soud za prokázáno, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Obsahem smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout žalované úvěr ve výši částka a závazek žalované splatit úvěr včetně sjednaných úroků a poplatků celkem ve výši částka v 48 splátkách po částka. Zápůjční úroková sazba byla dohodnuta ve výši 75,95 % ročně.
5. Z otisku at z elektronického výpisu při pohybu na účtu má sodu za prokázáno, že částka částka byla vyplacena datum na účet č. bankovní účet. Ze smlouvy a výpisu z účtu žalované má soud za prokázáno, že se jedná o účet žalované.
6. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaná zaplatila v lednu až listopadu 2020 celkem částka. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že by zaplatila částku vyšší, než žalobkyně tvrdí.
7. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalobkyně měla při posouzení schopnosti žalované splácet úvěr k dispozici následující údaje: příjem částka ze zaměstnání. výdaje částka (životní minimum), bydlení částka, ostatní částka, 1 dítě částka, bydlení u rodičů, vdaná, vzdělání maturita.
8. Z výpisu z účtu žalované č. bankovní účet soud zjistil, že jí byla vyplacena mzda za listopadu 2019 ve výši částka, z potvrzení o příjmu zaměstnavatele žalované soud zjistil, že průměrný měsíční příjem za dobu od 1.8. do datum činil částka.
9. Z výpisu z registru příjmení má soud za prokázáno, že žalovaná nebyla k datum v evidenci.
10. Z výpisu z NRKI sodu zjistil, že žalované bylo přiděleno skóre 308, tj. hodnocení: nízké body pro interní score cards, vyšší riziko, úvěr výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán (rozpětí skóre číslo).
11. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
16. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Podle rozhodnutí Soudního dvora C číslo vnitrostátní soud zkoumá z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele spočívající v povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Výslovně uvedl (v odpovědi na položenou předběžnou otázku), že články 8 a 23 směrnice 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
18. Soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená dne datum mezi účastníky je neplatná.
19. Věřiteli je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).
20. Ustanovení § 86 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Toto však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.
21. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Analýzu této schopnosti je nutno provést na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).
22. Úprava § 86 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. ukládá věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit s tím, že věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V případě, že je úvěr poskytnut v rozporu s touto zásadou, je smlouva neplatná. Ustanovení § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. dále hovoří o možnosti spotřebitele vznášet námitku neplatnosti ve lhůtě tří let od uzavření smlouvy. Otázku, zda posuzovat tuto neplatnost jako relativní nebo absolutní soudy již dříve posoudily, s odkazem na vývoj právní úpravy v České republice i v Evropské unii, na ochranu spotřebitele, judikaturu Ústavního soudu a judikaturu Soudního dvora jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zkoumat ex offo. Tuto otázku definitivně řeší rozhodnutí Soudního dvora, jak je citováno výše. Soud proto na toto rozhodnutí zcela odkazuje.
23. Soud proto dospěl k závěru, že i za existence úpravy § 87 odst.1 zák.č.257/2016 Sb., který hovoří o možnosti uplatnění námitky neplatnosti spotřebitelem, jde o absolutní neplatnost smlouvy, pokud věřitel nesplnil své povinnosti uvedené v § 86 odst.1 věta druhá zák.č. 257/2016 Sb.
24. Ačkoli žalobkyně měla k dispozici potvrzení zaměstnavatele o výši příjmů okolo částka (resp. vyplacené částce okolo 12 000 těsně před poskytnutím úvěru), neopatřila si žádné další upřesňující informace k částce uváděné žalovanou, a to přes částka. U jednání pak uvedla, že při posouzení schopnosti žalované splácet úvěr vycházela z prokázané nejnižší výše příjmu, kterou posoudila jako dostatečnou. Ačkoli hodnocení z NRKI vykazovalo rizikové skóre, při kterém je úvěr spíše zamítán nebo je limitována výše úvěru, poskytla žalobkyně úvěr ve výši více než dvojnásobku prokázaného příjmu žalované. Při hodnocení výdajů akceptovala jako výdaje pouze životní minimum, na bydlení pak částku částka (která je i s ohledem na bydlení u rodičů nereálně nízká) a výdaje na dítě pouze částka (rovněž životní minimum). To znamená, že se vůbec nezabývala výdajovou stránkou žalované individuálně a s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem. Posouzení je tak zcela alibistické a nesplňuje atributy naplňující smysl zákona, jak se uvedeno v odst. 21 odůvodnění.
25. V této souvislosti je nutno poukázat na závěr Ústavního soudu (III ÚS 4129/18) o tom, že poskytovatel úvěru má být veden k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Právě kritérium přesvědčivého zkoumání, splněno nebylo. Žalobkyně nesplnila své povinnosti řádně, neboť pro vyhodnocení vzájemné korelace příjmů a reálných výdajů žalované neměla odpovídající podklady.
26. V tomto případě je tedy zřejmé, že žalobkyně svou povinnost posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet nesplnila řádně. Úvěr poskytla, ačkoli neměla dostatek podkladů pro posouzení, zda je zde důvodná pochybnost o schopnosti spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Úvěr tak žalobkyně poskytla v rozporu s ust. § 86 odst.1 věta druhá zák.č.257/2016 Sb. a smlouva je proto neplatná.
27. Jedná se přitom o absolutní neplatnost právního úkonu, tedy o neplatnost, která nastává přímo ze zákona a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti, je-li z neplatného právního úkonu patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku a na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti.
28. Žalovaná je povinna poskytnutý úvěr vrátit v souladu s ust. § 87 zák.č.257/2016 Sb. Žalované byla poskytnuta celkem částka částka, podle vyjádření žalobkyně zaplatila již částku částka. Proto je povinna vrátit částku částka. Žalovaná se ke svým možnostem nijak nevyjádřila, soud proto uložil vrácení částky v obecné pariční lhůtě.
29. Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k vrácení uvedené částky dříve než žalobou, nepředložila žádné doklady o tom, že by se předchozí korespondence dostala alespoň do dispoziční sféry žalované. Žalovaná je tedy v prodlení až od datum. Žalobkyni náleží úrok z prodlení podle, § 1970 o.z.v zákonné výši, stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
30. Ve zbývající části uplatněného nároku včetně úroků z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by převážné úspěšné žalované v řízení vznikly náklady. Žalovaná byla v řízení převážně úspěšná při zohlednění úroků z prodlení, které byly ke dni rozhodnutí požadovány.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě- pobočka v Olomouc, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.