Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 221/2021-65

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kuchaříkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 45 530 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 678 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 678 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 34 852 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 34 852 Kč od datum do datum.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 678 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 678 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky 34 852 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 34 852 Kč od [datum] do [datum]. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne datum, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 21 000 Kč, které se žalovaný zavázal spolu s úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 97,05 % ročně splácet v 18 měsíčních splátkách (každá ve výši 2 244 Kč), a to od prosince 2012. Dne datum uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr a další finanční prostředky ve výši 12 118 Kč, čímž došlo k navýšení celkové výše úvěru. Počet splátek byl navýšen o dalších 12 měsíčních splátek. Výpůjční úroková sazba revolvingového úvěru činila 70,88 % ročně. Žalovanému tak celkem byla poskytnuta částka 33 118 Kč, přičemž měl vrátit částku 67 320 Kč. Žalovaný uhradil deseti splátkami po 2 244 Kč celkem 22 440 Kč, následně se však dostal do prodlení. Úvěr byl zesplatněn ke dni datum. Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru ve výši 44 800 Kč splatné téhož dne. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto novou jistinu v den zesplatnění nezaplatil, žalobkyně s odkazem na bod číslo smlouvy o úvěru požadovala zaplatit i smluvní pokutu v celkové výši 650 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila schopnost žalovaného řádně hradit úvěr, a to na základě dokladů a informací jednak získaných od žalovaného (např. příjmové doklady a prohlášení žalovaného), a jednak také z informací získaných z různých databází (např. SOLUS, NRKI, insolvenční rejstřík). Žalobkyně po posouzení výše uvedeného uzavřela, že žalovaný je úvěruschopný. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani po předžalobní výzvě. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z dlužných částek od datum do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu (registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru) ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně je nositelkou povolení k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

4. Z výpisu záznamů z registru SOLUS vyhotoveného ke dni datum soud zjistil, že žalovaný nemá v tomto registru žádný záznam. Z výpisu z registru NRKI vyhotoveného ke dni datum soud zjistil, že žalovaný dosáhl skóre 279 bodů, což je kategorie se středním rizikem. Z listiny„ hodnocení klienta“ ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně počítala s průměrným čistým měsíčním příjmem žalovaného ze zaměstnání ve výši 23 262 Kč, jeho měsíčními výdaji v celkové výši 12 300 Kč (3 800 Kč osobní výdaje, 4 500 Kč splátky, 4 000 Kč náklady na bydlení); volné zdroje žalovaného tak měly činit 10 962 Kč měsíčně. Dále bylo z tétoy zjištěno, že žalobkyně zaznamenala údaje o zaměstnání žalovaného, a to zejména identifikaci zaměstnavatele žalovaného. Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému informace zejména o druhu spotřebitelského úvěru, o celkové výši spotřebitelského úvěru a o podmínkách jeho čerpání, o době trvání spotřebitelského úvěru, o zápůjční úrokové sazbě a o celkové částce, kterou má žalovaný zaplatit. Zy označené jako„ Prohlášení o splnění informační povinnosti věřitele“ ze dne datum soud zjistil, že žalovaný zejména prohlásil a potvrdil, že se seznámil s veškerými informacemi ohledně uzavření rozhodčí smlouvy.

5. Z pracovní smlouvy ze dne datum a z potvrzení zaměstnavatele o průměrné výši měsíčního příjmu zaměstnance ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný byl ke dni vydání potvrzení zaměstnancem jméno příjmení, IČO na dobu neurčitou na pozici obsluha baru. Průměrný čistý měsíční příjem za měsíce srpen až říjen 2012 činil 23 262 Kč, přičemž z příjmu nebyly prováděny srážky.

6. Z výplatních pásek žalovaného za měsíce srpen až říjen 2012 soud zjistil, že mzda žalovaného činila v srpnu 23 034 Kč, v září 23 268 Kč a v říjnu 23 484 Kč.

7. Z části výpisu z bankovního účtu č. bankovní účet za červenec 2017 soud zjistil, že počáteční zůstatek činil - 19 116,60 Kč, konečný zůstatek pak - 19 277,05 Kč.

8. Z návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru číslo ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru, žalobkyně návrh akceptovala dne datum. Uzavřením smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému základní celkovou výši spotřebitelského úvěru 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit v 18 měsíčních splátkách po 2 277 Kč. Ve smlouvě je žalovaný mj. identifikován číslem účtu bankovní účet, na který mají být finanční prostředky poukázány. Mezi stranami byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 97,05 % ročně. Dále bylo sjednáno, že žalovanému může být poskytnut revolvingový úvěr ve výši 14 755 Kč, výpůjční úroková sazba u revolvingu byla sjednána ve výši 70,88 % ročně. Ve smluvních ujednáních, konkrétně v čl. 12, byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení se splácením jednotlivých splátek.

9. Z oznámení o schválení úvěru číslo ze dne datum spolu se splátkovým kalendářem včetně dodejky bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru číslo v základní celkové výši úvěru 21 000 Kč se splátkami ve výši 2 244 Kč s možností čerpání revolvingového úvěru ve výši 12 118 Kč. Výpůjční úroková sazba úvěru činí 152,4 % ročně, výpůjční úroková sazba u revolvingu činí 108,1 % ročně.

10. Oznámením ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně informovala žalovaného o tom, že mu poskytla revolvingový úvěr automaticky v souladu se zněním smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru číslo. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne datum byla z bankovního účtu č. bankovní účet poukázána částka ve výši 21 000 Kč na bankovní účet bankovní účet, variabilní symbol, dne datum pak částka ve výši 12 118 Kč, a to na totožný účet se stejným VS.

11. Z karty klienta vyhotovené dne datum soud zjistil, že žalovaný na výše uvedený úvěr uhradil deset splátek po 2 244 Kč. Dopisem ze dne datum vyzvala žalobkyně žalovaného k uhrazení dlužných částek a ke smírnému jednání ve věci. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění úvěru, a to ke dni datum, přičemž současně vyzvala žalovaného k úhradě v tomto oznámení specifikovaných dlužných částek.

12. Z předžalobní výzvy ze dne datum včetně podacího archu soud zjistil, že žalobkyně zaslala téhož dne žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužných částek do 15 dnů od odeslání výzvy (do datum).

13. Z vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne datum vyhotoveného anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, příjmení, znalcem z oboru ekonomika, odvětví peněžnictví a pojišťovnictví, specializace bankovnictví, pojišťovnictví, úvěry, trh pohledávek, soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti nutné pro rozhodnutí ve věci samé. Soud nezjistil ničeho taktéž z kopie občanského průkazu žalovaného.

14. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla na základě uzavřené smlouvy žalovanému dne datum finanční prostředky ve výši 21 000 Kč a dne datum ve výši 12 118 Kč. Před uzavřením smlouvy žalovaný předložil kopii svého občanského průkazu, část výpisu z osobního účtu, pracovní smlouvu, potvrzení zaměstnavatele a výplatní pásky. Žalovaný splátky úvěru řádně a včas nehradil, proto došlo v souladu se smlouvou k jeho zesplatnění. V důsledku prodlení vyúčtovala žalobkyně žalovanému smluvní pokuty. Žalovaný před zesplatněním uhradil deseti splátkami celkem 22 440 Kč.

15. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

16. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) platí, že tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

17. Podle § 3028 odst. 3 o.z. platí, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

18. Věc byla soudem posuzována podle , (dále jen„ obč. zák.“), neboť shora uvedená smlouva o půjčce byla uzavřena přede dnem nabytí účinnosti , , ve znění pozdějších předpisů.

19. Podle § 657 obč. zák. platilo, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. platilo, že při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

20. Podle § 517 odst. 1 obč. zák. platilo, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění. Podle § 517 odst. 2 obč. zák. platilo, že jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

21. Podle § 419 o.z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

22. Podle , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ ZoSÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

23. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného jakožto spotřebitele sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 9 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. Porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr pak citovaný § 9 odst. 1 ZoSÚ sankcionuje absolutní neplatností takové smlouvy (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j.  – 53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.).

24. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována podle dokladů o jeho příjmech, kdy příjmy žalovaného v rozhodném období činily průměrně 23 262 Kč čistého měsíčně. Žalobkyně z výplatních pásek žalovaného, jeho pracovní smlouvy a potvrzení zaměstnavatele, že žalovaný má pravidelný příjem. Dále úvěruschopnost žalovaného byla posuzována z jeho prohlášení, kdy jím uváděné údaje byly zaneseny do výše zmíněného formuláře. Z tohoto prohlášení plyne, že žalovaný měl mít měsíční výdaje pouze ve výši 12 300 Kč. Po posouzení těchto tvrzených výdajů žalovaného a jeho doložených příjmů pak žalobkyně dospěla po odečtení rezervy ve výši 1 000 Kč k závěru, že volné zdroje žalovaného činily 9 962 Kč měsíčně, tudíž žalovaný měl být schopen předmětný úvěr splácet částkou 2 244 Kč měsíčně. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného ověřovala i z NRKI (nebankovní registr klientských informací) a dále i z registru SOLUS.

25. Výše shrnutý způsob, jakým žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, však soud nepovažuje za dostatečný. S žalobkyní lze souhlasit pouze v tom, že řádně posoudila příjmové poměry žalovaného, kdy jím tvrzené příjmy žalobkyni taktéž doložil. Pokud jde o výdajové poměry žalovaného, pak tyto výdaje již žalobkyně řádně nezkoumala. Žalobkyně se spokojila pouze s jednostranným a ničím nedoloženým prohlášením žalovaného, že jeho měsíční výdaje činí toliko 12 300, přičemž částka 3 800 Kč na osobní výdaje představuje takřka životní minimum, částka 4 000 Kč představuje náklady na bydlení a částkou 4 500 Kč měsíčně žalovaný splácí jiné půjčky. Soud nemůže přisvědčit námitce žalobkyně, že neměla možnost si výdajovou stránku žalovaného ověřit a že prohlášení žalovaného ohledně jeho výdajů před poskytnutím úvěrů jsou zcela dostačující. Podle žalovaným předloženého výpisu z účtu žalobkyně zjistila, že žalovaný má na účtu záporný zůstatek ve výši téměř 20 000 Kč. Za tohoto stavu věci měla po žalovaném, ale i z jiných zdrojů podrobněji prověřit výdajovou stránku žalovaného, např. u jakých subjektů a v jaké konkrétní výši má žalovaný další závazky. Zaznamenané výdaje v hodnocení klienta jsou na samotné hranici životního minima. V této souvislosti je třeba zohlednit i to, že průměrný občan (a tedy i spotřebitel) nedokáže disciplinovaně a dlouhodobě hospodařit s finančními prostředky v rozsahu životního minima. Životní minimum představuje rámec pro zajištění nejzákladnějších potřeb (nezahrnuje navíc náklady na bydlení) a to spíše pro přechodné období, rozhodně se nemůže jednat o částku, kterou by člověk potřeboval pro všední, běžný a průměrný způsob života. Žalobkyně tak nepostupovala s odbornou péčí, když poskytla žalovanému úvěr a zároveň revolvingový, aniž by řádně zkoumala jeho schopnost úvěr ve výši 33 118 Kč splatit částkou 67 320 Kč. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

26. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného zcela nedostatečně. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako neplatnou podle § 9 odst. 1 ZoSÚ. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni toliko částku, která mu byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy a kterou dosud nesplatil. Z dokazování vyplynulo, že žalovanému byla takto poskytnuta částka ve výši 33 118 Kč, přičemž žalovaný uhradil pouze částku 22 440 Kč, je proto povinen žalobkyni zaplatit částku ve výši 10 678 Kč ( Kč). Počátek prodlení soud posoudil podle odeslané předžalobní výzvy dne datum, v níž byla stanovena lhůta 15 dní pro zaplacení, která vypršela dne datum, žalovaný se tak dne datum dostal do prodlení.

27. Ve zbytku žalobního návrhu soud žalobě nevyhověl, a to s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy. Je zjevné, že ujednání o smluvní pokutě zakládá akcesorický závazek, nelze proto požadovat smluvní pokutu z absolutně neplatného závazku. Jinými slovy ujednání o smluvní pokutě je neplatné, je-li neplatný sjednaný závazek.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle Náhrada nákladů řízení by v poměrné výši příslušela žalovanému (po promítnutí úspěchu a neúspěchu po promítnutí nepřiznaného příslušenství), nicméně tomu v řízení žádné náklady nevznikly, a proto nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.