Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
10 C 229/2021-20
Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Kleinem ve věci
manželky: osobní údaje manželky
zastoupená JUDr. jméno příjmení, advokátem se sídlem adresa,
a
manžela: osobní údaje manžela
o rozvod manželství
takto:
I. Manželství účastníků, uzavřené dne datum před stát. instituce, zapsané v knize manželství ve svazku anonymizováno, ročník rok na straně anonymizováno, pod. č. řad. anonymizováno, se rozvádí.
II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Manželství účastníků, uzavřené dne [datum] před [stát. instituce], zapsané v knize manželství ve svazku [anonymizováno], ročník [rok] na straně [anonymizováno], pod. č. řad. [anonymizováno], se rozvádí. <b>II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Manželka se žalobou, podanou dne datum, domáhala rozvodu manželství výše identifikovaného. Uvedla, že se za trvání manželství manželům nenarodily žádné děti. Manželství uzavírali poté, co jejich předchozí manželství byla rozvedena, uzavření nového svazku proto přistupovali zodpovědně a opatrně. Postupně se začaly projevovat jejich rozdílné povahy, odlišného hodnotové orientace a neslučitelné zájmy a vlivy prostředí, ve kterém se každý z nich pohyboval. Citové vazby ochladly, představy o společném soužití se rozplynuly. Manželé spolu delší dobu fakticky nežijí, nehospodaří, intimně se nestýkají a není ani předpoklad, že by se tento stav změnil. Manželka po zralé úvaze vylučuje obnovení soužití.
2. Při jednání manželka v plném rozsahu na návrhu setrvala. Manžel se k návrhu připojil a souhlasil s ním. Souhlasil s podáním návrhu s tím, že jeho jedinou podmínkou je, aby došlo k vypořádání jeho investic do majetku manželky. Popřel, že by byl vlastníkem nemovitosti určené k bydlení, momentálně je nucen bydlet v chatě na zahradě, protože musel odejít z domu manželky, ve kterém bydlel před tím. Do zvelebení této nemovitosti investoval jak své výlučné prostředky získané dědictvím, tak prostředky ve společném jmění manželů, např. výtěžek z prodeje bytu. Požaduje alespoň vypořádání toho, co do majetku manželky investoval z výlučných prostředků, např. z dědictví. Zhoršení vztahu mezi manželi přímo souvisí se získáním jeho 13 leté dcery do výhradní péče, zhruba od té doby se jejich vztahy začaly zhoršovat. Do nemovitosti manželky vložil společné i výlučné prostředky, navíc hradí šest úvěrů, které se zvelebením nemovitosti souvisí, naopak manželka má nemovitost a prakticky žádné závazky. V souvislosti s tím, že byl po určitou dobu hospitalizován, manželé zhruba před třemi lety uzavřeli dohodu o zúžení společného jmění. Ve smyslu § 757 občanského zákoníku spolu jako manželé nežijí déle než tři roky, neboť po tuto dobu bydleli v samostatných místnostech v domě manželky, kde platil nájem a hradil i veškeré náklady s bydlením spojené. V této době se už s manželkou v zásadě nestýkali, společně nehospodařili a nevedli společnou domácnost.
Manželka při výslechu uvedla, že z jejího pohledu začalo manželství skřípat někdy kolem roku 2011. Problémem bylo, že manžel pracoval v obec a jezdil pozdě domů, v důsledku čehož občas pečovala i o manželovy děti, a k tomu se starala i o dítě své, které žilo s nimi. Manžel se naopak snažil pečovat pouze o své děti, na péči o ni a její dítě už nenašel čas. Jeho děti s ním navíc úspěšně manipulovaly a on věřil všemu, co mu o tom, co ona dělá, říkaly. Jako snaha o zlepšení se jevila změna zaměstnání, kdy manžel začal pracovat v obec. Zvláštní ale bylo, že prakticky po celou dobu trvání manželství si obstarával separátní bydlení, kde pak žil se svou dcerou. Pokud vůbec jezdil domů tak pouze na víkendy, a to ještě více za svým otcem než za ní. Její výhrady vůči chování jeho dcery vždy odmítal s tím, že je proti ní zaujatá. Má za to, že manželství s ní manželovi prospívalo, protože i okolí si všimlo, že se mu zvedlo sebevědomí a že rozkvetl. Manželovi to ale vadilo a snažil se tomuto jejímu působení vyhnout. Když pak začal pracovat v SRN, stav pokračoval a opět jezdil více za svým otcem než za ní. Ji prakticky ignoroval, nechtěl ji brát sebou ani na procházky a už vůbec ne na návštěvy jeho otce. Když se náhodou zdržoval ve společném bydlišti, jako rodina se maximálně najedli a pak si opět vedl vlastní život bez ní. Obecně nechtěl řešit žádné problémy, a když o nich začala ona, obvykle vybuchl a odešel. Starší dceru v jejích 16 letech nechal žít prakticky samotnou, ačkoliv manželka k tomu měla výhrady. O mladší dceru osobně pečovat musel, stejně ale většinou její výchova zůstávala na manželce. Snažila se ji vést k řádnému životu, studiu a hygieně, ale cokoliv udělala manžel považoval za nedobré. Manžel odcházel ze společného bydliště tak 2x – 3x ročně a jeho doučení mohlo trvat 1–6 měsíců. Obvykle se k manželce vrátil a pokračovali v soužití do dalšího konfliktu. Ona se vždy snažila manžela přijmout zpět a pomoci mu, on o ni nejevil žádný zájem, například když šel spát, s dcerou se rozloučil a manželce dobrou noc nedal. V průběhu manželství se dohodli, že postaví dům, což ona považovala za společný sen. Očekávala, že vzhledem k manželovu vzdělání a schopnostem administrativu s tím spojenou zvládne on a ona že se bude starat o ostatní. Když s tím nezačal, považovala za nezbytné se o stavbu začít starat sama. Opět se kvůli tomu dostali do konfliktu a manžel z bytu odešel, aniž by cokoliv konzultoval. Jí už došla trpělivost a začala dům stavět sama, byť na společném pozemku. Snažila se všechny věci konzultovat na rozdíl od manžela, který nekonzultoval nic. Zjistila například, že si 4 měsíce po svatbě zakoupil pozemek, aniž by jí cokoli o tom řekl, či se ptal. Potom co ona stavbu zahájila, manžel opět požádal o návrat. Ona opět souhlasila, dokonce své původní plány uzpůsobila tomu, aby se vytvořily prostory pro manžela i dceru, a právě na tuto změnu stavby se manžel uvolil jí přispět. V průběhu stavby, někdy v roce 2017, manžel opět odešel, po dostavění domu (v roce 2018) se vrátil. Pravdou je, že v té době prodal dům po otci, kde bydlel doposud, údajně kvůli vypořádání s jeho sestrou. Když se k ní vrátil s tím, že u ní chce opět bydlet, chtěla, aby přispíval na náklady a pomáhal kolem domu. Částkou 2 000 Kč jí skutečně přispíval, jinou pomoc ale neposkytoval, a když mu to vytkla, naštval se. Když pak manželova mladší dcera tragicky zemřela, manžela manželka vzala zpět k sobě a snažila se mu pomoci. Po cca 3 týdnech, se pět odstěhoval do podkroví a přestal s ní komunikovat a po půl roce pak i přispívat na náklady, byť dluh po dalším roce doplatil. Poté, co manžel podání návrhu na rozvod slíbil, ale nesplnil, se ona rozhodla podat návrh na rozvod. Manžel se pak pravidelně dotazoval, kdy už návrh bude podán. Komplikovanost jejich vztahu pak byla završena úmrtím mé matky. Manželovi vytýká, že se do rodinného života nechtěl zapojit, ačkoli ona rodinným životem žít chtěla. Manžel také nerespektoval její představu o úklidu a čistotě v domě. Za velký problém považovala, že když s ní měl manžel komunikovat, často z domu odcházel. Ona se mu snažila pomáhat a rozhodně nechtěla, aby společnou domácnost opouštěl. Manželství považuje za rozvrácené a neobnovitelné. Za hlavní příčinu považuji nedostatek komunikace, zájmu o rodinu a ni.
Manžel při výslechu potvrdil, že ze společné domácnosti odcházel, a to proto, že je introvert. Potvrdil i to, že manželka z něj chtěla udělat něco, co není a že to chvíli i fungovalo. Pravdou je, že tehdy byl aktivnější, pracoval na vyšších pozicích a byl i v politice. První roky manželství byly pěkné, s druhou manželkou dokonce byli 3x i na dovolené. V jednom případě sebou měli i manželčina syna, když ale na dovolenou měli vzít i manželovu dceru, z dovolené sešlo. Na dotaz, proč neprosadil, že na dovolenou s dcerou pojede, uvedl, že manželce asi ani neřekl, že ji sebou chce vzít, a že se nedokázal prosadit. I v prvním manželství kvůli konfliktům odcházel z domova. Potvrdil, že mu vyhovovalo, že má druhá manželka ve všem systém a pořádek, a že spoustu věcí sama vyřídí. Ze soužití s ní odcházel proto, že na křik a opakující se stejné dotazy nedokázal opakovaně stejně odpovídat. Popřel, že by s nimi bydlela jeho mladší dcera, neboť tu prakticky po celou dobu jeho soužití s manželkou směl vídat pouze v rámci stanoveného styku. V jeho péči byla dcera jen jednou, a to když byla její matka 4 měsíce v psychiatrické léčebně. Pokud tam byla kratší dobu, starala se o dceru její babička ze strany matky a on nebyl schopen péči o dceru v té době vybojovat. Připustil, první manželka byla šmudla, a že se její výchova na dceři mohla projevit. Druhá manželka je naopak velmi puntičkářská a laxní přístup jeho dcery jí vadil. V roce 2014 zemřel manželovi otec a on se odstěhoval do domu po něm. Od roku 2015, po dohodě s ní, měl dceru ve své péči, a bydleli v domě po manželovu otci. Mladší dcera nikdy vůči druhé manželce výhrady nevyjadřovala. Říkala však, že ví, že ji současná manželka nemá ráda, ale že ví, že on a manželka jsou spolu a že ona to respektuje. Potvrdil, že ani se současnou manželkou moc nekomunikoval a odcházel od ní, na návratech se ale vždy domluvili. Potvrdil i to, že po smrti dcery se na 2 – 3 týdny vrátil do společné domácnosti k manželce. Toto soužití ukončil, když zjistil, že manželce jde více o majetek než o něj. Jeho dcera spáchala sebevraždu v srpnu a on později našel dopis na rozloučenou z května. Z toho manželka dovodila, že by se dcera zabila tak jako tak, a řekla mu, že může být rád, že se tak nestalo později, protože by jej mezi tím stála více peněz. Když uzavírali dohodu o zúžení společného jmění, měli dohodu, že kdyby se s ním něco stalo, manželka se o dceru postará. Když pak dcera zemřela, manželka mu doporučila rozchod. Později přišla s tím, že podá návrh na rozvod, pokud jí on na náklady přispěje. Pravdou je, že bydlel v domě i poté, co se dohodli na rozchodu, a to proto, že jej tam manželka bydlet nenechala. Pokud po uzavření manželství koupil pozemek, tuto koupi jsem měl rozjednanou před uzavřením manželství a po uzavření manželství se pouze dokončila. Manželčiny výhrady tak nejsou namístě. Na manželce mu nejvíc vadilo, že je puntičkářská a že s ní není schopen v klidu hovořit. Manželství považuji na neobnovitelně rozvrácené a jiné řešení, než rozvod manželství nepovažuji za možné.
Účastníci navrhli manželství rozvést. Právo na náhradu nákladů řízení nežádali.
3. Z oddacího listu vyplynulo, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne datum v obec, u obou se jednalo o manželství další. Dle tvrzení účastníků i dat z Centrální evidence obyvatel se z manželství se nenarodily žádné nezaopatřené nezletilé děti.
4. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , (dále jen „o. z.”) může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle § 755 odst. 3 o. z. mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.
5. V posuzovaném případě ze shodných tvrzení účastníků vyplývá, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, neboť účastníci spolu ve smyslu ustanovení § 758 o. z. jako manželé nežijí, jelikož netvoří rodinné společenství, a ani jeden z manželů nechce manželské soužití obnovit a v manželství setrvat. Soud za příčinu rozvratu manželství považuje vzájemné citové odcizení v důsledku nepochopení potřeb a hodnot druhého, nedostatek komunikace a ztrátu vzájemné důvěry v důsledku oboustranného přesvědčení že druhý manžel nedostatečně oceňuje co vše pro blaho rodiny a funkci manželství první manžel činí. Významný vliv na odcizení manželů měl jednak postupný odklon manželky od projednávání jejích představ o trávení času a hospodaření s majetkem s manželem ve prospěch jednostranného rozhodování, částečně podpořený pasivním přístupem manžela k určování těchto záležitostí, jednak nezakryté a brutální působení na manžela s úmyslem přizpůsobit jeho chování a jednání jejím představám a požadavkům. Manželka zároveň nebyla ochotna respektovat manželovy osobnostní rysy a duševní traumata, vzniklá v důsledku soužití s duševně nemocnou první manželkou, a stejná postižení na straně jeho dcery, ani z nich plynoucí potřebu většího množství času potřebného ke zpracování prožitých událostí (k duševní hygieně), případně jiné návyky a zvyky. Postupně, v důsledku nedostatečně aktivního přístupu manžela k plánování rodinných záležitostí a jeho nedostatečné odolnosti vůči její snaze změnit jej a vycvičit jej i jeho dceru tak, aby jejich výkony odpovídaly jejím představám, ztratila manželka respekt a úctu k pozitivním vlastnostem manžela a začala jej následkem toho považovat spíše za další dítě, o které se musí starat, a které jí neposkytuje očekávanou podporu a pomoc ani nenaplňuje její potřebu vzbuzovat uznání druhých za to, jak se jí daří manželovy vlastnosti vylepšit, než za sobě rovnocenného partnera. V důsledku toho pak začala přehnaně kriticky vnímat všechny situace, ve kterých ji manžel nepodporuje dle jejích představ, a zároveň bagatelizovat jakékoli jeho chování a jednání, kterým se ji snažil podpořit, případně jí vyjádřit svou náklonnost. Manžel tak nabyl přesvědčení, že manželka není ochotna ocenit cokoli, co pro ni dělá, že jej nerespektuje a nepovažuje za nutné s ním jednat jako s osobu sobě rovnou. Zřejmě definitivní potvrzení svého náhledu na manželku manžel spatřoval ve vynechání jeho dcery z plánů dovolené, patrně pod pochybnou záminkou že on na dovolenou pro všechny nemá peníze a svou dceru proto na dovolenou vzít nehodlá, ačkoli sám se na ni s manželkou odjet chystá, a v necitlivém sdělení, že by jeho dcera sebevraždu spáchala tak jako tak a že on může být rád, že to nebylo později a manžel tak do její výchovy zbytečně neinvestoval ještě vyšší finanční prostředky. V okamžiku, kdy již byla nemovitost dostavěna a finanční rezervy manžela vyčerpány, pak již nehodlala manžela do svých plánů trávení času a nakládání s majetkem zahrnovat, ani s ním tyto plány projednávat. Tento přezíravý postoj celkem pochopitelně vedl u manžela k narůstající nespokojenosti s jednání manželky, k dalšímu růstu antipatií manžela vůči ní, k narůstající neochotě manželku podporovat a pomáhat jí, a zároveň i k snižující se ochotě trávit s ní čas. Tuto situaci pak manželka považovala za důkaz toho, že se manžel na chodu rodiny a společné domácnosti nehodlá podílet a byla jedním z důvodů, proč se nakonec rozhodla v manželství nepokračovat. Zásadní vliv na rozpad manželství pak měla však i rozhodnutí manžela pravidelně se na delší dobu stěhovat ze společné domácnosti do vlastního obydlí, i jeho opakované a obvykle časově omezené návraty do ní. K definitivnímu ukončení vedení společné domácnosti pak došlo v důsledku toho, že manželka manžela vyzvala k ukončení bydlení v „ její“ nemovitosti v důsledku toho, že nedostatečně přispívá na náklady jejího provozu. Opuštění společné domácnosti manželem pak už bylo jen přirozeným důsledkem výše popsaných konfliktů. Manželé tak porušili povinnost vzájemné úcty, respektu k důstojnosti a osobnosti druhého, povinnosti manželů podporovat se navzájem, udržovat rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti, když rozvrat završili ukončením vedení společné domácnosti. Protože shledal splněnými všechny podmínky ustanovení § 755 o. z., soud návrhu vyhověl.
6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb. , o zvláštních řízeních soudních.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť se účastníci práva odvolání vzdali.
Manželé jsou povinni do 15 pracovních dnů od právní moci tohoto rozsudku požádat obecní (městský) úřad v místě svého bydliště o vydání nového občanského průkazu s vyznačenou změnou rodinného stavu.
Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku oznámit příslušnému matričnímu úřadu, že přijímá opět své dřívější příjmení.