Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 179/2021-77
Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Šestákovou ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupeného advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa, obec
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení částky 29 037 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 24.289 Kč spolu s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 24.289 Kč od 17.11.2020 do zaplacení, částky ve výši 4.748,17 Kč, úroku ve výši 95,95% ročně, z částky 18.890,86 Kč od 17.11.2020 do 9.12.2020 ve výši 1.100,09 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 18.890,86 Kč od 10.12.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 17.11.2020 dosáhne částky 94.464 Kč.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 24.289 Kč spolu s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 24.289 Kč od 17.11.2020 do zaplacení, částky ve výši 4.748,17 Kč, úroku ve výši 95,95% ročně, z částky 18.890,86 Kč od 17.11.2020 do 9.12.2020 ve výši 1.100,09 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 18.890,86 Kč od 10.12.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 17.11.2020 dosáhne částky 94.464 Kč. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou k soudu dne 8. 6. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, který by žalovaná byla zavázána k povinnosti zaplatit mu částku 29 037 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. K odůvodnění žaloby uvedl, že mezi žalobcem jako věřitelem a žalovanou jako klientkou byla dne 15. 5. 2019 uzavřena smlouva o úvěru číslo. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 151,7% ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 1 640 Kč splatných vždy k 10. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červnem 2019, dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobce o schválení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalované zasláno doporučeně. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zepslatnění celého úvěru byly žalobci uhrazeny splátky ve výši 24 600 Kč, ve dnech – datech, které byly uvedeny v žalobě. Před zesplatněním celého úvěru vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 499 Kč, a to za prodlení u splátky č. 17. Dále vzniklo žalobci právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 400 Kč, a to za prodlení se splátkami 16 a 17 delší než 15 dnů ve výši 2x 200 Kč. V důsledku prodlení žalované došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3 smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se takto dostala do prodlení s úhradou splátky č. 16 splatné dne 10. 9. 2020. K datu 15. 11. 2020 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru. Dle bodu 6.4 smlouvy se pak ke dni zesplatnění celá dosud nezaplacená jistina úvěru, veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu úvěrové výši 23 390,31 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. V bodu 6.5 smlouvy byla sjednána smluvní pokuta pro případ nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění, a to ve výši 0,1% za každý den prodlení, tedy ode dne 17. 11. 2020, až do jejího úplného zaplacení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, na ústní jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 25. 11. 2021, se bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , když z důkazů, které měl k dispozici, zjistil následující skutkový stav.
3. Mezi žalobcem jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru číslo dne 15. 5. 2019 a k akceptaci takto uzavřené smlouvy stranou žalobce došlo oznámením o schválení úvěru ze dne 17. 5. 2019, které bylo žalované zasíláno doporučeně se splátkovým kalendářem k této smlouvě. Byla sjednána celková výše úvěru ve výši 20 000 Kč s tím, že celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, dosahovala výše 78 720 Kč. Žalovaná byla povinna úvěr hradit ve splátkách ve výši 1 640 Kč měsíčně v počtu 48 měsíčních splátek s tím, že splátky byly splatné nejpozději k 10. dni každého kalendářního měsíce, a to počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Zápůjční úroková sazba byla 151,7% ročně. Z bodu 6.1 smlouvy bylo zjištěno, že jestliže se klienti ocitnou v prodlení s úhradou, kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká jim povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitne v prodlení v délce 30 dnů. Z bodu 6.2 smlouvy vyplynulo, že poskytovatel má vůči klientům právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jejím prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se klienti ocitli v prodlení s její úhradou v délce 15 dnů, částku ve výši 200 Kč. Z bodu 6.3 smlouvy bylo zjištěno, že jestliže se klienti ocitnou v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů, je poskytovatel oprávněn odepřít plnění veškerých svých závazků ze smlouvy a automaticky dojde k zesplatnění úvěru. Z bodu 6.5 smlouvy dále vyplynulo, že jestliže klienti po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jim povinnost zaplatit poskytovateli pokutu ve výši 0,1% dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to dne následujícího po dni zesplatnění až do jejího úplného zaplacení.
4. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že žalobce poskytl žalované úvěr na základě smlouvy, a to převodem na účet číslo bankovní účet pod variabilním symbolem číslo dne 16. 5. 2019.
5. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaná na úvěr uhradila 15x 1 640 Kč, celkem tedy částku 24 600 Kč. Dopisem ze dne 15. 11. 2020 bylo žalované sděleno, že došlo k zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy a žalovaná byla vyzvána k okamžité úhradě dosud nesplacené částky úvěru ve výši 24 289 Kč. K ověření úvěruschopnosti žalobcem, žalobce předložil pracovní smlouvu, kterou žalovaná uzavřela se právnická osoba, s. r. o. dne 14. 5. 2018 s tím, že nastoupí do práce dne 15. 5. 2018. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 30. 4. 2019. Z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 18. 4. 2019 bylo zjištěno, že pracovní poměr na dobu určitou žalované byl prodloužen do 30. 4. 2020. Ze mzdového výměru ze dne 14. 5. 2018 bylo zjištěno, že žalovaná má základní hodinovou mzdu 98 Kč, má nárok na příspěvek na dopravu a za měsíční výkonnost má nárok na odměnu ve výši 25% základní mzdy. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 14. 5. 2019 bylo zjištěno, že žalované na její účet přišla od jejího zaměstnavatele částka 18 682 Kč. Z výplatní pásky za březen 2019 bylo zjištěno, že čistý příjem žalované činil 18 682 Kč, za duben 2019 20 568 Kč. Soudu bylo předloženo hodnocení klienta zpracované dne 15. 5. 2019. Z tohoto bylo zjištěno, že průměrný čistý měsíční příjem žalované má činit 19 000 Kč s tím, že výdaje byly stanoveny ve výši životního minima 3 410 Kč měsíčně, na bydlení ve výši 2 000 Kč měsíčně celkem 5 410 Kč. Další výdaje spojené s inkasem, dopravou, krytím životních potřeb v tomto hodnocení klienta nebyly uvedeny.
6. Na zjištěný skutkový stav byl soudem aplikován občanský zákoník č. 89/2012 Sb. a zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá půjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Dle § 86 odst. 1 téhož zákona, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadního dluhu. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.
8. Dle § 87 odst. 1 výše uvedeného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Dle ust. § 580 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Dle ust. § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Dle § 2991 odst. 1 , 2 o. s. ř. o. s. ř. , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, neboť tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Bylo prokázáno, že žalobce měl v úmyslu s žalovanou uzavřít smlouvu o úvěru, která byla ve smyslu ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , spotřebitelským úvěrem. Soud se proto dle výše uvedeného § 86 odst. 1 věta druhá daného zákona zabýval tím, zda smlouva o úvěru byla účastníky platně uzavřena, zda žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a zda žalobce skutečně nemohl mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalované jako spotřebitele tento úvěr splácet.
13. Soud v tomto směru odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 č. 33 Cdo 2178/2018 , z něhož jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posouzení splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění tohoto rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. V další řadě chrání i pozici věřitelů samotných, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko u věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěr či jiné služby už dřív. Věřitel přitom neposkytuje s odbornou péči při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Z § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužníkovi uvedl, ověřit, podložit minimálně potvrzení od zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využít veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním existenčním minimu zákona č. 110/2006 Sb. , a o průměrných výdajích obyvatelstva, a takto porovnávat se známými nebo od spotřebiteli zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích.
14. V řízení bylo žalobcem konkrétně tvrzeno a také prokázáno, že jako věřitel před uzavřením smlouvy prověřoval schopnost žalované úvěr splácet, kdy volné zdroje žalované byly žalobcem nejspíše vyhodnoceny jako dostatečné pro splácení jím poskytnutého úvěru. Žalovaná dle potvrzení zaměstnavatele měla příjem zhruba 19 000 Kč čistého měsíčně v době, kdy uzavírala předmětnou smlouvu, přičemž v hodnocení klienta jsou, dle mínění soudu, velmi podhodnocenými výdaje spojené např. s bydlením žalované (2 000 Kč), jejíž výše je zcela nereálná, nejsou zde hodnoceny další výdaje na bydlení, jako např. náklady spojené s vodou, elektřinou, topením a placením odpadu atd. a ani výše nájmu 2 000 Kč měsíčně není reálná.
15. Soud tedy zkoumal, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splácet řádně, a pokud by tak soud neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d (nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Soud odkazuje v tomto směru i na další rozhodnutí – nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. ÚS 4084/12 kdy Ústavní soud dovodil, že nelze akceptovat, aby případné soudní ochrany se dostávalo subjektům, nebankovním společnostem poskytující úvěry spotřebitelům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení formulářových smluv, do jejichž znění nemá spotřebitel možnost jakkoliv zasáhnout a ovlivnit jejich obsah, je nutné dle Ústavního soudu, považovat za neplatné. Nadto Ústavní soud konstatoval, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti, které Nejvyšší správní soud posuzoval v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39 Nejvyšší správní soud konstatoval, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá jen na údaje schopnosti splácet úvěr uvedené samotným žadatelem, ale tyto řádně prověří.
16. Soud uzavírá, že předmětná smlouva o úvěru ze dne 15. 5. 2019 je smlouvou absolutně neplatnou dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 a § 588 o.z. Pokud žalobce na základě neplatné smlouvy poskytl žalované částku ve výši 20 000 Kč, jde o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.) a žalovaná je povinna takto získaný majetkový prospěch žalobci jako ochuzenému vydat. Vzhledem k tomu, že žalovaná převzala od žalobce částku ve výši 20 000 Kč a uhradila částku 24 600 Kč, žalobu soud jako zcela nedůvodnou zamítl.
17. Výrok o náhradě nákladů řízení soud odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého zcela úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalované prokazatelně žádné náklady s tímto řízením nevznikly, soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Brno – venkov.