Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
110 C 257/2021-112
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Yvonou Del Favero ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 6 396,12 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 396,12 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 396,12 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá, co do částky 329,29 Kč, co úroku ve výši 21,99 % ročně z částky 6 396,12 Kč od datum do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 396,12 Kč od datum do datum.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 625,38 Kč k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 396,12 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 396,12 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá, co do částky 329,29 Kč, co úroku ve výši 21,99 % ročně z částky 6 396,12 Kč od [datum] do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 396,12 Kč od [datum] do [datum].</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 625,38 Kč k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se v řízení zahájeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 (usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 čj. číslo jednací ze dne 27. 4. 2021 byla vyslovena místní nepříslušnost uvedeného soudu a věc postoupena níže podepsanému soudu jako soudu místně příslušnému) domáhala po žalované úhrady částky ve výši 6 398,12 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 329,29 Kč za dobu od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 396,12 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,5 % a s úrokem ve výši 21,99 % ročně z částky 6 396,12 Kč od datum do zaplacení. Skutkově tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, IČO, (dále jen„ předchůdkyně“) a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o bankovních produktech a službách, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky kontokorentního úvěru a produktové podmínky běžného účtu a platebního styku. Smlouvou se předchůdkyně zavázala zřídit a vést pro žalovanou bankovní účet č. bankovní účet a provádět na tomto účtu vklady a výplaty dle pokynů žalované a úročit aktuální zůstatek na účtu v souladu s proměnlivou úrokovou sazbou uveřejněnou v aktuálním sazebníku. Žalovaná se zavázala svěřit předchůdkyni peněžní prostředky, dodržovat podmínky sjednané ve smlouvě a udržovat na běžném účtu dostatek peněžních prostředků nejméně ve výši minimálního zůstatku a platit za vedení běžného účtu a platební styk poplatky dle platného sazebníku. V souladu se smlouvou se předchůdkyně zavázala poskytnout žalované kontokorentní úvěr anonymizováno na základě žádosti žalované, kterou žalovaná žádala o anonymizováno s úvěrovým rámcem ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala dodržet měsíční kreditní příjem a kreditní období na běžném účtu a nepřekročit povolený úvěrový limit. Žalovaná svou povinnost nesplnila tím, že sjednanou výši úvěrového limitu překročila, což je patrné z výpisu z běžného účtu, kdy konečný zůstatek představoval částku - 6 396,12 Kč. Vzhledem k tomu, že daný konečný zůstatek přesahující sjednaný úvěrový rámec ve výši 5 000 Kč nebyl žalovanou uhrazen, právní předchůdkyně přistoupila ke zrušení poskytování produktu anonymizováno žalované k běžnému účtu č. bankovní účet a k otevření nově zřízeného úvěrového účtu č. bankovní účet, na který byl převeden dne datum nepovolený přečerpaný zůstatek 6 396,12 Kč, což bylo žalované oznámeno dopisem. Vzhledem k tomu, že žalovaná svou povinnost nesplnila a dlužnou částku nesplatila, využila předchůdkyně svého práva a prohlásila v souladu s produktovými podmínkami úvěr za ihned splatný v celé výši ke dni datum. Žalovaná svou povinnost nesplnila a svůj dluh nezaplatila ani na základě předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání, které bylo ve věci nařízeno na den datum, a k němuž byla řádně předvolána, se bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a omluveného zástupce žalobkyně, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
3. Na základě provedených důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Předchůdkyně a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které se předchůdkyně zavázala zřídit a vést pro žalovanou běžný účet č. bankovní účet, a na základě žádosti žalované o povolení debetního zůstatku anonymizováno, kterou žalovaná požádala o flexikredit s úvěrovým rámcem ve výši 5 000 Kč, se zavázala poskytnout této kontokorentní úvěr, který jí umožnil přečerpat prostředky na běžném účtu do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala dodržet měsíční kreditní příjem a kreditní období v souladu s produktovými podmínkami na běžném účtu a nepřekročit povolený úvěrový limit 5 000 Kč, a dále se zavázala vyčerpanou částku s poplatky a dojednanými úroky vrátit předchůdkyni formou dojednaných splátek. Žalovaná překročila sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácela úvěr řádně a včas, a proto předchůdkyně v souladu s produktovými podmínkami kontokorentního úvěru nepovolenou částku přečerpaného limitu na běžném účtu převedla na nově zřízený úvěrový účet č. bankovní účet, a to ve výši aktuálního nepovoleného přečerpání účtu 6 396,12 Kč za účelem jeho uhrazení žalovanou v pravidelných splátkách, což jí písemně oznámila a ukončila poskytování flexikreditu k běžnému účtu. Žalovaná ani přesto svou povinnost nesplnila a dlužnou částku nesplatila. Proto předchůdkyně prohlásila úvěr za ihned splatný ke dni datum. Žalovaná ani poté dlužnou částku nezaplatila, a proto byla vyzvána předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně z datum k okamžité úhradě dluhu s tím, že předžalobní výzva byla na adresu žalované uvedenou ve smlouvě této odeslána dne datum. Žalovaná ani poté dlužnou částku neuhradila.
4. Soud vzal za prokázáno, že mezi předchůdkyní a žalovanou byla ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla předchůdkyně žalované mj. kontokorentní úvěr anonymizováno, který ji umožnil přečerpat prostředky na běžném účtu č. bankovní účet do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 5 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku s poplatkem a úroky vrátit předchůdkyni formou splátek tak, jak bylo dojednáno ve smlouvě. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaná jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak předchůdkyně jako věřitelka povinna postupovat podle zákona č. 43/2013 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o její schopnosti úvěr splácet.
5. Žalobkyně ani netvrdila (natož, aby prokázala), že by předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy se žalovanou zkoumala její úvěruschopnost, tedy jaké byly její individuální měsíční příjmy a výdaje. Vzhledem k tomu, že se k jednání před soudem zástupce žalobkyně nedostavil, nemohl být poučen o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti v souladu s ustanovením § 118 odst. 1 až 3 o. s. ř. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ani důkazní břemeno o tom, že by před uzavřením smlouvy se žalovanou předchůdkyně zkoumala její úvěruschopnost.
6. S ohledem na to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy byla zkoumána úvěruschopnost žalované, soud dospěl k závěru, že spotřebitelská smlouva je neplatná, v daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovanou k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy.
7. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná překročila úvěrový rámec, resp. byl jí poskytnut úvěr ve výši 6 396,12 Kč (tato částka byla převedena na úvěrový účet č. bankovní účet v souladu s produktovými podmínkami) a neuhradila na tento dluh předchůdkyni ani žalobkyni ničeho. Soud ji proto zavázal k úhradě 6 396,12 Kč z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z., podle kterého plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Splatnost uvedené částky nastala datum, na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne datum v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. Výzvou byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky v souvislosti s uzavřenou úvěrovou smlouvou, přičemž k odeslání výzvy prokazatelně došlo datum na adresu žalované uvedenou ve smlouvě. Podle zákonné fikce došlo k doručení výzvy třetí pracovní den, tedy datum. Dne datum měla žalovaná plnit, a od datum je v prodlení, a v souladu s § 1970 o. z. jí vznikla povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak limitovaný žalobou, jíž je soud vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), tj. ve výši 8,5 % ročně až do zaplacení.
8. Svou aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala v souladu s § 1882 o. z. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřenou mezi předchůdkyní a žalobkyní, včetně přílohy.
9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn úspěchem žalobkyně v rozsahu 71 %. Podle míry úspěchu a neúspěchu tak soud přiznal žalobkyni 42 % účelně vynaložených nákladů řízení, což představuje částku 625,38 Kč. Za účelně vynaložené náklady soud považuje částku ve výši 1 489 Kč. Tato částka představuje zaplacený soudní poplatek 400 Kč, odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu, podání žaloby), úkon po 200 Kč, tj. 600 Kč, podle § 14 advokátního tarifu, přičemž ke každému úkonu byl přiznán režijní paušál po 100 Kč, tj. 300 Kč, a dále byla přiznána 21 % DPH počítaná ze všech položek, kromě soudního poplatku, tj. z částky 900 Kč, což představuje 189 Kč. Soud má za to, že bylo namístě stanovit formulářové náklady řízení, když žaloba (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) byla podána na ustáleném vzoru, který je užíván opakovaně v týchž věcech, žaloby podává tatáž žalobkyně, která se opakovaně svými návrhy domáhá zaplacení částek z titulu smluv o úvěru, přičemž individualizace pohledávek v návrhu je pouze doplněním konkrétních údajů o datu uzavření smlouvy, výši částek dluhu apod. Jedná se v daném případě spíše o administrativní úkon než úkon právní služby. Dle názoru soudu tak byly splněny kumulativně všechny podmínky pro aplikaci ustanovení § 14b advokátního tarifu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.