Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
12 C 144/2020-39
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Rapušákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 9.699,98 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5.000 Kč od 13. 12. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 4.510 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.614,07 Kč od 25. 9. 2020 do 12. 12. 2020, smluvní úrok ve výši 0,1 % denně z částky 1.614,07 Kč od 25. 9. 2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.667,49 Kč od 25. 10. 2020 do 12. 12. 2020, smluvní úrok ve výši 0,1 % denně z částky 1.667,49 Kč od 25. 10. 2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.718,44 Kč od 1. 12. 2020 do 12. 12. 2020, smluvní úrok ve výši 0,1 % denně z částky 1.718,44 Kč od 25. 11. 2020 do zaplacení a smluvní pokutu 189,98 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5.000 Kč od 13. 12. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 4.510 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.614,07 Kč od 25. 9. 2020 do 12. 12. 2020, smluvní úrok ve výši 0,1 % denně z částky 1.614,07 Kč od 25. 9. 2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.667,49 Kč od 25. 10. 2020 do 12. 12. 2020, smluvní úrok ve výši 0,1 % denně z částky 1.667,49 Kč od 25. 10. 2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.718,44 Kč od 1. 12. 2020 do 12. 12. 2020, smluvní úrok ve výši 0,1 % denně z částky 1.718,44 Kč od 25. 11. 2020 do zaplacení a smluvní pokutu 189,98 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 9.510 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 189,98 Kč z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno ze dne datum.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradil. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalovanému na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu (např. usnesení Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10 ).
3. Soud nařídil ve věci jednání na den 27. 4. 2021. Žalobkyně omluvila svou neúčast u jednání soudu, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu jednal v nepřítomnosti účastníků.
4. Rozhodnutí obsahuje zkrácené odůvodnění ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (odvolání není přípustné dle ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu ).
5. Okresní soud v Bruntále učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Účastníci uzavřeli dne datum on line Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno. V rámci procesu uzavírání smlouvy žalovaný nejprve zaslal prostřednictvím internetových stránek webová adresa žádost o půjčku, na jejímž základě byl kontaktován klientským pracovníkem žalobkyně, následně po přihlášení do klientského portálu žalobkyně vyplnil formulář s osobními údaji a nahrál do svého osobního profilu v klientském portálu požadované dokumenty. Poté byl proveden kontrolní telefonický hovor, byla prošetřena úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný v klientském portálu elektronicky podepsal smluvní dokumenty a ze svého bankovního účtu zaslal ověřovací poplatek ve výši 1 Kč, kdy tento poplatek slouží k ověření majitele bankovního účtu. Na základě uzavřené smlouvy žalobkyně převedla dne datum požadovanou částku 5.000 Kč na účet žalovaného č. bankovní účet, pod variabilním symbolem číslo Smluvní strany si dohodly smluvní úrok ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr ve splátkách do 24. 11. 2020, celkem se zavázal zaplatit 9.510 Kč. První splátka ve výši 3.169,07 Kč byla splatná dne 24. 9. 2020 a skládala se z jistiny ve výši 1.614,07 Kč, poplatku za správu ve výši 1.400 Kč a smluvního úroku ve výši 0,1 % denně z dlužné části jistiny ve výši 155 Kč. Druhá splátka ve výši 3.169,07 Kč byla splatná dne 24. 10. 2020 a skládala se z jistiny ve výši 1.664,26 Kč, poplatku za správu ve výši 1.400 Kč a smluvního úroku ve výši 0,1 % denně z dlužné části jistiny ve výši 101,58 Kč. Třetí splátka ve výši 3.171,71 Kč byla splatná dne 24. 11. 2020 a skládala se z jistiny ve výši 1.718,44 Kč, poplatku za správu ve výši 1.400 Kč a smluvního úroku ve výši 0,1 % denně z dlužné části jistiny ve výši 53,27 Kč. Žalobkyně tvrdila, že výše poplatku za poskytnutí a správu úvěru odráží náklady žalobkyně spojené s poskytnutím spotřebitelského úvěru, poplatek obsahuje poměrnou část mzdových a provozních nákladů. Žalovaný neuhradil přes opakované upomínky ničeho. Dne 3. 11. 2020 e-mailem žalovaný žalobkyni sdělil, že je veden na úřadu práce, nemá nárok na podporu a prodal i mobilní telefon. Nemá finance na uhrazení dlužných splátek. Předžalobní upomínka byla zaslána právní zástupcem žalobkyně s datem 2. 12. 2020.
6. V žalobě a jejím doplnění ze dne datum, žalobkyně uváděla, že úvěruschopnost žalovaného byla dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posouzena na základě nezbytných, spolehlivých a přiměřených informací, které žalovaný poskytl a žalobkyně řádně ověřila. Zejména žalovaný doložil potvrzení o příjmech, a to výplatní pásky za měsíce duben, květen, červen 2020, výpisy z účtu za měsíce březen, duben, květen, červen, červenec 2020 a pracovní smlouvu prokazující sjednání pracovního poměru na dobu určitou do 31. 12. 2020. Výše průměrného čistého měsíčního výdělku ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle doložených listin činila 20.700 Kč. Žalovaný poskytl informace o výdajích v měsíční výši 11.460 Kč, kdy jde o výdaje na bydlení 2.000 Kč, výdaje na splátky u právnická osoba anonymizováno 3.100 Kč a hotovostní úvěr 2.500 Kč, ostatní výdaje 3.860 Kč. Při posuzování úvěruschopnosti byly zohledněny i další skutečnosti, a to, že žalovaný nemá vyživovací povinnost, vede společnou domácnost s partnerkou, kdy lze předpokládat, že náklady na provoz domácnosti jsou sdílené, nebyl nalezen žádný záznam v Centrální evidenci exekucí a insolvenční řízení vedené pod spisovou značkou insolvenční spisová značka bylo pravomocně ukončeno. K důkazu žalobkyně doložila kopii občanského průkazu a cestovního pasu, kopie poštovní korespondence pro potvrzení kontaktní adresy žalovaného, výpis z běžného účtu, výplatní lístky za březen – červen 2020, změnu pracovní smlouvy ze dne 2. 7. 2020, výpis z centrální evidence exekucí, výpis z databáze vedených insolvenčních řízení.
7. Soud má z listin doložených žalovaným při uzavření smlouvy (viz předchozí bod rozhodnutí) za prokázáno, že žalovaný byl zaměstnán u právnická osoba – právnická osoba na dobu určitou do 31. 12. 2020 s příjmem 20.459 Kč za měsíc březen 2020 (po srážkách a vyplacené záloze na účet vyplaceno 12.222 Kč), s příjmem 21.354 Kč za měsíc duben 2020 (po srážkách a vyplacené záloze na účet vyplaceno 16.665 Kč), s příjmem 20.127 Kč za měsíc květen 2020 (po srážkách a vyplacené záloze na účet vyplaceno 12.299 Kč) a příjmem 21.827 Kč za červen 2020. Žalovaný měl účet u společnosti právnická osoba, kdy 9. 4. 2020 byla na účet připsána částka 12.222 Kč od plátce právnická osoba; 20. 4. 2020 byla na účet připsána částka 5.385 Kč od plátce anonymizována dvě slova; 7. 5. 2020 byla na účet připsána částka 16.665 Kč od plátce právnická osoba; 10. 6. 2020 byla na účet připsána částka 12.299 Kč od plátce právnická osoba; 14. 6. 2020 byla na účet připsána částka 3.000 Kč jako půjčka od plátce anonymizována dvě slova; 19. 6. 2020 byla na účet připsána částka 6.600 Kč jako dodatečná půjčka od plátce anonymizována dvě slova; 2. 7. 2020 byla na účet připsána částka 5.000 Kč od plátce právnická osoba; 9. 7. 2020 byla připsána částka 1 Kč od plátce právnická osoba; 9. 7. 2020 byla na účet připsána částka 3.000 Kč od plátce právnická osoba
8. Soud má rovněž za prokázáno, že usnesením vydaným Krajským soudem v Ostravě dne datum pod č. j. insolvenční spisová značka byl zjištěn úpadek žalovaného a povoleno jeho řešení oddlužením. Usnesením Krajského soudu v Ostravě vydaným dne datum pod č. j. insolvenční spisová značka, které nabylo právní moci dne 17. 6. 2020, vzal soud na vědomí splnění oddlužení. (viz insolvenční spis dostupný na www.justice.cz)
9. Právní poměry mezi účastníky se řídí ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku a zákonem č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
10. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem
14. Podle ustanovení § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
15. Podle ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Účastníci uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 257/2016 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle § 2395 a násl. občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smlouvy. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaná uzavírala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou se zavázal věřitel (žalobkyně), že dlužníkovi poskytne peněžní prostředky ve výši 5.000 Kč a dlužník (žalovaný) se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky stanovené smlouvou, celkem se zavázal k úhradě částky 9.510 Kč. Žalovaný však porušil ujednání smlouvy o úvěru a dluh vůči žalobkyni nehradil řádně, neuhradil ničeho.
17. S ohledem na ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou, která je dle názoru soudu aktuální i po přijetí nového zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. V tomto směru se soud opírá zejména o aktuální Rozsudek Soudního dvora C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, jakož i o usnesení Pléna Ústavního soudu Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2011, který se podrobně zabývá otázkou aplikace práva Evropských společenství, právě pokud jde o posuzování nepřiměřených ujednání ve spotřebitelských smlouvách, kdy dospěl k závěru, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv je nutné chápat jako nesouladnou nejen s evropským právem, ale i českým ústavním pořádkem. Soud tak přistupuje ke zkoumání platnosti smlouvy z úřední povinnosti. Pokud jde o samotný přezkum úvěruschopnosti, pak podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C -449/13)):„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit pak konstatuje Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 .
18. Žalobkyně popsala, jakým způsobem při posuzování bonity klienta postupovala. Úvěruschopnost žalovaného byla prověřována na základě konkrétních jím uvedených údajů, kdy k prokázání příjmů doložil žalovaný změnu pracovní smlouvy, výplatní lístky a výpis z bankovního účtu, obojí za několik měsíců předcházejících datu uzavření smlouvy. Pokud jde o tvrzené výdaje žalovaného, tyto nebyly žádným způsobem objektivizovány. Přestože žalovaný uváděl, že bydlí u rodičů, jeví se samotný příspěvek ve výši 2.000 Kč na výdaje spojené s bydlením jako nepřiměřeně nízký. Žalobkyní nebylo ověřováno, jaké jsou konkrétní sociální a majetkové poměry žalovaného, spokojila se s prokázáním příjmu, neověřovala výdaje žalovaného (přitom tvrzené splátky, či výdaje spojené s bydlením by měly být snadno prokazatelné listinami). Z doložených výpisů z účtu vyplývalo, že žalovanému byly bezprostředně před uzavřením smlouvy o úvěru (datum) poskytnuty jiné půjčky, a to v situaci, kdy teprve 17. 6. 2020 nabylo právní moci usnesení, kterým vzal insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení žalovaného. Fakt, že má žalovaný příjem, automaticky neznamená, že je schopen hradit všechny své nutné výdaje. Zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že žalovaný nezvládá hospodaření se svým příjmem, opakovaně se dostává do prodlení s hrazením závazků, přičemž ani právě skončené insolvenční řízení nemělo na toto jeho chování pozitivní výchovný vliv. Je nezbytné zdůraznit, že povinnost prošetřit řádně poměry dlužníka ze zákona stíhá věřitele, nikoli samotného dlužníka. Nelze pak mít za souladné se zákonem, pokud věřitel poskytne úvěr i přes svá negativní zjištění, ke kterým bylo nutné v projednávané věci dojít (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018 ; nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně neprověřila, dle názoru soudu, s odbornou péčí, soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z pohledu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.
19. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlédl i bez návrhu, neboť jde o jednání v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. K tomu lze odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2019 č. j. 8 Co 383/2018 -66:„ Podle § 588 obč. zák. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatností právního jednání (v tomto je možno se opřít o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kolektiv občanský zákoník I. obecná část – (§ 1 a § 654 ). Komentář 1. vydání Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 citovaného zákona, potažmo druhu jeho neplatnosti. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznit povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění o účelu směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech, což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 “
20. Na základě neplatného právního jednání bylo žalovanému ze strany žalobkyně poskytnuto plnění ve výši 5.000 Kč, žalovaný, jako spotřebitel, je dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. Jelikož žalovaný na úhradu závazku nezaplatil ničeho, soud přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky 5.000 Kč. Ve zbylém rozsahu, tedy ohledně částky 4.510 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.614,07 Kč od 25. 9. 2020 do 12. 12. 2020, smluvního úroku ve výši 0,1 % denně z částky 1.614,07 Kč od 25. 9. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.667,49 Kč od 25. 10. 2020 do 12. 12. 2020, smluvního úroku ve výši 0,1 % denně z částky 1.667,49 Kč od 25. 10. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.718,44 Kč od 1. 12. 2020 do 12. 12. 2020, smluvního úroku ve výši 0,1 % denně z částky 1.718,44 Kč od 25. 11. 2020 do zaplacení a smluvní pokuty 189,98 Kč, byla žaloba zamítnuta, neboť šlo o nároky vyplývající ze smlouvy, která byla shledána neplatnou.
21. Soud přiznal žalobkyni nárok spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě v návaznosti na předžalobní upomínku. Úrok z prodlení odpovídá současné právní úpravě, tedy ustanovení § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném ke dni vzniku prodlení. Ve zbylém rozsahu, tedy z nepřiznané části nároku, soud žalobu zamítl i ohledně příslušenství pohledávky.
22. Nad rámec shora uvedeného se soud zabýval otázkou platnosti spotřebitelské smlouvy o úvěru z pohledu jejího obsahu. Při poskytnutí úvěru je obvyklé v souladu s ustanovením § 2395 občanského zákoníku sjednat úroky. V projednávané věci se ovšem žalovaný zavázal uhradit i tzv. poplatek za správu úvěru ve výši 1.400 Kč v každé ze tří splátek. Poplatek má představovat poměrnou část mzdových a provozních nákladů. Dle názoru soudu jde v případě těchto plateb o skrytý úrok, tedy spotřebiteli skrytou cenu za poskytnutí finančních prostředků, která je tak představována nejen sjednanými smluvními úroky, ale i dalšími poplatky, které cenu za poskytnutí peněžních prostředků zcela neadekvátně navyšují, aniž by jí odpovídaly věřitelem poskytnuté služby. Peněžní prostředky byly přitom poskytnuty jednorázově, online, pro žalovaného není veden žádný speciální účet. Značná nepřiměřenost výše smluvního úroku je přitom způsobilá porušit souhrn etických obecně uznávaných zásad tak, jak jsou uznávány v demokratické společnosti, a je zcela na místě poměřovat požadavky věřitele korektivem dobrých mravů (viz argumentace vyjádřená v rozsudku Krajského soudu v Ostravě vydaného dne 18. 6. 2018 pod č. j. 8 Co 137/2018 -99). Má-li žalovaný za úvěr ve výši 5.000 Kč zaplatit za tři měsíce trvání závazkového vztahu celkem 9.510 Kč, jde dle kalkulačky pixy.cz o úrok 486,94 % ročně. Smluvní úrok v této výši již lze mít za úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy, když v srpnu roku 2020 byly úvěry pro domácnost do 1 roku běžně poskytovány s úrokovou sazbou cca 10,87 % ročně a naprosto nejdražší úvěry z kreditních karet s úrokovou sazbou cca 23,96 % ročně (dle databáze časových řad ARAD České národní banky). Posuzovanou smlouvu o úvěru lze z tohoto pohledu hodnotit jako právní jednání naplňující znaky nepoctivého jednání, tedy jednání v rozporu s dobrými mravy. Soud tak považuje uzavřenou smlouvu za neplatnou i pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 občanského zákoníku .
23. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 2 , § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , přičemž přihlédl ke skutečnosti, že procesně úspěšnějšímu žalovanému (kdy soud přihlížel i k příslušenství pohledávky vyčíslenému k datu vydání rozhodnutí) v řízení náklady prokazatelně nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu ).