Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 197/2021-53

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Doupovcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

t.č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, obec a číslo, PSČ obec

o zaplacení částky 12.339 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 8.500 Kč od 10. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části se žaloba ohledně částky 3.839 Kč (tj. poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3.587,49 Kč a úroku ve výši 251,51 Kč), úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12.339 Kč od 18. 10. 2019 do 9. 11. 2021, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3.839 Kč od datum do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,50 % ročně z částky 8.500 Kč od 10. 11. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 856 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 8.500 Kč od 10. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbývající části se žaloba ohledně částky 3.839 Kč (tj. poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3.587,49 Kč a úroku ve výši 251,51 Kč), úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12.339 Kč od 18. 10. 2019 do 9. 11. 2021, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3.839 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,50 % ročně z částky 8.500 Kč od 10. 11. 2021 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 856 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne 18. 3. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 12.339 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v podané žalobě tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČ: číslo, uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému bezhotovostní úvěr ve výši 8.500 Kč. Úvěr měl být splacen do 17. 10. 2019 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1.793,74 Kč (při splacení do 17. 10. 2021, při překročení doby splatnosti byl stanoven poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3.587,49 Kč) a úrokem ve výši 251,51 Kč. Žalobkyně, pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru, požadovala, aby soud její nárok posoudil jako nárok z bezdůvodného obohacení, a to co do části týkající se jistiny. Žalobkyně pohledávku nabyla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalovaný svůj dluh neuhradil, ačkoli byl k jeho úhradě vyzván.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal po celou dobu zcela nečinný.

3. Soud k projednání věci nenařizoval jednání a rozhodl ve věci samé ve smyslu § 115a

, („ “) na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, když žalovaný žádné y soudu nepředložil. Souhlas účastníků řízení s rozhodnutím věci bez nařízení jednání je soudem dovozován z následujících skutečností: Soud usnesením ze dne 4. 11. 2021, č.j. -37, vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto rozhodnutí vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalovanému se v rámci tohoto rozhodnutí dostalo poučení o tom, že pokud se v soudem určené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se na výzvu soudu obsaženou ve shora specifikovaném usnesení, které se dostalo do dispoziční sféry žalovaného, nijak nevyjádřil, soud proto vycházel z fikce souhlasu žalovaného s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání. Žalobkyně svůj souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřila již v žalobě.

4. Na základě tvrzení žalobkyně a listinných důkazů žalobkyní předložených soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, tj. se společností právnická osoba, IČO, dne datum smlouvu o úvěru, na základě níž byla žalovanému bezhotovostně poskytnuta peněžitá částka ve výši 8.500 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 17. 10. 2019 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1.793,74 Kč při splacení do 17. 10. 2021 (při překročení doby splatnosti byl stanoven poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3.587,49 Kč) a úrokem ve výši 251,51 Kč Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku podle , a to tak, že žalovaný se zaregistroval na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně webová adresa, a to zadáním požadovaných osobních údajů včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Po dokončení registrace na webových stránkách webová adresa zaslal žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru a v rámci webového rozhraní byl žalovanému zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu: Smlouva o úvěru s navrhovanou výší úvěru 8.500 Kč a splatností dne 17. 10. 2019. Žalovaný odsouhlasil znění úvěrové smlouvy verifikačním kódem ve formě SMS, v tomto případě kódem číslo. Autorizační kód byl přidělen žalovanému na základě jeho žádosti o úvěr na jeho verifikovaný mobilní telefon. SMS kód nahrazuje fyzický podpis smlouvy. Tímto žalovaný návrh smlouvy akceptoval a právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému peněžní prostředky v požadované výši 8.500 Kč, a to dne 17. 9. 2019 na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet, který žalovaný uvedl. Právní předchůdkyně žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu číslo, což je rodné číslo žalovaného. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřenou mezi společností právnická osoba, a společností právnická osoba, postoupena žalobkyni. V řízení nebylo zjištěno (žalovaný netvrdil a z provedeného dokazování jiný závěr nevyplývá), že by žalovaný žalobkyni (či její právní předchůdkyni) byť i jen zčásti na pohledávku ze smlouvy o úvěru plnil. O postoupení pohledávky byl žalovaný písemně vyrozuměn a současně byl žalobkyní výzvou ze dne datum, předanou poštovnímu doručovateli téhož dne, upomenut o zaplacení dlužné částky.

5. Žalobkyně sice v žalobě tvrdila, že její právní předchůdkyně posoudila a ověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, avšak přes výzvu soudu nedoložila žádné y týkající se procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele, které měla její právní předchůdkyně (úvěrový věřitel) k dispozici ke dni uzavření smlouvy o úvěru ze dne datum. V řízení tudíž nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně posuzovala, zda je žalovaný schopen poptávaný úvěr splácet.

6. Soud dotazem na právnická osoba, ověřil, že majitelem účtu č. bankovní účet je od datum až dosud žalovaný celé jméno žalovaného, rodné číslo, bytem ulice a číslo, PSČ obec, který má jako jediná osoba k účtu dispoziční oprávnění. Dne datum je na účtu evidována příchozí platba ve výši 8.500 Kč z účtu bankovní účet, vedeného na anonymizována dvě slova, variabilní symbol. Bylo tudíž prokázáno, že částka úvěru ve výši 8.500 Kč byla právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému poukázána a připrána na účet žalovaného.

7. Podle ust. , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ust. , 2 , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ust. věta první , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná.

9. Podle , (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Podle ust. § 1968 věta první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný; výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. nař. vl. č. , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Repo sazba stanovená Českou národní bankou, platná ke dni 1. 7. 2021, činila 0,50 % (čerpáno z dat dostupných na www.cnb.cz).

12. Podle § 1879 o. z., věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

13. Soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

14. Na podkladě výsledků provedeného dokazování přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžitou částku ve výši 8.500 Kč. S ohledem na to, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný jednali o uzavření smlouvy o úvěru vykazující znaky spotřebitelského úvěru, bylo nezbytné posoudit věc z hlediska splnění povinnosti předchůdkyně žalobkyně, jako původní věřitelky, postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou , o spotřebitelském úvěru.

15. Původní věřitelka poskytla žalovanému finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru, přičemž v návaznosti na to stíhala věřitele zákonná povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně tuto svou zákonnou povinnost splnila, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení svá tvrzení o tom, že její právní předchůdkyně skutečně řádně prověřila úvěruschopnost žalované nepodložila žádnými důkazy. Žalobkyně pak již v žalobě uvedla, že pokud by soud neuznal její nárok z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje přiznání nároku na jistinu z titulu bezdůvodného obohacení

16. Lze tedy shrnout, že nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelka spotřebitelského úvěru, splnil svou zákonnou povinnost a řádně posoudil zákonem stanoveným postupem úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžité prostředky ve výši 8.500 Kč bez předchozího splnění své zákonné povinnosti, dospěl soud k závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy, přičemž k této musí přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. ).

17. Žalobkyně již v žalobě výslovně uvedla alternativní požadavek na přiznání nároku z titulu bezdůvodného obohacení, z čehož je zřejmé, že žalobkyně si byla již před podáním žaloby vědoma nedostatku svých skutkových tvrzení a předložených důkazů, přičemž žádné důkazy, kterými by prověření úvěruschopnosti žalovaného, pak nedoložila ani dodatečně na základě výzvy soudu.

18. S ohledem na skutečnost, že žalovanému byly právní předchůdkyní žalobkyně prokazuatelně poskytnuty prostředky ve výši 8.500 Kč, bylo na místě uvažovat o tom, zda žalovanému nevznikla povinnost vydat bezdůvodné obohacení odpovídající výši převzatých prostředků. Podle žalobních tvrzení žalovaný nezaplatil žalobkyni na požadované částce 8.500 Kč ničeho, jiný závěr nevyplývá ani z výsledků provedeného dokazování.

19. V souladu s principem vydání bezdůvodného obohacení soud proto žalobě částečně vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni dluh ve výši 8.500 Kč, jakožto peněžité plnění, které žalovaný převzal bez právního důvodu a nevrátil. Vzhledem k prodlení žalovaného s vrácením peněžité částky mu vznikla povinnost zaplatit také úroky z prodlení v zákonné výši, a to od datum, tj. od prvého dne prodlení, kterým je, s ohledem na skutečnost, že věc byla soudem posouzena jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, následující den, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Ve zbytku žalobkyní požadovaného nároku a úroku z prodlení soud žalobu zamítnul.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. , dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V daném případě byla žalobkyně úspěšná v rozsahu 69 % (8.500 Kč) a žalovaný byl úspěšný v rozsahu 31 % (3.839 Kč). Soud proto žalobkyni přiznal rozdíl v úspěchu obou účastníků, tj. náklady řízení ve výši 38 % celkových nákladů řízení žalobkyně.

21. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu (v částce 800 Kč) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty přes 10.000 Kč do 30.000 Kč, kdy sazba za jeden úkon právní služby činí 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu na zahájení řízení včetně (příprava a převzetí právního zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející podání návrhu ve věci samé, návrh na zahájení řízení – žaloba), tj. 900 Kč, dále paušální náhrada výdajů dle ust. a. t. ve výši 100 Kč za každý ze shora uvedených tří úkonů právní služby (tj. 3 x 100 = 300 Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč. Celkové náklady řízení žalobkyně činí 2.252 Kč, z toho 38 % odpovídá částce 856 Kč.

22. Soud s respektem ke kritériu účelnosti vynaložených nákladů nepřiznal žalobkyni odměnu zástupce a související paušální náhradu hotových výdajů za podání ze dne 5. 11. 2021, neboť žalobkyně v tomto podání (byť na výzvu soudu) reagovala na výzvu soudu ke sdělení informací (doplnění tvrzení) a označení důkazů, které měla uvést již v žalobě. Nejedná se tedy o účelně provedený úkon právní služby.

23. Při určení výše náhrady nákladů řízení soud postupoval dle ust. vyhl. č. , neboť řízení bylo zahájeno žalobou, kterou lze považovat za ustálený vzor, který žalobkyně opakovaně používá ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč.

24. Uložené povinnosti je žalovaný povinen plnit ve lhůtách určených podle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.