Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 196/2021-40
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Blahutovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 73 960 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 720 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 720 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 49 240 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 424 Kč, s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 41 938,2 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení 1,75 % ročně z částky 17 218,2 Kč od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 10,64 % ročně z částky 36 000 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 720 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 720 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 49 240 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 424 Kč, s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 41 938,2 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení 1,75 % ročně z částky 17 218,2 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 10,64 % ročně z částky 36 000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 73 960 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení 3 424 Kč, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 41 938,2 Kč od datum do zaplacení a úroku ve výši 10. 64 % ročně z částky 36 000 Kč od datum do zaplacení, což odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba (jejíž část závodu byla ke dni datum převedena na společnost právnická osoba) uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě níž poskytla žalovanému částku 36 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet spolu s poskytnutou částkou i souhrnný poplatek ve výši 30 240 Kč, a to v 16 měsíčních splátkách po 4 140 Kč. Žalobkyně po žalovaném požaduje dlužnou jistinu 36 000 Kč, úrok 5 938,20 Kč, poplatek za uzavření úvěru 8 352,60 Kč, administrativní poplatek 4 669,20 Kč, smluvní pokutu 19 000 Kč, úrok z prodlení 3 921,66 Kč, úrok 10,64 % ročně z jistiny úvěru 36 000 Kč a úrok z prodlení z dlužné jistiny a dlužných úroku 41 938,20 Kč, obojí ode dne datum. Pohledávka byla ke dni datum postoupena na žalobkyni. Žalobkyně dále tvrdila, že původní věřitelka s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě informací požadovaných a získaných od žalovaného. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány doklady předloženými žalovaným a byly zaznamenány do zákaznické žádosti o úvěr. Žalovaný uvedl, že pobírá sirotčí důchod 7 188 Kč měsíčně a je zaměstnán u zaměstnavatele právnická osoba s výší měsíčního příjmu 13 703 Kč, tedy celkem jeho měsíční příjmy činí 20 891 Kč a výše jeho měsíčních výdajů činí 6 000 Kč. Nemá vyživovací povinnost a bydlí u rodičů. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).
3. Z listiny nazvané jako smlouva o úvěru číslo ze dne datum bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO. Podle této smlouvy žalovaný převzal při jejím podpisu v hotovosti částku ve výši 36 000 Kč a zavázal se ji vrátit spolu s poplatkem 30 240 Kč, tj. celkem 66 240 Kč, v 16 měsíčních splátkách po 4 140 Kč.
4. Z úvěrového účtu ke smlouvě číslo bylo zjištěno, že žalovaný uhradil 11 280 Kč.
5. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je důchodce, je svobodný, žije u rodičů a je jedinou výdělečně činnou osobou v domácnosti. Dále uvedl, že jeho příjem ze mzdy je 13 703 Kč měsíčně a z důchodu 7 188 Kč měsíčně, celkem 20 891 Kč měsíčně, k čemuž měl předložit jako doklad 1x výplatní pásku, pracovní smlouvu, rozhodnutí o přiznání důchodu a 3x poštovní poukázka - důchod, jako své výdaje uvedl výdaje za bydlení a energie 3 000 Kč měsíčně, stravu 2 000 Kč měsíčně a ostatní výdaje 1 000 Kč, celkem 6 000 Kč, což měl doložit čestným prohlášením.
6. Z přípisu obec správy sociálního zabezpečení ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný pobírá sirotčí důchod 7 188 Kč měsíčně.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek ze dne datum bylo zjištěno, že pohledávka ze smlouvy číslo byla předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, postoupena žalobkyni. Ve smlouvě bylo stanoveno, že účinnost smlouvy se váže k zaplacení úplaty, k čemuž došlo dle oznámení o provedení příkazu k úhradě dne datum
8. Z předžalobní upomínky zástupce žalobkyně ze dne datum a podacího lístku ze dne datum bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky, a to do datum.
9. Z ostatních u jednání provedených, avšak v rozsudku neuvedených důkazů, soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti.
10. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně smlouvu úvěru číslo dne datum, na základě které převzal v hotovosti 36 000 Kč, které se zavázal splatit spolu s poplatkem 30 240 Kč, tj. celkem 66 240 Kč, v 16 měsíčních splátkách po 4 140 Kč. Před podpisem smlouvy předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet zápůjčku tak, že získala informace přímo od žalovaného, které byly zaznamenány do žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalovaný deklaroval čistý měsíční příjem ze mzdy je 13 703 Kč měsíčně a z důchodu 7 188 Kč měsíčně, celkem 20 891 Kč měsíčně, dále výdaje za bydlení a energie 3 000 Kč měsíčně, stravu 2 000 Kč měsíčně a ostatní výdaje 1 000 Kč měsíčně, celkem 6 000 Kč. Příjem ze sirotčího důchodu žalobkyně ověřila z potvrzení obec správy sociálního zabezpečení. Ostatní skutková tvrzení však žalobkyně nedoložila žádnými důkazy, nedoložila pracovní smlouvu nebo zprávu zaměstnavatele, z níž by bylo zřejmé, o jaký typ pracovního poměru se jedná, nedoložila výplatní pásky nebo potvrzení o výši příjmů, nedoložila žádné důkazy dokládající ostatní příjmy žalovaného, nedoložila žádné výpisy z databáze dlužníků př. příjmení, BRKI, NRKI, nedoložila žádné listiny dokládající výdaje žalovaného. Z těchto všech údajů právní předchůdkyně žalobkyně usoudila, že žalovaný je schopen poskytnuté zápůjčky splácet. Žalovaný na svůj závazek ze smlouvy uhradil dle výpisu z úvěrového účtu celkem částku 11 280 Kč. Pohledávky byly smlouvou ze dne datum postoupeny žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu ve lhůtě do datum v předžalobní výzvě, která byla odeslána na adresu žalovaného dne datum.
11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
14. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
17. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno doručením oznámení o postoupení pohledávky.
19. Smlouvy byly uzavřeny předchůdcem žalobkyně jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem, v důsledku čehož je na smlouvy nutno aplikovat kromě ustanovení o. z. také zákon o spotřebitelském úvěru, který upravuje povinnost věřitele zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. K neplatnosti smluv soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne datum, sp. zn. C číslo, který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
20. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle §§ 86 a 87 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smluv předchůdkyně žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného zápůjčky splácet. Věřitel této své povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, tedy pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do zákaznické karty, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Soud přitom v dané věci konstatuje, že předchůdkyně žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nedostála, když doložila pouze žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru obsahující prohlášení žalovaného o výši příjmů a výdajů a potvrzení o vyplácení sirotčího důchodu, v ostatním nebylo prokázáno, že by byly údaje uvedené v této listině ověřeny i příslušnými doklady, žalobkyně soudu žádné důkazy nepředložila. K výdajům žalovaného žalobkyně rovněž nedokládá žádné důkazy.
21. Vzhledem k uvedenému dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o úvěru ze dne datum pro rozpor se zákonem (shora citované §§ 86 a 87 ZoSÚ § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Žalobkyně byla u jednání poučena podle § 118a odst. 1 a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ o. s. ř.“), přesto k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného ničeho dalšího netvrdila ani nedoložila.
22. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ stanoví povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, přičemž v takovém případě je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel již zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil 11 280 Kč a předchůdkyní žalobkyně mu byla poskytnuta částka 36 000 Kč, soud jej zavázal k úhradě rozdílu ve výši 24 720 Kč (36 000 – 11 280). Splatnost nastala datum v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy obsažené v předžalobní výzvě ze dne datum, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu, a to do datum. K odeslání výzvy prokazatelně došlo datum na adresu žalovaného. Třetí pracovní den tak došlo dle zákonné fikce k doručení výzvy, tj. datum, do datum měl žalovaný plnit a od datum, tedy ode dne následujícího je v prodlení a vznikla mu v souladu s § 1970 o. z. povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 8,25 % ročně až do zaplacení. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.
23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle § 142 odst. 2 o.s.ř., jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do patnácti dnů následujících po dni jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, písemně, ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.