Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

54 CO 426/2021-85

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Mgr. příjmení Pínové a soudců JUDr. Jany Tondrové a JUDr. Jiřího Körblera ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

bytem adresa

zastoupená advokátem Mgr. Ing. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

sídlem Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2

o zaplacení částka s příslušenstvím

o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne datum rozhodnutí, č. j. -59

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. o věci samé ohledně částky částka s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od datum do zaplacení zrušuje a v tomto rozsahu se řízení zastavuje.

II. Ohledně částky částka s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od datum do zaplacení se rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrzuje.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. o věci samé ohledně částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení zrušuje a v tomto rozsahu se řízení zastavuje. II. Ohledně částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení se rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrzuje. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částka s příslušenstvím (výrok I). O nákladech řízení rozhodl tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši částka (výrok II).

2. Takto soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala náhrady újmy vzniklé v nezákonně vedeném uvedeného stíhání proti žalobkyni před Okresním soudem v Chomutově pod sp. zn. , které skončilo zproštěním obžaloby rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne datum rozhodnutí, sp zn. . V důsledku nezákonného vedeného stíhání došlo k morálnímu narušení osobnosti žalobkyně, došlo k zásahu do soukromé, rodinné, pracovní a dalších sfér života žalobkyně, která žila v obavě z hrozícího vysokého trestu odnětí svobody, navíc na sklonku života.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a vznesla námitku promlčení, kterou odůvodnila tím, že uvedené stíhání pravomocně skončilo dne datum a téhož dne počala běžet šestiměsíční promlčecí lhůta, jejíž běh skončil dne datum, žalobkyně svůj nárok uplatnila až dne datum.

4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování uzavřel, že nárok na náhradu nemajetkové újmy je promlčen, když zprošťující rozhodnutí nabylo právní moci dne datum, když téhož dne se konalo veřejné zasedání před odvolacím soudem za přítomnosti obhájce poškozené. Ona sama se jednání nezúčastnila, když toto předem soudu sdělila a souhlasila s rozhodnutím bez její přítomnosti. Během veřejného zasedání bylo vyhlášeno usnesení, kterým bylo odvolání státního zástupce zamítnuto a usnesení nabylo právní moci téhož dne, čímž právní moci nabyl i zprošťující rozsudek Okresního soudu v Chomutově. Účastí obhájce u jednání a jeho vědomost o zprošťujícím rozsudku tak založila vědomost poškozené o vzniku nemajetkové újmy. Od data vyhlášení usnesení, jímž bylo zamítnuto odvolání proti zprošťujícímu rozsudku, počala běžet šestiměsíční promlčecí lhůta k uplatnění nároku podle , která uplynula dne datum, přičemž nárok byl u žalované uplatněn až dne datum, tj. po uplynutí šestiměsíční lhůty, a u soudu uplatněn až dne datum. Nárok je tudíž dle soudu prvního stupně promlčen a žaloba bylo z tohoto důvodu zamítnuta.

5. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle , když v řízení úspěšné žalované přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení podle

6. Proti tomuto rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalobkyně. Žalobkyně se závěrem soudu prvního stupně o promlčení jejího nároku nesouhlasí. Podle se nárok na náhradu nemajetkové újmy promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě. Žalobkyně se veřejného zasedání o odvolání neúčastnila a povědomí o tom, že započal běh šestiměsíční promlčecí lhůty, se tak odvíjelo od doručení rozhodnutí odvolacího soudu žalobkyni, což nastalo nejdříve dne datum a nárok tak byl uplatněn včas. Žalobkyně odkázala na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, (konkrétně na rozhodnutí sp. zn. ze dne 13. 11. 2003, sp. zn. ze dne 28. 1. 2004 sp. zn. ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. ze dne 20. 6. 2012 a sp. zn. ze dne 29. 4. 2010), dle nichž je podstatné pro počátek běhu promlčecí lhůty okamžik, kdy bylo rozhodnutí odvolacího soudu doručeno žalobkyni, pokud se jednání odvolacího soudu neúčastnila. Nesprávný je dále dle žalobkyně závěr o tom, že by již samotná vědomost obhájce o zprošťujícím rozsudku zakládala vědomost jeho klienta, když obhájce je osobou odlišnou od poškozeného. Žalobkyně odvolacímu soudu navrhla, aby napadené rozhodnutí změnil a žalobě vyhověl.

7. Žalovaná se k odvolání vyjádřila tak, že považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za správné a navrhla jeho potvrzení.

8. Žalobkyně vzala v rámci jednání před odvolacím soudem žalobu částečně zpět ohledně částky částka s příslušenstvím a trvala na podaném odvolání ohledně přiznání nemajetkové újmy v rozsahu částky částka s příslušenstvím. Žalovaná s částečným zpětvzetím žaloby souhlasila. Odvolací soud proto postupoval podle a rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu zpětvzetí žaloby zrušil a řízení zastavil.

9. Odvolací soud zároveň ve zbytku odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně přezkoumal podle a násl. Po přezkoumání odvoláním napadeného rozsudku a postupu soudu prvního stupně předcházejícího vydání napadeného rozsudku dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu, výsledky tohoto dokazování zhodnotil postupem podle a dospěl na základě provedeného dokazování ke správným skutkovým zjištěním. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění tak, jak byly popsány soudem prvního stupně, neboť průběh trestního řízení vedeného před Okresním soudem v Chomutově pod sp. zn. , který byl soudem prvního stupně zjištěn, nebyl mezi účastníky sporný. Spornou zůstala otázka právního posouzení otázky promlčení nároku žalobkyně.

11. Soud prvního stupně posuzoval nárok žalobkyně na zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši částka, respektive v rámci odvolacího řízení odvolací soud ve výši částka, vycházejíc z ustanovení , neboť je nepochybné, že bylo vedeno nezákonné trestní stíhání proti žalobkyni, když byla zproštěna obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu.

12. Podle ustanovení věty první se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Podle ustanovení téhož zákona promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. Soud prvního stupně za počátek běhu promlčení lhůty považoval den datum, kdy nabyl právní moci rozsudek, jímž byla žalobkyně obžaloby zproštěna, neboť téhož dne bylo za účasti jejího obhájce rozhodnuto v odvolacím řízení o zamítnutí odvolání státního zástupce. Není správný argument žalobkyně, že se o tom, že zprošťující rozsudek je pravomocný, dozvěděla až dnem jeho doručení, tedy nejdříve dne datum, jelikož nebyla osobně přítomna veřejnému zasedání odvolacího soudu v její trestní věci. Odvolací soud považuje závěr soudu prvního stupně o době, kdy se žalobkyně dozvěděla o vzniku nemajetkové újmy, za správný, navíc podpořený aktuální judikaturou Ústavního i Nejvyššího soudu. Ustanovení konstituuje obecné pravidlo o počátku běhu subjektivní promlčecí doby, které je určeno neohraničenému okruhu účastníků občanskoprávních vztahů. Musí být vykládáno v souladu s jeho smyslem tak, aby platilo u každého účastníka, jehož se týká, aby nebyla vědomost o vzniku nemajetkové újmy spojené s nezákonným rozhodnutím vykládána odlišně při existenci stejných skutkových okolností. Je tudíž zapotřebí vykládat vědomost poškozeného o vzniku imateriální újmy při jednotě právního řádu v souladu se smyslem zákonné úpravy tak, že v rámci trestního řízení už samotná vědomost obhájce o zprošťujícím rozsudku zakládá vědomost jeho klienta o vzniku nemajetkové újmy. Takový výklad odpovídá i smyslu právní úpravy obhajoby v trestním řízení a obsahuje v sobě i požadavek, aby se poškozený řádně staral o svá práva, přinejmenším aby se nechal informovat svým právním zástupcem o výsledku trestního řízení. Ústavní soud ve svém usnesení sp. zn. ze dne datum, z něho čerpal soud prvního stupně, podpořil závěry soudů o tom, že pro posouzení počátku běhu promlčecí lhůty je třeba vycházet ze dne, kdy nabyl právní moci zprošťující rozsudek a jakým způsobem se účastník řízení o jeho skončení dozví, zda osobně při vyhlášení rozhodnutí, doručením rozhodnutí, nebo prostřednictvím svého právního zástupce, není pro okamžik skončení řízení rozhodné. Ústavní soud tak zcela jednoznačně potvrzuje v ústavněprávní rovině výklad soudů, podle něhož počíná šestiměsíční lhůta běžet od vyhlášení konečného soudního rozhodnutí, nikoliv od jeho doručení písemného odůvodnění.

13. Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že obhájce žalobkyně se veřejného zasedání odvolacího soudu dne datum zúčastnil, při tomto jednání bylo zamítnuto odvolání státního zástupce a z toho důvodu nabyl právní moci i zprošťující rozsudek. Jelikož se jednalo o konečné rozhodnutí ve věci, počala od dne následujícího běžet šestiměsíční promlčecí lhůta, která skončila datum, žalobkyně předběžné nárok u žalované uplatnila až dne datum, tedy opožděně. Opožděná je pak i žaloba, podaná u soudu až dne datum.

14. Žalobkyní uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu na projednávanou věc nedopadají, neboť jsou založena na jiných skutkových okolnostech.

15. Odvolací soud z uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé ohledně částky částka s příslušenstvím považuje za správný a proto jej podle potvrdil.

16. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto dle , 2 za použití a a procesně úspěšné žalované přiznal odvolací soud paušální náhradu nákladů v částce částka za řízení před soudem prvního stupně v souladu s ustanovením a za 3 úkony – vyjádření k žalobě, příprava k jednání a účast na jednání dne datum. V rámci odvolacího řízení pak žalované nebyla náhrada za vyjádření k odvolání žalobkyně přiznána, když odvolací soud přihlédl k tomu, že své vyjádření žalovaná spojila s omluvou z jednání a v samotném stručném vyjádření k odvolání žalobkyně nepřichází s žádnou zásadní a novou argumentací nad rámec svých předchozích vyjádření.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni, dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( , , )