Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
31 C 39/2021-101
Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Krausovou ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa, obec
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa
o zaplacení 305.471,83 Kč s příslušenstvím - úvěr
takto:
I. Řízení se v rozsahu nároku žalobce na zaplacení částky 107 352 Kč s úroky z prodlení ve výši 0,1 % denně od 4. 11. 2020 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 42 500 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25 % p. a. od 4. 11. 2020 do zaplacení, se zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 69 750 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25 % p. a. od 4. 11. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Návrh žalobce, aby mu byla žalovaná povinna zaplatit 85 869,83 Kč s úroky z prodlení z částky 15 250 Kč ve výši 8,25 % p. a. od 4. 11. 2020 do zaplacení se zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
V. Žalobci bude po právní moci I. výroku tohoto rozsudku vrácena část zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 995 Kč.
Odůvodnění:
I. Řízení se v rozsahu nároku žalobce na zaplacení částky 107 352 Kč s úroky z prodlení ve výši 0,1 % denně od 4. 11. 2020 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 42 500 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25 % p. a. od 4. 11. 2020 do zaplacení, se zastavuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 69 750 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25 % p. a. od 4. 11. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Návrh žalobce, aby mu byla žalovaná povinna zaplatit 85 869,83 Kč s úroky z prodlení z částky 15 250 Kč ve výši 8,25 % p. a. od 4. 11. 2020 do zaplacení se zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V. Žalobci bude po právní moci I. výroku tohoto rozsudku vrácena část zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 995 Kč.
1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 13. 11. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 305 471,83 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení s odůvodněním, že žalobce na základě smlouvy o úvěru ze dne 18. 7. 2020 poskytl žalované úvěr ve výši 85 000 Kč, žalovaná však dosud žalobci dlužnou částku nevrátila. Žalovaná se zavázala, že úvěr splatí nejpozději formou měsíčních splátek ve výši 2 186 Kč společně s kapitalizovanými úroky ve výši 72 425 Kč a poplatky. Zároveň se smlouvou měli účastníci uzavřít smlouvu o doplňkových službách PODPORA a inkasní služba, ve které se žalovaná zavázala za poskytnuté služby žalobci platit celkem 1 139 Kč, resp. 352 Kč měsíčně, které byly součástí splátky úvěru. V případě zesplatnění úvěru byla žalovaná povinna zaplatit žalobci všechny splátky doplňkových služeb, na které by žalobci vzniklo právo, kdyby k předčasnému ukončení nedošlo. Ve smlouvách si dále ujednali smluvní úroky z prodlení ve výši 0,1 % denně. Účastníci si dále sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž se žalovaná dostane do prodlení a pokutu 50 % zůstatku jistiny v případě zesplatnění úvěru. K zesplatnění došlo dne 21. 9. 2020. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 85 000 Kč, na úrocích 72 425,43 Kč, na inkasní službě 25 344 Kč, na službě PODPORA 82 008 Kč a na smluvní pokutě 42 500 Kč, přičemž zohlednil platbu žalované ve výši 1 805,60 Kč. Žalobce marně vyzýval žalovanou k uhrazení dlužných částek. Před zahájením jednání dne 25. 10. 2021 vzal žalobu zpět co do částky 107 352 Kč s úroky z prodlení ve výši 0,1 % denně od 4. 11. 2020 do zaplacení a co do smluvní pokuty ve výši 42 500 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25 % p. a. od 4. 11. 2020 do zaplacení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud po provedeném dokazování zjistil následující skutkový stav:
4. Žalobce předložil soudu žalovanou nepodepsaný návrh smlouvy o úvěru číslo smluv o doplňkových službách Podpora a Inkasní služba, na základě které měl poskytnout žalované úvěr ve výši 85 000 Kč a doplňkové služby Inkasní služba za částku 25 344 Kč a PODPORA za částku 82 008 Kč, které měla žalovaná splácet spolu s úrokem ve výši 72 425 Kč formou měsíčních splátek ve výši 3 677 Kč. Úvěr měl být žalované poskytnut tak, že si žalobce z jistiny strhl poplatek ve výši 15 250 Kč, částka 44 276 Kč byla použita na umoření úvěru číslo ze dne 16. 12. 2019 a částka 25 474 Kč měla být poskytnuta na účet žalované č. bankovní účet. Žalovaná se měla rovněž zavázat uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky, smluvní pokutu 50 % nesplacené jistiny v případě zesplatnění, poplatky za upomínání, a v případě prodlení se splácením doplňkových služeb smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně, pokud se ocitne v prodlení se splácením. Dle potvrzení o úhradě dluhu ze dne 22. 7. 2020 žalobce zaplatil za žalovanou zbylou část úvěru číslo. Z detailu pohybu ze dne 22. 7. 2020 bylo zjištěno, že na účet č. bankovní účet majitele – žalobce byla vyplacena částka 44 276 Kč a na účet žalované č. bankovní účet byla vyplacena částka 25 474 Kč.
5. Z dotazníku k posouzení bonity žalované, na základě kterého žalobce posuzoval úvěruschopnost žalované, soud zjistil, že žalovaná měla měsíční příjem ze závislé činnosti ve výši 27 086 Kč, její náklady činí 6 800 Kč měsíčně, sdílené náklady na bydlení 3 500 Kč měsíčně. Dle přehledu závazků má povoleno inkaso úvěrů ve výši 7 899 Kč, inkaso úvěru - pojištění ve výši 91 Kč, anuita činí 33 Kč. Dále má závazek ve výši 5 000 Kč u Zaplo, u právnická osoba ve výši 3 500 Kč, u OPR- právnická osoba 2 800 Kč a u Zaplo ve výši 7 000 Kč. Žalobce vyhodnotil uvedené skutečnosti tak, že žalovaná má měsíční závazky ve výši celkem 18 323 Kč, měsíční zůstatek činí 11 886 Kč. Z interního přehledu úvěru číslo (jedná se o předchozí závazek žalované, který byl umořen úvěrem ze smlouvy číslo) vyplynulo, že sám žalobce vyloučil možnost navýšení úvěru pro špatný status žalované. Z výpisu z účtu žalované za období od 1. 4. 2020 do 30. 4. 2020 soud zjistil, že žalovaná má příjem ze mzdy ve výši 29 369 Kč a platí inkaso dlužné částky ve výši 3 682,97 Kč a inkaso úvěru ve výši 7 899 Kč. Z výpisu z účtu dále vyplývá, že čekající platba ve výši 14 500 Kč byla vyřazena pro nedostatečný disponibilní zůstatek na účtu, stejně tak byla čekající platba ve výši 10 000 Kč vyřazena pro nedostatečný disponibilní zůstatek na účtu, inkaso ze strany žalobce bylo odmítnuto celkem v 10-ti případech (jednalo se o platbu na úvěr číslo) pro nedostatečný disponibilní zůstatek účtu. Počáteční zůstatek účtu činil – 60 Kč, konečný zůstatek na účtu činil - 37,95 Kč. Z výpisu z účtu žalované za období od 1. 5. 2020 do 31. 5. 2020 soud zjistil, že žalovaná má příjem ze mzdy ve výši 23 931 Kč a platí inkaso úvěru číslo ve výši 1 947 Kč - 2 x, inkaso za písemnou upomínku úvěru číslo ve výši 300 Kč – 3 x a 500 Kč. Z výpisu z účtu dále vyplývá, že inkaso ze strany žalobce bylo odmítnuto celkem v 8-mi případech (jednalo se o platbu na úvěr číslo) pro nedostatečný disponibilní zůstatek účtu a inkaso ze strany žalobce bylo odmítnuto celkem v 7-mi případech (jednalo se o platbu na úvěr číslo) pro překročení povoleného limitu inkas za období. Dále byl neproveden trvalý příkaz ve 3 případech pro nedostatek disponibilního zůstatku a v jednom případě byla vyřazena čekající platba ve výši 1 Kč pro nedostatek disponibilního zůstatku na účtu. Počáteční zůstatek účtu činil – 37,95 Kč, konečný zůstatek na účtu činil - 52 Kč.
6. Žalobce vyzval žalovanou k uhrazení všech dlužných částek výzvou ze dne 21. 9. 2020 se splatností do 3. 11. 2020. Z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny pro spor žádné rozhodné skutečnosti.
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Soud nejprve řízení v rozsahu žalobcova částečného zpětvzetí žaloby řízení dle § 96 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. zastavil (I. výrok).
12. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze důvodná. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaná byla spotřebitelem – viz § 419 občanského zákoníku ) splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.
13. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr má poskytovatel úvěru povinnost zkoumat především na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, příp. pokud je to nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
14. Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , Nejvyšší soud konstatoval,„ že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Ačkoliv se citované rozhodnutí vztahuje k předchozí právní úpravě (zákon č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru), je plně aplikovatelné i za současné právní úpravy (zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru).
15. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce ověřoval příjmy žalované i její výdaje. V tomto směru nelze žalobci nic vytknout. Soudu však zůstal neznámý úsudek žalobce, na základě kterého vyhodnotil úvěruschopnost žalované kladně za situace, kdy měl k dispozici 2 výpisy z účtu za duben a květen roku 2020, ze kterých plyne jednoznačný závěr, že žalovaná je předlužena, zůstatek účtu je záporný, neodcházejí z něj platby, inkasa jsou odmítána. Nadto sama žalovaná uvedla v listin ě označené„ dotazník k posouzení bonity žalované“, že má další závazky z úvěrů vůči společnostem anonymizováno, právnická osoba a OPR- právnická osoba, v této listin ě vyčíslené náklady na bydlení žalované a její měsíční potřeby jsou podezřele nízké. Sám žalobce v jeho interních dokumentech vztahujících se k předcházejícímu závazku žalované ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 16. 12. 2019 vyslovil závěr, že další navýšení úvěru není pro špatný status žalované možné. Za dané situace je proto nepochopitelné, že přes výše zjištěné informace žalobce žalované smlouvou o úvěru číslo poskytl další úvěr ve výši 85 000 Kč, přičemž při uzavírání této smlouvy bylo zřejmé, že tento úvěr z velké části slouží k úhradě úvěru ze smlouvy číslo na pokrytí tvrzených nákladů žalobce na vyřizování úvěru. Výsledek posouzení získaných údajů neumožňoval dle názoru soudu jiný závěr než ten, že další úvěr žalovaná nebude za žádných okolností schopna splácet pro akutní nedostatek volných disponibilních prostředků.
16. Soud proto s ohledem na výše uvedené uzavírá, že žalobce neposoudil úvěruschopnost žalované řádně, protože učinil ničím nepodložený závěr, který je zcela v rozporu se zjištěními učiněnými z podkladů žalované, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr řádně splácet. ulice smlouva o úvěru číslo je tedy neplatná s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud zdůrazňuje, že přestože smlouva o úvěru číslo byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. , s odkazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 6. října 2021 sp. zn. Pl. ÚS 3/20 existuje povinnost obecného soudu k eurokonformnímu výkladu § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru i případné přímé použití směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru.
17. V řízení bylo detailem pohybu ze dne 22. 7. 2020 prokázáno, že žalobce žalované poskytl částku ve výši 69 750 Kč (85 000 Kč – 15 250 Kč za poplatek za vyřízení úvěru). Žalobci tak vznikl dle § 2991 a násl. občanského zákoníku nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve formě poskytnuté částky ve výši 69 750 Kč. Soud tedy žalobě částečně vyhověl a zavázal žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 69 750 Kč včetně příslušenství, tj. úroku z prodlení v zákonné výši stanovené dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (II. výrok). Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky výzvou ze dne 21. 9. 2020, ve které stanovil lhůtu k úhradě dlužné částky do 3. 11. 2020. Žalovaná se tak dostala do prodlení dne 4. 11. 2020.
18. Ve zbytku soud žalobu zamítl (III. výrok), protože pro absolutní neplatnost smlouvy o úvěru číslo žalobce nemá nárok na smlouvou sjednané poplatky ani úroky.
19. Výrok o náhradě nákladů řízení (IV. výrok) je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalovaná byla ve věci více úspěšná, měla by proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dle obsahu spisu však žalované žádné náklady řízení nevznikly, proto jí právo na jejich náhradu nebylo přiznáno.
20. Žalobce vzal žalobu částečně zpět před zahájením prvního jednání, má proto nárok na vrácení části zaplaceného poplatku ve výši 5 995 kč dle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 S., o soudních poplatcích (V. výrok)
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či návrh na exekuci.